UhLee

(8,5/10). Arthur The King je dojemným svědectvím o jednom neobyčejném poutu mezi psem a člověkem. Tento film je ukázkovým příkladem toho, jak by se měly dělat filmy podle skutečné události. Pokud máte za sebou náročný den, nebo právě procházíte náročným obdobím, tak Arthur The King je pro vás ideální volbou. Staví totiž na neuvěřitelném příběhu, který je založen na skutečnosti. Pokud tedy máte rádi filmy podle skutečné události a navíc máte kladný vztah k čtyřnohým mazlíčkům, tak tohle bude zaručený atentát na vaše slzné kanálky. V čele celého extrémního tandemu stojí Mark Wahlberg, který nepatří k nejobsazovanějším hercům. Ovšem pokud ho posadíte do filmu, kde hraje nějakou významnější roli zvíře, tak vám z toho vznikne zaručený klenot - viz. Ted. Sekunduje mu tady spíše méně známá smečka, ze které vyčuhuje Simu Liu, který může být známý především Marvel fanouškům. Celá tato parta čelí tváří tvář extrémnímu závodu Adventure Racing, který se tentokrát koná v Dominikánské republice. Jsme svědky souboje s nezkrotnou přírodou a fanoušci těchto extrémních závodů si přijdou na své. Tím nejsilnějším pilířem, který to všechno drží na svých bedrech je pak pouto člověka a psa, které psal sám život. Po skončení filmu třeba pochopíte, jak důležitou úlohu hrají v našich životech tito čtyřnozí tvorové a že bychom si jejich oddanosti měli vážit. Do kina bych na tento snímek lidi vyloženě nenutil, protože to není tak spektakulární podívaná, která by se zkrátka musela vidět v kině. Ale jako film na doma je to ideální záležitost, kterou bych mohl doporučit jakémukoliv typu filmového diváka. "That dot is Daddy. - Go, Daddy dot!"

(8/10). Ještě před pár lety bych tento film okamžitě smetl ze stolu, protože jsem tuzemský rap nemohl ani vystát. Od té doby se věci hodně změnily a já této subkultuře začal pomalu přicházet na chuť. Minulý rok jsem navíc strávil na Majálesu nejvíce času před rap pódiem. Pořád jsem to nedopracoval (a ani asi nedopracuju) tak daleko, že bych poslouchal Barracudu, ale už mi alespoň při jakémkoliv zavětření rapu nekrvácí ušní bubínky. BANGER. je z velké části film o kompromisech - musíte přistoupit na několik aspektů, které mohou být v očích mnoha diváků velice kontroverzní. V hlavní roli se tady totiž objeví Adam Mišík, kterého obecně zdobí nálepka frajírka. I já jsem tohoto zpěváka/herce neměl dvakrát v lásce, ovšem k mému velkému překvapení mě jeho herecký projev velice překvapil. Věřil jsem mu každou emoci, kterou se nám snažil prodat a jeho obsazení považuju za castingovou výhru. Ještě větší castingovou bombou bylo však obsazení jeho parťáka. Marsell Bendig je totiž naprostým zjevením, které válcuje všechny předsudky vůči jeho etniku a ještě vám během filmu několikrát zaútočí na vaši bránici. Celkově jsem byl s hereckým obsazením nad míru spokojen a překvapilo mě, kolik celebrit se ve filmu objevilo. Bavilo mě poznávat známé tváře napříč generacemi. Další kontroverzní věcí je způsob, jakým je film natočený. Natočit celý film, který zaútočí na kinosály na iPhone 12 je tedy velice odvážné rozhodnutí nejednomu milovníkovi statické kamery se z toho může zvedat kufr. Mně to rušivé určitě nepřišlo a právě naopak mi ten surový styl přidával na pocitu, že se skutečně nacházíme na drsné ulici, kde s vámi nikdo nepáře. Poslední kontroverzní věcí je samotná tématika rapu, která ve filmu zkrátka hraje velkou roli. Pokud neholdujete tomuto hudebnímu stylu, tak