Hamlet

Prvé, na čo sa budete sústrediť, je pochopiteľne záujem o to, ako s touto megaúlohou vysporiadal Mel Gibson. Prekvapivo dobre, čo pripisujem faktu, že sa dokázal držať pri zemi a za druhé sa jeho klasický nervózny prejav k Hamletovi hodí. No a potom budete zvedaví, či je Hamlet tak autorsky identifikovateľný, ako Rómeo a Júlia, alebo Macbeth. Tu sa držal trochu pri zemi aj Zeffirelli jeho adaptácia je tak zmesou jeho osobného štúlu a klasického historického akademizmu. Čo je možno aj najlepší prístup, aký mohol zvoliť. Je to samozrejme skratkovité, ale v únosnej miere a je to úplne iné, ako napríklad Olivierov film. Tento Hamlet je viac filmovou záležitosťou, ako divadelnou, čo je ale dané aj dobou, kedy ho Zeffirelli natočil. (14.08.2014)

Shakespeara mám svým způsobem rád, protože dává průchod lidským emocím a chtíčům. Něco málo jsem od něj přečetl, něco málo viděl v divadle. Gibson jako Hamlet je překvapivě uvěřitelný a ani nehraje takový ten svůj Lethal Weapon standart (ten mám rád, sem by se ale nehodil), což mě překvapilo. Pár scén je zde povedeně vygradovaných (představení či konec) a výborně zahraných. Jedno z neoprávněných negativ je jazyk, kterému je těžko rozumět. Jinými, ale už oprávněnými, je podle mě spíše divadelní výprava a hlavně chybějící či nevýrazná hudba. Tak jako tak, dobrá adaptace. -"Oh villain, villain, smiling, damned villain!" (03.06.2008)

Směle se mistr pokusil zvěčnit mistra, leč jeho ohni chyběla jiskra. Tu mohou mé oči žalem písně lkát, že Zeffirelli - ač mám tolik rád - na jeviště nahnal stádo olšových krys, co v srdnaté recitaci lízaje si rány hnis, nesplatily múzám herecký svůj dluh, neb místo slov vycházel z nich jen teplý vzduch. (26.04.2014)

Vážení přátelé...tak nějak nechápu to zdejší nadsazování Zeffirelliho adaptací. Strašně jsem se zklamal už u Romea a Julie, a Hamlet je jen o malinko koukatelnější - hlavně tedy díky lepšímu výběru herců, které je ovšem zárověň největší slabinou filmu - a teď se bavím pouze o hlavním představiteli, neb na tom každý Hamlet stojí a s ním i padá. Vím, Gibson tu není nejhorší - snaží se seč může...jenže...jenže... Hamlet je vysněná role všech herců do 35ti let. Lear je vysněná role starců. Hamlet to je esence všech rolí. Herec si na něm může udělat ostruhy a nebo vylámat zuby... Z tohoto hlediska Gibson zůstal někde uprostřed. Není to propadák, ale rozhodně už jsem viděl spoustu lepších Hamletů. Když ho sledujete, neříkáte si: tý jo... Ale přesně takhle by to mělo u dobrého Hamleta být. Tady není... Co se týče práce režiséra, nějak jsem nepochopil, proč zcela vypustil válečnou zápletku, vždyť ten konec je úplně jiný!?! (05.04.2010)

Nedávno jsem zhlédnul Branaghovu adaptaci, která se mi dost líbila, a proto jsem chtěl vidět i tuhle, Zeffirelliho, abych měl s čím porovnávat. Zásadní poznatek je, že obě verze jsou naprosto odlišné a skvělé zároveň (společné mají snad jen to, že se přísně drží původního Shakespearova textu). Zeffirelliho verze mi přišla taková vážnější, s důrazem na čisté dodržení předlohy. Hodně se mi líbilo dobové prostředí (nádherné exteriéry i interiéry hradního komplexu), které je u Branagha poněkud upozaděno (a to i přesto, že je děj situován do 19. století - tenhle prvek jsem moc nepochopil a přišel mi nevyužit, nicméně mi při sledování nijak nevadil). Ale možná i v tom je Branaghův smínek hravější a celkově má o něco větší jiskru. To samé se dá říct o samotné postavě Hamleta. Obě jsou zahrány výborně, ale opět zcela odlišně. Gibsonův Hamlet je vážnější, smutnější a více uzavřený do sebe, zatímco Branaghova postava je více rozverná a cyničtější (těžko říct, která interpretace se víc blíží představě samotného autora). To mi právě dost imponovalo, proto u mě Branaghova adaptace o fous vítězí. Ke zhlédnutí samozřejmě doporučuji obě ;-) (19.11.2011)