kingik

Po tomhle filmu si zavedenou frázi "vždy s úsměvem" každý rád rozmyslí. Ve výhodě budou bručouni, protivní a neláskyplní jedinci. Parker Finn přišel s neotřelým námětem, který měl obrovský potenciál, kterému ale chybí kvalitnější scénář. V hlavní roli sémě Kevina Bacona a Kyry Sedgwick, které neoslnilo extra zajímavým herectvím. Sosie Bacon ale úplně není na vině. Problém tkví jednoznačně v nedotaženém a málo propracovaném scénáři, který neumožnil, aby to režisér na dvě hodiny udělal stoprocentně záživné. Táhlý dojem, film povětšinu času nemá tempo, podporuje především absence nějaké poutavé legendy spojené s kletbou. Mladá psychiatrička se po smrti své pacientky, která si se zlověstným úsměvem od ucha k uchu před jejími bulvami podřízla krční tepnu, pouští na vlastní pěst do vyšetřování okolností, které vedly k tomuto úmrtí. A náhle zjišťuje, že zdaleka nejde o jediný případ takto bizarně orientovaných sebevražd. A podle všeho to vypadá, že démon/entita má přímo spadeno na ni. Co začínajícímu režisérovi nevycházelo v jeho scénáři, to doháněl poměrně zdatnou a technicky vycizelovanou režií, kdy nabídl porci šťavnatých scén, v nichž se krví nešetřilo. Stále ale filmu chyběl nějaký opravdu působivý vrchol, který by mě coby diváka strhl. Skvěle se soustředil na vylekání diváka, kdy některé lekačky mají infarktové rozměry. A jelikož jich není málo, má divák o zvýšený tep postaráno. V závěru jsem doufal ve větší gradaci událostí. Finální část mně přišla celkem nenápaditá. Tenhle horor mohl patřit k tomu nejzajímavějšímu, co se na hororovém poli urodilo. Nevěřil bych, že mě celé to počínání vlastně poněkud znudí. 6/10

Rok co rok posílám do ankety korespondenční lístky s hlasy pro mé pěvecké oblíbence. Rok co rok čekám, až se na pěkných příčkách umístí můj největší oblíbenec Jan Cézar. Po mnoha letech a tunách korespondenčních lístků jsem poznal, že se neumístil ani v první stovce. Propadl jsem trudomyslnosti. Ovšem přemluvil jsem se a s velkou radostí i s dávkou hořkosti a pachuti nenaplněné nostalgie jsem sledoval letošní klání zpěváků, zpěvaček a hudebních skupin, které sice nikterak neoblibuji, nemá však smysl pachtit se za podporou mrtvých uměleckých kariér. Náhle jsem při sledování přímého přenosu zpozorněl, protože se vedle dvou moderátorských šašků vyjímala lepá žena ve věku padesáti let, ovšem oděna a učesána v rajcovním porno stylingu. A hle, při bližším ohledání se jednalo o úspěšně exhumovanou Terezu Pergnerovou, následně uklizenou do bekstejdže. Neúprosný závan devadesátých let se naštěstí nevyřítil, pěvecká vystoupení bez ladu a skladu měla dost pofidérní úroveň a ohraná a absolutně nevtipná a ničím zajímavá moderátorská dvojice Sokol & Háma si říkala o zatracení. Slavík i letos kokrhal do okázalé prázdnoty a vyloudil tristní estrádu, co trvala podstatně déle než bylo záhodno. A s Janem Cézarem jsem nadobro skončil. Příště podporuji Pepu Melena. 4/10

Jedna zázračná jeskyně skýtá ve svých útrobách bohatství - dostatek soli a drahých rubínů. Zatímco soli si každý může odnést co hrdlo ráčí, rubíny jsou prokleté a kletba stihne toho člověka, který z ní rubíny vynese. Osudy bratrské dvojice princů a dvou rychtářových dcer se zanedlouho spolu vzájemně protnou, protože princové spolu navzájem zápolí o trůn po smrti jejich královského otce, až se jim to vymstí, stejně tak jedna ze sester doplatí na svoji projevenou touhu po rubínech. Proměněna ve vlčici čeká na zlomení kletby. Do celé hry o trůn vstupuje zlá a hamižná macecha princů (Táňa Pauhofová), která utvořila spojenectví se zlým zbrojnošem (Karel Dobrý), načež jejich společný cíl představuje mamon v podobě zapovězených rubínů. Koprodukční pohádka slovenské režisérky