Idi i smotri
Choď a pozeraj sa
Come and See
Come and See
Režie:
Elem KlimovKamera:
Alexej RodionovHrají:
Alexej Kravčenko, Olga Mironova, Ljubomiras Laucevičius, Vladas Bagdonas, Jüri Lumiste, Vasilij Domračev, Adolf Hitler (a.z.), Viktor Lorenc (více)Obsahy(1)
Čtrnáctiletý Fljora je v létě 1943 naivním běloruským chlapcem, odhodlaným zapojit se do partyzánského odboje. Na konci příběhu je lidskou troskou, z jejíž tváře navždy zmizely stopy dětské nevinnosti. Fljorův osud plný utrpení, ve kterém nechybí místo ani pro první erotické okouzlení a tragikomické okamžiky, prožila většina z těch, kteří dospívali za druhé světové války. Němci tehdy v Bělorusku realizovali projekt "spálené země", v němž lehlo popelem na šest set vesnic. O těchto událostech vypráví ve svých novelách Ales Adamovič, který se rovněž podílel na scénáři filmu, opatřeného názvem Zabijte Hitlera. Do výroby však šel snímek pod titulem, jenž tvoří refrén v biblické Apokalypse. Elem Klimov jej natáčel chronologicky, což výrazně pomohlo představiteli hlavní role Alexeji Kravčenkovi ke ztotožnění se svým hrdinou. Obraz Fljorova vyšinutého nitra však nevyjadřuje pouze herecká akce, výraznou měrou se na něm podílí práce kameramana a zvukaře, k níž zvláštní kontrapunkt vytváří Mozartova hudba. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (480)
Ne všechno se mi na první dobrou líbilo, ale i potenciální nedostatky tu mají nakonec svůj účel. Film je ohledně svého sdělení hodně názorný a rád využívá extrémy (včetně detailů, jakým je např. nacistický boss, mazlící se během masakru vesničanů s roztomilou opičkou), takže těžko např. Fljorův vyděšený, křečovitě strnulý výraz považovat za herecký přepal. Kravčenko tu nepředstavuje ani tak konkrétní roli, jako spíše přímou vizualizaci hrůzy, kterou do člověka nacistické peklo zasévá. Pátou hvězdu u mě nakonec vyhrála sekvence už z první půle. Když Fljora krátce po bombardování utíká do rodného domu a nachází ho opuštěný, přičemž všechno kolem naznačuje, že je něco silně v nepořádku, je celá scéna ve své přízračnosti a předtuše čehosi zlého neuvěřitelně sugestivní. Pak stačí to cosi na pár vteřin zahlédnout... Jeden z nejlepších (proti)válečných filmů a přesně ten typ zážitku, který je intenzivně brutální, aniž by byl přehnaně explicitní . ()
Pokud chcete vidět krutosti války na území Sovětského svazu, konkretně Běloruska, mohu Jdi a dívej se doporučit. Pokud nechcete mít noční můry, tak ne. Pokud chcete vidět kvalitní film, tak ano. Pokud trpíte rusofobii a sovětofobii, tak ne. Pokud fandíte Němcům v druhé světové válce aneb velké vlastenecké válce, tak ne. I když poslední dva názory pod pojmem tohoto filmu můžete změnit. ()
Jdi a dívej se je jeden z nejdepresivnějších, ne-li vůbec nejdepresivnější film, který jsem kdy viděl. Od začátku se filmem rozlézá bezmoc, ale v posledních cca 50 minutách již vidíme něco, co snad lze nazvat peklem na zemi, či absolutním rozkladem lidskosti. Účinek je brutální. Podobný zážitek jsem měl při sledování jednoho z triptychů Hieronyma Bosche. Obrovská koncentrace hemžícíh se detailů plných hnusu.Takový jsou obrazy Bosche a takové jsou i záběry tohoto filmu, jimž nechybí místy až absurdní rozměr. Tak působivé dílo jsem již dlouho neviděl a myslím, že na tento film do smrti nezapomenu. Řekl bych, že největší zásluhu na působivosti tohoto díla má asi kameraman. Tím, že svou kamerou často své postavy doslova pronásleduje, navozuje pocit neodbytné hrůzy. Ale dobrou práci odvedli všichni. Režie, produkce, herci, úzkostná zvuková kulisa, to vše zaleze pod kůži a zůstane pachuť a znechucení. Takovéto filmy jsou třeba. ()
