Idi i smotri
Choď a pozeraj sa
Come and See
Come and See
Režie:
Elem KlimovKamera:
Alexej RodionovHrají:
Alexej Kravčenko, Olga Mironova, Ljubomiras Laucevičius, Vladas Bagdonas, Jüri Lumiste, Vasilij Domračev, Adolf Hitler (a.z.), Viktor Lorenc (více)Obsahy(1)
Čtrnáctiletý Fljora je v létě 1943 naivním běloruským chlapcem, odhodlaným zapojit se do partyzánského odboje. Na konci příběhu je lidskou troskou, z jejíž tváře navždy zmizely stopy dětské nevinnosti. Fljorův osud plný utrpení, ve kterém nechybí místo ani pro první erotické okouzlení a tragikomické okamžiky, prožila většina z těch, kteří dospívali za druhé světové války. Němci tehdy v Bělorusku realizovali projekt "spálené země", v němž lehlo popelem na šest set vesnic. O těchto událostech vypráví ve svých novelách Ales Adamovič, který se rovněž podílel na scénáři filmu, opatřeného názvem Zabijte Hitlera. Do výroby však šel snímek pod titulem, jenž tvoří refrén v biblické Apokalypse. Elem Klimov jej natáčel chronologicky, což výrazně pomohlo představiteli hlavní role Alexeji Kravčenkovi ke ztotožnění se svým hrdinou. Obraz Fljorova vyšinutého nitra však nevyjadřuje pouze herecká akce, výraznou měrou se na něm podílí práce kameramana a zvukaře, k níž zvláštní kontrapunkt vytváří Mozartova hudba. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (481)
Dlouho jsem přemýšlel, co si pustím k tak slavnostní chvilce, jako je moje 2000té hodnocení a komentář. Nakonec jsem si řekl, že si pustím něco, do čeho bych se běžně asi nedokopal. No musím říct, že to bylo opravdu hodně tíživý sousto, některé scény a záběry jsem těžce vydýchával. Ta brutalita, bezmoc, deprese byla cítit v každém záběru. Proč tedy ta hvězdička dolů? No po dějové stránce se cítím být ochuzen. Buď měla být stopáž o 20 minut kratší nebo nudnější první polovina měla být dějově bohatší. Navíc chvílemi byla ta hudba téměř nesnesitelná, kdyby to bylo bez hudebního doprovodu, možná by to bylo ještě o level mrazivější. Každopádně hodně silný a hodně zdrcující film o nacistické krutosti. 80% ()
Hlavní klad tkví v subjektivizaci s postavou hlavního hrdiny Florjy, kterému je podřízena zejména zvuková stopa. Dialogy se neplýtvá, většina je řečena obrazy. Násilí je zpočátku pomalu dávkováno, o to déle ale náhlé prostřihy (například vyvražděné vesnice v úvodu) rezonují. Větší důraz je kladen na atmosféru podmíněnou hudebním podkresem a ztotožněním se s hrdinou, který projde po dobu trvání filmu, hrůzu nahánějícím vývojem. Od počátečního naivního nadšení bránit vlast, uvědomění si zodpovědnosti za smrt svých blízkých, otupělost nebezpečím a hrůzami okolo. A hlavně závěrečnou katarzí s rozbíjením Hitlerova obrazu, zpět se odvíjejícími dokumentárními záběry pochodujících nacistů a myšlenkou kořenů zla. ()
bolševický návod, jak se unudit do totálního komatu.. ()
Veľmi expresívne stvárnený film, ktorý dokáže diváka zasiahnuť a stať sa veľmi zdrvujúcim filmovým zážitkom. Nebyť zbytočne naťahovanej prvej hodiny filmu a záverečnej síce parádne spracovanej, ale pre mňa nadbytočnej obrazovej doslovnosti, nemala by som naozaj čo dodať. Vojna je hnus. Veľmi silné 4*. 90%. ()
Geniálne dielo Elema Klimova. Jeho kus sa vpíše do hlavy každému, kto ho videl. Fascinujúci film o brutalite fašizmu odzrkadlenej na tvári človeka. Tento film ma prenasleduje práve tou... tvárou. Toľko utrpenia, bolesti a beznádeje... ()
Drastická podívaná je na jednu stranu hyperrealistickým ztvárněním krutostí války, a na stranu druhou funguje i jako ryze umělecká výpověď o zdrcujícím vlivu války na lidskou psychiku. Režisér Klimov využívá i nereálné prvky. Nebojí se lyriky, některé věci jen naznačí a nechá na divákovi aby si je domyslel, před očima diváka fyzicky mění dětskou tvář ve válkou zdeformovaný starý obličej... ()
