Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (6 059)

plakát

Poslední oběť - Kapitola první (2023) (epizoda) 

Nemůžu zaručit, že se podívám  na všechny  epizody série (zbývají ještě  tři), ale ono to nebylo až tak strašné. Záhadná smrt ženy při automobilové nehodě nastolí otázku, zda její smrt nebyla úkladnou vraždou. Scéna pak bude střídavě patřit kriminalistické dvojici Marek Němec  a Jiří Ployhar, v pozadí  nezůstane ani Lukáš Vaculík jako pozůstalý vdovec a přiskotačí hlavně Marek Lambora, který má  představovat kněze, jenže se do role zoufale nehodí. Tvůrci upustili od záměru přihodit mu nějakou postelovou scénu, která se nabízela s obsazením vnadné Markéty Plánkové a Pavli Vitázkové. Prvně jmenovaná hraje jeho sestru, takže na incestní hrátky se seriál vysílá v příliš brzkou hodinu. Druhá jmenovaná se nijak eroticky nehodlala angažovat a většinu epizody trávila s alkoholem nasáklou Olgou Želenskou. Jitka a Kateřina Bártů dříve  představovaly tvůrčí postrach, kdy jejich abnormálně špatně napsané a zrealizované výplody odháněly diváky od televizních obrazovek. Něco obdobného jsem očekával i tentokrát. Dobrou zprávou je, že se tak nestalo. Špatnou zprávou je, že první epizoda byla neúměrně roztahaná, moc zájmu o rozřešení záhadného úmrtí ve mně nevzbuzovala a naprosto rezignovala na něco alespoň malinko nadprůměrného. Vodopád dialogů přerušila až závěrečná scéna, kdy Lambora jde potají v nočních hodinách odnést spisové materiály z vědeckého ústavu, kde dříve prováděl výzkum. Byla to nesmírně napínavá scéna, která se jistě točila nejméně tři dny a byla zásadně ovlivněna Spielbergem a Kubrickem. Pokud tedy u seriálu vydržím, bude to příslibem lehké erotiky s herečkami atakující padesátku a touha mít neoholený vous po vzoru Lambory. 5/10

plakát

Medvídek Pú: Krev a med (2023) 

Medvídek Pú a Prasátko nejsou tak mírumilovní a přátelští, jak je známe z dětských knížek. Nově jsou z nich zmutovaná vraždící monstra, co z hloubi svých sadistických duší nenávidí Kryštůfka Robina. A smilování nemají ani s pětičlennou partou děvčat, která zavítala do Stokorcového lesa. Hon na lepé oběti může začít. Pokud jste příznivci oscarových čalamád, jistě tenhle horor obejdete obloukem. Připravíte se ovšem o umělecký hororový zážitek. Rhys Waterfield dodržel a namíchal vše, co má správný horor mít. Pět sympatických děvčat má slušnou tělesnou výbavu, Natasha Tosini se dokonce nasouká do úzkých bikin, které pod prsním tlakem praskají ve švech. Maria Taylor si sice nějakou chvíli hraje na vystresovanou mladou ženu, kterou stalker připravil o pravidelnou menstruaci, což ji donutilo navštěvovat terapeutku, náhle ji ale lesní prostředí a vzduch udělalo dobře. Amber Doig-Thorne, Danielle Ronald a Natasha Rose Mills velmi vhodně doplňují dívčí partu, co má jepičí život. Režisér přistoupil k látce dost nekompromisně. Žádné nadbytečné kecy, nasadí se vysoké tempo a pořád se něco děje. Kryštůfek Robin (Nikolai Leon) dostane trest bičování, děvčata už takové štěstí neměla. Gore je šťavnaté, popisem jednotlivých úmrtí by film ztratil svůj pel. A dost se mně líbilo, že žádná z postav nemá nějaká privilegia pro přežití. Většinou se to má tak, že si to přežití u tvůrců ty hlavní postavy tak nějak předplatí, zabijáci budou zázračně zlikvidováni a tak nějak podobně. V tomto hororu se na to nedá spoléhat a to bylo výrazné plus. Masky zabijácké dvojice jsou vcelku teatrální. Možná se čekalo, že se přistoupí k animaci. A po lese se budou pohybovat špatně animované zvířecí zrůdičky. Vyřešilo se to tak, že má herec na palici latexovou masku, která umožnuje nějaké mimické záškuby až projevy, takže ve výsledku to do výsledného pojetí sedí. Rhys Waterfield zřejmě oblíbenou dětskou knížku nenáviděl, tak se rozhodl udělat z hodných zvířátek nemilosrdné parchanty. A dobře udělal. Nevznikl tak horor pro mateřské školky. Vzniklo brutálně nekorektní a výsměšné hororové dílko. 10/10

plakát

Malá podmínka štěstí (1989) (TV film) 

