Možná přijde i kouzelník

I jako člověk, který dobu vzniku tohoto pořadu nezažil a logicky jsem tedy některé narážky a vtípky nemohl bez dodatečného vysvětlení rodičů pochopit (například komentování jednoho dílu jako narážka na "českou verzi" německého Ein Kessel Buntes), považuji Možná přijde i kouzelník za legendu české televizní tvorby. Trojice Lábus, Kaiser a Korn začátkem osmdesátých let společně s ostatními účinkujícími (namátkou Wimmer, Černoch, Srstka, Hanušová a další) zkrátka naprosto dominovala a i dodnes dokáže naprosto převálcovat kterýkoliv novodobý pokus o zábavný pořad. (03.04.2012)

s odstupem jsem viděl dva díly...Silvestr 85 a Vánoce 86...druhý je o něco slabší, má pomalejší tempo a trochu víc tlačí na pilu při klasických hudebních číslech...ale ten první............když člověk vidí v různých archívních pořadech osekané samostatné skeče, tak se možná baví, ale je připravený o celek, kontext...ten pořad se vymykal právě tou komplexností pojetí, celkovou anarchičností zapojenou nejen do dílčích scének, které byly oddělené od "vážných" hudebních vystoupení, ale do širšího rámce...humor průrustal do celkové výstavby pořadu, od základního scénáře, po střihovou skladbu...na velké ploše se tu často uplnatňoval princip gagu ( baba opakovaně hledá Fafejtu) nebo absurdně úsečných výstupů ( Otakar Brousek a poudačka o šroubku...) seřazených za sebe bez většího dramaturgického smyslu ( proto je to taková prdel :))...na svojí dobu neuvěřitelně živý, odvážný a dodnes v kontextu tuzemského televizního vysílání s máločím srovnatelný... (18.11.2011)

Na tohle se pamatuju jako prcek. V době vzniku jsem to ještě sledovat ani nemohla, ale i tak celkem dobře chápu, jaký kus práce tady tvůrci udělali, aby některé ty věci protlačili cenzurou - jisté narážky jsou jasné jako facka. Možná i proto byl Kouzelník tak oblíbený, ale nejvíc určitě pro svojí zábavnost. O scénkách snad ani nemusím hovořit, většina z nich už je legendární a připomínají se vlevo vpravo. Ale taky ty songy, jak originálně vtipně je dovedli ztvárnit, aby se lidi u toho nenudili - klasických, jen na playback odzpívaných, je tam minimum. Bylo zajímavý se kouknout na začínající (nebo alespoň výrazně mladší) zpěváky a herce, třeba taková Lucie Bílá nebo Světlana Nálepková. Nudila jsem se spíš jenom vyjímečně (hlavně u zpívajícího Korna :D). Největším překvapením pro mě byl fakt, že teprve po zhlédnutí všech sedmnácti dílů jsem konečně rozluštila onu záhadu, která mě jako dítě pořád tak trápila - přijde někdy ten kouzelník? :) (06.06.2014)

Tyhle estrády patřily za komára k vrcholu televizní zábavy, ale dnes už jsou považovány za pokleslý způsob humoru. Stačí se kouknout o Silvestru na nějakou novodobou verzi a uvidíte, jak moc je to už dnes přežité. Plně to hoví mé teorii, že humor se generaci od generace mění a co bylo směšné tehdy, není již směšné dnes (vyjma géniů - Charlie Chaplin, Vlasta Burian aj. - ale génius je vždycky nadčasový). Estrádní křepčení v Kouzelníkovi bylo samo o sobě dost pokleslé už tehdy, mnohdy připomínalo neblaze proslulý Ein Kessel Buntes, ale z nedostatku skutečně kvalitní zábavy to tehdá byla jako největší pecka. A možná taky proto, že se tam občas objevil skutečně nadaný komik (třeba Jiří Wimmer). Anebo proto, že jsme národ buranů a pořád máme radost, že do vsi zavítal cirkus, kde se budou šašci kopat do zadku. Čas trhnul oponou a není jistě pouhá náhoda, že Kaiser s Lábusem se už po roce 89 jako komici neuchytili a Jiří Korn začal provozovat ta nepojmenovatelná zvěrstva, aby se uživil. (04.08.2011)

V dnešní době spíše úsměvné, nežli vtipné, ale v té době toho moc lepšího nebylo a tak jsme s nadšením sledovali i sedmnáctou reprízu, Na podobných pořadech tohoto typu (nyní hojně opakovaných na nejmenovaném televizním programu) je hezky vidět, jak moc se náročnost televizního diváka vyvvinula do netušených hloubek (s výjimkou superstar a pod..) (27.05.2013)