Nejlepší léta našeho života

Nejlepší léta našeho života, kouzlo tohoto filmu je nevyčerpatelným pramenem filmového mistrovství, pro diváka, který vyžaduje u filmu přemyšlení, nic není tak mocné jako obyčejný příběh lidí ze života návratu po II světové válce vracejících se domů, do míst kde mají rodiny a začít normální života po hrůzách z právě prožité války, byl to příběh přesně podle mé představy, který i dnes má co říct. (25.09.2007)

Po všech stránkách skvělý film. Tedy až na nesmyslný happyend (ohledně Freda Derryho) na objednávku studia. Skvělé herecké výkony, zvlášť Dana Andrews jako Fred Derry a neherec Mark Williams v roli Homera Parrishe. Film se na rok svého vzniku překvapivě úspěšně ubránil dobovému sentimentu a zbytečnému přikrášlování reality. Škoda jen těch pár laciných a nenápadně nápadných narážek na budoucí nebezpečí, které představuje atomová bomba a až příliš optimistickou scénu s půjčkou Ela Stephensona (Fredric March) vojákovi nemajícímu se čím zaručit. To ale nic nemění na tom, co museli tisíce válečných vysloužilců, které tu symbolizují tři hlavní hrdinové, prožít po návratu z nepředstavitelně děsivé války, kde šlo neustále o život, do toužebně očekávaných a idealizovaných domovů. A nemění to nic ani na tom, že se to Williamu Wylerovi podařilo nádherně a sugestivně nafilmovat. (30.05.2007)

Spoilery! Nečekaně velice kvalitní oscarový snímeček mapující 3 různé osudy 3 navrátilců do poválečné Ameriky z jedné z mnoha "obranných válek", které USA vedlo a stále vede. Ze skoro tříhodinové stopáže jsem byl před zhlédnutím nefalšovaně vyděšený. Velmi mě překvapilo, že se snímek přes všechny těžkosti, které zúčastněným válka způsobila, snaží být velice pozitivní a daří se mu to. Tím pádem se mi na něj opravdu příjemně koukalo. Všichni herci jsou neskuteční sympaťáci, elegáni a džentlmeni. Zkrátka takové ošklivější kopie mě samotného. Slečny jsou poté vzory všech ctností a neskutečně elegantní. Na takové dámy dnes již člověk narazí zřídka. Navíc všechny dámy a všichni páni bývali nafalšovaní puritáni. Zajímalo by mě, kdy stíhali vyrábět potomstvo. Krajně mě zaskočilo, že se na tříhodinový příběh opravdu dalo koukat, aniž by vás na moment začal výrazně nudil. Dech mi vyrazilo, jak obratně zvládal Harold Russell používat dva háky namísto amputovaných rukou. Velká část byla právě o prezentaci jeho dovedností. Nejen, že zvládal střílet, papat, pít, hrát na piáno, kouřit cigarety a zřejmě si i vytírat zadek. On si hravě poradil i s navléknutím snubního prstýnku. Hrozně jsem se bál, že bude film nasáklý nepřiměřeným patriotismem a dalšími nesmysly, které by jej mohli zcela dehonestovat. Režisér William Wyler si však vedl naprosto znamenitě. Přichystal si pro diváky film s obrovskou výpovědní hodnotou. Tedy alespoň z mého neodborného pohledu. Vyzdvihnout musím i hudbu, která byla pro daný rok nadstandardně kvalitní a vynikajícím způsobem přidávala na kráse jednotlivým scénám. Nelze se vůbec divit, že se snímek stále těší takové oblibě. Opravdu nádherný, skoro až pohádkový příběh, plný úžasně sympatických postav s ryzím charakterem. Nikomu ze zúčastněných nelze nefandit, aby dosáhl toho svého. Po všech stránkách super práce. (02.12.2016)

Wyler ve vážné poloze opět nezklamal. Klasický hollywodský styl, ale naprosto neklasický nehollywoodský obsah. Na čtyřicátá léta pořádná porce syrovosti. Je s podivem, že tak kritickou podívanou o post-válečných traumatech, na jakou jsme zvyklí spíš ze filmů 70. let, které reflektovaly válku ve Vietnamu, natočil Wyler už rok po skončení druhé světové. (03.01.2014)

Pozoruhodný americký film obsahuje rooseveltovskou optiku New Dealu kříženou s čerstvou válečnou zkušeností navrátilců. Sdílí tak také jejich ukázněnost, pracovitost i vzájemnou úctu, která se projevuje také v okamžicích přirozené lidské slabosti. Pozoruhodné a umělecky citlivé je pojetí ženských hrdinek.-postav. Je to jakýsi pomník tradičního pojetí amerického způsobu života a jeho mýtu. Film zaslouženě oskarový. (27.05.2021)