D'Artagnan et les trois mousquetaires
D'Artagnan a traja mušketieri
Režie:
Pierre AknineKamera:
Allen SmithHudba:
Matt DunkleyHrají:
Vincent Elbaz, Tchéky Karyo, Heino Ferch, Stéphane Boucher, Emmanuelle Béart, Tristán Ulloa, Grégori Derangère, Grégory Gadebois, Gilles Renaud, Colin Baker (více)Obsahy(1)
Mladý gaskoňský šlechtic d´Artagnan přijíždí do Paříže, aby se zde ucházel o místo královského mušketýra. Zde se také seznámí s Athosem, Porthosem a Aramisem a spolu čelí hlavně intrikám kardinála Richelie... Další z nejrůznějších zpracování nesmrtelného Dumasova příběhu o třech mušketýrech, lásce, cti, intrikách, odvážných mužích a krásných ženách a putování za královninými přívěsky (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Alexander Dumas a všichni tvůrci všech předchozích adaptací Tří mušketýrů se - pokud už jsou po smrti - musí v hrobech obracet! Sice se člověk u tohoto paskvilu zasměje té ubohosti poměrně často, ale stejně - kdo má rád předlohu, dá asi odpad! a nezachrání to ani Emanuelle Béartová (divím se, že má tohle zapotřebí). ()
Takhe ne pánové, takhle by to teda nešlo... Čarodějnice a Mušketýři? Opět se ozývá ta moje pověstná prchlivost při lpění na tom aby se věci nazývaly pravými jmény, ale nemůžu si pomoc... Jmenovat se to třeba "Lopez a tři podmáslici" vymazat všechna jména (a náznaky reálií) spojená s mým oblíbeným románem a prokázat alespoň trochu soudnosti při výběru herců, asi bych film nevychvaloval do nebes, ale nebyl bych ani po jeho shlédnutí roztrpčen nad do nebe volající nestoudností tvůrců.... Neuvěřitelný paskvil! ()
Tvůrci mají kliku, že Dumas už je dávno po smrti, protože jinak by je žaloval za nactiutrhání a ten soud by drtivě vyhrál.. příšerná ohavnost oproti které působí ubohoučká americká verze mušketýrů s Ch. O´Donellem jako Spielbergovský velkofilm.. jak v takový sračce mohli hrát třeba Emanuelle Béart nebo Tristan Ulloa, to nepochopím.. ()
Můj anděl strážný dělal, co se dalo, a nejdříve šeptal, poté prosil a nakonec úpěnlivě vzlykal: "Nedívej se na to, nedívej se na to!" Ale copak já toho chudáka někdy poslechnu? Umlčela jsem ho prohlášením, že Francouzi svému národnímu pokladu přece nemohou provést nic zlého. Kdyby to byli Američané, tak jistě, ale národ, který zrodil Alexandra Dumase, přece nebude schopný takového zvěrstva. Avšak když jsem tak sledovala temné čáry zlatovlasé ďáblice, nějakým nedopatřením nazývané milady de Winter, d´Artagnana připomínajícího záporáka z levného hororu a příběh přitažený za vlasy tak, že skučí bolestí, měla jsem pocit, že se dívám na rodiče, který pomalu ubíjí k smrti vlastní dítě. Hlasitě se ptám, zda má Emmanuelle Béart tohle zapotřebí. A potichu a nesměle - protože opravdu nemám ráda poraženectví a vzdávání věcí předem, ale v tomhle případě nevidím jiné východisko - se táži, jestli by nakonec nebylo nejlepší nechat ten příběh po dvou podařených verzích (francouzské ze šedesátých a americké ze sedmdesátých let) a x nepodařených už na pokoji. ()
Popravdě kdyby tenhle výtvor neměl nic společného s veleznámou literární předlohou, která byla již předtím mnohokrát a lépe zfilmována, možná by nebyl výsledný efekt tak tragický, jenže divák se těžko ubrání srovnání se vším, co už viděl či četl, a oproti tomu tahle fraška nemá šanci. Milady jako zlá čarodějnice.. eh, to fakt ne! :-) ()
Reklama