Eduard Dubský

Eduard Dubský se narodil 19. listopadu 1911 v Jihlavě jako Eduard Neckář. Jeho bratrem byl herec, zpěvák a tanečník Václav Neckář – Dubský (1915 – 2001), jehož synem je zpěvák Václav Neckář (*1943) a hudebník Jan Neckář (*1949). Také syn Eduarda Rupert Dubský (*1949) zdědil umělecké sklony, je česko – švýcarským hercem, režisérem a textařem.

Ve svém rodišti studoval mladý Eduard gymnázium a už během studií nadšeně ochotničil. Když v Jihlavě hostovala operetní společnost Marie (Mařenky) Zieglerové, Dubský se definitivně rozhodl pro divadlo a nastoupil k této společnosti (1931 až 1933). Před vojenskou službou krátce hrál v pražském Tylově divadle v Nuslích (1933 – 1934).

Poté vystupoval s venkovskou kočovnou společností Jaroslava Bittla (1935 – 1938). Během okupace prošel oblastní pardubickou Východočeskou společností (1938 – 1940) a ostravským Národním divadlem moravskoslezským (1941 – 1945). Po válce přesídlil do Prahy: Realistické divadlo (1945 – 1947), Divadlo státního filmu (1948 – 1950) a Městská divadla pražská (1950 – 31. července 1984), z nichž odešel rovnou na odpočinek. Od 80. let hereckou činnost výrazně omezil a vystupoval jen sporadicky.

Eduard Dubský byl skvělým hercem v konverzačním repertoáru, kde nejlépe uplatnil svou kultivovanou dikci, šarmantní zjev charismatického milovníka, jistou odměřenost a povýšenost, smysl pro břitký suchý anglický humor a eleganci s jemnou mimikou.

Jeho doménou byli věcní, noblesně společenští milovníci, podvodníci, uhlazení důstojníci a sebevědomí pánové ze salónních kruhů: „Pygmalión" (Prof. Higgins), „O myších a lidech" (Jiří), „Obchodník s deštěm" (File), „Noční služba" (Dr. Ošiňský), „Hrozinka na slunci" (George Murchinson), „Fyzici" (Ernest), „Sólo pro bicí (hodiny)" (hodinář Rainer), „Škola pomluv" i „Filip".

Do české kinematografie poprvé vstoupil jako muzikant Ferda a obhájce v krátkých filmech Bořivoje Zemana TŘI KNOFLÍKY (1945) a KDO JE VINEN? (1946). Od této chvíle, a od svého definitivního příchodu do Prahy, se datuje dlouholetá a pravidelná spolupráce Eduarda Dubského pro film.

Do poloviny 60. let se představil například jako voják Jenda (PRŮLOM), advokát (PRÁVĚ ZAČÍNÁME), poštovní asistent Robert Munk (MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI), Drahoš Kučera (NEVÍTE O BYTĚ?), milenec (ČAPKOVY POVÍDKY), inspektor Kaška (AŽ SE VRÁTÍŠ...), úředník pojišťovny Verbl (SVĚDOMÍ), hrabě Leopold Thun (REVOLUČNÍ ROK 1848), redaktor Sádek (MIKOLÁŠ ALEŠ), pilot Grábner (ÚNOS), dopisovatel Werner (Z MÉHO ŽIVOTA), úředník Pulkrábek (ZAOSTŘIT, PROSÍM!), Dusík (FLORENC 13:30), Artur (O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH), Fritz Kosina (SMRT V SEDLE), plukovník Horst (ATENTÁT) atd.

Od 60. let se Dubského postavy začaly pomalounku zmenšovat, můžeme je nalézt třeba v titulech HVĚZDA (nápadník), PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (prefekt), SVATBY PANA VOKA (obřadník), PAN TAU A CLAUDIE (herec), NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH (ředitel banky Budínský), LUPIČ LEGENDA (komisař Hlavatý), HROCH (profesor Fibinger, za kterého dostal v roce 1975 Prémii Českého literárního fondu za rok 1974), TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI (cizinec u benzínky), NOC KLAVÍRISTY (vedoucí vinárny), PALETA LÁSKY (hrabě F. A. Thun), VŠICHNI PROTI VŠEM (páter Ostatek), film Studia FAMU MALÉR (obhájce Kummer), POPRASK NA SILNICI E 4 (starší pán) a PAN VOK ODCHÁZÍ (kardinál Khlesl). Ve Steklého dramatu ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL (1974) nadaboval velvyslaneckého radu (Karel Peyr).

Eduard Dubský doplňoval svou hereckou práci rovněž rozhlasem („Vždycky na prodej", „Honba na Che Guevaru", „Delfín", „Luisiana se probouzí", „Revizor", „Případ Oppenheimer", „Otec Goriot", „Zahořanský hon", „Lakomec", „Modrý korund", „Žabákova dobrodružství", „Kazmar – šaty – Jafeta", „Páně Kobercova ženitba"), televizí (CHVÍLE ROZHODNUTÍ, MINISTERSTVO STRACHU, INZERÁT, SILVESTROVSKÝ TRAPAS, VYHNANSTVÍ, MILÁČEK, OBCHODNÍK S DEŠTĚM, BATOLATA V DŽUNGLI, NEPŘÍTEL LIDU, NEZBEDNÁ POHÁDKA, O LINÉM HONZOVI a seriály KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, KAMARÁDI, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA) a dabingem (například jako mafián Psí dečka Columbo z Wilderovi komedie NĚKDO TO RÁD HORKÉ). Herec Eduard Dubský zemřel 2. března 1989 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour