Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Novela maďarského spisovatele Imreho Kertésze, původně vydaná bez povšimnutí v roce 1975 v kádárovském Maďarsku, byla čtenářskou obcí znovuobjevena v 90. letech a způsobila senzaci, na jejímž konci stála Nobelova cena za literaturu. Bylo tak jen otázkou času, kdy se tématu chopí i film. Citlivé a neobvykle pojaté vyprávění židovského chlapce Gyuriho, který se postupně propadá soukolím nacistické vyhlazovací mašinerie, staví na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného, zdánlivě racionálně odtažitého vyprávění dospívajícího teenagera, který se snaží vyrovnat s nenormálními podmínkami tím, že se na ně snaží pohlížet očima normality. Po návratu zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám nepomůže mu ani jeho židovství, ke kterému postupně ztratil pouta, ani jeho příslušnost k maďarskému národu, mezi jehož příslušníky se setkává spíše s lhostejností až nepřátelstvím než s pochopením a empatií. Jaký je tedy jeho osud? A má vůbec nějaký? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (129)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Kvalitní literární předloha oceněná nobelovkou je z filmu zřetelně cítit, je to silný příběh, jehož hlavní předností je autenticita a absence citových manipulací, tak známých z filmů Spielberga. Tohle je prostě hodnověrný příběh hrdiny, který přečkal vyhlazovací koncentrační tábory a vrátil se, aby zjistil, že jeho dřívější materiálové i citové zázemí je v troskách a musí začít znovu od nuly. Film se mi líbil víc než Schindlerův seznam pro svoji realističnost a hodnověrnost, ale je pravda, že ta střízlivost, s jakou je natočený, mu ubírá pátou hvězdičku. Celkový dojem: 85 %. ()

divisak 

všechny recenze uživatele

Dávám plný počet nejen za samotný příběh, ale opravdu za velmi věrohodné a dech beroucí vizuální zpracování, které se tak často nevidí. Když jsem viděl KT Buchenwald neměl jsem slov. Všimněte si, že při scénách s tímto koncentračním táborem je v jednom záběru v popředí zachycena zoo-zahrada, kterou si ve skutečnosti v táborové oblasti pro SS vybudovalo velení tábora. Sice ve filmu neleží na přesném místě, ale tohle zpodobnění cynismu tolik vlastní nacistům mě srazilo. Záběr na ulici s táborovými bloky v Osvětimi-Březince, to se opravdu ve filmu často nevidí. Troufám si říct, že se jedná o jeden z nejlepších snímků o holokaustu. Nepotřebuji, aby mě tvůrce zaváděl do hloubky, když samotný příběh osamělého chlapce v centru genocidy je sám o sobě dosti hlubokou výpovědí. Jestli jsou si filmy o šoa podobné, tak to je samozřejmé, vždyť se jedná o jedno a to samé téma, hlavně v případě, pokud se děj odehrává za „dráty“. Přesto děkuji za každý takový film, obzvlášť takové kvality a zpracování. Nezlobte se, ale vedle tohoto snímku se zcela rozplývá Chlapec v pruhovaném pyžamu, který je dle mě nepřesvědčivý a pokud mluvím o hloubce, tak ta v něm prostě není. Ale abych neodbíhal: Scénami podobné těm, kdy je chlapec s posledními silami nesen v KT Buchenwald na nosítkách a matně hledí na hromadu těl, jež je vyskládána u budovy krematoria, režisér L. Koltai téměř zachytil každodenní hrůzu a smrt nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ještě víc se těším na samotnou knihu. ()

Reklama

hellstruck 

všechny recenze uživatele

Každý člověk má nějaký osud. Gyuriho vytáhli z autobusu, hodili do lidmi přeplněného vagonu, nechali jej několik dní bez vody a nakonec jej zavřeli do koncentračního tábora. Číslo, pruhované pyžamo, nedostatek jídla, svrab, špína, bití, smrt. Tohle všechno chlapci nahradilo Budapešť, kráčení po Pomněnkové ulici, chození do školy nebo společný oběd s rodiči. A přestože se to zdá jako daleká nebo neuskutečnitelná vyhlídka, i Gyuri má nějaký osud..V životě bych neřekla, že tak nádherný sépiově podtržený vizuál budou mít na svědomí Maďaři, ale očividně to tak je. To se mi pravděpodobně na filmu líbilo nejvíc. Veškeré dění v lágru tak vypadalo hrozivě přesně jak mělo. Každopádně i když bych ráda dala kvůli samotnému tématu větší hodnocení, svědomí mi to nedovolí. Začátek bych úplně osekala, nudně a pomalu se vlekl. Zato události v táboře byly....no když už člověk čekal, že se přihodí nějaká akce, obrazovka se setměla. Určitě by se našly situace, jejichž zobrazení by bylo daleko zajímavější, než jen neustálý nástup a podobné věci.V tomhle ohledu mě příběh vážně zklamal, bylo to takové odtažité a bohužel nudné. Ale poselství filmu je jasné a přestože dávám jen tři *, doporučuji zhlédnout.. ()

Nach 

všechny recenze uživatele

Musím přiznat, že ač jsem viděl již spousty dramaticko-válečných snímků o Šoa, tak i přes tuto skutečnost si Člověk bez osudu u mě našel své místo. Není totiž geniální v předvádění brutálnosti nacistického řádění jako Pianista nebo Schindlerův seznam. Neukazuje ani nějaké extra drahé válečné výjevy. Jeho um je v psychologické rovině, kdy pozorujeme, jak se z hlavního, vyrovnaného hrdiny postupně stává troska. Jak přichází o svou identitu, morálnost a pak i o touhu žít. A jak toto vše záhy v něm zanechává trvalé následky. V této rovině je tento Maďarsko/ Německo/ Britský snímek zajímavý a rozhodně stojí jej zhlédnout. Minimálně i proto, že je silně znát (nejen psychická) i fyzická proměna herce (opravdu musel silně zhubnout) v úplnou trosku. 80% ()

Ještěřák 

všechny recenze uživatele

Na začátku, ještě než propukla válka, jsem si říkal, kde Maďaři splašili tolik přehrávajících herců. Koncentrák jakoby nakroutil někdo úplně jinej; střižně / stylově / vizuálně je to až psychedelickej zážitek, jenom za to hnisem a shnilým masem nateklý koleno napadený larvama nedík. Tenhle koncentrák mi přišel rozhodně koncentrovanější než ten v SCHINDLEROVĚ SEZNAMU. No a na konci jsem si říkal, jak dokázali Maďaři ukecat Morriconeho a Craiga. Napište sem prosím někdo něco v tom smyslu, že ten kluk měl na place po ruce kvalitního psychologa, nebo tak. Jinak spíš dlouhý sled cool momentek, než film. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (10)

  • Na druhý deň natáčania zavítal aj Imre Kertész so svojou manželkou. S prácou režiséra bol natoľko spokojný, že ani nechcel ísť domov. (Karush)
  • Počas natáčania sa Marcel s mnohými detskými hercami skamarátil a dodnes s nimi udržuje kontakt. (Karush)
  • Scéna, v ktorej sa otec lúči, bola natáčaná v pivnici. (Karush)

Reklama

Reklama