to pro vás může být kapánek bolestné. Ovšem pokud přistoupíte na všechny tyto požadavky a necháte se filmem unášet, tak budete královsky odměněni. I já jsem měl před spuštěním obavy, ale všechny moje pochybnosti se během sledování proměnily v prach. Uznávám, že tento film je spíše pro mladší generaci, podobně jako geniální #annaismissing. Je tady spousta narážek na popkulturní fenomény, které v posledních letech dobývaly internet. Ať už se jedná o již dříve zmiňované celebrity, nebo taky MEMES, které se tady v průběhu filmu objevují. Na někoho, kdo tyto věci nesleduje to mohlo působit rušivě a nemístně. Pro mě to však byly proměnné, které se k filmu hodily a přesně tam zapadaly. BANGER. je pro mě překvapivým hitem, který servíruje nesmírně náročná témata. Dominuje tématika užívání dog mladými lidmi a zobrazuje také devastující účinky, které mají na lidské zdraví a život. Sám jsem za svůj život navštívil několik koncertů a můžu potvrdit, že ty rapové jsou na tuto problematiku nejhorší. Věřím, že tento film alespoň z části přispěl k tomu, že si to mladí příště rozmyslí až budou vztahovat ruku na toto zlo - bavit se dá i jinak. Na konec by se slušelo zmínit i podobně laděné snímky Uncut Gems nebo Good Time, které jsou sice svou kvalitou o úroveň výše, ale BANGER. naší malinké zemičce před Američany rozhodně nedělá ostudu. Tleskám všem lidem, kteří se na tomto odvážném snímku se silným přesahem podíleli. Můžu být zase nějakou dobu na naši tuzemskou filmovou tvorbu patřičně hrdý, než mi to zase kanonáda komedií překazí. "Sis dal pořádný koktejl. Kratom, ritalin, kokain, ketamin, speed, GHB. To by zabilo zabilo i koně. - Klasika more, páteční sedmiboj."

Třetí série - (9/10). Třetí série The Boys je prozatím tou nejkvalitnější sérií, jakou nám streamovací služba Amazon Prime nabídla. Seriál si brázdí svoji brutální cestu v zajetých kolejích. Akorát všechny aspekty, které jej zdobily jsou posunuté zase o level výše. Po absenci humoru v druhé sérii jsem opět pociťoval, jak moje bránice trpí a po skončení seriálu mi moc nepoděkovala. Tou nesilnější zbraní, kterou třetí série disponuje bude určitě vývoj postav. The Boys totiž nejsou seriálem, kde by postavy zapustily kořeny a přestaly se vyvíjet. Development charakterů je v třetí sérii nejznatelnější. Největším vývojem projde postava Butchera, kdy nejeden dialog chytí za srdce. Obzvláště silné jsou pak flashbacky na jeho dětství, kdy poznáváme, jak geniálně je seriál vlastně napsaný. Následující aspekt zmiňuje asi každý uživatel, ale ani já nebudu výjimkou. Soldier Boy možná není nejinteligentnější postavou. Co jej však vyzdvihuje nad všechny ostatní je jeho geniální ztvárnění. Jensen Ackles je totiž nesmírně charismatickým hercem a pokaždé když se rozezněl jeho hluboký hlas, tak se mi chvěly ušní bubínky. Považuju to za dokonalou castingovou bombu a podobně jako u ostatních herců, tak i tady dali tvůrci šanci nepříliš známé tváři, která se nanejvýš vyplatila. Nyní nezbývá než doufat, že si tvůrci pohlídají kvalitu i v další sérii. Protože kdyby to bylo podle mě, tak já bych si klidně dokázal představit konec třetí série jako dokonalé a důstojné zakončení tohoto fenoménu. Doufám, že seriálový spin-off Gen V nebude pouze dojením této populární značky a jeho existence bude opodstatněná. Zase na druhou stranu kvituju, že je seriál jakýmsi můstkem mezi sériemi a tím pádem fanoušky těší, že si tím zkrátí čekání a následně na tento seriál naváže čtvrtá série. "Go On, Son. Have A Bump." Nejlepší epizoda: Herogasm(S03E06)

