Vlčí jáma

Zde odvedli všichni herci vynikající výkony a pan režisér WEISS vystihl velmi přesně atmosféru tehdejšího Slezska. Výborně !! (10.01.2008)

Velmi zajímavá a krásná psychologická studie jednoho vztahového propletence, který byl tak hustý, že by se dal i krájet. Jiřina Šejbalová byla vynikající a nezapomenutelná. Její rozkazovačný hlas budu mít v hlavě opravdu dlouho a možná mě bude děsit jako noční můra. Nedivím se, že její mladý manžel mizel pryč a že se zamiloval do Jany, ta byla naprostý opak své tetičky. Byla křehká, citlivá a vnímavá dívka. Krásně jsou zde vykresleny ty dva ženské protiklady + slabošský manžel. (09.06.2014)

VLČÍ JÁMA předčila veškerá má očekávání ... Černobílej look, dokonale hustá, depresivní atmosféra, prostředí, do kterého je to vše zasazeno + vynikající a přesvědčivé herecké výkony všech hlavních protagonistů ..., prostě psychodrama v pravém smyslu tohoto slova, který se mi fakt dostalo pod kůži... Obzvláště výkon Jiřiny Šejbalové, coby původce všeho toho skrytého zla a deprese, je naprosto dokonalej a v závěsu hned za ní to je Lola Skrbková, která v roli služebné dodává už tak dost hustej atmosféře ty patřičný grády...No a jako protipólem toho všeho mladičká Jana Brejchová, která si v jedné ze svých prvních rolí taky nevede nejhůř, i když na mě působící trochu unyle...Výbornej českej film, kterej nedosahuje kvalit PETROLEJOVÝCH LAMP, nicméně ve svym ranku představuje rozhodně to nejlepší, co u nás kdy bylo natočeno... (25.01.2009)

Angličtina má pro taková díla jednoslovný, výstižný termín - masterpiece. (29.10.2011)

Nejlepší zahraná vážná role paní Šejbalové. Z malého klobouku, začne vždy třeštit hlava i mě. (27.05.2014)

Miluju filmy Jiřího Weisse. Spolu s Romeem, Julií a tmou je Vlčí jáma tím nejlepším, co ve své tvorbě tento talentovaný režisér zanechal. Vypráví komorní příběh starší paní (Jiřina Šejbalová), jejího mladšího manžela (Miroslav Doležal) a mladé dívenky, kterou si vezmou jako svoji schovanku (Jana Brejchová). Dohromady vytvoří milostný trojúhelník, který ve svém dusném, depresivním a temném prostředí začne rozehrávat solidní psychologické drama. Film vznikl podle knihy Jarmily Glazarové, jež je zasazena do prostředí maloměsta krátce po první světové válce. Zlou a panovačnou tetu Kláru ztvárnila takovým pekelným způsobem Šejbalka, že málem za svou roli získala v Benátkách hlavní cenu, ale tu jí o jeden hlas vyfoukla Sophia Loren! Jana Brejchová je ve své roli až hypnotická, ty její oči dokážou mluvit. Ostatní obsazení je bezchybné a určitě bych ještě vypíchl roli Loly Skrbkové, hrající skřehotající služku Petronilu a vypadající jako nefalšovaná smrtka. K celkové genialitě snímku připočtěme nadstandardní kameru Václava Hanuše a hudební katarzi Jiřího Srnky. Bezesporu mistrovské dílo!!! (12.02.2019)

Jeden z mála filmů, kde mě zaujaly jen ženské herečky. 1) Téma, žánr i době vzniku knižní předlohy (1938) poplatné zpracování mi neumožňují dát plné ocenění, ale vskutku božský výkon 52leté Jiřiny Šejbalové mi naopak nedovolí dát méně, než dávám._____ 2) Neživotný Bobeček, unylá schovanka Jana a absence výraznějšího děje spolu se zlobou, prýštící na diváka z postavy maloměšťačky Kláry a její služebné Petronily, by hodily za jiných okolností tak dvě hvězdičky._____ 3) Ovšem božský (vzhledem k roli spíše pekelně podmanivý) herecký výkon 52leté Jiřiny Šejbalové, která prakticky neslezla z obrazovky (naštěstí), vše mění. Její sebestředná, neempatická, hysterická a především naprosto nesnesitelná maloměšťačka ad extremum film vytváří, je jeho nositelkou i hlavním obsahem. Co záleží na ději či nedostatečném vykreslení dalších postav. Šejbalová si krade film jenom pro sebe, je to one woman show a já jsem šťastný a vděčný této umělkyni za silný prožitek. Pojď, můj tajtrdlíčku._____ 4) Zážitek z filmu pěkně dotváří 55letá Lola Skrbková (služebná Petronila, mluví v nářečí), která se svými kreacemi vedle dominující Šejbalové ani v nejmenším neztratí. Dobré ráno, paničko._____ 5) Na návrzích kostýmů a umělecké spolupráci se podílel Ota Janeček. (19.02.2020)