Půlhodinová realizace povídky Eduarda Petišky se smrskla na nudnou přehlídku žvástů a putujícího Pavla Zedníčka s Janem Kalousem za potravou. Ivo Novák už měl v té době ty nejlepší režijní pamatováky, patřilo k nim věčně v televizi omílané Léto s kovbojem, dávno za sebou a víceméně jen paběrkoval. Realizace je dost laciná a málo dobově přesvědčivá. 2. světová válka v takto umírněném podání nepředstavuje žádnou extra hrozbu, takže putující otec a syn si maximálně podmáčí obuv a zasviní se od krtinců, než v pohodě a bez újmy na zdraví dojdou do svého cíle. Tím je usedlost Oldřicha Vlacha za Prahou, který je podle otcova vyprávění naprosto nejlepší kamarád, akorát při příchodu naší dvojky se chová poněkud odměřeně a za brambory si dokonce nechá zaplatit. Na zpáteční cestě se ovšem proviant v batohu vinou chlapce převrhne do řeky. A naše potulná dvojka si místo něj domů ponese zachráněné kotě z hladiny řeky. A aby to bylo hodně dramatické, potkají četníka (Jan Teplý). Ten je ale veskrze přátelský. Kdo čeká něco dramatického, bude si to muset domyslet. Opravdu je to tak nevýrazné a nudné, jak jsem se to snažil v kostce vylíčit. Herecky se nejedná o propadák. Zedníček je v otcovské roli příjemný, Kalous vždycky spíše vynikal více v dabingu (viz jeho kmenový herec Macaulay Culkin), ale jeho výskyt mně nepřišel rušivý. Problém je v režijním uchopení, které postrádá jakoukoliv dramatickou situaci či linku. Prostě něco, co by tento krátký televizní film probralo z absolutní ospalosti. 4/10

plakát

The Friendship Game (2022) 

Záhadný předmět, co má moc plnit přání a zároveň testovat pevnost přátelství. Asi nebudu jediný, kdo většinu filmu tápal, co má být podstatou tohoto výplodu, který pořádně  ani neměl jasno, do jakého žánru by chtěl  být nasměrován. Má proporce sci-fi i hororu, ani v jednom rozhodně není excelentní. A studnicí originality také rozhodně není. Předměty nejasného původu, které se dřív nebo později obrátí proti těm, co je v tu chvíli vlastní, jsou v podobných filmech něco  naprosto běžného. A tento film se ani neobtěžuje přijít s nějakou variantou objasnění jeho existence. Čtyři ústřední herci, Peyton List, Brendan Meyer, Kaitlyn Santa Juana a Kelcey Mawema, by v lépe zrežírovaném filmu nebyli úplně pro ostudu. A jejich parta by mohla docela dobře fungovat. Jenže v tak roztříštěném a chaotickém pojetí se to prostě nedaří. Kamarádka po seanci záhadně zmizí, posléze se zbytek party chce dobrat toho, co za jejím zmizení vězí, jenže film je samý zmatek a těžkopádnost. Navíc dost nesmyslně působí fakt, že jakýsi kluk ve věku, v němž by mohl sám bez problémů večer zůstat doma, kdy jde jeho máma randit, musí mít dívku na hlídání. Vysvětleno je to tak, že je posedlý počítači a je třeba mít nad ním dozor. A navíc web kamerou šmíroval zmizelou dívku, to už ale o něm nevěděl nikdo. Dorazilo mě, že si naprosto okatě instalované kamery v dívčině pokojíčku ona sama nevšimla. Většina filmu je buď dost slabě zrežírovaná, nebo nedává dobrý smysl. Scooter Corkle se postupně rozhodl, že film zachrání alespoň vizuálně. A v tomhle ohledu je to celkem přijatelné. Většími kvalitami se ale film rozhodně nemůže ohánět. Selhává ve vedení příběhu, není dost dobrý v žádném žánru, do kterého zavítá, a režijně a scenáristicky se také příliš nevyznamenal. Takže nepovedená záležitost. 4/10

plakát

Jestřábí věž (1984) (TV film) 

