Nezbedný bakalář

Zábavná satira na stav měšťanstva Rakovníka zasazená do doby Rudolfa II., ale vždy stále aktuální. Ozdobou jsou písně sakrálního charakteru. Ambice a okázalost, sliby a jejich neplnění, povýšenost, lakota, pokrytectví, kverulantství, závist a z ní pramenící zloba, intrikánské pokusy, zlomyslné činy umožněné silou moci, snahy o zlomení vznešené duše, očekávání slepé poslušnosti, podlézavost, třídní rozdíly. A naproti tomu hravé rebelství proti zlomyslnosti a povýšenosti, pokusy o duchaplná vytrestání a nastavení zrcadel zapšklých lakotných duší plných záští. Rovnost není a nebyla nikdy na pořadu dne, rovnost a vznešenost ducha je situací a stavem pro mocipány a jejich přisluhovače možná ještě nebezpečnější. Navíc závist, která ze všeho pramení vyniká svou záludností a snahou pokořit a ublížit, psychicky i tělesně. Bakalář Jan (skvělý Zdeněk Štěpánek) má pozvednout učenost a školství královského města Rakovník. Vznešené sliby plné hojnosti jsou ale vystřídány rozčarováním ze skutečných nedobrých poměrů k těm, které nepovažují za sobě rovné. A tak Jan nebojácně bojuje s pokrytectvím vztahovačných závistivých maloměšťáků. Z dalších rolí: hostinská U Střípků Anna (Vlasta Matulová), žena vyvolávající svým půvabem závist u ostatních "ctihodných" žen, které pak hýbou muži, řezník Mikuláš (Otomar Korbelář), romanticky prahnoucí po Anně, dobromyslný konšel Šmarďoch (František Smolík), povýšenečtí zástupci města primas Písecký (Jaroslav Marvan), písař Žlutický (dobrý František Kreuzmann), pekař a konšel Hruška (Saša Rašilov), konšel Slach (František Roland), krejčí a konšel Máma (Vladimír Řepa), a kovář a konšel Bezprstý (Antonín Jirsa), kteří tak chtějí zlomit neposlušného bakaláře, vojenský vysloužilec a Janův kumpán Matěj (Jaroslav Vojta), úlisný školní sukcentor Zachariáš (Josef Gruss), prohnaný ve své podlosti, Mikulášova lakotná manželka Alžběta (Marie Rýdlová), a mendík Martínek (Josef Vinklář) se sladkým hlasem. (08.05.2012)

Sarkastický bakalář dává pánům konšelům najevo svoji morální převahu, kudy chodí. Dva majitelé nezaměnitelných hlasů spolu svedou souboj o Vlastu Matulovou. Musím říci, že na místě šenkýřky bych měla minimálně velké bolení hlavy, kterého z relevantních nápadníků si vybrat. Zda přitažlivějšího řezníka, nebo výmluvnějšího bakaláře. Po zralé úvaze bych šla do bakaláře, ten nikdy neohnul hřbet, řezník se oženil s penězovodem a tupým konšelům se nedokázal postavit. Nejsmutnější na celém černohumorném filmu je, že se od středověku příliš nezměnilo, konšelé jsou stále zpovykaní, hloupí a učitelský post je na společenském žebříčku mizerně nízko. (29.01.2023)

