One, Two, Three
One, Two, Three
Režie:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrají:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (více)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Recenze (210)
Pořád jsem čekal,kdy Cagney ( muž s těmi nejužšími rty na světě,-ten člověk se prostě NEMŮŽE mile usmát) vytáhne nějakou tu bouchačku a udělá z téhle výborné komedie výborný noir film.Nestalo se,asi pan režisér byl proti.A tempo tohoto filmu je i dnes úžasný. ()
od režiséra Wildera znám jen klasiku "Někdo to rád Horké" a protože tady tato komedie byla v místní TOPce, tak proč to nezkusit. Obavy po pár minutách přešli a užil jsem si přehršel chytré zábavy plné narážek na tehdejší poměry mezi západem východem a studenou válku. Stálo to rozhodně za to a je to na ůrovni bláznivých českých komedií ze začátku 70let. A rád zkusím od režiséra něco dalšího. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Roztomilý pohled na Západní Berlín, malinko propaganda, malinko reklama na Coca Colu, vážně dobře vypadající Horst, ale hlavně neuvěřitelný sled vtipů, gagů a absurdních situací - od začátku až po závěrečnou jízdu na letiště: "Domaluješ to po cestě..." ()
Raz, dva, tři a z proletáře je rázem uhlobaron. Tedy pardon, prodejce limonády. ()
Reziser Billy Wilder /Ztraceny Vikend, Sunset Boulevard/ natocil len priemernu komediu, a pritom rozhodne nezdielam nadsenie s ostatnymi kolegami ohladom tohto diela. Totizto najlepsie diela tocil Billy Wilder v 40. a 50. rokoch, s nastupom 60. rokov uz ochaboval zaujem o jeho filmy. Tento film je podla mna precenovany a nehorazne preceneny. Komedie Wilderovi bohuzial nevelmi idu, najlepsi Wilder je podla mna v noire /Sunset Boulevard/ alebo v podavani a sfilmovani zavaznej spolocenskej problematiky /alkoholizmus vo filme Ztraceny Vikend/. Tocenie pribehu o zastupcovi vyrobcu Coca Coly v Zapadnom Berline v roku 1961 sa stretalo s viac problemami nez s porozumenim. Vrcholila totiz Druha Berlinska Kriza, Berlin bol sud s pusnym prachom v tej dobre. Preto filmari a Wilder mali problemy na takmer kazdom mieste a na kazdom kroku - tocit sa muselo az v Mnichove. Komedia je sice karikaturou americkeho velikanstva, kritizuje aj rusku mazanost a niekedy aj politicky system. Smiat sa ale niet velmi comu, a chvalabohu film nemal v kinach velky uspech. Nepravom precenovany film, ktory si ten kultovy status vobec nezasluzi! 60 % ()
Mám tam stranickou průkazku. Zaplatil jsem si až do prosince. ___Já jsem přímý potomek Filipa Příživníka. ___Povstaňte otroci nealkoholických nápojů! Rozbijte lahve, nalijte všechen ten sirup do kanálu... ___Chcete říct, že jsem kapitalistou tři hodiny a už dlužím 10 000 dolarů? - Tak fungujeme. Každý dluží každému. ___Děťátko bude náš poklad, bude potomek z dlouhé linie Příživníků. - Oh, není to nádhera? Vždycky jsem říkala, aby si Scarlett vzala někoho z dlouhé linie něčeho. ()
Fantastická komedie, kdo máte rádi srandu, určitě se na to podívejte. Tolik hlášek v takový koncentraci je smrtící. Wilder si bere do úst Němce, Rusáky, komunisty, kapitalisty, prostě nic mu není svatý. "Budeme mít v Moskvě vlastní pokoj. Jen pár minut chůze od koupelny." :)))))))))) ()
Rodinná taškařice, která se motá kolem mladého páru složeného z bohaté dcery kapitalistky a kovaného komunisty. Vtipy a gagy jsou postavené na rozdílnosti mezi kapitalistickou Amerikou a rudém Rusku. Stále se tu propaguje Coca-cola a dobrý americký styl utrácení. Natočeno pro tehdejší publikum naivní Ameriky = vše z USA je dobré a chytré, vše z USSR je špatné a tupé. Sypou se tu hlášky z rukávu, řeší rodinné problémy a vše se stále zrychluje a zrychluje. Kadence vtipu je ke konci velmi otravná. Proamerická komedie, která mi přišla vtipná pouze utahováním z Němců a jejich nacistické minulosti či jejich "zum befehl" reakcím. Příliš to tlačí na pilu a je to hnusná politická propaganda bez seberflexe, která se může rovnat té ruské. Zde je to pouze propaganda napěchovaná do komedie, ale příliš to bije do očí. Úlisné, vtíravé, lživé - ani v rámci komedie toto nemohu akceptovat. Doporučoval bych spíše film Oskar (1967), který je sice stejně hektický, ale není to politická reklama nějakého státu. ()