Tenhle film se jednoznačně povedl, na to že je z padesátých let, je fakt parádní. Úžasný výkony v čele s Jiřinou Šejbalovou, která je teda fakt nesnesitelná, Brejchová je taky dobrá, taková správně nevinná až lolitkovská. No a Doležalovi se taky povedlo vystihnout zbabělýho manžela. Režie taky dobrá, příběh dobře napsaný. Škoda, že v televizi tyhle filmy tak často nechoděj, důkaz, že i Češi jsou schopni natočit kvalitní a hutný atmosférový psychlogický drama. (26.01.2009)

Parádné! Úchvatné! Nemám slov.... (28.01.2012)

"Womans liberation / Came creeping all across the nation - Osvobození žen / prosáklo celým národem", zpívá Frank Zappa ve své pop písni o "Bobby Brownovi", karikovaném hrdinovi, v mnohém podobnému (a v mnohém nepodobném) Robertu Rýdlovi (také takovému Bobíkovi). Osvobození žen (tedy feminismus) je zde také základním stratem. Jana (Brejchová) se sama z vlčí díry nedostane, Robert se z ní jakž takž vyštrachá fyzicky, ale na pomoc Janě už mu nezbývají síly (hlavně psychické). Janu v ní poutá starost o naprosto nesamostatnou Kláru, a tak promrhá i svoji poslední šanci (odejet ze Sobotky do Brna). A tak odjíždí teprve po její smrti, a Roberta tak nechává ve vlčí jámě samotného. Pozn.: V případě Kláry mi přišlo na mysl slavné přeřeknutí (Sigmund Freud: 3 přednášky o chybných úkonech (Fehlleistungen)): "Vžyť přece může jíst a pít všechno, co chci" (citováno z koule). Přepsání ( viz hned první slovo) k tomu patří rovněž. (27.10.2019)

Film, který jsem ještě ve svých čtrnácti letech považoval za horror - a dodnes chápu proč. Hudba na jedné straně a obraz podpořený skutečně vyjímečnými hereckými výkony na druhé fungují jako čelisti dobře promazaného svěráku, který v prvním záběru sevře a až do posledního jen utahuje. (21.03.2003)

Knížku jsem nechtěla číst, protože ze zásady jsem povinnou četbou pohrdala. Pak jsem viděla film a knížku jsem s dychtivostí otevřela a tehdy mne dojímala. Jako mladá holka jsem byla rozhořčena tím bídníkem otčímem, pitomou tetou a bláhovou schovankou. Emoce pryštily na plné obrátky. (16.02.2014)

Vlčí jáma, film předčil velmi výrazně literární předlohu. I kniha je psychologickým dramatem. Ale drama je to pouze z pohledu maloměšťáckého bigotního moralizování. V něm je možné moralizující drama udělat i z nevhodné dušnosti, nebo nepříjemné upřímnosti. Navíc Jarmila Glazarová v zaklínadle sociální spisovatelky byla společensky uctívanou prominentkou se žluklým máslem na hlavě. Jiří Weiss z poupravené předlohy dokázal vytvořit strhující psychologickou podívanou. Díky kameře Václava Hanuše a hereckému důraznému podání ústředního trojlístku. Ocenění a obdiv nezasluhuje děj, ale filmové provedení. Hvězdou dramatického příběhu v maloměšťácké optice je Klára Rýdlová (vynikající Jiřina Šejbalová). Její chápání manželského soužití je bolestivé pro všechny v jejím okolí, a přesto se citové vydírání a nátlak stupňuje k prvopočátku odmítání a nenápadně se rozvíjející nenávisti. Vynucování je destruktivní a až do posledního dechu si vybírá od každého, i okrajového protagonisty, krutě nevybíravou daň a navždy zůstává zaryta v duších i tvářích. Klářiným kontrastem je křehká Jana (dobrá Jana Brejchová), schovanka Rýdlových v probouzejících se citech dospívající slečny. S vypětím všech svých psychických sil odolává nekompromisnímu nátlaku a až pád na samé dno vlastní existence přináší očištění. Posledním vrcholem trojúhelníku je Klářin úspěšný manžel Robert Rýdl (velmi zajímavý Miroslav Doležal), starosta obce se stoupající kariérní cestou. Společensky profesní vzestup je vykoupen slabošstvím v partnerství a neschopností naplnit oboustrannou náklonost. Jeho útěky jsou stejně bolestivé, jako krutost majetnické manželky. Z dalších rolí: laskavý lékař rodiny (příjemný Jaroslav Průcha), zvědavá obecní drbna Schillingerová (Libuše Freslová), cynicky pomstychtivá a slaboduchá služka Petronila (dobrá Lola Skrbková), tichá služka Martina (Anežka Soukupová), či psychicky týraná Robertova neteř Gertruda (zajímavá Alena Kreuzmannová). Vlčí jáma Glazarové nestojí za obdiv, její filmová podoba díky svému naléhavému provedení pro mě znamená velmi příjemné překvapení. (11.04.2017)