Jdi a dívej se je doslova synonymem pro pěkně hutné a hluboko pod kůži se vtírající válečné drama. Tento snímek bych rozhodně nedoporučil slabším povahám, jelikož jde o pořádné depresárium! Všechny ostatní snímky, které se honosí žánrem "drama/válečný", jsou proti tomuto večerníčky pro děti. Kam se hrabe Schindlerův seznam... ()
Absolutně otřesný zážitek. Na rozdíl od všech ostatních filmů tady není hlavní hrdina udatný tankista či letec, ale celé utrpení a šílenství války je postupně vrýváno do tváře malého chlapce. Příšerné ()
*Lidi předtím než vznikla antidepresiva: ()
Možná se takovým filmům říká podobenství. Příběh založen na skutečných událostech a scény "jako ze života za války" jsou prokládány momenty jako by ze snu nebo absurdního divadla. Chování chlapce i celý vývoj filmu nemá žádnou soudržnost a v celku nedává žádný smysl. Někteří zde mohou spatřit umění, poetiku, intenzivní emoce. Já měl co dělat, abych u filmu usnul jen dvakrát. ()
Již jsem měl tu čest s pár Sovětskými filmy, které čas od času vychází v trafikách na DVD za 49 Kč... Většinou se jednalo o díla nevalné úrovně, poplatná době svého vzniku. Střet s filmem - Jdi a dívej se byl pro mne jako srážka chodce s tramvají.... Naprosto v šoku jsem sledoval drama mladého chlapce, který je svědkem nacistických zvěrstev v zapadlých vesničkách při tažení wermachtu dále na východ. Syrové, kruté, bez příkras. Bahno a krev. Od tohoto filmu mám k Sovětské válečné kinematografii větší respekt. Po filmu jsem byl v šoku ještě druhý den.... ()
Válka je vůl. Dělá z lidí bezcitné bestie, odevzdané trosky a celkově dokáže měnit lidský charakter zcela nepředvídatelným způsobem. Myslím, že naprostá většina německých vojáků oslavujících hořící stodolu plnou ruských civilistů byli před válkou normální slušní lidé, kterým dělalo problém zabít vánočního kapra. Příběh malého Fljora, který se nadšeně přidá k ruským partizánům aby vzápětí zpoznal ty nejodpornější válečné hrůzy, včetně osobní tragédie je rozhodně jedním z nejsilnějších a nejsugestivnějších filmových zážitků jaké jsem viděl. Brilantně zahraný a zrežírovaný snímek je skvěle a výpravně natočen (kamera bezmála geniální) ačkoli jde především o komorní psychologické drama mapující dopad válečného šílenství na zranitelnou lidskou duši. Společně se Schindlerovým seznamem by mělo být povinně promítáno ve školách, snad to přesvědčí většinu dětí natolik, aby si některé z nich časem neoholily hlavu, nenavlékly bombra a nešly za sborového hailování plivat na zeď židovského hřibitova. No, kdyby ne, alespoň budou po shlédnutí těchto dvou filmů vědět o druhé světové válce mnohem víc než většina současných nácků dohromady. ()
Audiovizuální smršť! Film který vás vtáhne a nepustí - dvě hodiny koncentrovaného zděšení a následné deprese. Z Kravčenkových vyděšených očí a hrůzných vrásek jde strach. Pro mě osobně nejsugestivnější válečný snímek, co jsem zatím měla tu možnost vidět. V Americe se mají ještě hodně co učit. ()
Drsný, šíleně pesimistický až psycho film. Vše umocňovala kamera, ten malý kluk neskutečný výkon. Perla evropské válečné kinematografie. ()
Jeden z nejvíce nadhodnocených filmů co jsem viděla. Film se akorát snaží z diváka vyždímat co nejvíce citů a u mě se mu to teda moc nedařilo. Scéna, kde Fljora zaboří hlavu do bahna, mě až skoro pobavila. ()
Nejtěžší obžaloba války, kterou jsem měl možnost na filmovém plátně vidět! Navíc je umocněna vynikající režií, kamerou a hlavně skvělým výkonem hlavního "hrdiny" Alexeje Kravčenka - jeho výkon byl opravdu něco vyjímečného! Nečekejte žádnou lehkou podívanou, Idi i smotri je velmi drsný a syrovový snímek, který ovšem rozhodně musíte vidět! ()
