Love Story

Z filmu jsem viděl akorát poslední 2 minuty a titulky, protože jsem přišel pozdě k televizi. Ale i tak mně to kupodivu dojalo. // No tak jsem to viděl celý a nemůžu říct, že bych byl nějak uchvácenej. Jsou to hezký lidi, mladý a svěží, taky pěkně oblečený, taky tam hraje pěkná hudba. Ale příběh je vlastně dost plochej a nic moc se tam nestane (on chce, ona ne, pak jo, pak nechce otec, pak se mají rádi). (29.12.2009)

Právem oscarová hudba posouvá vyznění každé scény z obyčejné romance v něco mnohem důležitějšího a tragičtějšího. Přesto mi vadilo, že spousta důležitých témat byla jen načrtnuta, úvodní seznámení dvou sebevědomých a sarkastických lidí příliš samozřejmé (pro něj to možná mohla být výzva, já bych šel řpíště do jiné knihovny, jenomže žádný podrobnější popis film nenabídne) a závěr, od momentu, kdy se Oliver dozví pravdu, klouže od jednoho rantlu k druhému a my zůstáváme nezasvěceni a mimo pojetí času. (31.12.2009)

Jak účinně zkazit požitek z filmu? Prozradit jeho zakončení už na začátku. Ne, já tyhle „klasiky“ prostě nechápu. Úhlavní dvojice mi byla značně nesympatická už od začátku. Jejich vztah založený na vzájemném skoro až urážení se mi rozhodně nesedl a nedokázal jsem si k nim tedy udělat silnější vztah. Do poloviny jsem se nudil a skoro ani nevnímal - v podstatě jsem nemusel, dějový posun byl na hranici minimalističnosti. Druhou polovina, kde už „šlo o život“, jsem si už užíval trochu víc, ale ta přímočarost, s jakou film přišel a že v podstatě svůj úvod nijak víc nerozšířil, mi přišla až směšná. Asi jsem zhýčkaný filmy, které mají nějaké skutečné poslání, charismatické hrdiny a hlavně děj, do nějž se dá vžít. Jelikož tohle Love Story dle mého názoru rozhodně nemá. /// Viděno na Prima MAX. (06.07.2022)

Skvělý přístup k tolik ohranému tématu. Scénář, ač se to nezdá, nabízí minimum zbytečných slov. Velká část scén je odehrána třeba jedním slovem, často jen gesty, někdy se prostě něco důležitého přeskočí a odehraje se to ve scéně, která se tváří již jen jako mimoděk. A v tom je z mého pohledu největší síla Love Story, které je přese všechno očekávané a tisíckrát viděné velice zajímavým filmem, lovící emoce trochu jiným způsobem, než jsme asi úplně zvyklí. 8/10 (27.07.2016)

Tato romance je udělaná vskutku pečlivě a s láskou. Je to líbezné, poklidné, harmonické. A snad právě v tom je největší slabina filmu. Nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ta nejzásadnější je známa již od úplného počátku a ostatně nakonec i ta plyne celkem poklidně a smířlivě. A vše, co je mezi tím, lze nazvat jako nalezení ideálu, respektive přesněji řečeno, jakési představě o ideálu. Neboť i v tomto případě alespoň jeden musí ustoupit ze svého původního plánu a představ o běhu dalšího života. Ale koneckonců po čem drtivá většina lidí prahne ze všeho nejvíce? Po harmonickém partnerském svazku, který vám dává sílu a smysl do života. Je to ideál, kterého není snadné dosáhnout. A tak se zde rozvíjí jeden sladký a šťastný partnerský vztah, plný pochopení, podpory a ladu. On, Oliver Barrett IV (hezounek Ryan O'Neal), pochází z elitářských kruhů prominentních boháčů. Ani vztah mezi ním a jeho otcem nevidím jako vyhrocený a plný nedorozumění a svárů, ale jako umanutou snahu syna vyčlenit se z očekávané dráhy jeho původu za každou cenu. Ve své podstatě není ani jeho cíl odlišný, spíše se nedokáže vyrovnat s tlakem, který na sebe z větší míry vytváří sám. A když už si něco vloží do hlavy, musí to uskutečnit všem navzdory. A tak vše směřuje ke spokojenému a finančně nezávislému životu, ke kterému by se dobral, i kdyby se nepokoušel vyhranit se ze stínu svého otce. Ona, Jenny Cavalleri (půvabná Ali MacGraw), pochází ze skromnějších poměrů, ale rozhodně ne z chudých. Má talent a ctižádost, kterou odkládá, když potká muže svého života. Z dalších rolí už je nutné zmínit pouze oba otce. Phil Cavalleri (John Marley) je milující a obětavý. Oliver Barrett III (Ray Milland) je také milující otec, ale tak obtížně hledá cestu ke svému zatvrzelému synovi. A tak vše ve své harmonii spěje ke svému předepsanému konci, kdy mohou mnozí utírat slzičky z tváří. A zůstává jen ta hudba. A lehce patetický slogan o tom, co znamená opravdová láska, ve které se nemusí žádat o odpuštění. (22.05.2016)