Příběh i poetika vyprávění na hony vzdálená mým schopnostem se vcítit... (19.02.2021)

Skoro jsem chtěl napsat „přehrávající Šejbalová, nedohrávající Doležal s Brejchovou“, ale tak to úplně není, Šejbalka je tu vážně dobrá, jenom je to její megerství od samého začátku režijně tak vyšponované, zbylé dvě hlavní postavy tak potlačené a karty tím celou dobu tak jasně rozdané, že vlastně není kam stavět nějaké větší dramatické oblouky a film tak sice má svoje mrazivé chvilky, ale celkově podle mě zdaleka nenaplňuje potenciál předlohy ani scénáře. Mluvit pak o psychologickém díle světové úrovně, v roce Sedmé pečeti, Lesních jahod, Cabiriiných nocí a dalších, to mi přijde trochu úsměvné. (05.07.2018)

"Nikomu tě nedám...ty můj tajtrdlíčku...ty můj bobečku." Ze začátku se tyhle majetnické sklony tetičky Kláry vůči svému mladšímu manželovi mohou zdát i docela roztomilé či přinejmenším úsměvné. Postupem času však atmosféra v rodině začíná poměrně houstnout a člověku je jasné, že má před sebou silné psychologické drama. Jiřina Šejbalová přitom tuhle roli zahrála tak excelentně, že v okamžiku, kdy tetička v zoufalství křičí "já už nemůžu, já to nedovolím, já to nechci….to se nesmí stát…", to ve mně vyvolalo rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem si říkal, že si dotyčná svůj osud (citově) opuštěné ženy kvůli své panovačnosti i zaslouží, na druhou stranu mi jí bylo i líto. Zvláště když jsem viděl, jak se k ní v závěru otřesně chovají její posluhovačky. V některých momentech měla atmosféra filmu až hororový nádech, což nevím, zda bylo úplně nutné. Tyhle scény každopádně dost kontrastují s tím, jak se v celém filmu chová (nejen) k tetičce její mladičká schovanka v podání Jany Brejchové. Ta toho sice moc nenamluví, ale člověk z ní má přesto pocit, jako by viděl anděla. Tomu odpovídá pro někoho možná i trošku překvapivý konec... (02.08.2018)

Z mlžných par vystoupila. Vlasy plné pampelišek měla. Jana - kvítek jara. Procitni, osude. Poutavý, poupěcí citový dotek. Jinotajný, citlivý polibek. Zpečetěný ruměnec dominantní majetnice, české Simone Signoret. (10.02.2019)

V dětství mě vždycky děsně štvala odpověď na mé otázky: "To pochopíš až budeš starší..." Tento film, ale člověk opravdu docení, až se octne ve věku hlavních hrdinů. Šarmantní, romantický, dobře postavený muž středního věku, se stárnoucí, protivně hysterickou manželkou a na druhé straně 17- letá překrásně čistá schovanka Jana (Brejchová). Zapomenout na všechno a začít znovu, ale nejde, a to ani v té době, a většinou ani dnes... (13.04.2013)

Tento film jsem viděl 3x. Šejbalová si tam s gustem zahrála pěknou hysterickou svini. Všimnul jsem si velmi dobových detailů. Ve filmu se mluví česky, šlonzácky a německy. Opravdu reálné zobrazení Slezska té doby. Exteriéry jsou vybrány nesmírně pečlivě a působí kompozičně. Jana Brejchová na svůj věk podala skvělý výkon. Toto není jen film, je to umělecké dílo. Miroslav Doležal, málo obsazovaný to zvládl na jedničku. Jak toto mohlo vzniknout v r. 1957 je mi záhadou!!! (15.02.2021)

Skvělý film a skvělá atmosféra. Jednu hvězdičku musím srazit, protože se můj názor diametrálně liší s hlavní představitelkou. Chápu, že v té době byl jakýkoliv vztah nemyslitelný. I mamka mi říkala, že v té době ten film ani jinak ukončen být nemohl, ale teď už žijem v jiné době, ale jako dokument dobové morálky je to dokonalé. (09.04.2006)