Mariany Čengel Solčanské v sobě nese nemálo originálních prvků. A vizuálně vypadá mnohem lépe než většina současné (ko)produkce filmových pohádek. Kamera si libuje v úchvatných zasněžených i letních scenériích Sulovských skal. A množství dalších česko-slovenských lokací vypadá na kameře maximálně dobře. Herecké obsazení je poměrně neokoukané. Prince představují Ondřej Kraus a Dominick Benedikt, sestry ztvárnily Martina Zábranská a Petra Dubayová. Démonicky se projevoval Karel Dobrý. A většina hereckého osazenstva se uvedla dobře. Triková složka nedostala prostor. Diváci si neužijí žádné extra triky. Vlčice nevyhlíží digitálně, zvířecí přeměna zpět na člověka se smrskne jen na formu odrazu stínu na stěně jeskyně. V lese neběhají roztodivní skřeti, nezjevují se víly, nežvatlají zde polodementní čerti nebo vodníci. Vypadá to celé po trikové stránce dost minimalisticky. Dabing, respektive předabování zahraničních herců do češtiny, to vždy představuje svízel. A ani tentokrát divák nezůstane ušetřen technickým nedokonalostem dabingu. Režisérka tentokráte vsadila především na výpravnost, čarokrásné scenérie, vypravěčskou originalitu a hereckou neokoukanost. A celkem jí tahle sázka vyšla. 7/10

Střídavá péče o potomstvo svedla do jednoho filmu Martina Hofmanna, Jitku Čvančarovou, Jiřího Vyorálka, Annu Polívkovou a Kristínu Svarinskou, aby vytvořili legrační uskupení a atmosféru i drobné dramatické chvilky i střety. A jejich vzájemné tolerantní vztahy jim diriguje zkušený režisér Petr Nikolaev. Film dává divákům tak nanejvýš půlhodinu, aby se zorientovali ve vztahové mozaice postav. Martin Hofmann má nyní novou mladou partnerku Kristínu Svarinskou, kterou ještě nestačil požádat o ruku, už ji ale stačil oplodnit a přírůstek v podobě syna už klepe na pupek. Dříve sdílel lože s Jitkou Čvančarovou a z jejich rozvedeného manželství vzešli dva odrůstající synové. Ta má dnes také nového partnera, kterým je Jiří Vyorálek, s nímž sice společné děti nemá, zato její stávající partner se činil a má dvě nezletilé dcery s Annou Polívkovou. Zbývá dodat, že vztahy mezi jmenovanými jsou na velmi přátelské a tolerantní bázi, takže když třeba dojde k chvilkovému sexuálnímu návratu Vyorálka k Polívkové, je Čvančarová schopná téměř nevěru chválit. A její nepravděpodobné chápání stavu věci opravdu nikterak neodráží chování podvedené ženy. S realitou má film pramálo společného. Je vysoce nepravděpodobné, že by lidé, co se spolu z nějakého důvodu před časem rozešli, spolu nadále pěstovali víceméně nekonfliktní přátelství. A v podstatě se ani příliš o jejich důvodech pro vzájemný rozchod mnoho nedozvíme. Diváci, co dávají přednost rozverným komediím před složitostmi psychologických dramatizací, budou s filmem celkem spokojeni. Hofmann občasně utrousí nějakou dobrou hlášku, ostatní mu v tom hláškování tolik nevypomáhají, i když herecky je to celkem stabilní. Jen od Evy Holubové v roli zapomnětlivé babičky, které přestává sloužit paměť, se čekala jistě větší funkčnost v oblasti gagů. A prezentovaná liga ženského rugby opravdu nálož super gagů neskýtá a mnoho zajímavého také nepřinesla. Petr Nikolaev  jistě nadále bude vzpomínat s láskou na období, kdy byl ověnčen uznáním za Báječná léta pod psa. Po letech jeho režijní odmlky by se dalo čekat, že delší tvůrčí pauza se projeví mnohem lepším výsledkem. Film ale z lepšího průměru nedostal. Scenáristka Lucie Konečná se taktéž nevybičovala k mimořádné eskalaci kreativních pahorků a záchvatu pozoruhodných scenáristických pasáží. A naštěstí jejich vzájemné tvůrčí spojení nevedlo přímo k tristnímu výsledku s nemilou charakterizací "pod psa". Disponuje-li film stopáží cca 80 minut, jako v tomto případě, není divák tolik vystaven případné tortuře a dá jeho tvůrcům šanci. 6/10

