Zelená karta

No i když možná ne zase tak neočekávaně dobré, protože se stačí podívat na názory pode mnou a máte docela jasno. Tohle není typická americká a romantická komedie, protože ty jsou z 90 % docela trapné a pitomé. Tohle je naopak fajn příjemný film, na který se vám kouká tak nějak s lehkostí a příjemně. Děj je náhodou docela zajímavý a ústřední dvojice sympatická. Konec taky nebyl úplně typický. Jen z části. Co mi ale vadilo bylo, že na začátku se objevila hudba ze Vzpomínek na Afriku. Tuhle hudbu miluju a v tu dobu mi to připadalo trochu jako "vykrádání" jiného filmu. Ale celkově to byl fajn film, takže odpouštím. (18.06.2013)

Zelená karta není komedie, ale spíš pohodová hříčka. Líbila se mi chemie mezi ústřední dvojicí, i když...ona to vlastně nebyla chemie, ale spíš krásně fungující kontrast přesně v tom duchu, že protiklady se přitahují. A tím není myšlen vztah mezi Georgem a Bronte, ale spíš herectví a vyzařování Gérarda a Andie... . A samozřejmě tady máme tu romantickou linku-příběh o vzplanutí lidí, kterým vzájemná konfrontace ukázala, že někdy je prolnutí dvou odlišných světů tou nejsmysluplnější věcí. V reálném životě by takový vztah vydržel pár měsíců, ale to ničemu nevadí. Zelená karta je jen pohodová jednohubka, která nemá ambice poučovat, nebo navádět, natož generovat další pokračování. (02.06.2020)

Aneb znáte to, jak se protiklady přitahují. Tady je to navíc pod bedlivým dohledem chameleona z Austrálie Petera Weira, který na realizaci svého vysněného projektu „neznali se, ale vzali se“ čekal několik let. Americká ekoložka a vegetariánka a trochu obhroublý francouzský emigrant – on potřeboval zelenou kartu, ona toužila po velkém bytu se skleníkem. O účelový svazek se ale brzy začnou zajímat úředníci z imigračního, kteří zanedlouho položí nepříjemné otázky. Výborná hudba Hanse Zimmera, přesný Gérard Depardieu, rozkošná Andie MacDowell, skvěle napsané dialogy, národnostní rozdíly, trošku rozpačitý start, ale o to příjemnější střed a dojezd. I dnes to pořád velmi dobře chutná. (01.01.2016)

Velmi příjemná romantická komedie. A to říkám jako člověk, který daný žánr nemusí, nevyhledává - ba naopak se mu spíše vyhýbá (chystám se nakoukat celou Weirovu filmografii, jinak bych se na Zelenou kartu asi nikdy nepodíval). Komedie k popukání to rozhodně není, dlouhodobý úsměv na tváři však vyvolá spolehlivě. 8/10 (22.08.2010)

Peter Weir a romantická komedie, to je spojení sice nečekané, ale fungující stejně dobře jako ostatní jeho filmy. Jinak řečeno: mnohem lépe než drtivá většina tohoto žánru. Kromě scénáře, režie a ústřední herecké dvojice si ještě zaslouží zmínku hudba, která tu má také důležitý prostor – od Zimmera přes Mozarta a Enyu až k africkému bubeníkovi s plastovým kbelíkem. (21.05.2015)