V tomto tv filmu byl Jan Čenský poněkud neklidný. Skoro jako starý Brůna. Není se co divit. Jeho bratr zařval na horolezecké výpravě v Himálají. A on měl na něj velkou citovou vazbu. Teď je nucen sledovat, jak se do jeho pietního pokoje v horském penzionu nastěhovali dva noví hosté a ten mladší z nich, Lukáš Vaculík, dokonce vyjíždí po dívce jeho zesnulého bratra. Libuško Šafránková, to jsi tedy k jeho bratrovi velmi neuctivá. Honza Čenský musí vyzvat na horolezecký souboj Radka Brzobohatého, kterého viní z bratrovi smrti, aby si na "prokleté" hoře, kterou nikdo nikdy nepokořil, vyjasnil pravdu za nevyjasněným úmrtím. Ještě než Čenský zešedivěl a dal se na moderování, uměl být i kvalitním hercem. A tady dokazuje, že je rovnocenným hereckým partnerem zkušeným kolegům, jakými tehdy byli Radek Brzobohatý a Luděk Munzar. Sice ustavičně vyšiluje, ovšem neměl jsem s tím problém. Majestátní Vysoké Tatry, respektive prostředí TANAP, se pěkně tyčí na pozadí psychologického dramatu. Antonín Moskalyk se režijně činil, jen ten Ivan Hubač ho v závěru moc scenáristicky nepodržel. Finální horolezeckou skobu zatloukl dost ledabyle a rozuzlení příběhu moc v úžas nepřivedlo. A příliš neoslnila ani vizuální stránka. Kdo má rád ty nejhnusněji nasnímané tv filmy, bude skákat do výšky osmitisícovky. A za minulého režimu protěžované horolezectví dnes působí  značně naivně a čistě archaicky. Jedná se o celkem snesitelný snímek s psychologickými prvky, co má s přibývajícími léty stoupající technickou a obrazovou nekvalitu, dobří  herci zůstali a příběh se nedá řadit k těm imbecilním. 6/10

plakát

Vodník - Epizoda 3 (2019) (epizoda) 

Podezřelý "zelený mužík" z pod vrby na dvorku dostává obrysy reálné postavy. Dopadení pachatele dávného zločinu je na spadnutí. Druhá a i závěrečná třetí epizoda až příliš často střídá scenáristickou nevyrovnanost a režijní nedodělky. Klára Melíšková coby major Výrová se konečně dobere pravdy a "vodníka" nenajde pod vodou. Ten už stačil mezitím zmutovat a docela dobře se pohybuje na souši. Režie Viktora Tauše je místy poněkud mimo. Když po třiceti letech dojde k rodinné sešlosti na místě činu, má tohle setkání všech podezřelých dobrou atmosféru. Následně se vyšetřovatelka odebere na policejní stanici, kde se cosi slaví. A mezi živou interpretací staré Matuškovy písně, nafukovacími balonky a policisty v dobrém rozmaru na dvojkolkách se na konci Melíšková setká a obejme se s Terezou Ramba. Nikdo z diváků netuší, co to mělo znamenat, co se vlastně slavilo, proč to tam bylo. Tušíte správně - nic se ani nevysvětlilo. Dokonale to ovšem narušilo soudržnost této epizody, ačkoliv celá sekvence trvala jen nepatrný zlomek stopáže. V závěru následoval další nedodělek. A ještě mnohem větší. Pachatel vraždy je usvědčen a frustrovaně kráčí podél jezera kamsi do pryč, v závěsu má kriminalistku. Ta nijak nechvátá, má jen nepatrně zrychlenou chůzi. A následují titulky. To už byl slušný vrchol impotentního nedořečení závěru. Nechápu, proč a k čemu je mně dobré si domýšlet, co bylo s vrahem dál. A slavné to nebylo ani s retrospektivou (zlo)činu, tedy objasněním, jak se tehdy zločin skutečně udál. Očekával jsem, jak mě závěrečný návrat do dusného léta uzemní. A ono nic. Skoro až odbytě to bylo zrežírované. Třetí epizoda dokáže stále udržet diváckou pozornost. A na odhalení vraha jsem se těšil. V pohodě ale klidně stačily jen dvě epizody, ta kompaktnost první epizody ve druhé epizodě okamžitě opadla. Třetí epizoda mohla být vrcholněji podaná. A nejlepší tak pro mě zůstává dějství první - nedostižně atmosférické a dusné. 6/10

plakát

Vodník - Epizoda 1 (2019) (epizoda) 

