Muž na radnici

Nedávno jsem měla možnost se znovu podívat na tento starý seriál. Musím přiznat, že mne zaujal mnohem víc, než tehdy před lety při své televizní premiéře. Je odrazem doby, ve které vznikl. Všichni, kdo tyto filmy odsuzují, nemají v podstatě nic proti hereckým výkonům, ani proti příběhům, které do svého scénáře zahrnul pan Dietl, ale vyjadřují spíš svůj negativní postoj k době, kterou ztvárňují a upřímně řečeno i přikrašlují. Je to ale dneska už jenom kopání do mrtvoly. Stejný odpor ve mně třeba vzbuzuje středověké mučení a upalování žen, které se znelíbily církvi a vrchnosti, ale to neznamená, že Kladivo na čarodějnice není skvělý film. Ten seriál za tu dobu nemůže a není o nic horší než současné nejpopulárnější televizní seriály, které s odstupem doby budou stejně zapomenuty. Taky jsou už obojí dnes na ČSFD hodnoceny téměř stejně. A ten, komu se nelíbí, nemusí se na ně dívat. Jsem toho názoru, že by bylo fajn, kdyby dneska na každé radnici seděl alespoň jeden slušný, neúplatný Bavor, který by se více než o svou vlastní kapsu zajímal o záležitosti města a jeho občanů. A kdyby mu při tom sekundoval spontánní, zdravě nažhavený a vtipem sršící Josef Bláha, tak by bylo radost tam chodit se stížnostmi. (21.07.2011)

Pokud jde o ideový námět seriálu (asanace staré části města), je to skvělý doklad toho, jak soudruzi tehdy přemýšleli, projektovali a jak plno měst navždy necitelně zkurvili (nejen Kladno, Beroun, ale třeba i Mladá Boleslav na konci 80. let – dnes se situace přece jen zlepšila, za dvacet let se město hodně změnilo k lepšímu – nebo Nymburk, ten na mě komunisticky unyle a šedivě působí dodnes). Pokud jde však o mezilidské vztahy, ať už na úrovni pracovní, přátelské, rodinné či milostné, troufám si tvrdit, že jejich ztvárnění je mnohem věrojatnější než valná většina toho, co je nám servírováno v posledních dvou dekádách z postkomunistické televizní produkce. (19.01.2010)

Jestliže se Ženě za pultem dnes vyčítají plné, nazdobené regály, Muže na radnici bychom asi za tu špínu a šeď měli pochválit. Tím však s chválou končím. Jinak jsem se nemohla rozhodnout, jestli budu radši umírat nudou nad tím schůzováním, trapností nad privátními problémy soudruhů nebo jestli mě z těch blábolů rovnou trefí jako pana učitele. Poslední díl to rozštíp. U toho jsem se nalomila smíchy. (23.01.2011)

Tieto prednovembrove serialy /rozumej pred 17. 11. 1989/ este aku-taku svoju pofidernu kvalitu mali. Aj ked Dietloviny /Zena za Pultem, Muz na Radnici/ uz vtedy neboli znamenim dobrej kvality, s odstupom casu tento serial nie je na odpad. Preco? Lebo skutocny hnoj pricvalal az po novembri 1989 /telenovely, Ordinace, VKV ......./ 47 % (16.01.2013)

Za tónů hudby českého hudebního mága Zdeňka Lišky se rozehrává příběh Františka Bavora, poslance, který se stane předsedou MNV. Náplň jednotlivých dílu je především o jeho snaze vybudovat ve Starém Kunštátu nové centrum odpovídající moderní socialistické společnosti, ovšem nejprve je potřeba přesvědčit občany o nutnosti této výstavby a přes všechna úskalí asanovat staré domky, jejichž obyvatelé se těžko loučí se svými domovy. V každém díle je také malý prostor pro nahlédnutí do Bavorova soukromého života, což Dietl uměl a oživil tím jinak jednotvárné, byť ne nezajímavé, jednání na schůzích od MNV, přes ONV, KNV až po stranický výbor. Seriál je plný dobové ideologie, což je tu většině uživatelům trnem v oku, ovšem já to jako veliký problém nevidím. "Soudruhování" a "čest práci" mě nepohoršuje, že je tu realita přikrášlená mi také nevadí, neboť nejde o dokument, ale o fikci. Dnešní seriály nám také ukazují příběhy, které mají v 90% s reálným životem obyčejných lidí pramálo společného. Ostatně postava Bavora je vylíčena tak kladně, že si člověk může pouze postesknout, že není ve vedoucích pozicích více tak čestných, citlivých a rozumných lidí. Zdeněk Buchvaldek se své role zhostil skvěle, potěšil i Josef Bláha nebo Jaroslav Moučka, který zaryté komunisty uměl hrát na jedničku. :) Jiřina Bohdalová zahrát špatně neumí, takže je také plusem tohoto seriálu a klasicky potěší i František Němec v typické roli dobráka od kosti. Martin Růžek se svoji ne příliš charakterní postavou dokáže okořenit mnohé epizody, podobně jako Jiří Štěpnička. Co mi na Muži na radnici vadilo, bylo zanedbávání osobních příběhů hlavních postav a jejich vylíčení bylo také ploché proti ostatním Dietlovým počinům. Přesto mě však seriál oslovil na 3*, neboť podle mého názoru i přes všechnu ideologii a zrcadlení tehdejší doby převyšuje valnou většinu dnešních nekonečných seriálů, kde se to hemží bídnými herci a ještě bídnějšími příběhy. (29.01.2015)