Bez debat výjimečný film. ()
Film oslavující nezdolnou odvahu a utrpení sovětského obyvatelstva ve Velké vlastenecké válce. Divák má možnost se detailně seznámit očima mladého chlapce Fljory, co znamenala pro postižené lidi totální vyhlazovací válka. Nacistická genocida na území Běloruska se svými Einsatzgruppen, byla jedním z největších zvěrstev Druhé světové války. Film se může pochlubit netradičními přístupy, kdy prací se zvukem (Němé scény při bombardování, kdy člověk načas ohluchne) a kamerou (Detailní záběry obličeje a očí plných bezradného zírání do kamery.), navozuje atmosféru bližší realitě. Tím jednoznačně kompenzuje velikost hollywoodských pompézních bitev. Zdejší boje jsou pojaty v menším měřítku, ale použitím ostré munice působí opravdověji, stejně jako fakt, že jsou viděny z pohledu konkrétního člověka a nejsou prezentovány jako panoramatická show. Film nezastírá černobílé vidění světa, kdy Němci jsou ztělesněné zlo, zatímco Sověti jsou vzorem ctností. V kontextu událostí zde líčených lze tuto premisu přijmout. Jednu poznámku si ale neodpustím. Jednotkám SS lze klást za vinu ledacos, ale určitě sem nepatří znásilňování žen. Dle Norimberských zákonů byli Slované pro Němce Untermenchen a mít pohlavní styk s ženou neárijského původu se přísně trestalo. Němečtí vojáci si toho byli dobře vědomi. Výjimky samozřejmě nejde vyloučit nikdy, ale zdaleka to nejde srovnávat s vpádem Rudé armády do východního Pruska, kdy se vyšplhaly počty znásilnění do miliónů. 77% ()
Tady není co řešit. Absolutní vrchol válečného drama. ()
Podľa môjho názoru je tento film nekorunovaný vládca medzi vojnovými drámami s hlbším významom. Rozhodne je nad čím premýšľať. Rusi to proste v tomto smere vedia. A dokázali to aj bez bombastických vojnových scén a podobných "lákadiel" tohto žánru. Choď a pozeraj sa nie je len názov filmu, ale je zároveň aj vyjadrením jeho podstaty prostredníctvom duše citlivého chlapca (aspoň na začiatku) a jeho neskonale depresívnej vnútornej premeny. Prvá polhodinka má síce pomalšie tempo, ale to je len postupná, opatrná príprava na to, čo príde potom. To ďalej už rozhodne nie je vhodné pre každého. Autori namiešali neriedený kokteil naturálnej, depresívnej, najnepríjemnejšej podstaty vojnového utrpenia a bez príkras ho vyliali na filmové plátno. Najhoršie na tom je to, že je to tak desivo reálne, až behá mráz po chrbte. Komu sa podarí aspoň trocha vcítiť do toho chlapca, zažije hotové depresívne peklo a už iba zo slovíčka "vojna" mu príde nevoľno. ()
Jdi a dívej se. Imperativ je tu na místě, protože člověku se chce zavřít oči, zacpat si uši, odejít. Válka je ukázána na dotek blízko - spolu s oním jdoucím a dívajícím se šestnáctiletým klukem je možno zakoušet hrůzu a úzkosti i vzácné okamžiky radosti uprostřed zmaru. Chtěl jsem sem původně napsat něco o kameře, hudbě a zvuku, díky nimž celek působí tak věrohodně, ale tak bych se k tomu podstatnému asi vůbec nedostal. Pitvu ať provedou jiní. Za sebe povím jen tolik, že film připomíná výpravu do pusté krajiny Žalmu 22: "Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se uprostřed vnitřností mých. Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne..." ()