Syrový, naturalistický film o jedné epizodě německého tažení na východ (konkrétně v Bělorusku). Poté, co dospívajícímu Fljorovi vyvraždí skoro celou vesnici, uteče do lesa k partyzánům a začne postupně poznávat válku z první ruky, včetně masakrů civilistů a dalších ukrutností. S postupem války se z Fljory stává čím dál větší troska, která už nikdy nebude schopná žít normálně. Narozdíl od Schindlerova seznamu , kamera vše snímá jakoby bez pocitu, podobně, jako vše vnímá otupený Fljora. Absence patosu a laciného dojetí filmu přidává na síle, některé scény až berou dech (IMHO nejsilnějším momentem je Fljorův návrat do vesnice a hledání rodičů). Celkově jeden z nejlepších filmů o 2. světové válce. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 6.5.1989, v pôvodnom znení s titulkami - V televíznej premiére bola odvysielaná celá a neskrátená verzia. Bez nezmyselného rozseknutia na dve časti (ako nám to dnes servírujú ŘITKAmilovia). (30.5.2009) ()
Ve svých apokalyptických a surreálných vizích korunovaných typickou ruskou přiožralostí (veselí partyzáni utíkají před palbou s výsměšným strašákem v podobě Hitlera v životní velikosti), je ten film rozhodně nejsilnější a jeho snaha vykreslit okupaci jako krvelačný bordel na kolečkách vytváří dojem traumatické dětské vzpomínky či nesmyslné noční můry. Proti tomu je však třeba říct i tu druhou stranu a to, že místy ten film překračuje hranice anti-germánský explotace, protože až hystericky vyjmenovává veškeré stereotypy o nacistických okupantech, kteří při vypalování kostelů plných lidí svačí humry, chovají exotické opičky a když jsou konečně chyceni pod krkem, tak buď zbaběle svalují vinu jeden na druhého nebo vedou soustředěný monolog o potřebě anihilace slovanské rasy. Je mi jasné, že vzhledem k tomu, že spoluscénárista Adamovič byl skutečným svědkem podobných událostí a samotný scénář se opíral o desítky svědectví přeživších, těžko chtít po zpracování takovýchto témat nějaký nadhled, ale ten obraz bezkontextuálního absolutního zla, který se nám zde předestře, mi přijde v rámci těch dvou scénách přeci jen trochu přestřelený. ()
Nejsilnější zážitek v semináři Duchovních souvislostí sovětského válečného filmu, neobvyklý naturalismus, děsivé postavy a atmosféra přirovnatelná k nejlepším hororům. ()
Šel jsem a díval se a z toho co jsem viděl mo nebylo zrovna příjemně. Jednoznačným vrcholem snímku pro mě bylo opětovné shledání dvou válečným utrpením zbídačených dětských trosek Fljory a Glaši, které se odehrávalo prakticky beze slov, kdy Fljora jen bolestivě utrousil "...milovat...mít děti..." a zatímco v popředí obrazu sledujeme zbídačenou, znásilněnou Glašu na pozadí Fljora pomalu odchází. Jinak se mi k tomuto povětšinou až nepříjemně hypnotickému filmovému zážitku těžko píše něco nového a hlavně v pětihvězdičkových komentářích nevyřčeného. Jen ještě zmíním, že jsem si myslel, že už jsem ve filmu viděl a slyšel snad vše, ale to co zde předvedl zvukař, je něco neskutečně mistrovského... Zážitek na který nezapomenu i když bych i možná chtěl. Lidské utrpení, ještě nikdy nebylo natočeno syrovější formou. ()
Nič pôsobivejšie som ešte nevidel a ak niečo také existuje, tak to vidieť nechcem. Monumentálne! Nedojal ma desivý osud BIELORUSOV, nehrozil som sa zverstiev zo strany NEMECKÝCH vojakov. Ešte dlho po dopozeraní ma gniavila jediná paralyzujúca otázka: "Bože, čo je to ČLOVEK vlastne za tvora...?" [100%] ()
Tragický obraz války, likvidující vše nejen fyzicky, ale navždy ničící i ty, které na první pohled nedostihla. Výraz hlavního hrdiny mluví sám za sebe - pokoušet se takovou hrůzu a nelidskost, které byl svědkem, vtěsnat do běžných (nejen filmových) frází ani není možné. Stejně jako se nedá skutečně rozumem pochopit údaj o více než 20 000 000 zabitých obyvatelích Sovětského svazu, sice obrovské, ale stále jen jedné jediné země. Závěrečná scéna je pak ukázkou geniality filmu, a to i filmu jako takového. ()
