Obsluhoval jsem anglického krále

Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat. (31.01.2007)

Jste-li Češkou v Srbsku, takřka denně se vás někdo snaží oslnit tím, že viděl Služio sam engleskog kralja a je to podle něj nejvtipnější film na světě (Pokud zrovna neviděl Povratne boce.). Tak jsem byla nucena se na to také konečně podívat, ačkoli už při četbě předlohy jsem tušila, že z ní nevznikne dobrý film. Tedy určitě ne v režii Jiřího Menzela, který sice kdysi natočil pár slušných až výborných adaptací, ale ne proto, že je génius, ale proto, že byl ve správný čas na správném místě. Teď už je naopak úplně mimo. I když se nějak vyrovnám s tím, že z hrabalovsky mrazivé a oplzlé knihy vzniklo uhlazené leporelo, se závěrem, jenž je regulérní reklamou na Prazdroj, která navíc vypadá jak z 90. let, se smiřovat nehodlám. (20.11.2010)

Předem chci říci, že na tento film bych dobrovolně do kina nešel, viděl jsem ho v rámci skupinového promítání se školou. Od tohoto filmu jsem nic nečekal a do kina jsem šel plný skepse a rozličných pocitů z názorů těch, se kterými jsem mluvil a kterým se tento film nelíbil. A ono obecně platí, že pokud od filmu nic nečekáte, tak můžete být jen příjemně překvapeni. A to se u mne potvrdilo. Kdybych na film kladl vysoké nároky, byl bych patrně zklamaný a stačilo by to s bídou na dvě hvězdičky. Ale jelikož jsem od nejnovější Menzelovy adaptace Hrabalovy knihy nic nečekal, tak jsem byl velmi příjemně překvapen, film mne dokázal vtáhnout do děje a já vše prožíval s postavami, které se na plátně objevily. Čtyři hvězdičky jsem se rozhodl dát za velmi příjemně překvapující film, u kterého jsem ani nedoufal, že by se mi mohl líbit. Jednu hvězdičku jsem ubral proto, že v jednu chvíli už mi připadalo, že těch ženských poprsí je opravdu mnoho, a také za nechutný záběr, ve kterém se Julia Jentsch proměnila na chvíli v Hitlera. Celkově na mne tento film působil mile, ale jak jsem již naznačil, výsledek je odvislý od nulových očekávání a nulových nároků na tento film... (02.05.2007)

Velký návrat velkého Menzela. Jiří nám toho v posledních 20 letech mnoho nenatočil, ale když už, stálo to za pozornost. Osobně adoruji Konec starých časů a Žebráckou operu, takže nemám problém přijmout Krále do tohoto ranku. Vzbudil zaslouženou pozornost a lidem připomněl v poetickém duchu, že doba Druhé světové nebyla černobílá. A už jenom za to si zaslouží můj dík. Protože všechny ostatní podstatné složky, jako je výprava a celková dobová uvěřitelnost byly naplněny maximálně. Z herců bych vytyčila zejména Hubu a Dulavu. (18.02.2009)

Jiří Menzel jezdil tak dlouho ostře sledovaným vlakem až se mu jeho talent začal dírou v kapse u kalhot vytrácet. Když poté zastavil ve stanici Hrabalova, napadlo ho, že Obsluhoval jsem anglického krále by mohl být dobrý film. Na stejném nástupišti ho napadlo natočit i ostatní snímky, které našli předlohu v Hrabalově díle. Rychle začal psát scénář, ale už se mu vytratilo příliš talentu, aby to byl skvělý kousek. Poté cestou do studia další trošku ze svého talentu a tak natočil snímek pochybné kvality, který je v půlce cesty ke kvalitě předchozích snímků. Je těžké popsat co je na něm přesně špatně, ale možná by stačilo skoro všechno. Oldřich Kaiser je dobrý herec a ve filmu mě příjemně překvapil. Na druhou stranu nemusím filmy, které jsou vyprávěné, a u kterých známe plus mínus konec. Hned se vytrácí překvapení nad závěrem a snímek nemá potřebný náboj. Sledování "epizod"o to,m kam zavedla chuť po penězích číšníka jménem Dítě je plné zvláštního pocitu. Chvílemi jsou scény poetické a krásné jako by je sám Hrabal natočil, ale jiné jsou vrcholem obyčejnosti a nudnosti. Pro mě bylo nejdůležitější si uvědomit, že Dítě vlastně není vůbec kladný hrdina a dá se říci slovy, majitele Hotelu Paříž, že je "špatným Čechem". Dítě svým stárnutím nejen, že mění své životní cíle, ale také se mění jeho povaha, která přechází ze sobectví a hamužnictví k obyčejnému stáří plné radosti z maličkostí a konce všech jeho tužeb okolo peněz. Dítě je povětšinou snímku přesto všechno trochu nepříjemnou postavou, která se tváří maximálně nevinně, ale opak je pravdou. Přes výborného Kaisera se dá říct, že OAK je průměrný český film, který zapadne a ztratí se stejně rychle jako pan Menzel zase nastoupí na svůj vlak a odjede do dalšího nádraží. (21.09.2007)