Facka pre tých, ktorí si myslia, že najlepší vojnový film nakrútil Spielberg, Polanski, Kubrick alebo ktokoľvek iný. Choď a pozeraj sa znamená pre vojnový film to, čo Votrelec pre horor (v oboch filmoch kupodivu zaznie Mozart) - môžete nakrúcať, čo vám sily stačia, k takej nepozemskej dokonalosti sa nepriblížite. To, že nedospelý hlavný hrdina musel mať počas nakrúcania pri sebe cvokára hovorí za všetko. Kvalita tohto filmu zďaleka neplynie len z "vďačného" námetu (kľúčová scéna "Otváram verejnú schôdzu" prinúti každého prinajmenšom chvíľami pozerať mimo obraz) - taký Spielberg by ju určite nakrútil remeselne precíznejšie. To, čo je z filmového hľadiska zďaleka najhodnotnejšie je ohromne skľučujúca baladická atmosféra miestami prechádzajúca do strašidelnej gotickej fantázie, ktorá krajne efektívne pripraví (rašelinovú) pôdu pre poslednú polhodinu. PS: Najsugestívnejšie nasnímané oko filmových dejín nenájdete v Ejzenštejnovi, Buňuelovi či Hitchcockovi (a dokonca ani v Eli Rothovi), ale práve v Klimovovi (i keď nie práve ľudské). ()
Jdi a dívej se je fascinující a jedinečné z mnoha důvodů. Jednak z pohledu historické uvěřitelnosti a významu - není těžké si představit, že přesně takhle se to v těch šesti stovkách běloruských vesnic roku 1943 odehrálo. Němci tudy zvesela mašírovali a mezi ponižováním a sexuálním zneužíváním zdejších obyvatel naháněli vesničany do stodol, které s nimi zapalovali. Tamní mladíci žili v bídě a z všeobecného poblouznění se nechávali rabovat k partyzánům, kde chtěli hrdinně bojovat za svůj lid. Mrtvoly se hromadily, nevinné lidi polévali benzínem a zapalovali jen proto, že 'jejich rasa nemá právo na budoucnost', a přeživší chudáci si odnášeli doživotní traumata, vepsaná do každé nadbytečné vrásky na obličeji. Tohle všechno Jdi a dívej se znázorňuje nejen uvěřitelně, ale navíc intenzivně a promyšleně. Hlavní hrdina, mladý partizán Flyora, prochází stále násilnějším a hrůznějším peklem, a kamera se po většinu času drží jako klíště jeho pocitové, vizuální a dokonce i sluchové perspektivy. Začíná jako slušně vychovaný, svědomitý a optimistický mladík a pod vlivem událostí se mění jeho emoce, psychika i vizáž, jejíž změna je přímo drastická. Skoro veškeré vizuální i akustické jevy se subjektivizují a dostávají nás rovnou do hlavy protagonisty, v níž by přitom hlavně v druhé polovině nechtěl být nikdo. A že jde o sakra devastující podívanou plnou špíny a duševní i fyzické bolesti a se zvukovou stopou, navazující závratě i simulující největší lidskou agónii, na to můžete vzít jed. A zároveň se to absolutně nepodobá snad žádnému hollywoodskému válečnému filmu, které si více potrpí na jaksi umělejší dramatizaci a silné hrdinství. Zde nechybí i jisté poetické prvky či střihové postupy bližší spíše evropské moderně 60. let, což místy navozuje auru umělecké festivalovky. Zároveň je ale pozoruhodné, že režisér Elem Klimov volí převážně dynamické kamerové jízdy a sleduje pohybující se postavy, čímž styl vztahuje zase k Hollywoodu, a to i tomu současnému - osobně bych si dokázal představit, že kdyby tenhle scénář dostal dnes (nebo už v osmdesátkách) do ruky Spielberg, tak mnohé akčnější pasáže by inscenoval velmi podobně jako Klimov, za použití dlouhého záběru a s více menšími ději v jednom záběru, které by se postupně proplétaly a navazovaly na sebe. A navíc je to film, který už absolutně popírá sovětský kult lidové osobnosti, pěstovaný za Stalina a dělající z obyčejných protagonistů filmů či literárních děl hrdiny národa. Zde není nikdo hrdinou, všichni jsou jen oběti nepochopitelné vraždící a ideologické mašinerie, která vás buď poblázní, nebo z vás, nevinného dítěte, vysaje veškerý život. Osobně považuji Jdi a dívej dokonce za tak výjimečně natočený, účinný a každou jednotlivou volbou precizně konsolidovaný snímek, že jen díky němu bych Klimova zařadil mezi nejlepší režiséry osmdesátých let. A to i přesto, jak nevybíravě zde zacházel s dětskými herci, kteří si tím peklem evidentně vážně prošli - hlavně představitel Flyory Alexej Kravčenko musel asi vydržet nepředstavitelné a divím se, že potom s hraním nesekl. () (méně) (více)