Johnny Mnemonic

Scénář možná není úplně dokonalý, ale v každém případě je nadprůměrně atraktivní - bohužel jeho realizace se zrovna dvakrát nepovedla. Poměrně dlouho jsem byla přesvědčená, že si dokážu obhájit 3* - budoucnost byla správně nebezpečná i bezútěšná a použité kulisy adekvátní, Keanu Reeves měl chvílemi oči Nea, jakoby se už dopředu připravoval na svou budoucí roli v "Matrixu", a příběh docela dobře fungoval. Ovšem ve druhé polovině šla kvalita snímku rapidně dolů a děj se ubíral směrem, který se mi zamlouval čím dál míň, neboť začínal až příliš připomínat druhořadou parodii. Tak jsem to vzdala, 2* jsou tak akorát ... Milý Keanu, do čeho ses to nechal naverbovat ? Děkuju Ti z celého srdce, žes po téhle zkušenosti nezanevřel na virtuální realitu ve světě informačních technologií a neodmítl jsi účast v kultovní trilogii bratrů Wachowských. (21.09.2010)

Tak dlouho jsem přemýšlel, proč jsem dal filmu podle scénáře Williama Gibsona jenom tři hvězdičky, až jsem si ho pustil, a potom mu ještě jednu ubral. Laciná, trochu sebeparodická výprava, prkenné (až uvidíte jak se Keanu Reeves potácí po scéně, dojde Vám další význam toho slova) herecké výkony a režie jak z pekla. Zamýšlený filmový milník druhé půlky devadesátých let má všechny znaky béčka konce let osmdesátých. Už úvodních deset minut bylo špatných a zhruba za polovinou začal nezadržitelný pád někam do céčkového bahna. V posledních pěti letech starého milénia a v dekádě po začátku nového, mohl režisér použít neselhávající test kvality své práce. Pokud se mu v záběru objevil Dolph Lundgren, tak točil brak. Robert Longo nebral vážně ani tohle varování a v klidu dál kopal hrob své kariéře. Alespoň v tomhle odvedl výbornou práci. (17.03.2015)

Ne zrovna dvakrát skvěle dopadla adaptace díla největšího "kyberpunkera" Williama Gibsona. Těžko říci, co je hlavní vinou tohoto neúspěchu, snad vzájemné spojení vad, které se pokusím naznačit, snad i něco dalšího. Hádaje z úspěchu Gibsona-spisovatele a nejen z něj, zápletka skrývá v sobě nemalý dramatický potenciál. Má šanci se zhmotňovat v rovině emocionální, adrenalinové, etické, politické a snad i filozofické. Ona tak dokonce i činí, ovšem značně neumětelským způsobem. Jednoduché a po pravdě i logické cíle postav jako "zabít toho chlápka", "získat ta data", "sehnat někoho, kdo mi pomůže" samozřejmě samy o sobě neposkytují možnost jejich nějakého hlubšího rozpracování, rozhodně však s ním nejsou ani v rozporu. Dokonce lze říct, že poskytují určitý základ, na kterém se dá stavět. Žel se tak neděje. Johny jakoby byl pouze zmítán touhou se dat zbavit a přežít. Jeho strážkyni jde nejdříve jen o peníze a pak, najednou z ničeho nic, je zamilovaná. Uvěřit jí, že patří k výkvětu mezi bojovnicemi, považuji za zhola nemožné. SPOILER - Její reakce na zjištění, že návod v Johnyho hlavě ji může zachránit, zanechává ji nečekaně chladnou. KONEC SPOILERU. Beztechové jsou i bez charakteru - nic, jen spravedlivý boj proti zlému systému. Kněz Dolpha Lundgrena je jen vraždící stroj tvářící se jako náboženský fanatik. Jeho psýché je také jak duše stroje. Jednoduchého stroje. Snad jen yakuzák Kitano má v sobě něco chytlavého. Většině herců příliš nepomáhají ani kostýmy a masky, které mnohdy jako by vypadly z postapokalyptického sci-fi stylu Mad Maxe či Vodního světa a jež jsou spíše směšné než respekt, hrůzu či odpor budící. Kyberpunková díla v sobě prý také obvykle zahrnují kritiku přetechnizované společnosti (nebo alespoň její popis, detailní popis), kterou ovládají nadnárodní korporace srostlé se zločinem. To samo o sobě nemusí člověka nijak urážet, ovšem svět filmu Johny Mnemonic zcela postrádá plastičnost a propracovanost. Měl by být džunglí, v níž se vyznat, znamená mít miliony informací. Světem v němž skrytá vlákna vztahů neúprosně dávají do pohybu všeliké události. Ne světem jak z pera patnáctiletého áčkaře. Ale dosti kritiky, určitá část filmu přeci jen nepostrádá svou kvalitu - budu té kvalitě říkat "techno nápady". Spojení člověka s počítači, binární svět, monovlákno řezající i ocel, kyberimplantáty, rukavice pro vstup do virtuální reality - to vše má své kouzlo. A přece i zde, šáhneme-li ke srovnání s mladším Ghost in the Shell, zjistíme, že potenciál nebyl plně využit. GiTS je tím pravým kyberpunkovým filmovým vesmírem. A Gibson snad možná ani nebyl překvapen, že právě z tohoto "technonároda" vzešla perla "jeho" žánru - hádám, že ne nadarmo totiž učinil hlavní zločineckou organizaci v oblasti technologie yakuzu. Silné **. (17.03.2009)

Legendárne fiasko, snímok po ktorom snáď nikto neveril, že ďalší výlet Keanu Reevesa do oblasti počítačových technológií a virtuálnej reality ( MATRIX ), skončí ako prelomový hit. Ide tu o štýlový film, ale dokonalo sprasený infantilným scenárom a triviálnou réžiou. Typický béčkový devedesiatkový výplach. (13.09.2013)

Mám pro špatné scifíčka slabost (namátkově se mi líbil i Žoldák nebo Duchové Marsu), no a tady hraje ještě k tomu několik mých oblíbenců (no spíše nehrají, jen tam jsou, ale to nevadí) – Keanu Matrix Reeves, Beat Takeshi Kitano, Body Count Ice-T, Udo ´skelný zrak´ Kier a hlavně hardcorový věrozvěst Henry Rollins. (29.01.2005)