Sňatky z rozumu

Výborný dobový seriál se strašnou hudbou. Tady se autor hudby opravdu "vytáhl". Ale ostatní profese se snažily a vzniklo i pro dnešní moderní svět poutavé leporelo několika příběhů během 22 let 19. století. Především Jiří Vala a jeho příběh je velmi poutavý, ale i ostatní příběhy a postavy nezůstávají pozadu. Vrcholem pak je v posledním dílu rozhovor Vladimíra Ráže se svým filmovým synem Míšou o hodnotách, národní hrdosti a češství. To by měla vidět hlavně dnešní mládež. Rozhodně to může zaujmout i dnes. (14.09.2015)

Když v roce Pražského jara zralý, elegantní, uhlazený Václav Voska začal uvádět první díly ságy rodu Neffů, nezdálo se, že světlo světa spatřil jeden z nejlepších českých televizních seriálů a asi jedno z nejlepších našich dramatických děl vůbec. Právě rodinný záběr literární předlohy, zahalený do velmi průhledného podobenství jakéhosi pozdnějšího buditelského obrozenectví, skutečnost, že dílo mělo premiéru právě v této době, to všechno dotvořilo příznivou synergii, kterou dokonal nevídaný divácký ohlas. Přehlídka vynikajících herců, skvělá scénáristická dvojice manželů Zelenkových, velká témata (české devatenácté století jimi doslova hýřilo), jako fráze již znějící konstatace o skvělé Filipově režii, to všechno ten zázrak dramatického seriálového objevu jen dále dokonalo. Zpětnou vazbou takovýchto úspěchů je zlidovění řady výroků i klíčových scén; zde jich nalézáme hned celou přehršel. Od opatrné a současně lásky dychtivé vdovy Tolarové až po klidnou emancipační konstantu obou sesterských "přeslic" Váchových sledujeme zblízka - jakoby z první řady - postupné pády i vzestupy nejen protagonistů Neffova příběhu, ale i národa jako celku. V Lukavského kreaci narážíme poměrně záhy i na jednoho z prvních českých skutečných socialistů. Pastva pro oči, krupobití fakt a dojmů pro paměť a strhující zážitek pro většinu diváků ve věku od tří do pětaosmdesáti let (průměrný věk byl tehdy přece jen o poznání kratší). A povzdech na závěr: Proč dílo tak nevšedních kvalit není dostupné na DVD nosičích? (01.01.2008)

Postupně si snažím doplňovat i mé seriálové vzdělání a řada přišla na klasické československé televizní seriály naší historie. Dalším v pořadí byly Sňatky z rozumu. Předlohu od Vladimíra Neffa jsem nečetl a nejsem zatížen srovnáváním. Seriál je kronikou dvou podnikavých kupeckých rodů a provází je obdobím národního obrození mezi lety 1859 a 1881. Zvolené období pro mě bylo plusem, protože z hodin dějepisu si o národním obrození člověk pamatuje možná několik jmen a pár dat. Nejlépe se učí a pamatuje prostřednictvím příběhů a emocí (moderně storytelling :-)). To se Sňatkům z rozumu daří náramně. Sice měly pozvolný rozjezd, kdy nás první díl moc nebavil, ale poté se to rozjelo. Jak jsme se seznámili s dobře napsanými postavami a trochu je poznali, vždy jsme se těšili na jejich další příběhy a vývoj. Seriál je založený na výtečných hereckých výkonech a perfektních dialozích. Prakticky celý se odehrává v interiérech, což vůbec ničemu nevadí. Řemeslně nelze nic vytýkat. Jedinou výtkou zůstává postava vypravěče a jeho mnohdy násilné vstupy, kdy to musí divákovi naservírovat až pod nos. To by se dalo také zvládnout jinak a méně rušivě. Dávám čtyři hvězdy a někdy v budoucnu se určitě podívám i na pokračování – Zlou krev. (08.11.2022)

Je to pro mě na podobnym pomezí čtyř a pěti hvězd jako Byl jednou jeden dům, tady ale kvůli jednoznačný (a snadno uchopitelný) přidaný hodnotě, kvůli (u Filipa už tradičně) skvělýmu obsazení i hereckejm výkonům a kvůli výbornýmu Zelenkově scénáři (byť s Neffovou předlohou v zádech) zaokrouhluju nahoru. Seriál se snaží se nahazovat, vyvolávat otázky, a přitom nesoudit, což má větší smysl a vyšší hodnotu, než se na první pohled může zdát. Dává tomu dostatek prostoru a hlavně na to má čas a klid (!). Vyprávění (a filosofie seriálu obecně) je otevřený a nijak agitační, místo dostávaj idealisti i draví podnikatelé, pragmatic, vlastenci i i romantici... Postavy jsou přirozený, nijak dogmaticky kladný nebo záporný (což je zásluha především Neffova, já vim) a Voska jako vypravěč kupodivu funguje skvěle - dává to seriálu novej rozměr, příběh to tmelí a zároveň člení, doplňuje ho o zajímavosti a historický reálie, sumarizuje ho a vnáší nový myšlenky. A k hercům: Nedbal je prostě výbornej, tomu jsem jenom zobal z ruky, obecně dobrý jsou ale i ženský - Budínová, Šejbalová, Jirásková, Veškrnová, ale i Svozilová (jedna z jejích posledních rolí, než se uchlastala), nejslabší je Vránová a kupodivu Kolářová, ale dá se to - přehrávaj jenom trochu. Škoda, že Vránová má takovýho kníra, jinak by mi asi nedělalo zas takovej problém věřit tomu, že má bejt hezká. O Lukavskym, Skopečkovi, Rážovi atd. se neni třeba rozepisovat, mile mě ale překvapil skvělej Vala. Je to výbornej seriál na výbornej námět, s výbornejma hercema a s výbornym seriálovym režisérem, seriál, kterej člověku může přinést mnohem víc než jen potěchu ze sledování - a to je obrovská a nenahraditelná hodnota navíc. Snad jen ten nesymsl ohledně Dvořákova údajnýho vyučení se řezníkem si mohli tvůrci odpustit... WTF moments: Vlak vjíždějící do tunelu jako alegorii (polovina 5. dílu) jsem v takovymhle seriálu fakt nečekal. Ale pobavilo mě to. (18.08.2015)

Nerada bych se unáhlila s tvrzením, že ČT postihl přechodný záchvat zdravého rozumu, ovšem pokud tomu tak je a příznaky se budou projevovat opětovným uváděním Neffovy klasiky (a je tu ještě taková maličkost jménem Zlá krev, pane programový řediteli), pak doufám, že se žádný samozvaný léčitel s protilékem v podobě nějakého novodobého Života Šípkové Růženky na zámku, která neví, proč by se netopila, dlouho nedostaví. (17.04.2009)