Jan Žižka z Hollywoodu. Mohlo by se zdát, že Petr Jákl zajde ve svém nákladném projektu tak daleko, až surrealisticky pitomý obraz z filmu Černí baroni, na němž středověký vojevůdce třímá v ruce kulomet, dostane reálné obrysy. A ačkoliv je film zmítán četnými fabulacemi, objeví se i smyšlená postava ztvárněná Michaelem Cainem, kostýmy český středověk nikterak neevokují a do toho si historici rvou varlata nad historickými nepřesnostmi, je film převážně pojat coby dobrodružný, v němž sám autor s existujícími postavami české historie nakládá velmi volně. Ostatně, jedná se o Žižkovo životní údobí, které historiky není stoprocentně zmapováno. Film je tak na míru ukován pro nároky současného publika, zvesela ignoruje tendenční manýry trilogie Jan Žižka od Otakara Vávry, navíc má vojevůdce sporně pásku přes pravé oko, a je dostatečně akční, napínavý i emočně vypjatý. Dvě hodiny jsou nabité brutálními sekvencemi, střídá se les, jeskyně a hrad a rozhovory na téma hradních intrik se vedou v urychlené formě, aby film nestačil nudit. Kupodivu jsem nezaznamenal nějaké větší dějové nepřehlednosti a chaos. Ben Foster je jako mladší verze Žižky dobře obsazen, odvádí kvalitní a spolehlivý herecký výkon. Nutno uznat, že kvalitních hereckých výkonů skýtá film nemálo. O pozornost si říká i německá posila Til Schweiger. britský parchant Matthew Goode nebo dánský záporák Roland Møller. Na české herce se tolik nedostalo. K vidění je Jan Budař, Marek Vašut, Ondřej Vetchý, Ben Cristovao a Karel Roden v roli panovníka. Ovšem jejich prostor je poměrně mizivý, takže na velké herecké koncerty opravdu nedošlo. Za všemi problémy hledej ženu. A skutečně, sličná lady Kateřina je hlavním předmětem všech nesvárů, takže ji patří bratrem Žižkou unést a následně se do ní zamilovat. A je hlavně velkou kandidátkou, aby ji kdejaký divoch ve hvozdech ohnul, což se kupodivu nestane. Britská hvězdička Sophie Lowe byla výrazným hybatelem celého dění. Dvojí jazyková verze filmu, ta první v anglickém znění s titulky, druhá s dabingem, je zřejmě největší vadou na kráse. Je totiž maximálně divné, když postavy českého dějepisu promlouvají k divákům anglicky. S kamerou, nasvícením i střihem u mě nevyvstal nejmenší problém. A nedostatek davových scén mě také nerozhodil. Na Jáklovi je sympatické, že ukázal Jana Žižku, na kterého se ve školních dějepisných hodinách pěla jen samá nekritická chvála, také trochu v temnějším světle. Nejdříve lapka i žoldák, posléze mistrný stratég a nikým neporažený vojevůdce, jak pravý závěrečný titulek filmu. Kvalitní dobrodružná podívaná. 9/10

Jedna noc ve starém strašidelném baráku může být zároveň vtipná i pěkně mrazivá. A neúspěšný influencer, který bude svoji návštěvu ve zchátralém objektu vysílat živě na internetu, udělá vše, aby kamery zachytily duchy, ze kterých má fobii. A když se na scéně zjeví pomstychtivý duch prokleté básnířky, bude mít pořádně nahnáno. Found footage subžánr v celé své kráse. Na scénu přiskotačí potrhlý a ne stoprocentně sympatický i pištící Joseph Winter, který zpočátku kulometně mele o své kariéře, zážitcích i kontroverzních provokacích, což vyústilo k zákazům a následnému odlivu a ztrátě sledujících a sponzorů. Netrvá to moc dlouho a jsme s ním v nevábně vyhlížejícím baráku, řečenému Mrtvé panství, kde nám nebude utajen jediný kout nehostinného místa. A strašidýlka o sobě postupně začnou dávat vědět. Když se na scéně posléze zjeví fanynka Chrissy (Melanie Stone), každému hned docvakne, že se jedná o mrtvou básnířku. Film je sice průhledný ve své zápletce i postupech, nesnaží se ani o nějakou překvapivou pointu a výjimečné zakončení, ovšem je zábavný a má své speciální komediální