Čertův švagr

Zcela typická studiová pohádka pro nedělní poobědový čas. Taková trochu upravená a zkrácená verze velké pohádky S čerty nejsou žerty. Havelka je odzbrojující, čert Vladimíra Ráže je důstojnost sama, Jana Březinová správně záporná. Kdo má rád typ studiových pohádek, nemůže si, dle mého názoru jednu z těch nejlepších, nechat ujít. Hudba: Vadim Petrov (29.12.2008)

Na to že tohle studiové podání vzniklo ve stejném roce jako notoricky známé S čerty nejsou žerty, nemůže být snad více odlišné. I proto se na tuto verzi vyplatí podívat. Démonický lucifer v podání Old Shatterhanda, či roztomilá Veronika Freimanová jsou super a ta zima a sníh se sypou skoro až z televize ven... (22.10.2017)

Opravdu milá televizní pohádka - i když "jen" televizní. Výtečné herecké obsazení, pěkná dvojice v podání Ondřeje Havelky a Veronika Freimanové. Zábavní záporní staroušci alias Libuše Havelková a Lubomír Lipský, Vladimír Ráž jako lucifer... Herecké osazenstvo opravdu povedené. Mně se dokonce líbil i ten umělý sníh, ten mám s touto pohádkou spojen od dětství. "Čertův švagr" je parafrází na mnohem známější pohádku "S čerty nejsou žerty". A musím říct, že já dávám přednost spíše této "popelce". (24.01.2008)

Někdy je služba v pekle přece jen menší lopota, než se lopotit s pozemskými hříšníky, kterých je víc než dost. Mladík Petr na vlastní kůži poznal, jaký trpký život mu přichystal osud nadbytečného sirotka, i když nepřestává věřit, že na světě převažují hodní lidé nad těmi zlými. Na světě je víc intrikánů než čertů v pekle, ale hodný Petr na lidi nezanevřel. Poté, co si odkroutí rok v pekle, je za svoji věrnou službu, spočívající v přikládání polínek pod kotle s hříšnými dušemi, peklem štědře odměněn. Kouzelné dary se mu budou náramně hodit, když bude do pořádku dávat to, co se za ten rok na světě událo. I Petr se změnil k nepoznání. Vypadá jako čert. Vlastně jako čertův švagr. Televizní pohádka na motivy klasické pohádky Boženy Němcové nedisponuje kvalitní trikovou ani technickou realizací. Animovaný sníh nemá se sněhem nic společného, pekelný "oheň" pod kotly je jen krepový papír v červené barvě, do kterého se prostřiženým otvorem hází polínka, která kupodivu byla ze dřeva, a do toho zadní projekce v záběrech, pro které jí ani nebylo třeba. Nikdo nebude na větvi ani ze studiových dekorací, a to jak na zámku, v pekle, v hospodě a také v loupežnickém doupěti, kde se pohádka střídavě odehrává. Překvapivě měl pohádkový počin obstojné potíže s perspektivou záběrů, kterou se mu úspěšně podařilo nějakým záhadným způsobem pravidelně porušovat. Zkušená televizní tvůrkyně Vlasta Janečková vsadila na kvalitní herecké obsazení. V popředí je charismatický Lucifer Vladimíra Ráže, kterému se zdatně určitým způsobem vyrovnává neokoukaný projev Ondřeje Havelky v roli Petra. Ostatní herci, respektive role knížepána nebo macechy, vedle této dvojice zapadli a scény s nimi dějově vázly, což je s podivem při jejich stěžejnosti pro děj jako takový. Nelze přímo hovořit o nudě, ale ze skromných realizačních poměrů, z jakých pohádka vzešla, nelze očekávat něco nepřekonatelně úchvatného. Jde o řemeslně zručně natočenou pohádku, které patří tradiční místo v odpoledních hodinách na televizní obrazovce. Nějaké to své "čertovské" kouzlo jistě má. Ale když napíšu, že ji na stejné motivy natočení "S čerty nejsou žerty" (vznik obou pohádek se překvapivě shodně datuje s rokem 1984) převálcovali, tak je to slabé slovo. 60% (28.06.2014)

Jedna z mých oblíbených TV pohádek (kterým dominuje Strach má velké oči), na kterou se rád vždy znovu podívám, a to nejen pro porovnání s filmem S čerty nejsou žerty. Některé dějové linky jsou sice divně skokem pohnané dopředu (kam zmizela Veruna?, loupežníci se jen mihnou, kdy viděla poprvé Adélka Petra a proč jako zámecká dcera chodí na vesnické pohřby? apod.), ale stejně se na to dobře dívá. (12.04.2012)