Výborné, WIlder je komediální génius. Brečel jsem smíchy. Cagney je úžasný i jako stařík. Šel jsem do kolen při každém z komouškých výstupů Buchholze. Excelentní byl český dabing, který i tady prostě lepší, než originál. 10/10 ()
„Máme obchodní dohodu s Kubou. Oni nám posílají doutníky, my jim rakety." Humor ve filmu je postaven na kulturně-politických předsudcích, což určitě nenechá chladným ani jednoho komunistu, kapitalistu či "výkonného" Němce. Pokud se ale nad tento fakt dokážete povznést, zaručeně Vám všechny ty trefné hlášky a svižné filmové tempo dokážou nejednou vyčarovat úsměv na tváři. Absurdní zápletka je také výborná. Přetavení zarytého komunisty na hraběte pracujícího pro Coca-Colovi limonádové závody, to vše navíc v rekordním čase. Jednoduše výborná zábava. ()
Narážky na situaci okolo Studené války a vůbec kapitalismu a socialismu byly bezvadné, ale dohromady to kdovíjak strhující film nebyl. Wilder umí i mnohem lépe a tohle je spíš takový jeho průměr, který neurazí ani nenadchne. 60% ()
Zde Wilder nesetri opravdu nikoho. Na svou dobu vynikajici nadhled, neskutecne hlasky, vynikajici scenar a uzasne tempo po celou dobu filmu. Nejlepsi sceny z Grandhotelu Potemkin, neuveritelne:-)))! Pro me jedna z peti nejlepsich komedii, ktere jsem kdy videl! A fakt nekecam. ()
19. Zlatý Glóbus za rok 1961 - nominace (2) - Nejlepší film (komedie), Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Pamela Tiffin ()
APLAUS MACHEN!!! ()
Úvod filmu mě zčásti přivedl do rozpaků, jelikož jsem si nebyl jistý, zda Wilder s Diamondem zvolili dobře, když se pustili do politické satiry na pozadí společnosti Coca-Cola (měl jsem strach ze skryté reklamy, podobně jako v současné tvorbě). Vyklubal se z toho ale velice vtipný snímek, jenž si díky zobrazení vztahů dvou hlavních soupeřů studené války zasluhuje dle mě mnohem více glorifikovat než třeba chameleónští Kubrick se Sellersem a jejich Strangelove. Aby toho nebylo málo, Wilder zde v mém osobním žebříčku překonal další metu - až do této projekce jsem za výkladní skříň jeho smyslu pro bláznivý humor považoval proslavené "Někdo to rád horké", vyvrcholení všech lapálií okolo hlavního hrdiny (vynikající Cagney) a jeho návštěvy se ovšem svou zběsilostí a nápaditými slovními hříčkami přehnalo o několik mil napřed. Myslím, že zařazení tohoto znamenitého scénáristy a režiséra do osobní desítky bylo velmi prozíravým tahem a i za tento snímek z jeho vrcholného období mu musím aplaudovat. "Víte, že jste byli podvedeni? Tenhle doutník je pěkně mizerný." - "Nebojte. My zase Kubě posíláme mizerné rakety." ()
Na divadle se čtvrthodinovou přestávkou na občerstvení v baru by to nemělo chybu. Jako film to už trochu skřípe - devadesát procent děje je založeno na slovních vtipech, které sice lítají s neuvěřitelnou kadencí a většinou zasahují cíl, ale nasazené tempo je vražedné, a divákovi chybí chvilkový odpočinek. Bratří Marxové měli klavír a harfu, jinde je nějaká ta romantická scéna, ale tady něco takového citelně chybí. I tak jde o skvělou komedii. ()
Nechápu, proč Coca-Cola investuje 40 % svého zisku do reklamy. Stačilo by, aby tohle dávali v televizi každý týden a nasával by ji úplně každý. ()
Takhle jsem se dlouho, možná dokor nikdy, nenasmál. Neskutečné množství gagut a nejrůznějších vtipů co minutu. ()
SITZEN MACHEN!!! Mám rád tyhle ztřeštěné komedie a hodně mi to připomínalo pozdější filmy s Funésem. Cagney je tu naprosto boží, tak jako ve všech svých filmech. Jeho pusa byla spíš jako kulomet v Rambovi a jeho next-next-next společně s esesáckým sluhou, který neustále srážel paty, byla neskutečně funny. K tomu ještě Otto. Mladý sympatický komunista s legitimací zaplacenou až do prosince. Mno a ta blond sekretářka? Jistě odsunula Sněhurku v zrcadle zlé čarodějnice až na druhé místo. JAWOL! MEIN FÜHRER! ()
Co jste dělal za války? Byl jsem v podzemí. Aha v odboji. Nikoliv byl jsem řidič metra... Spíš ukecaný než vtipný... V úvodu filmu projíždí Braniborskou bránou legrační tříkolové auto, připomínající lunární vozítko. Jedná se o vůz Messerschmitt KR200. Letecká společnost Messerschmitt měla zákaz výroby letadel a tak se vrhla na malá auta. Autíčko mělo obsah 191 ccm s jednoválcovým dvoutaktním motorem. Maximální rychlost byla 90km/h a nosnost 230 kg. Vyrábělo se v letech 1955–1964 a vyrobeno jich bylo přibližně 40 000 kusů. ()