zabarvení. Bubáci nejsou digitálního původu, není jich přehršel a jsou funkční. Prokletá holčina je solidní mrcha, jejíž výpady patří k tomu nejlepšímu a nejintenzívnějšímu, co film nabízí. Film se postupně začne rozjíždět do dynamických obrysů. Režijně je velmi dobře zvládnut. Hlavní aktér se podílel i na režii a je znát, že měl dobře svůj tvůrčí plán rozvržen. Film se nikterak nepřeleje do nějakého extrému, i když se to nabízelo a pasovalo by to. I tak je tahle noční hororová show dostatečně poutavá, technicky zdárně vycizelovaná, režijně dobře ošetřená, praktické triky se vždycky dají ocenit a komický ráz si s hororovým pojetím nikterak nepřekáží. Takže se ve výsledku jedná o povedenou záležitost o maníkovi, který vstoupil tam, kam nebylo radno chodit. 8/10

Georginu Campbell, Justina Longa, Richarda Brakea a Billa Skarsgårda spojuje jeden dům. Respektive sklepení, které je pod ním situováno. Přebývá v něm kojící matka neurčitého věku. Není sice z nejpohlednějších mamin, prospěla by jí návštěva kadeřnického i kosmetického salonu, hodil by se i zubař a v neposlední řadě jakákoliv absence šatstva také neprospívá její figuře. V zásadě je to ale starostlivá máma, jak má být. A hlavně ji nechtějte naštvat! Filmografii Zacha Creggera bude znát jen málokdo. Coby herec a režisér je v našich končinách prakticky neznámý. Na svém kontě má tři tituly, které režíroval: taškařici Miss Březen, kterou jsem viděl, okrajový snímek The Civil War on the Drugs, který skoro nikdo neviděl, a zvýšený zájem o svoji osobu z řad diváků vzbudil až jeho nynější hororový počin. A nutno uznat, že tento maník oplývá tvůrčím talentem, ale ve své snaze divácky strhnout je někdy až přespříliš překotný. A na jeho Barbarovi je znát touha vymanit se z tuctovosti, dát na frak (hororovým) klišé, být nějakým způsobem originální a především se etablovat coby kvalitní režisér. A většina z toho se podařila. Pro mě ovšem zásadním problémem zůstává, že za celou dobu film dynamicky nerozpumpoval, nepodařilo se mně zvýšit tlak, zvědavost, místy zbytečně natahované až nudné a finále působí nedostatečně intenzivně, skoro až odbytě. Úvod s Georginou Campbell a Billem Skarsgårdem na mě působil malinko roztahaně. Než se v něm něco zásadního událo, tedy než se ti dva odebrali do inkriminovaného sklepa a jeden z nich tam nedopadl dobře, tak to celkem trvalo. Hrálo to na atmosférický efekt, u mě se nikterak nedostavil. Následně nástup na scénu hlásil Justin Long, hrající herce, který byl obviněn se sexuálního deliktu. Není tak úplně pravdou, že s jeho příchodem se film přelil do komedie, jak mnozí recenzenti hlásají, jen se prostě dostavila nudnější pasáž, kdy jsem vyhlížel něco hororového, co mě uzemní. I zjevila se kráska, matka všech matek, kterou ztvárnil kupodivu muž (Matthew Patrick Davis). Maskéři si dali záležet, mléko z prsou by si dal jen velký odvážlivec. Ale pořád to tak nějak nudilo, ne moc, ale trochu ano. A aby skupina protagonistů byla kompletní, dostavil se Richard Brake, hnusák z nejpovolanějších, a film začal rozplétat tajemství sklepení. A po zajímavém nastínění utajovaných zvěrstev, šla do háje i logika filmu. To všem unikalo po dobu několika desítek let, co se děje ve sklepě? Dům patřil Justinu Longovi, a to mám uvěřit tomu, že nevěděl, co se děje u něj v suterénu? Darmo slov. Finále příšerné a bez napětí. Celkově se na filmu dalo o něco více zapracovat, odbourat problematickou dramaturgii a dát filmu lepší tempo. Na postavu matky si ovšem stěžovat nelze. Ta byla extrovní. 6/10