(8,5/10). Filmového fantoma To Catch a Killer považuji za jedno z největších filmových překvapení. Snímek argentinského režiséra Damiána Szifrona jsem původně úplně vyřadil ze svého watchlistu, protože byly recenze dosti vlažné. Potom mě však zdejší uživatel Ronan přesvědčil na našem filmovém Discordu, abych tam ten film zase hezky vrátil a jsem mu za to neskonale vděčný. Dostal jsem totiž jeden z nejpůsobivějších krimi filmů roku 2023 a upřímně si nevybavuju, kdy jsem naposledy viděl tak dechberoucí úvod. Mrazivá atmosféra vás během několika sekund kompletně pohltí a vy budete bezmocně lapat po dechu. Na jedné straně budete sledovat záběry hrůzy, na  straně druhé budete uznale pokyvovat nad řemeslně perfektně zvládnutým úvodem. Všechno dokresluje skličující hudba a roční období, ve kterém se to celé odehrává. To Catch a Killer bych na krimi piedestalu umístil velmi vysoko. Nedosahuje to kvalit takřka dokonalých kousků jako Prisoners. Ovšem v rámci žánru thriller/krimi bych v poslední době těžko hledal podobně kvalitní film. Jsme svědky řádění narušeného jedince, který kosí nebohé jedince jako stébla trávy při žních. Jeho šílené, ale přesto velice promyšlené a klidné běsnění se rozhodli překazit vyšetřovatelé FBI. Moc se mi líbilo, že snímek ukazoval autenticky, jaká mravenčí práce je být vyšetřovatelem a že nestačí být pouze dobrým policistou. Musíte se umět i vcítit do mysli vraha, abyste ho dokázali pochopit a následně i dopadnout. Je zde nanejvýš jasné, že se nebojuje pouze na straně policejní, ale také na té politické. Protože takovéto případy jsou bohaté na mediální pozornost a mnozí lidé by udělali cokoliv, jenom proto aby měli svoje ruce čisté. V čele vyšetřovatelů stojí Ben Mendelsohn, který ve většině filmů, které jsem viděl hrál nevýrazné záporné role. Tady však dostává větší prostor, který dokázal přetavit ve velice působivý herecký teátr. Kdo však nejvíce překvapil, tak to byla Shailene Woodley, kterou jsem do této chvíle pořád měl za křehkou dívenku z filmu Hvězdy nám nepřály. Tady jí však detektivní hvězdy byly velice nakloněné a celý případ ležel prakticky na jejích bedrech. U tohoto filmu jsem trochu litoval, že jsem viděl pěknou dávku filmů, protože jsem dokázal pachatele identifikovat na základě jeho hlasu. Tím pádem jsem si k němu mohl přiřadit i obličej a ubralo mi to u něj na tajemnosti. Výsledný prožitek z filmu mi to naštěstí neubralo. To Catch a Killer rozhodně není rutinní záležitostí, které nemám v lásce. Tohle mělo jasně danou myšlenku, kterou se režisér rozhodl odvyprávět. Chtěl poukázat na nechutný konzumerismus celé populace, ale v tomto případě především Spojených států. Tato myšlenka se vám může nelíbit, můžete s ní nesouhlasit - to je možná tak všechno, co můžete dělat. Protože režisér si za svou vizí pevně stojí a nehodlá dělat ústupky. Pokud tedy nemáte rádi témata, které komentují současné kontroverze společnosti, tak pro vás To Catch a Killer rozhodně není to pravé. Pokud vám však tyto problémy podobně jako mně nejsou lhostejné, tak tohle je přesně ten film, který tne do živého. To Catch a Killer ukazuje, že stačí sebemenší sociální rozbuška a poté se promění celá společnost v jedno velké domino. "I think he got his fill. No matter how good the food tastes, you stop eating when you’ve had enough. Till you get hungry again."

