Muž na radnici

Za tónů hudby českého hudebního mága Zdeňka Lišky se rozehrává příběh Františka Bavora, poslance, který se stane předsedou MNV. Náplň jednotlivých dílu je především o jeho snaze vybudovat ve Starém Kunštátu nové centrum odpovídající moderní socialistické společnosti, ovšem nejprve je potřeba přesvědčit občany o nutnosti této výstavby a přes všechna úskalí asanovat staré domky, jejichž obyvatelé se těžko loučí se svými domovy. V každém díle je také malý prostor pro nahlédnutí do Bavorova soukromého života, což Dietl uměl a oživil tím jinak jednotvárné, byť ne nezajímavé, jednání na schůzích od MNV, přes ONV, KNV až po stranický výbor. Seriál je plný dobové ideologie, což je tu většině uživatelům trnem v oku, ovšem já to jako veliký problém nevidím. "Soudruhování" a "čest práci" mě nepohoršuje, že je tu realita přikrášlená mi také nevadí, neboť nejde o dokument, ale o fikci. Dnešní seriály nám také ukazují příběhy, které mají v 90% s reálným životem obyčejných lidí pramálo společného. Ostatně postava Bavora je vylíčena tak kladně, že si člověk může pouze postesknout, že není ve vedoucích pozicích více tak čestných, citlivých a rozumných lidí. Zdeněk Buchvaldek se své role zhostil skvěle, potěšil i Josef Bláha nebo Jaroslav Moučka, který zaryté komunisty uměl hrát na jedničku. :) Jiřina Bohdalová zahrát špatně neumí, takže je také plusem tohoto seriálu a klasicky potěší i František Němec v typické roli dobráka od kosti. Martin Růžek se svoji ne příliš charakterní postavou dokáže okořenit mnohé epizody, podobně jako Jiří Štěpnička. Co mi na Muži na radnici vadilo, bylo zanedbávání osobních příběhů hlavních postav a jejich vylíčení bylo také ploché proti ostatním Dietlovým počinům. Přesto mě však seriál oslovil na 3*, neboť podle mého názoru i přes všechnu ideologii a zrcadlení tehdejší doby převyšuje valnou většinu dnešních nekonečných seriálů, kde se to hemží bídnými herci a ještě bídnějšími příběhy. (29.01.2015)

Chlap jakých je na každé radnici třeba. Nezkorumpovatelný, mravný až hanba, příkladně bojující za dobro a trestající zlo. Usměrvovač darebáků, co se pak chytají za nos a odcházejí ponížení jeho mravní autoritou. Umí ke každému promluvit. Vyřeší všechny problémy do té míry, jakou mu jeho pravomoc dává. A nedává si malé cíle. Chce, aby občané bydleli lépe, a něco po nich, vedoucích pracovnících bylo vidět. Třetina staré výstavby musí být stržena, aby byla nahrazena moderní výstavbou. Tento těžký úkol přes řadu problémů se jim podaří zrealizovat. (24.09.2010)

Na tomto seriálu se v celé své odporně nahé kráse ukazuje, že Jaroslav Dietl s Evženem Sokolovským si v životě před touhle epikou moc nezasouložili a na rande jim kvanta roztoužených žen rovněž nepřiběhla. Jak jinak si totiž vysvětlit tu obrovsky neumětelskou práci s lidskou sexualitou či emocemi spojenými s milostnými pletkami. Pokud se dobře zaměříte na vztah otce a dcery (Buchvaldek/Steinmasslová), musíte po pár dílech dojít k jasnému zjištění, že je něco incestního v obci Kunšát. Ještě štěstí, že je tu spousta jiných fascinujících motivů. Na začátku sedmdesátých let totiž ve straně ještě sedělo velké množství bezvěrců spoléhajících na osidla byrokracie a nekonečné schůzování. K tomu, aby se česká společnost panelizovala bylo zapotřebí rázných jedinců bez starých vazeb, kteří neustále něčemu nerozuměli, ale všechny ty uměle vytvořené překážky dokázali překonávat s lidskostí sobě vlastní. Buchvaldek tak splňuje ideál předsedy MNV, za kterým můžete přijít s požadavkem na dekret na bydlení, ale také si s ním poté dáte v hospodě jedno pivo, protože je to člověk, kterého máte díky jeho prostoduché dobrosrdečnosti chuť neustále hladit po rozkroku. Co na tom, že je celý Muž na radnici technicky odfláknut stejně, jako poslední pětiletka. Tvrdé svícení a snímání přes objekty, jehož vrcholem je konsternovaný záběr přes pokojovou rostlinu, dodává schůzím takový ten upoceně tesilový odér místností bez oken, cigaretového kouře a skupinové onanie. Monolit doby, který je třeba ukazovat ze dvou důvodů. Pro prohlédnutí filmových fanoušků, kteří si myslí, že Jaroslav Dietl byl dobrý scénárista a pro ty ostatní, aby si uvědomili, v jakých sračkách, i v té neuvěřitelně pokroucené umělé realitě, v republice Kunštát žili. (index zábavnosti seriálu 4/5) (10.03.2010)

Některé Ty komentáře tady....no nevím, jestli hodnotíte herce, hraní, prostředí.....???Celkově sračka sraček....Podstata je naprosto mimo normální realitu...dnešní .Žilo se ve sračkách, točilo se o sračkách....většina to věděla a změnit to nešlo....dnes je to zase o sračkách , všechny ty nekonečné slátaniny...ale dnes na to nemusíte hledět....a můžete to otevřeně přiznat....tehdy jste si ani tohle nemohli dovolit....a na to nezapomeňte....A ty keci, že dnes je to to samé ??Jděte se vycpat.. (26.09.2012)

11/11 Nemůžu si pomoct, ale linii o domácích poměrech v rodině Bavorů vnímám jako naprosto současné reálné drama. Je tam všechno, dcera je svedená svobodná matka, otec - vdovec právě váhá mezi navrátivší se první láskou a novým mladým objektem touhy. Navíc se mu v kanceláři dvoří sekretářka a do samotné práce mu zasahuje nejenom vlastní přesvědčení o správné výchově (které ústí až ke ztrátě syna), ale také spolupracovník, který má sice jiné metody, ale jinak bojuje za stejnou věc. A teď to horší - hlavní téma přestavby historického jádra - to už samozřejmě má své jasné mouchy. Ovšem ty nikdy nebyly hlavním diváckým tahounem. Podobně jako o rok mladší Žena za pultem i Muž na radnici je tedy opět jen televizní román o současných lidech, kteří v práci dělají přesně to, co by režim rád, ale ve zbytku svého času mají své běžné starosti. No a dnes? Je tu přece Šípková Růženka s Veronikou Žilkovou. Ta jde také na ruku aktuálním poměrům a ve svém volnu se podobá nám všem ;) (26.02.2009)