Pekelník změnil pohlaví (ach jo) a jeho restart je slušný. Prokletá pekelná kostka je opět na scéně a v rukou ji třímá opravdu neskutečně ohyzdná Odessa A´zion, která mně naprosto kazila dojem z filmu. To na ten casting nepřišla ani jedna vizuálně šikovná žena?! Se sérií jsem měl vždycky jeden zásadní problém: ani jedno setkání s Pekelníkem nebylo extra napínavé a extra nestrhlo. A tenhle problém nedokázal odbourat ani režisér David Bruckner. A určitě ani nepochválím vzhled Cenobitů. Nejhorší z celé série. Úplně směšná byla ta novodobá a designově málo působivá sestava. Pinhead, ten původní, měl vždycky celkem charisma, najednou je z něj žena, vystupuje jako The Priest, což je celkem v rozporu s logikou předchozích částí, kdy byl divákům zcela objasněn pohnutý osud prokletého muže, který vstoupil do služeb Pekla, měl posléze hlavu posetou hřeby, zdobil ho excentrický vzhled a stal se Pekelníkem. A hlavně vždycky, když se dříve na scéně zjevil, přinášel znepokojení. Pinheadka, nebo co krávu to vlastně bylo, nevnášela vůbec žádné znepokojení, prostě byla úplně marná a k ničemu. Tenhle film je poměrně umírněný v brutalitě. Gore se dostavilo v krotké formě. Tradiční mučení obětí formou napínání těl na ostnaté hrotce se objevilo jen ojediněle. Režisér dobře trefil dynamiku. Postupně to celé nabíralo na obrátkách a film se dostával do dobrého tempa. Milovníci Balkánu a tamní produkce, která přesáhla i do tohoto filmu, bezpečně poznají i v české kinematografii etablovaného Predraga Bjelace, který se zjeví na kratičkou chvíli v úvodu filmu. Záporné role se dostalo Goranu Višnjičovi, který se s temnými plány své postavy popasoval zdárně. A vše dobré z hereckého hlediska kazí jen ta držka Odessa, kterou by měli podarovat finanční sbírkou na estetickou operaci, pokud se nevybere dost peněz, už by nikdy neměla hrát ve filmech. Režijně se z toho dalo vytřískat klidně i víc. Pokud jste čekali od restartu série zázraky, měli byste svoje očekávání přece jen poněkud snížit a smířit se s ucházejícím nadprůměrem. 6/10

Slasher krámek hrůz, kterému přes čtyřicet let v masce a s nožem v ruce šéfoval zabiják jménem Michael Myers, se pomalu a jistě zavírá. Ale počkat! Spielberg přece také kdysi oživil dávno mrtvé dinosaury. Takže třeba za mnoho let se bude nějakému filmaři enormně stýskat po primitivním lidském monstru a ono samotné opět nějakým způsobem oživí a vrátí do hororové hry. Režisér David Gordon Green novodobou hororovou ságu neopustil ani tentokrát a servíruje další chod. A ten je oproti předchozím dvěma anabázím - Halloween a Halloween zabíjí - uchopen a směrován z pohledu outsidera Coreyho (Rohan Campbell), který začne být maniakem a lízat ve svém běsnění zadnici věkem vetchého Myerse. Pochopitelně se to neobejde bez velmi kontroverzních scenáristických postupů, což se projevuje následujícím způsobem. Maniak je neskutečně nesympatický a krásy také moc nepobral, ovšem nějakým záhadným způsobem padne do oka vnučce naší staré dobré Laurie Strode (Jamie Lee Curtis), která se okamžitě (na povel scenáristů) do něj vaginálně zamiluje. Dotyčná patrně doma nemá zrcadlo, pravděpodobně má neblahé myšlenky, že by v městečku Haddonfield na ni s pícháním čekal pouze ježek a kaktus a celkově už nechce čekat na jakéhokoliv švarného jinocha. Zjištění, že onu vnučku hraje vnadná Andi Matichak, která by za příčetných scenáristických okolností mohla roztahovat nohy nagelovaným frajerům z posilovacích strojů, je opravdu nemilé. A tu jejich nepravděpodobnou love story, která se táhne napříč celým filmem, bude divák skousávat s velkými obtížemi. Režisér v tom ale měl celkem jasno. Nechtěl opakovat v x-té variantě zažitý koncept stereotypního pronásledování a vražedného nahánění jednoho sourozence druhým. A pustil se do nečekaného směru, který v podstatě Myerse odsunuje na druhou kolej, do popředí staví nové Zlo, přičemž celé to pojetí příliš typickou