(8,5/10). Třetí série antologie Love, Death & Robots ve mně po svém skončení zanechává prozatím nejpozitivnější pocity ze všech dosavadních sérií. Tato série mě pouze ujistila v tom, že Love, Death & Robots patří k nejpůsobivějším animovaným seriálům, jaké jsem měl možnost kdy vidět. Jedinečné autorské animační styly vás během několika sekund vtáhnou hluboko do děje celé epizody, která v některých případech čítá opravdu skromnou stopáží. V této nenastala epizoda, která by mě vyloženě nudila. Nastaly případy, kdy jsem se úplně neshledal se záměrem tvůrců a jejich myšlenka mě minula. To byly ovšem zanedbatelné výjimky, které nijak neovlivnily výsledný dojem z celé série. Tato série nám přinesla plno působivých výjevů, kterým očividně vévodí Lovecraftová monstra. Jednu epizodu, ve které jedno z těchto monster objevilo navíc režíroval legendární tvůrce David Fincher. Tento režijní matador má na kontě klenoty jako Fight Club nebo třeba nejnovější počin The Killer. Vlastně mě vůbec nepřekvapuje, že si k tomuto projektu odskočil. Kde jinde můžete naplno projevit své autorské vize, než v takto rozmanitém projektu. Volume 3 mne tedy pořádně namlsalo a já si bohužel musím moji kapající slinu utřít. Neboť Volume 4 ještě nespatřilo světlo světa a já musím tuto moji spanilou jízdu napříč antologiemi na nějaký čas přerušit. Nezbývá než zatnout zuby, utřít sliny a s očekáváním vyhlížet další nálož epizod, která by tentokrát mohla být zase o něco větší. "Release me!" Nejlepší epizoda: Bad Travelling (S03E02)

(8,5/10). The Iron Claw se postaral o takové moje poprvé - byl jsem totiž v kině úplně sám. Tedy byl jsem tam ještě se svojí partnerkou. Ale i tak to byl velice jedinečný a zvláštní pocit. Na jednu stranu máte kino celé pro sebe. Na straně druhé je smutné, že lidi na takovéto filmy nechodí a zajdou si raději na nějakou pitomou českou komedii. Možná to bude tím, že jsem příležitost vidět The Iron Claw chytil za pačesy doslova na poslední chvíli. Protože tohle byl definitivně poslední termín, kdy to u nás v Cinestaru dávali. Ale i tak to pro mě bylo šokující zjištění, když zhasly světla a kino zelo prázdnotou. Teď už však k samotnému filmu, který mě uchvátil svým autorským stylem a semlel svým dramatickým vyzněním. Studio A24 je mým druhým domovem a vždy s radostí prozkoumám jeho další projekt. Proto jsem s nadšením vyhlížel i snímek The Iron Claw, který není klasickým sportovním filmem podle šablony. Tohle je především příběh bratrského pouta, které je zahaleno temným hávem. Sledujeme příběh bratrské skvadry, pro které je wrestlingové zápolení vším. V jejím čele stojí Zac Efron, který se pro tuto roli díky fyzické transformaci proměnil doslova v bestii. Tato bestie je poháněna řádem, který mu byl už v mládí zakořeněn hluboko do srdce. Jeho mysl se nastavila na to, že neexistuje nic jiného než wrestling. Nedej bože, aby někdo konstatoval, že to je pouze divadýlko nebo show. Naštěstí pak na scénu přichází překrásná Lily James, která do jeho života přinese alespoň nějaké světlo a rozum. Jsem nesmírně vděčný za to, že se po vzoru Roberta Pattinsona začíná pomalu vymaňovat ze své škatulky hezounka také Zac Efron. Protože tento film ležel především na jeho muskulárních bedrech. Dále tady máme i ostatní méně či více slavné bratry, kdy každý z nich ve filmu prodává kus svého hereckého umu. Nastává mezi nimi perfektní synergie a rodinná pospolitost, která chytí za srdce i nesportovního fanouška. The Iron Claw je opravdu, ale opravdu hutným dramatem, které tne do živého. Nebojí se diváka utopit v bolesti spolu s beznadějí a sází mu jednu emoční ránu za druhou. Emočně náročný zážitek pozvedá také srdceryvná hudba, která výsledný zážitek ještě umocňuje. Divák se nemá šanci dostat z této bolestné spirály, která se vznáší nad hlavami této wrestlingové rodiny. Režisér Sean Durkin dokázal pomocí příběhu o na první pohled neznámých bratrech Von Erich, přetavit tento film ve velice osobní a niterní zážitek, který bude v mém srdci rezonovat ještě pěknou dávku dní, i poté co zazní zvonek ohlašující konec zápasu. "Tonight, I walk with my brothers."