Není náhodou, že Vávrův odkaz v den oslav jeho stých narozenin hájil jeho přední žák Jiří Menzel. A není náhodou, že velkolepá husitská trilogie musela mít své předchůdce. Názor, že Vávra v zájmu kasovního úspěchu a zastření své údajné umělecké nedostatečnosti - nezapomínejme, že máme co do činění s uměleckou osobností světového střihu a úrovně - angažoval nejlepší herce své doby, se zcela míjí se svým věcným smyslem. Jiří Krampol - a není zdaleka sám - to vysvětlil víc než pádně: pro herce bylo poctou, byl-li vyzván ke spolupráci Mistrem Vávrova osobnostního formátu. BAKALÁŘ naznačuje, proč tomu tak vůbec mohlo být. Geniální autodidakt, který vychoval nejen sebe, ale hned několik generací českých a světových filmových tvůrců (Emir Kusturica) i v tomto případě odvedl vynikající práci, která prozrazuje již ruku rychle dozrávajícího svébytného tvůrce (v době natočení filmu bylo Vávrovi 35 let). Důkladnost ve výpravě je provázena důkladností ve výběru herců. Od DÍVKY V MODRÉM či FILOSOFSKÉ HISTORIE a TURBÍNU přes ROZINU SEBRANCE urazil Vávra nemalý kus v propracovávání svého osobitého, nezaměnitelného přístupu k historické látce, ale i spádu děje, barvitosti a propracovanosti psychologie nejen hlavních postav. I dnes exotická krása Vlasty Matulové, jedné z nejosobitějších a nejvýraznějších českých hereček vůbec, osobitá dikce Františka Smolíka, světový zjev Zdeňka Štěpánka, výrazného spolutvůrce díla, vynikající přísliby Vlastimila Bródi Brodského nebo tehdy mladičkého Josefa Vinkláře berou poučenému divákovi dech i dnes. A k čerstvému rovu velkého muže českého hraného filmu kladou na znamení nepomíjející úcty kytici smutečních květů. Muž-epocha se stal zvěčnělým, a právě proto i klasickým a nadčasovým historickým faktem české filmové historie. Osobností dějinotvornou. (26.10.2011)

V porovnání s Rozinou jsem byl maličko zklamán. Zdeněk Štěpánek i zde hraje famózně, ale přeci jen mi více sedel v té důstojnější poloze, než zde v té poloze (minimálně částečně) komediální. Filmu podle mě trošku škodí právě ta jakási rozpolcenost. Na jednu stranu zde Vávra (podobně jako v Rozině) ukazuje složité sociální poměry (zde tedy především žactva a studenstva), na druhou stranu jsou zde některé dosti rozverné scény (včetně té závěrečné písničky žáků darebáků na odchodnou). Co mi taky trošku nesedlo, bylo příliš karikaturního pojetí pánů konšelů a jejich dam, kde mi to trošku připomínalo atmosféru Vávrovy husitské trilogie. Ty čtyři hvězdičky jsou dnes tak spíše tři a půl. Zaokrouhluji nahoru hlavně kvůli skvělé hudbě Jiřího Srnky (viz třeba ta vánoční koleda v podání studentů). (18.11.2023)

,,Předsevzal jsem si být dobrým učitelem, ale tím mohu být jenom s pomocí vaši. Ukažte sami na sobě, jakého učitele ste hodni a prosím, dobře uvažte, že na vychování naší mládeže všechna podstata spočívá... neboť jakou budeme mít mládež, takové budou i obce a církve naše." Tolik z nadčasových myšlenek nejen o profesi učitelství, ale v podstatě i o celé společnosti, ve filmu ze školského prostředí někdy na konci středověku. Ukrývá se zde krásně podaný obraz doby, s humorem i uměním, očima dětí, zásadových měšťanů i pokrokového bakaláře. Moderní názory o hledání určité logiky a spravedlnosti jsou sice krásné, ale nesou sebou většinou i úskalí odmítání a povrhování ze stran vyšších míst... S nadsázkou bych řekl, že Nezbedný bakalář je některými svými myšlenkami taková "Škola otců 18.století" :-) Osobně mi jen nesedlo, že to Otakar Vávra místy pojal tak trochu ve stylu pozdější husitské triologie a pár scén davového pokřiku, ať už dětí nebo dospělých, není zrovna nejpříjemnějších na poslech a výsledním dojem malinko zráží. Jinak atmosféra na úrovni scénáře, prostředí nebo kostýmů je dokonalá a pak nelze opomenout herectví skvělého Zdeňka Štěpánka v hlavní roli i dalších výjimečných osobností českého filmu té doby (Marvan, Korbelář, Smolík). Hodně zajímavé je i vidět Brodského a Vinkláře v prvních filmových rolích. 85% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (04.01.2018)