značku Halloween až tak výrazně nepřipomíná. Nezapomnělo se na zabíjení, které tentokrát působí svěže a neotřele a pochopitelně i brutálně. Radostná je už scéna před úvodními titulky, která odvážně odklízí ze scény dětského otravu. A různá další zabití jsou rovnoměrně rozeseta po celé délce filmu. Známý halloweenský hudební motiv se také na úvod rozezní v titulkách, dál už se objevuje jen sporadicky. Herecky je film v pohodě, každý z účastníků se snaží. Proslulý zabiják Michael Myers ušel od svého zrození, které učinil v sedmdesátých letech minulého století proslulý tvůrce John Carpenter, pořádný kus hororových cest a prošlapal je s rozličnými režiséry rozličných kvalit. Na svých toulkách se vždycky nepotkal s ohromující příběhovou kvalitou, dokonce to s ním v devadesátkovém období vypadalo dost mizerně. Ovšem s kvalitním režisérem se vzchopil a vstoupil s ním následně do trilogie, která má celkem zajímavé vyústění a odvahu dát filmu novou krev a směr.  8/10

Pozor, pozor! Lidožravé monstrum zvané Creeper, které má vražedné choutky vždy jednou za 23 let a pak jeho běsnění trvá 23 dní, hledá schopné tvůrce. Režisér Timo Vuorensola a spol. k nim až tak nepatří. Je to pět let, co hororový svět naposledy oživil značku Jeepers Creepers. Victor Salva, tvůrčí otec série, svým rutinním hororovým tažením se třetím pokračováním nikterak neoslnil. Po letech se sám vzdal jakéhokoliv návratu ke svému hororovému děťátku a restart následně dostal do rukou neprověřený finský režisér, který ke všemu pracoval s pramálo nápaditým scénářem. Z Creepera je mezitím tamní legenda, tak se zamilovaný pár, rasově smíšený, vypraví na hororový festival do vidlákova, kde mezi maškarními kostýmy pochopitelně nesmí chybět vražedné monstrum. Copak o to, tenhle nikterak originální nápad by mohl vypadat/fungovat poměrně svěže a hlavně zábavně, jenže tvůrci se rozhodli setkání s ním co nejvíce natahovat, tudíž většinu filmu se Creeper filmem jen míhá, vzácně někoho odkrouhne a jinak to celkově skomírá na nedynamické nudě. Mohlo by se zdát, že si režisér to nejlepší schoval až na konec. Tedy něco ve smyslu hororových jatek. Jenže zdání opravdu klame. V prvé řadě film evidentně bojoval s nedostatečným rozpočtem. Divák není ušetřen zjevné zadní projekce při jízdě autem, některé scenérie, zvláště ty noční, jsou graficky okatě upraveny a závěr nějakou přehršel gore festivalu rozhodně neskýtá. Dočkáme se sice nohy v pasti a vyhřezlého mozku, který monstru poskytne krmi, ovšem dalo se čekat jistě více krvavosti. Pokud jste ocenili tajemný až atmosférický ráz prvního dějství, které mělo k dispozici i herecké hvězdičky Ginu Philips a Justina Longa, čtvrté setkání s Creeperem hereckou kvalitou moc neoplývá. Britka Sydney Craven je poměrně pohledné děvče, ovšem zbytek už nestojí za řeč. Většina diváků si bude pochvalovat úvodní otvírací sekvenci: hororová veteránka Dee Wallace a Gary Graham si jedou v autě poklidně krajinou, když jejich kruhy náhle vyruší omšelá dodávka a následně se stanou svědky toho, jak se podivné individuum zbavuje čehosi, co z dálky tak nějak připomíná zabalenou mrtvolu. Vše je završeno potvrzujícím hrůzným nálezem mimo záběr kamery. Tak tahle sekvence slušně na začátku naladila a dala vzpomenout na tajemnou auru jedničky. Restart se ovšem neopomněl utápět v céčkových vodách směšnosti, kdy se mladá žena (ve svých vizích) stává obětí debilně zobrazeného kultu, který chce její nenarozené dítě. A vzápětí se dozvídáme, že na jejího budoucího potomka má spadeno i Creeper. Tak tohle zoufalé scenáristické likvidování potenciálu jsme fakt vidět nemuseli. Pokud se do budoucna nenajde schopná produkce, nemá cenu značku Jeepers Creepers vytahovat na hororové světlo. 5/10