(10/10). Ani v mé nejkrásnější vizi jsem nedoufal v takto dechberoucí výsledek. Denis Villeneuve je režijní mág a podařilo se mu už podruhé stvořit neuvěřitelné filmové dílo. První díl se stal mojí instantní srdcovkou a já jsem se pouštnímu světu naprosto oddal. Proto jsem se trochu obával, aby mě druhý díl díky tomu mohl ještě něčím uhranout. Ale po několika úvodních sekundách jsem už tušil, že perfektní jednička nebyla ze strany tvůrců žádná náhoda a tohle bude její dokonalé dvojče. První díl se totiž s tím druhým snoubí v dokonalé symbióze a jsou zde více než hmatatelné podobnosti. První část je opět spíš explorativní a poznáváme zákoutí fremenského národa. V druhé části už začíná dávat všechno smysl. Poslední část je pak emocionální jízda, která sází jednu ránu za druhou. To se mi na druhém díle strašně moc líbí - ten, kdo miluje jedničku, tak bude milovat i dvojku. V mém případě totiž první díl v mém srdci zanechal semínka koření, které tam teď dva roky čekaly, aby nyní mohly konečně plnohodnotně vyklíčit. Tyto klíčky rostly a rostly, až doputovaly k mému srdci. Není se potřeba bavit o tom, že po technické stránce je Dune: Part Two bezchybnou podívanou. Přenádherné záběry na písečné duny braly v kinosále dech a Greig Fraser ukázal, že je momentálně jedním z nejpovolanějších lidí svého kameramanského řemesla. Nasnímat monumentální epické záběry je kumšt. Ale umět k tomu ještě přidat velice intimní záběry na obličeje herců je umění, ze kterého se divákovi při sledování filmu derou slzy do očí. Ta kinematografie je celkově opravdu nádherná a je nemalou složkou tohoto veledíla. Dune: Part Two by byla poloviční bez dunivé hudby Hanse Zimmera. Tento muž si již dokázal vybudovat skladatelské renomé, které tady pouze zúročuje. První díl přinesl ikonické skladby, ze kterých druhý díl pochopitelně vychází. Jako bonus nám tento hudební mág vykouzlil další skladby, které budou teď několik týdnů okupovat moje Spotify. Dune: Part Two mi jenom potvrdila, že hudba je pro mě u filmů jedním z nejdůležitějších elementů. Režisér Denis Villeneuve je liška kanadská, protože si moc dobře pohlídal obsazení jeho vesmírné epopeje. Dokázal shromáždit nejtalentovanější herce mladší generace a obsadit je do rolí, které jim budou dokonale padnout. Nemá smysl zmiňovat známé tváře, které dostaly v druhém díle více či méně prostoru než v díle prvním. Koho bych chtěl však vyzdvihnout, tak to bude Austin Butler. Tento talentovaný herec dokázal perfektně vystihnout maniakální povahu, kterou Feyd-Rautha oplývá. Užíval jsem si jeho animálnost a jeho zvrácený pohled, který mě provrtával. Musím překvapivě konstatovat, že byl Feyd-Rautha pro Muad'Diba perfektním protipólem a kradl si většinu scén pro sebe. Když se na to celkově podívám ze širšího hlediska, tak Duna je opravdu zásadní sérií naší generace. Pokud se režisér vrátí v podobné formě i v třetím díle, tak tady máme velice slušně zaděláno na legendární trilogii. Trilogii, která může v klidu zaujmout místo po boku legendárních kousků jako je Pán prstenů. Dune: Part Two ve mně zanechala podobně jako první díl citelnou stopu, která tam už nadosmrti zůstane. Byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu. Budu s láskou vzpomínat na to, jak jsem na jaře roku 2024 nasával koření plnými doušky a po skončení filmu jsem nechtěl z této vyprahlé planety nikdy odejít. "May thy knife chip and shatter."