Čekáte-li klasický sovětský válečný film, zanechte marných nadějí. Ano, Idi i smotri je válečný film, ale je to zároveň i ukázkový exemplář z oné hrůzu vzbuzující kategorie "filmy pro náročného diváka". Kdysi dávno v Ponrepu jsem měl tu čest poprvé a byl to pro mě nevšední a silný zážitek, takže jsem byl zvědavý na repete po téměř 20 letech. Vot tak - první dvě třetiny válečná verze Markety Lazarové, poslední třetina, která se asi taky divákovi nejvíc vryje do paměti, stylizovaně zobrazuje vyhlazování jedné běloruské vesnice ožralým a zdivočelým Einsatzkommandem SS a následnou partyzánskou odvetu. Celým filmem nás provází postava dospívajícího Fljory, který se postupně mění z ošklivého a směšného žabáka na dítě s výrazem a očima starce (fantastický herecký výkon). A hodně silně na mě opět zapůsobil závěr - fotografie Frau Hitlerové s malým Dolfim v náručí, Fljorovo dilema a k tomu Mozartovo Requiem. Působivé. ()
Jdi a dívej se je bezpochyby film hodně kvalitní a strašně silný.Ukazuje hrůzy války takové,jaké nejspíš opravdu byly.Ale já nechápu,proč bych se na něco takového měl dívat.Dvě a půl hodiny vším prostupující deprese,u které jsem měl skoro chuť skočit z okna,jen aby to už skončilo.Tak strašně jsem se nudil.Je to skvost,který nejspíš stál za zhlédnutí a už jen za objektivní kvality musím dát alespoň tři,ale jen proto,že je to hrůzné a těžko se na to kouká,plné hodnocení dávat nehodlám. 55 % ()
Víc než půlku filmu jsem si pokládal otázku, čím je to tak výjimečné. Jasně, je to hezky natočené, Klimov má ohromný cit pro detail, atmosféra působí realisticky a navrch je tu vynikající Kravčenko, u kterého se nechce věřit, že se jedná o jeho debut. Jenže to stačí "jen" na dobrý válečný film. Pak ale přišli na scénu členové Einsatzgruppe a s nimi depresivní hrůza, která doslova drásala duši. Tohle už nechci nikdy vidět. 95% ()
Film, ktorý sa dostane pod kožu. Nech robíte, čo robíte. Systematická deštrukcia morálnych hodnôt očami chlapca, čo chcel byť hrdinom a potom uvidel realitu v celej svojej krutej kráse. Klimov nenecháva diváka vydýchnuť a Rodionova kamera pláva priestorom ako ďalšia postava. Pre tých čo ospevovali 1917 od Mendesa ( tiež medzi nich patrím) ocenia podobné kamerové kúsky hoci ešte v oldschoolovej forme. Ručná kamera vtedy robila svoje. Navždy mi zostane v pamäti takmer šialený výraz Alexeja Kravčenka pri finále v Perekhodoch, ktoré trvá viac než 50 minút. Jeden z najsugestívnejších a najnepríjemnejších zážitkov aké som na tému vojny videl. Rozhodne odporúčam. Každému. ()
Pokud si myslíte, že na to máte, pak se posaďte, dívejte se a nechte se pohltit melancholickým a depresivním příběhem chlapce vrženého do pekla války. Existuje jen velmi málo filmů, které by tak působivě vyjadřovaly niterný stav a vývoj člověka se srdcem a duší rozervanými na kousky a které by tak realisticky vystihovaly ducha válečného šílenství a lidské zvrácenosti, přestože téměř nic není ukázáno naplno. Po filmové stránce je vše takřka dokonalé, včetně zcela mistrného výkonu Alexeje Kravčenka, a každá jednotlivost výtečně podtrhuje skutečně ochromující atmosféru beznaděje. Rozhodně se jedná o nejnepříjemnější snímek, jenž jsem viděl a jenž na mně zanechal nesmazatelnou stopu a do značné míry mě také emocionálně vyčerpal, na což asi už nikdy nezapomenu. 100% ()
Pět hvězd dávám filmům, který chci vidět znovu. Tohle znovu vidět nechci. Celej ten náš Protektorát byly pohodový lázně zalitý sluncem a pokud člověk neměl zrovna ve sklepě schovanýho parašutistu, dala se ta doba celkem bez problémů ustát. Zatímco tohle je doopravdická válka a tady šlo o hubu bez výjimky všem. ()
Umělecká exploatace násilí. Při sledování jsem pociťoval jen desenzitivizaci a neurčitý obdiv k řemeslným kvalitám. ()