Milenci a vrazi

Jedno město. Jedna továrna. Jeden starý dům. Skupina zcela nesourodých obyvatel - plejboj, inženýr, ředitel továrny s manželkou a dospivajícím synem, potrhlá dvojice, mladá slečna a další, ti všichni spolu musí v domě spolu nějak koexistovat. Ale mezi jakoukoliv skupinou lidí vznikají a zanikají vztahy, což s sebou nese jak radosti, tak i strasti. Ale občas holt někdo vše neunese, a pak na sebe neštěstí nedá dlouho čekat ... Když jsem viděl film poprvé, byl jsem rozhodnut mu dát odpad - nezaujalo mne na něm vůbec nic. Teďka jsem si ho zopákl, a přece jen bych nějaká pozitiva našel (není jich moc, ale přece jen). Za prvé - prostředí - skvěle vykreslené prostředí konce osmdesátých let dvacátého století, se vším co k tomu patří. Za druhé - naprosto dokonalá rodina Tušilova - přesně typ malého čecháčka, který hledá co by kde nahlásil, a pokradmu po stěně se vyšplhá až nahoru. Za třetí - posledních deset minut filmu - vše je jak začarovaný kruh. Po pár letech se historie opakuje - v jiném obsazení, ale stále znovu. Ale nic z toho nevytáhne film z těžkého podprůměru .. (27.08.2009)

Milenci a vrazi jsou vskutku nepodařený film. Problém přitom začíná už u předlohy, příliš rozsáhlé a příliš mozaikovité pro převod do filmové podoby, která navíc nutně zlikviduje to nejzajímavější, totiž Páralův jazyk. Pokud režisér jeho osobitost nenahradí ničím podobně silným, zůstane banální konstatování, že všichni spí se všemi, každý sleduje jen vlastní prospěch, a pokud to někdo náhodou nedělá, je podivín a blázen... Autoři scénáře, oba mimochodem v jejich psaní naprostí amatéři, nedokázali z Párala vytáhnout nic jiného, než tuhle stokrát opakovanou a mnoha seriály do mrtě rozžvýkanou pravdu, kterou navíc zcela zbytečně "obohatili" o podivnou a zcela nezvládnou retrospektivu. Herecké výkony přitom zase nejsou tak špatné (tedy většinou) a ani kamera nepostrádá jistých půvabů... Celkový dojem: 40% Zajímavé komentáře: kleopatra, Oskar (29.01.2012)

Marně přemýšlím, proč jsou Páralovy romány pro české filmaře tak velkým oříškem. Vždyť z toho všeho snažení nakonec skoro pokaždé vznikne nějaký paskvil. Ani Milenci a vrazi nedopadli o mnoho lépe. Tím zkarikováním postav se jakoby vytrácí závažnost námětu. Navíc se mi zdá, že Viktor Polesný vůbec nejde do hloubky problému a jen bezradně přešlapuje na povrchu. Což dokazuje i závěrečné nesmyslné nahlédnutí do roku 1989 s úděsně namaskovaným Jakubem Prachařem. Abych nebyla přehnaně kritická, tak alespoň po herecké stránce si diváci přijdou na své. Především Zlata Adamovská, Petra Špalková, Marek Taclík, Ondřej Vetchý a Jiří Langmajer se se svými rolemi popasovali výborně. (45%) (22.01.2021)

Nejvíc mě zarazila nevyrovnanost hereckých výkonů, kterou bych u tak provařených herců nečekal. Příjemně překvapili Zlata Adamovská a Marek Taclík, na druhé straně zklamali hlavně totálně nevěrohodní a nechtěně směšní Ondřej Vetchý a Veronika Žilková, kteří jakoby zabloudili z úplně jiného filmu (dokonce možná ze dvou různých filmů). (23.01.2005)

Hodně zvláštní český film, který ve mně zanechal dost rozporuplné pocity. Knihu jsem nikdy nečetl, scénář byl sice do jisté míry zajímavý, ovšem jeho zpracování se mi zrovna dvakrát nelíbilo. Především pak charakteristika jednotlivých postav, kdy mi téměř všechny byly úplně u prdele. Tedy až na Kristinu Kloubkovou. Ta byla opravdu rajcovní a Románek (Prachař) si tak užil alespoň trochu, protože jeho postava byla opravdu dementní. Langmajer má pravdu v tom, že pro něj je nejpohodlnější kostým (trenky) a tak mu jeho role zase sedla. Teda co se dovádění s ženskýma týče. Jeho výkon, stejně jako Vetchého všechno zachraňoval. Po posunutí v čase se z toho stala už jen „vyvařená“ fraška. (11.10.2015)