Seriál od České televize - (9/10). Smysl pro tumor je dalším fenoménem, který Česká televize vypustila na své televizní obrazovky. Nemůžu se obránit dojmu, že v poslední době vycházejí spíše kvalitní české seriály z produkce České televize a štědrovečerní pohádky kvalitativní bitvu prohrávají. Tvůrcům se totiž podařilo mě přikovat k televizním obrazovkám každý nedělní večer a to 8 neděl po sobě. Už když jsem viděl první ukázky, tak jsem dokázal podle svého filmového oka odhadnout, že by mohlo jít o velice zajímavý projekt. Proto jsem tomu dal šanci a dokázal jsem na tento fenomén namotat i lidi ze svého okolí. Takže během následujících neděl byli k obrazovkám přikováni také rodiče, sestra a partnerka. Byl to blahodárný čas, protože najít nějaký seriál, který bude milovat celá rodina je husarský kousek. Naposledy jsme společně sledovali Lupina, ale tohle bylo něco daleko odlišného. Téma se totiž dotýká nás všech, protože nikdy nevíme, kdy nás tato zákeřná nemoc postihne a kdy samotní budeme muset vytáhnout do bitvy. Seriál toto kontroverzní téma, které je pro velkou část společnosti velkým tabu prezentuje s patřičnou špetkou humoru, co by se na první pohled mohlo zdát krapet troufalé. Smysl pro tumor však dokázal perfektně vybalancovat tyto ingredience a jeho výsledná chuť pohladí nejen na jazyku, ale také na duši. Sledujeme životní proměnu člověka, který bojuje s rakovinou a život se mu v jednom okamžiku otočí o 360 stupňů. Nikdo si to nedokáže představit, dokud to nezažil. Problémy, které jsme doposud řešili se stanou malichernými a člověk má jenom jedno přání - porazit tohoto démona a přežít. Jsme tedy svědky životní pouti postavy Filipa, kterého brilantně ztvárnil mladý český herec Filip Březina, kterého jsme paradoxně mohli vidět i v letošní štědrovečerní pohádce Klíč svatého Petra. Sekunduje mu tady okouzlující herečka Alžběta Malá, která sehrála v tomto příběhu velice významnou roli. Chemie mezi ní a Filipem se stala jedním se superlativů a symbolů celého seriálu. Bez této romantické linky by byl tento seriál poloviční. Ostatní herecké obsazení bylo taktéž trefou do černého a některé výkony mě příjemně překvapily. Zejména Tereza Brodská, která se pro tento seriál ukázala nahá před celý národem, nebo Jiří Bartoška, který naneštěstí momentálně skutečně bojuje s rakovinou. Mnohým lidem by se možná mohlo zdát, že seriál zbytečně tlačí na pilu a sází na emotivní scény. Mi osobně se tyto scény zdály tak akorát namixované se zbytkem obsahu, takže se vyhnuly nepříjemnému patosu. Výsledným puncem, který boří pomyslnou hranici mezi televizním seriálem jsou bezesporu výpovědi skutečných onkologických pacientů. Tyto medailonky obsahují neskutečnou dávku motivace a odhodlání. Takže mohou sloužit jako dokonalý nástroj k dodání odvahy lidem, kteří momentálně skutečně bojují s rakovinou. Tohle se povedlo a jenom mi to ukázalo, že Česká televize pořád dokáže produkovat seriály, které jsou nejen kvalitní, ale obsahují i potřebnou přidanou hodnotu. "Najednou ty problémy, které se vám zdály kdysi velké, tak jsou smítko na stole, které můžete jenom sfouknout a vůbec se tím nezaobírat. Mozek se vám nastaví na jednu jedinou věc - chci žít." Nejlepší epizoda: Epizoda 8 (E08) 

(8/10). The Help bych zařadil na seznam takových těch hrozně feel good movies, kterých je filmovém poli jako šafránu. Vyčaruje vám úsměv na tváři a zahřeje vás u srdce během dnů, kdy se na nebi objeví nějaké mráčky. Vypráví příběh, který se odehrává v americkém státě Mississippi a je součástí temné americké minulosti. Něco, na co Američané nejsou zrovna dvakrát hrdí a je to pro ně do dnešních dnů citlivé téma. The Help tedy zobrazuje velice hořkosladké scény, které v jednu chvíli divákovi kouzlí úsměv na tváři a za chvíli se mu derou slzy skrz jeho kanálky. I přes velice vysoké hodnocení jsem nečekal, že bude snímek až takto kvalitní. Může za to hned několik atributů. V první řadě jde o velice jemné podání, které s citem prezentuje tento silný příběh. Tate Taylor patří k méně známým režisérům a když jsem se po shlédnutí filmu koukal do jeho filmografie, tak The Help byl jeden z prvních počinů, které si zapsal na své režisérské konto. Ovšem od té doby nám představil spíš průměrné snímky. Dalším aspektem jsou určitě herecké výkony, které byly opravdu srdcervoucí a výkony kladných, ale záporných představitelek byly perfektní. V paměti mi určitě utkvěly výkony mých oblíbených hereček. Načež jsem měl na první pohled problém poznat Jessicu Chastain, která byla naprosto rozkošná a na druhé straně barikády stála Bryce Dallas Howard. Její herecký výkon, při kterém divákovi vře krev v žilách mne opravdu překvapil, protože ji znám především díky kladným charakterům. Musím zmínit samozřejmě brilantní herecké výkony dalších hereček v jejichž čele stojí mladičká Emma Stone, která už tady předvedla, jak výbornou herečkou je a už tady šlo rozpoznat, že jí čeká zářná budoucnost. Potom tady je ještě Viola Davis a Octavia Spencer, které dokázaly chirurgicky přesně zachytit to, co prožívaly černošky během této barbarské doby. Posledním pozvedajícím aspektem tohoto hřejivého snímku je bezesporu hudba. Thomas Newman je sázkou na jistotu a jeho hudební rukopis byl během filmu snadno rozpoznatelný. Snímek The Help tedy řadím mezi plejádu podobně laděných snímků, jako Green Book nebo The Shawshank Redemption a být zmiňován po boku těchto filmových velikánů, považuji za velikou známku kvality. "You is kind. You is smart. You is important."

