The Lost Weekend
Režie:
Billy WilderKamera:
John F. SeitzHudba:
Miklós RózsaHrají:
Ray Milland, Jane Wyman, Phillip Terry, Howard Da Silva, Doris Dowling, Clarence Muse, Frank Faylen, Lilian Fontaine, Earle Hyman, Byron Foulger (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Drama muže, který propadl jediné vášni. Americký film oceněný čtyřmi Oscary (1945). Klasik amerického filmu režisér Billy Wilder natočil řadu nezapomenutelných děl, jakými jsou klasické komedie Ninočka, Někdo to rád horké, Nebožtíci přejí lásce či Byt, kriminální drama Pojistka smrti, drama z prostředí hollywoodské továrny na sny Sunset Boulevard nebo strhující drama z druhé světové války Stalag 17. Mezi jeho nejlepší filmy patří také příběh o zničující síle závislosti, nazvaný Ztracený víkend. Hlavní hrdina, neúspěšný spisovatel a dlouholetý alkoholik Don Birnam, prožívá delší dobu hluboké rozčarování ze života. Cítí, že okolí ho má v lásce. Stejně dobře ví, že nedokáže ovládnout své slabosti a zlozvyky, vše utápí v láhvi alkoholu. Láska, přátelství a další hodnoty jsou pro něj zbytečnou přítěží. Právě pro skleničku oblíbeného pití se Don obratně vyhne společné cestě, kterou naplánovali jeho bratr Wick a přítelkyně Helena. Místo toho na něj čeká třídenní sebezničující flám…
Již v době vzniku měl film problémy s uvedením do kin, především pro svou neobyčejně realistickou působivost, ostatně také dodnes při sledování herecké kreace Raye Millanda v úloze Dona Birnama doslova zamrazí v zádech. Snímek, který je řazen mezi nejlepší tituly světové historie filmu, byl v roce 1945 nominován na Oscara v sedmi kategoriích, nakonec získal čtyři sošky jako nejlepší film, za režii, nejlepšího herce v hlavní roli (Ray Milland) a scénář (Charles Brackett a Billy Wilder).
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (162)
Jůchů, bouchnu si šampáňo! Smrtelná jízda alkoholikova zabalená do pohádkového hávu. Ale jo, proč ne… odlehčení delirickému tématu sluší. Negativa snímku si strčím za klobouk, neb ho vlastním a tak si to můžu dovolit. Pozitiva zmíním a vyzdvihnu, tedy – každý sám za sebe se musí rozhodnout, co chce, jak to chce, kam míří. Nikdo jiný to totiž neudělá. Tisíce rad a doporučení nezmůže zhola nic. A o tom to celé je, udělat to těžké rozhodnutí, napřímit se a prát se, já, za sebe, za svůj život. P.S. Taky hodím zapálené cígo do nalité sklenky a budu chtít po boku Helen. Ona je držák a vytáhne mě z toho! ()
Věru těžké hodnocení. Na jedné straně tradičně výborná režie Billyho Wildera a skvělé herectví Raye Millanda, které ani v nejmenším nezestárly, na druhé straně hollywoodsky mělké uchopení tématu a místy zřetelná naivita scénáře. Pokud ale zohledním dobu vzniku a závažnost tématu, vychází mi, že se musím přiklonit k vyššímu hodnocení, a tím pádem ke čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 75 %. ()
Zničující, depresivní jízda do pekel, kdy hlavní postava ztrácí důstojnost mnohým způsobem, jen aby získala chlast. Působivá kamera, výborný scénář, perfektní herecké výkony. KOUSEK DĚJE Nevadí mi zjevně kašírovaný netopýr ve scéně deliria, protože i tak je to neuvěřitelně působivá a otřesná scéna. Nevadí mi konec, který tady mnozí hodnotící popisují jako naivně šťastný. Podle mě to tak totiž není. ______Film má dokonalou kruhovou kompozici a motiv kruhu se v něm opakuje (kruhový lustr s ukrytou lahví, kroužky od panáků na barpultu, kruhové zrcadlo s odrazem revolveru). Hrdina nikdy nenapíše román a nikdy si nevezme tu dívku, protože nikdy nepřestane pít. Je to jen jeden z mnoha planých slibů, které jeho dívka i jeho bratr slyšeli už tolikrát. Don se nemůže zachránit - už je zavřený v kruhu. / 1. 12. 12./ ()
„Jedna sklenka je málo a sto jich nestačí“. S. Kubrick má svojí (vesmírnou) odyseu, B. Wilder (anti)pijáckou. S trochou nadsázky by se dalo (v mém případě) napsat následující: „k té Billyho bych si (zřejmě) panáka nenalil, tu Stanleyho bych naopak dobrovolně (napodruhé) bez panáka resp.lahve (rozhodně) neabsolvoval“. Teď vážně. Alkohol(ismus) není nikdy řešením problému, max tak hodně krátkozrakým, tj., do prvního (nikoliv však posledního) (vy)střízlivění. Je pouhou záminkou k chabé omluvě resp. výmluvě, tj. aktem slabošství.... Je mi jasný, že tohle by se zřejmě i B. Wilderovi (v době vzniku) těžko protlačovalo skrz americká studia, ale věčná to škoda.... kdyby hlavního hrdinu, potom co ho nechal vykoupat v těch nejhorších sračkách, nechal dopít ten pověstný kalich hořkosti až do úplného dna (to doslova), nebylo by takřka co vytýkat. (Tady má Requiem za sen D. Aronofsky(ho) jasně navrch). Přesto, nutno jedním dechem dodat, (životní) pravda (byť přikrášlená) v tom i tak je a mluvit o happy endu není také tak úplně na místě. Přestat pít (chlastat) musí člověk skutečně chtít sám. Nikoliv nejbližší okolí, rodina, přátelé, ale pouze a jenom ON sám. Oni můžou být pouze (jeho) oporou, byť kolikrát trpí víc než dotyčný, což snímek také více než výmluvně ukazuje. V nejednom případě se potom (bohužel) spolu s dotyčným svezou na šikmou plochu i oni. Zejména je to potom teprve začátek, byť ten prvotní impuls není nedůležitý. Následný návrat do života je však o poznání těžší. Ne nadarmo se říká, že neexistuje něco jako vyléčený alkholik-abstinent, ale lékařská věda zná pouze termín abstinující alkoholik. Wilder tohle všechno (byť poněkud nešťastně) v samotném otevřeném (nedořčeném) závěru také naznačuje. Vše ostatní je ovšem bez výraznějších námitek. Počínaje (černobílou) kamerou se smyslem pro detail Johna F.Seitze, přes nezaměnitelnou osobitou Wilderovu režii a hlavním představitelem R. Millandem, coby neúspěšným spisovatelem resp. (ne)napravitelným alkoholikem Donem Birnamem, konče. Ten pohled, ty lesknoucí se oči, vždy, když před ním postavili dalšího panáka, novou (plnou) láhev a v kontrastu s tím ten (polo)šílený resp. zoufalý výraz před prázdnou láhví.... nejeden se neubrání rouhající se myšlence, že dotyčný (tak jako původce literární předlohy Charles R. Jackson) musel nutně čerpat z vlastní trpké zkušenosti. Nechci (a nebudu) si hrát na odborníka na rok 1945 (to 1946 „už by byla jiná“ :-), tudíž se vystříhám vzletných frází typu: „oscar nemohl skončit v lepších (povolanějších) rukou, ale snad si můžu dovolit napsat, že v (daleko) horších zcela jistě. Hlavní postava může divákovi ze samé podstaty přijít krajně nesympatická (žádný div), nic to však nemůže změnit na holém (nezpochybnitelném) faktu, tj., nepopiratelné kvalitě snímku jako takového resp. (viz výše zmiňované) velikosti B. Wildera a R. Millanda. I přes jisté (opodstatněné) výhrady musí divák chtě nechtě nakonec uznat, že tohle drama nesklouzlo k laciné moralitce, protialkoholní agitce popř. sentimentálnímu melodramatu. Samotný závěr může sice (z dnešního pohledu) připadat spoustě z nás poněkud změkčilý, v době svého vzniku byl však trnem v oku nejednomu majiteli baru, hospody... Ostatně pádným důkazem (argumentem) budiž samotný fakt, jak na snímek nahlíželi a co vše pro(ti) jeho (ne)distribuci do kin dělali samotní výrobci alkoholu. Jisté je jedno. Právě tímto snímkem skončili zromantizované (filmové) představy tehdejšího Hollywoodu o alkoholu jako nedílné, zcela bezpečné součásti (bohémského) života tehdejší smetánky. Za to náleží Billymu (můj) velký dík. 90% () (méně) (více)
Jó, barmani vyslechnou tolik románů, co kdejaké nakladatelství nestačí vydat za celý rok, chyba, že ač je každý z nich originál, stejná romantická zápletka dvou hlavních osob (vypravěče a lahve) a ve většině případů i stejný konec, se časem mohou stát poněkud nezáživnými. I Don Birnam se pouští do vyprávění, když už nemůže psát - o tom, jak vyměnil víkend s milujícím bratrem, svou láskou a šanci na opuštění uzavřeného kruhu, jehož je zajatcem, za starou dobrou párty o třech kumpánech - Dona opilce, Dona spisovatele a levné režné... A Billy Wilder nám jeho příběh vybavil obrazem, doplnil kvílivým zvukem hry na pilu a obsadil výborným Rayem Millandem, který k večeru s alkoholem přistupuje jako k noci s vytouženou milenkou a jeho šťastný úsměv z vlastnictví plné lahve předčí i ten dětský, štědrovečerní... Pravda, bylo by lepší, kdyby si v okamžicích pohnutí herci nepomáhali trháním hlavy a dialogy nevedli tolik divadelnicky (čestnou výjimkou je skvělý ošetřovatel Bim), i tak se toto drinking drama může směle rovnat těm dnešním, co chytnou a nepustí až do typického - The End... ()
Galerie (37)
Zajímavosti (19)
- Pro hlavní roli byl zvažován Cary Grant či José Ferrer. (Kulmon)
- Časopis Premiere zařadil snímek mezi 25 nejnebezpečnějších filmů všech dob. (Kulmon)
- Študio Paramount zaplatilo 50.000 dolarů za práva k filmu autorovi předlohy Charlesi. R. Jacksonovi. (Kulmon)
Související novinky
Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!
4 dny, 4 místa, 40 projekcí... Unikátní přehlídka noirových filmů, kterou letos hostí královský hrad Křivoklát, se nezadržitelně blíží! Druhý ročník festivalu, který se zaměřuje na inspirativní… (více)
Reklama