Léto 1987. Velmi dusné léto. Hlásek ustavičně vřískajícího půlročního Lukáška utne až cirkulárka. Jedinou hlavní podezřelou z brutální vraždy je jeho matka (Alena Doláková) a ta také byla policií prohlášena za vražedkyni. Ta se ale nikdy k zločinu nepřiznala a v cele spáchala sebevraždu. Zůstala však tehdy dvanáctiletá svědkyně, z níž je dnes žena středního věku (Lenka Krobotová) která kdysi toho tragického dopoledne u kočárku nemluvněte viděla jakousi činorodou osobu. Její svědectví ale zní značně absurdně: dítěte se měl tehdy zmocnit Vodník z Erbenovy sbírky Kytice. Kriminalistka Marie Výrová (Klára Melíšková) na popud tehdejší svědkyně otvírá třicet let starý a již dávno uzavřený případ vraždy. Od samého počátku má první epizoda této třídílné krimi minisérie velmi znepokojivou, tíživou a autentickou atmosféru léta za socialismu. Sledujeme rodinu v domě, kde neurvalým způsobem v tílku pobíhá a na všechny strany nevybíravě křičí Václav Neužil. Následuje střih do pracovny vyšetřovatelky, za kterou přišla v doprovodu manžela (Peter Bebjak) s tíživou výpovědí svědkyně tehdejší hrůzy, aby ulevila svému neklidnému svědomí. Stále se pak střídavě vracíme do vesnického stavení, abychom zjistili poměry v rodině a byl nám naservírován pozvolný a neodvratný posun k rodinné tragédii. Nejprve je třeba si udělat tak trochu jmenný pořádek a přehled v postavách. Prázdniny u babičky (Jaroslava Pokorná), které zároveň patří i dům, tráví její dvě vnučky, které jsou dcerami dvou starších synů, a jejich kamarádka Hana, tedy inkriminovaná svědkyně nešťastné události. Vůdčí osobností této tříčlenné holčičí party je čtrnáctiletá Magda (Kasijana Džakič). A o třicet let později pak budeme sledovat Neužila s vrásčitým obličejem a totálně prořídlou kšticí, ač předtím mohl klidně dělat reklamu na vlasové šampony. Vše je v první epizodě velmi dobře rozvrženo. Režisér Viktor Tauš umí dokonale udržet tajemnou i hutnou auru. Na konci epizody se nám dokonce dostane i jakýsi možný profil vraha. Tahle minisérie má excelentní rozjezd. A doufejme, že si podrží svoji scenáristickou a režijní vrstevnatost i nadále., tedy ve zbývajících dvou epizodách. 10/10

plakát

Svatba na odstřel (2022) 

Polonahá Jennifer Lopez běhá po malebném ostrově na Filipínách, aby ukázala, že nechce složit své ženské zbraně ani po padesátce. Scénář jí přiřadil Joshe Duhamela za snoubence a svatební zvony už pomalu znějí. Jenže když jejich svatebčané rázem padnou do rukou po zuby ozbrojené bandě novodobých pirátů, kteří se dožadují  převodu astronomické finanční částky, je na ženichovi a nevěstě, aby zachránili svatební veselí. A zase jednou ta Jennifer Lopez. Vysportovaná, s vypoulenou zadnicí a poprsím, co leze z potrhaných svatebních šatů všemi směry. Své vrstevnice smrtelnice jenom štve, neboť většina z nich není majitelkami takové tělesné schránky, kde poporodní břišní převisy neexistují, prsa spolu mají úmluvu být absolutně souměrná a vrásky na tváři se absorbovaly na další desítky let. Ano, každý mužský herecký protějšek je vedle impozantní JLO odsouzen statovat. Duhamel se s tím nechtěl smířit a vytvořil si proporce sympatického dobrodruha. Dohromady tihle dva protagonisté vytvořili skvěle fungující hereckou dvojici, co nemá potíže být akční a nahláškovaná. Režisér Jason Moore měl usnadněnou práci. Tetelil se, že má na place pořádnou samici a veškeré podstatné pokoukání svěřil do rukou kostymérů a vizážistů. A ti se činili, takže převedeno do praxe je Jennifer stále perfektně nalíčená, účes drží, kozy drží, stehna drží a zadnice taky. Přestřelky, výbuchy i další akční faktory už se namíchají tak aby se neřeklo. A je vůbec někdo zvědavý na herce ve vedlejších rolích?! Vedlejší party nejsou úplně nezajímavé - Jennifer Coolidge nebo Lenny Kravitz. No neměli to vůbec snadné nějak zaperlit. Tak snad diváci zaznamenají jejich přítomnost. Hlavní je, že vznikla úplně nenáročná akční komedie, co má několik ostřejších scén, nemálo humorných sekvencí a působí celkově svěže. A ve své přední řadě má herečku, co to umí (na diváky) rozbalit. 10/10

plakát

Pozvánka pro nezvané (2021) 