(9/10). #annaismissing je virtuálním bleskem z čistého nebe, který osvětluje temnotu naší české kinematografie a nečekaně zamíchala s kartami mých TOP filmů roku 2023. Česká kinematografie je prorostlá pitomými komediemi, které zbytečně zabírají promítací časy v kině takovýmto skrytým perlám. Dělá mi nesmírnou radost a baví mě alespoň zpětně nacházet tyto poztrácené klenoty, které jsme mohli minulý rok vidět v kinech. #annaismissing má na české poměry nadstandardní kvality. Disponuje kvalitními atributy, které zahrnují nádhernou výpravu nebo ubíjející hudbu. Obsahuje taktéž nečekané herecké objevy a jsem si jistý, že o některých tvářích, které se zde objevily, ještě jednou uslyšíme. Taktéž jsem byl šokován z hereckého výkonu Marka Němce, kterého jsem doteď považoval za herce slabšího kalibru, ovšem v tomto filmu si mě naprosto získal. #annaismissing je volným pokračováním seriálu #martyisdead, který jsem bohužel neměl možnost vidět. Po této zkušenosti mám však velikou chuť si tento předchozí počin režiséra Pavla Soukupa doplnit. #annaismissing je dechberoucím sociálním dramatem, které nápaditě zasazuje divákovi brouka do hlavy. Ten totiž dostává tvrdý střed s realitou hned na několika frontách. Vykoupe jej v naivních představách o tom, že ví, kam budou tvůrci film směřovat. Protože co se může zprvu zdát jako jasně uzavřený případ, se vmžiku změní v daleko propletenější pavučinu. Divák ji s chutí začíná pomalu rozplétat a dychtivě vyhledává další kousky skládačky, které by mu utvořily finální mozaiku. Nesmírně mě bavila práce na detektiva a s přibývajícími minutami stoupal i můj hlad po vyřešení tajemství. Film je velmi podobný americkému filmu Missing, který shodou okolností vyšel taktéž minulý rok. Je tady spousta podobností, která diváka nutí tyto dva filmy srovnávat. Já musím s radostí v srdci konstatovat, že by na pomyslném piedestalu byla #annaismissing na tom nejvyšším stupínku. Protože tam, kde Missing ztrácí dech a identitu, tak český film sešlapuje plynový pedál a diváka nechává, aby se popral s drtivým závěrem. Nedělá mu ovšem problém ve vypjatých pasážích zpomalit a diváka v intenzivních emocích trochu vymáchat. Následuje tvrdý střed s realitou. Osobně si myslím, že film je určen především mladšímu publiku, protože i já - zástupce generace Z jsem měl zpočátku problém se naladit na mladistvou mluvu, která je zde hojně využívána. Ovšem pokud divák přistoupí na tuto filmovou hru, tak je bohatě odměněn. Myslím si však, že film velice trefně ukazuje, že naše životy jsou až děsivě ovlivněny černými zrcadly, které nás obklopují. Proto je film krásnou ukázkou toho, že se sociálními sítěmi si není radno zahrávat. Protože cokoliv, co na nich někdy zveřejníte, tak to tam taky už navždycky zůstane. "Jakoby ses ráno probudila do úplně jiného života."