Malá mořská víla

...Před 100 lety v africkém státě Abuto žil skvělý vypravěč dávných legend i příběhů Kongulu Mobutu. Některé pohádky si i sám vymýšlel a pak je kreslil rákosem do hliněných břehů jezera u jeho chýše, když tam zrovna nešpacírovali krokodýli.  Byly to příběhy o slavných kmenových válečnících, božstvech africké savany i pohádky ze zvířecí říše. A jelikož uteklo 100 let od doby co Kongulu Mobutu začal vyprávět své příběhy, velké africké studio Dangarembga se rozhodlo k tomuto výročí natočit výpravnou klasickou africkou pohádku o slavném lovci Abanguovi, o němž pověst vypráví, že jej vychoval jako malého hroch v jezeře. On pak  zachrání z hlubokého bahna krásnou domorodou dívku z nedaleké vesnice a zamiluje se do ní. Čas přestane trávit v rákosinách jezera, ale zatouží s ní žít v chýšce ve vesnici... Nápad vybrat pro postavu Abangua někoho z místních kmenů aby podobnost s dávným hrdinou byla co nejvěrnější byl rychle zavržen. Africkou kulturu a klasiku jde dětem a mladým z Abuta předvést i moderně! Progresívně! A tak se nakonec nehledal co nejsvalnatější herec s co nejtmavší pletí a hezkým kmenovým tetováním, kterému by krom oštěpu v ruce slušel i bederní pás z gepardí kůže a náhrdelník z mušliček kolem krku. Štáb se rozhodl, že tímto filmem dodatečně odčiní hříchy svých prarodičů na bílé rase. Ti totiž zabili a sežrali (a to i s jejich nosiči) nejprve britskou, pak německou a nakonec dánskou expedici mapující prameny řeky Ubangi. A jelikož white lives matter, rozhodli se kvůli tomu do hlavní role tradičního afrického lovce obsadit bělocha. Komparz vyhrál mladý dvacetiletý Dán Frederik Vingård. Chlapec s alabastrovou pletí roztomile poďbanou pihami a zrzavou kšticí, vážící i páskem a mobilem v kapse skoro 45 Kg.  Bederní pás z gepardí kůže mu slušel, jen moc nevypadal jako klasický africký válečník i přes dokonalé dobové doplňky a tradiční oštěp. Co na tom, že jako africký válečník nevypadal a spálil se do ruda hned první den natáčení,  bylo třeba uctít sežrané expedice a vysvětlit mladým, že běloši nejsou jídlo co samo přišlo. ---  Tak přesně taková je i tato progresívní ideologická sračka. A já už nebudu brát nejmenší ohledy! Nebudu. Potomstvo chtělo vidět tu novou mořskou vílu a já si řekl, byť jsem dopředu znal osoby a obsazení, že se podívám na tu oslavu Disneyovy stovky. Strašný! Krásné  (na mne ale až přeplácané) digitální moře asi dnes už nikoho do wau efektu nedostane. Zvlášť po Avatarovi 2.  Hned první co vás po Ariel praští do uší je hrůzostrašný dabing. Nesympatické mi ty hlasy byly skoro u všech postav a to mám jinak Etzlera nebo Dolanského rád. Jako vždy oceňuji, když se písničky v cizích pohádkách zpívají česky. Za to bod, nicméně text se mnohdy nerýmoval a někdy to fakt rvalo za uši. Nevím kdy jsem to udělal naposledy u nějakého filmu, ale tady jsem soundbar postupně ztišoval. A to mám rád filmy nahlas. Závěr filmu je procpán ideologií o tom jak je úžasné když se kříží naprosto cizí tvorové a všici tomu tleskali. O tom, že původní pohádka je tak trochu o něčem jiném než o rasové vyváženosti a rapujícím terejovi se ani nebudu zmiňovat. Chudák starej Andersen musí  v Assistens Kirkegård bušit na rakev a řvát - pusťte mne na ně!  Já tohle prznění klasiky bytostně nesnáším. Ať si někdo točí vlastní progresívní pohádky, ale na tohle ať nehrabe. Jasně Andersen a jeho pohádky jsou kapitola sama pro sebe, ale i tak! A kdyby ze mně někdo chtěl dělat rasistu...  Mám rád pohádku Kirikou, miluji Odvážnou Vaianu i Zarafu... Proč? Protože jsou prostě reálné, místní, nikdo nemá potřebu to tam nějak rasově, etnicky či ideologicky mixovat. Ono to totiž vždycky dopadne blbě pro nás starší. Horší je, že ti malí si to budou pamatovat takto... Vrcholem byl pitvořící se Bardem s trojzubcem, jo Javiére asi je to už fakt tak, --- tahle země není pro starý...  - ODPAD (05.09.2023) (méně) (více)