Nejlepší léta našeho života

Wyler splnil to, v co jsem po shlédnutí filmů od Kazana už ani ve skrytu duše nedoufal. Natočil ve své době sociologicky kritickou studii s komediálními prvky, která dokázala odolat zubu času, což se například při paradoxně mnohem vážnějším tématu jako u Džentlmenské dohody, nepovedlo ani náhodou. Se stopáží to sice poněkud přehání a zejména v první polovině snímku by se dalo stříhat ještě o sto šest, ale vzhledem k pochopení oné doby a vlastně i roku ve kterém snímek přišel, se to dá přežít i když je to z dnešního pohledu přece jenom trochu natahované. Klobouk dolů před hereckými výkony, kromě monotématických studiových polibků není co vyčítat. Snad si jen ještě trochu rýpnout do scénáře, který v některých případech rozehrává to, co není schopen dokončit a pomíjí to s lehce upachtěnou nonšalantností. Přes to všechno zde ale máme snímek plný emocí, který dokáže zapůsobit i na dnešního cynického diváka a nabídne mu Ameriku v překvapivě syrové podobě.... (11.01.2005)

Ono to jde, když film netočí rodilý Američan, aby byl hrdý, patriotický, a přitom nebyl nacionalistický. Příběhy 3 navrátilců z války jsou vyprávěny velmi civilně a sympaticky. Snad jen jednou film odskočí, to když se nevyhne melodramatickému intermezzu, když Peggy vypráví svým rodičům o své lásce k Fredovi. Ale to je jen taková malá piha na kráse jinak bezvadného snímku. (21.05.2019)

Skutečně velmi dojemný, trýznivý a zároveň vtipný a optimistický zážitek. ALE. Jen když je na plátně Harold Russel. Vždy, když se objeví tento muž s háky místo rukou, muž, který nemůže svoji přítelkyni pohladit po vlasech a kterému když se zabouchnou dveře, nedostane se z pokoje, diváka překvapí, jak odvážný a silný snímek byl o veteránech už rok po válce natočen. Bohužel ale když z plátna Homer sleze (a to se stává poměrně často), zůstane zde trochu banální a rozvleklý příběh nemanželské lásky (otec nechce dovolit své dceři, aby si něco začala s nešťastně ženatým mužem, jeho kolegou z války). Takový příběh se ale mohl stát kdekoli a kdykoli, neřeší válečné trauma a trochu odbíhá někam k romantickému melodramatu. Linka s Homerem, je nemilosrdná, psychologicky přesná, jde k jádru věci - chlapi se v ní třeba poperou v hospodě s chlápkem, který jim říká "vidíte, taková oběť.. a k ničemu!" Linka bez Homera používá všechna klišé hollywoodského studiového filmu - oči zalité slzami, nekonečné polibky, tklivá smyčcová hudba, happy end... Vzhledem k oscarové smršti a neustálému zařazování snímku mezi nejlepší filmy všech dob to asi může být každému jedno, ale pro mě z dnešního pohledu spíš průměrný snímek. A kdyby byl o hodinu kratší, taky by se nic nestalo. (06.09.2018)

Já ty filmy klasického Hollywoodu, Zlatého věku, prostě žeru. Tyhle velkobijáky jsou sice lehce uniformované, ale většinou tak nádherně zahrané, natočené a odvyprávěné, že jim dnešní produkce nesahá ani po kotníky. Wylerova Nejlepší léta našeho života obsahují všechno, co obsahovat mají - dokonce i ten sladký polibek na závěr. Parádajs po všech stránkách. (19.09.2013)

(1001) Docela těžké rozhodování, jak vlastně tento film hodnotit. Prakticky celou dobu jsem měla na mysli Fričův český Návrat domů, u kterého jsem byla bez dechu (a s mnoha slzami) přibitá do sedadla po celou dobu promítání. To se zde rozhodně nekonalo, protože: Frič a jeho scénáristé udělali tu nejmoudřejší z voleb, a totiž drželi se antické jednoty místa, času, děje, čímž dosáhli zdrcující sevřenosti a účinku a také zdání jakési univerzálnosti poselství. Wyler oproti tomu adaptuje román do jakési rozsáhlé "rodinné" ságy, která hluboká traumata zlehčuje s optimistickým výhledem do budoucna. Ačkoliv je mojí duši a mojí nátuře bližší přístup autorů Návratu domů, nakonec jsem dospěla k tomu, že Wyler vše dělal poctivě dle svého přesvědčení a tak realisticky, jak jen mu doba a kulturní pozadí dovolilo. Beru tudíž jeho materiál na milost, ačkoliv jeho umělecké gesto nepatří k těm nejsilnějším. Pořád ale bude platit, že evropským válečným filmům se v mých očích žádný americký snímek zatím nevyrovnal. (03.05.2015)