V Irsku se přemnožili upíři. Když se jednoho dne po letech za Mattem vrátí jeho starší bratr Deco, jsou na něm patrné jisté změny. Je prudce alergický na světlo, nevoní mu česnek, není vidět jeho odraz v zrcadle a v ústech se mu skví dva ostré špičáky. Není pochyb, že je z něj upír. Situace začne být alarmující. Matt svého bratra schová v domě, ale absolutně si neví rady, jak dál postupovat. Je záhy přivolán postarší falešný doktor, který je ve skutečnosti upírobijec. A velký bláznivý mumraj se započne. Tahle hororová komedie má povícero devíz: disponuje zvýšeným tempem, má svůj bláznivý rozměr a nemá problém stříkat krev na všechny strany. Herecky je také zdařilá. Irské ksichty Karl Rice a Eoin Duffy jsou naprosto spolehlivými tahouny. A vhodně je přišel doplnit Anthony Head, který je nejznámější jmennou položkou na hereckém seznamu. Zaujme i dámské osazenstvo - Lisa Haskins jako Decova přítelkyně nebo Mary Murray jako vůdkyně upírů. Zplozencům temnoty se ovšem nedostalo příliš kvalitního produkčního zázemí. Nedostatek financí je znát v mnoha oblastech. Povětšinou se děj odehrává v jednom domě a v jeho bezprostřední blízkosti. Efekty a masky jsou téměř tristní. Hlavně to bolí, když je zabit nějaký upír a ten se začne následně posmrtně rozpadat. Dobře nevypadá ani když se upíři vydají  za denního světla do ulic a vybaví se deštníky, aby se chránili před slunečními paprsky. A když film podnikne vzdálit se od domu, tak  následná výprava má obří nádech velmi levných kulis. Většina speciálních efektů je takříkajíc dělaná na koleně. Komu to nevadí, bude nadšen. Je třeba ocenit i nějaký ten nenadálý nápad. Upír se dokáže změnit v netopýra, což nemělo až tak urážlivé technické provedení. Režisér Conor McMahon za pár peněz natočil hororovou komedii o upírech, co je dostatečně legrační a i tak trochu krvavá. Mě ale nepřimělo ji vpálit vyšší známky navzdory snaživému průběhu. Ta výše zmíněná nekvalita hodnocení sráží směrem dolů. 6/10

plakát

Medvěd na koksu (2023) 

Není radno zavítat do lesoparku v Tennessee. Jako smyslů zbavená tam řádí medvědice, která se nechce hlásit k odkazu Míši Kuličky. Pozřela totiž kokain z poztrácené drogové zásilky. Na každého návštěvníka si od té chvíle agresivně dupne. Park samozřejmě není liduprázdný. Zoufalá matka (Keri Russell) hledá svoji zatoulanou dcerku (Brooklynn Prince) a jejího kamaráda (Christian Convery), každý park má svého strážce (Margo Martindale), zavítal zde i vyšetřující policista (Isiah Whitlock Jr.), ačkoliv se jedná o rajon mimo jeho jurisdikci, nechybí ani párek turistů v úvodu filmu a koneckonců se brzy objeví obchodník s drogami (Ray Liotta), který se svým synem (Alden Ehrenreich) a kumpánem (O´Shea Jackson Jr.) sem přišel hledat svoje ztracené zboží. Jedná se o originální námět, který má svůj reálný základ. V osmdesátých letech minulého století se něco podobného jednomu medvědovi přihodilo. Ten ale na následky pozření kokainu pošel. A dál už se spíše jedná o fantazírování scenáristy Jimmy Wardena. Hororu s prvky bláznivé komedie se režijně ujala žena, dokonce známá herečka Elizabeth Banks. Té se povětšinou daří udržet si nadhled. Ani jsem nepočítal s nějakým zvýšeným napětím. A taky ho tam dostala. Nejméně zajímavá je finální část. Najednou se to všechno předchozí dobré z filmu vytratilo a divák dostal naservírováno hodně navážno pojaté zúčtování se zabijáckou šelmou. To už bylo málo napínavé, celkem předvídatelné, dost soustředěné na Raye Liottu, byla to jeho rozlučka, a prostě se jedná o nejslabší úsek filmu. Ovšem většina filmu je lahůdková. Medvědice je v kvalitním CGI provedení. Gore je vyvedeno naprosto výživně. Utrhané končetiny, stříkající krev a v jedné dost vypjaté scéně s uhánějící sanitkou se dokonce zcela abnormálně rozezní Depeche Mode. Jen škoda toho finále bez extrému. Rozhodně vznikl rozverný horor, co si neklade nikterak velké nároky a ambice má v řiti. Přesně zná svoji cenu, je s ním možno zažít napětí, úleky z brutálních zabití a také porci legračních vsuvek. 8/10