Vzpomínky

Fajnovka od starého Tonyho, který zřejmě přestal brát nelegální léky a začal se krmit léky na předpis. Washington by mohl říkat jakýkoliv blbosti a já bych mu to baštil, stačí, když nasadí drsňácký kukuč a padám do kolen. Po vizuální stránce je to film takřka bez chybičky, kdy je přesně vidět, v čem se Tony vyžívá. Jakmile dostane možnost na zoomování a brutální střih, tak to servíruje a já se tetelím blahem v sedačce. Škoda, že časový paradox ve filmu působí místy nesmyslně, i když do téhle problematiky nijak nehloubám. Jenže dva dny o tom přemýšlím a prostě mi tam pár věcí neustále hapruje. Ale když pominu tuhle jedinou chybu, tak jsem s výsledkem spokojen. Btw: honička ve dvou časových rovinách je hodně cool a sakra dobře se na to kouká, stejně jako na zbytek filmu, což je po Dominu celkem fajn. (13.12.2006)

Skvěle natočený a skvěle zahraný. Tony Scott tady sice tentokrát neprojevil svojí zálibu v extra rychlím klipovytým střihu, což je tady spíš ku prospěchu věci. Ale za to ukázal, že práce s kamerou je mu vlastní, tolik kamerovejch vychytávek se jen tak nevidí a celkový sledování minulosti je fakt geniální a geniálně udělaný a působilo to opravdu skvělým dojmem.Taky se mi hodně líbí originálnost filmu a celokový promyšlení a zpracování příběhu. Ale na druhou stranu musim říct, že to je promyšlený jen do určitý míry, protože jsem na tom hned na první skouknutí našel pár časovejch chyb, který by se v takovým filmu ale stávat neměly, nicméně nijak zvlášť to příběhu neuškodí. Co se týká herců, tak jim opravdu neni co vytknout, Denzel Washington se pomalu ale jistě stává dvorním hercem Tonyho Scotta a Scott na tom rozhoně netratí a vedleší postavy Vala Kilmera nebo Jamese Cavizela sedí do filmu perfektně. Možná je přece jenom plný hodnocení moc, ale na to jak málo je ve filmu akce, je to až obdivuhodně napínavý a ani délka přes 2 hodiny nevadí. (23.04.2007)

„Fyzika to nepripúšťa.“ – „A čo ak ide o niečo iné?“ Riža mi DEJA VU spomínal 2 roky a vždy, keď som mu čoraz nervóznejšie odsekol, že som ho stále nevidel, krútil hlavou. No, zasa až tak zle som neurobil. Je pravda, že pri pár scénach (napr. keď Adam Goldberg Denzelovi Washingtonovi vysvetľuje „tok času a dvoch línií, bežiacich vedľa seba“) som sa nasprostasto usmieval. Síce som nič nechápal, ale bavilo ma to počúvať a pozerať sa na dobre hrajúcich hercov. Bohužiaľ, takýchto labužníckych scén má ľúbostný teroristický triler málo (a všade vychvaľovaná „automobilová časová naháňačka" medzi ne nepatrí). Ku koncu je snímka čoraz bezradnejšia: vlastenecký terorista samopalom „očisťuje strom demokracie“, obézny (ale inak fajn) Val Kilmer „správňacky“ odvracia tvár od šialeného experimentu („Potom tu zhasnite.“) a pozrite, kto to vchádza na finálne miesto činu! Ale nie, som zbytočne krutý, nech už budete od spojenia Scott/Bruckheimer čakať čokoľvek, asi vás to prekvapí. Či už nedostatkom akcie alebo scenárom, ktorý sa snaží (bohužiaľ len snaží) pôsobiť inteligentne. Nakoniec zostal len charizmatický Washington, ktorý dosiahol zrelú pozíciu skúseného muža, ktorý je v Hollywoode v podstate bezkonkurenčný. Ďalším plusom je samotný pod-žáner "time travel" (napr. 12 OPÍC, trilógia NÁVRAT DO BUDÚCNOSTI, ZVIERACIA KAZAJKA, DOM PRI JAZERE, OSUDOVÝ DOTYK), ktorému síce nikto nerozumie (ani scenáristi), ale reči o predurčenosti, osude a životných rozhodnutiach nemôžu nefascinovať. Trocha. (01.11.2009)

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

"Můžeš ji zachránit." Dá se terorista lapit dříve, než zaútočil, ačkoli vyšetřování začíná teprve po jeho činu? Dokáže detektiv rozluštit svoje nápovědy? Může hlavní hrdina zemřít, aniž by to nějak ovlivnilo jeho další život? Je možný akčně pronásledovat člověka, kterej jel po stejný cestě před čtyřmi dny? A nejsou podobný otázky zajímavou výzvou pro filmovýho tvůrce Scottova formátu? Odpověď je jasná - Sněhurka. Kdo si nikdy nehonil vlastní ocas, tak možná nechápe a měl by se na to mrknout. Jestliže mne totiž snímek donutil k fascinovanýmu sledování obrázků a v některých okamžicích mi aktivovale mrazení v zádech, tak si ode mne pět hvězd zaslouží bez ohledu na to, že vzdělaní šťouralové v něm svědomitě hledají chyby a s nadhledem ignorujou jeho zábavnej potenciál. (04.12.2011)