Biyeolhan geori

S jasnou upomienkou nielen v doslovnom preklade nazvu na Scorseseho Mean streets, film postupne predostiera rozmach a nasledny pad maleho kriminalnika. Vysledkom je silna gangsterska drama s vyborne napisanou ustrednou postavou (anti)hrdinu. Z kazdeho zaberu je citit pevnu ruku rezisera, ktory nam ponuka imho najlepsi "kontaktny suboj" tohto roka a vdaka soundtracku s vyrazne jazzovym nadychom (mimo bojovych sekvencii, ktore naopak sprevadza prierazny a rytmicky pop mne evokujuci znamu kladivkouvu scenu z Oldoboya) je snimka zahalena do opojneho nostalgicke oparu chandlerovsky skazeneho sveta, v ktorom len malokedy nase sny pridu k naplneniu na dlhsi casovy usek. Nebyt malo presvedcivej romantickej linky, bolo by to bezchybne. 90%. (26.10.2006)

Z novodobých Špinavých ulic jsem si odnesl hodně smíšené pocity. Scorseseho originál je naprostá nuda a tohle, i když je to samozřejmě jiné, nedopadlo o moc líp. Už jen motivace hlavní postavy je divná, když borec nohou zkopne všechno, co se na něj zle podívá, ale přitom v obličeji vypadá jako úslužný hlupák, jak se občas (spíš často) chová. __ Je to taky dost naivní, ona nahoněná představa o gangsterech (kde se slovo gangster sklonuje ne v sedmi, ale dokonce v osmi padech), "Ty jsi gangster, jo?; "Ja jsem gangster", "Natoc film o poradnych gangsterech", "Vis jak vypada poradny gangster?", "Bojim se te, ty jsi gangster", "Znas to, gangster muze vsechno"... COpak takhle mluvi podstevi na ulici s nekym, koho vubec neznaji? :-)) Ale no taaaak. __ Casto dlouhe, neposouvající a zbytečně mate hlavni pribehovou linii. Az na ten emocni zaver, kterej se da cekat nic zajimaveho. (16.04.2009)

Je to hezký, když ve filmu všechno funguje tak, jak má. Když je dobře napsaný, zahraný, režisér odvede fantasticky svoji práci. Potom už záleží jenom na tom, jak to přijme divák. Scénář má potřebnou hloubku, nikam nespěchá, s každým odhalením čeká na vhodnou chvíli. A je to tak dobře. Příběh se pomalu zamotává a budí v divákovi opravdový zájem o to, jak to celé dopadne. In Seong Jo patří k hrstce herců, co gangstera zahrají tak, jakoby v tomhle prostředí vyrůstali. Od stylu chůze, přes mluvu, až po bitky. Stejně přesvědčiví byli ale i ostatní herci. Na tomhle filmu se zkrátka povedlo téměř všechno. A kdybych byla milovníkem žánru, šla bych s hodnocením určitě ještě výš. Hodně silné 4*. (05.08.2015)

Sleeping Dogs without Martial Arts / Undercover cops - je zde téměř vše, co k pravému, nefalšovanému filmu o gangsterech patří; Boje o území s nepřátelským gangem, hromadné bitky, nekompromisní závěr a řeči o rodině. Vztahy se vyvijej po celou dobu, postupné vystužení pozice nejvyššího gangstera má spád, obnáší tvrdé pády na hubu (či ránu pálkou do hlavy, řeznou od nože), ale taky tok financí s luxusníma oblekama, rostoucím egem a pořádná zodpovědnost. První hodinka je pomalejší, jakmile se však stane ten moment s prokurátorem, tempo začne narůstat, veškeré prvky se vykreslují naplno, při některých momentech mi běhal mráz po zádech a do toho bonbonek v podobě několika brutálních soubojů proti přesile. Jen v jediné scéně se objeví střelná zbraň - dnes jsou však v módě kusy dřeva s hřebíkama, nože a pálky, choreografie je slušná, občas se objeví slušnej kop, či nějakej dobrej chvat, bitky jsou dynamické, přehledné a prostě se na to nekouká příjemně. Audiovizuální žranice, herecky i scénáristicky zmáknuto na stoprocent. Film mi nepřišel vůbec zdlouhavej a při některých momentech, mi napětí kolovalo v žilách. Přesto mi zde přeci jen chybí určitý ikonický moment, ze kterýho by se mi postavil. Aj tak si ale myslim, že A Dirty Carnival patří mezi špičky svého žánru. New World už na mě čeká! (19.02.2018)

Korejci si hráli na Itálii respektive Malou Itálii, ale na rozdíl od Divokého západu jim to vůbec nevyšlo. Problém je hlavně v tom, že ačkoliv se snažili udělat gangsterku se vším všudy, neodpustili si některé věci, které jsou pro jejich filmy tohoto žánru tolik typické. Jinak si neumím vysvětlit, proč snad ve všech snímcím z té hrstky, kterou jsem měl možnost vidět, mají mafiáni potřebu vyřizovat si účty ručně, baseballovými pálkami nebo v nejlepším případě noži (tady jako bonus kropáčem pomrkali na Husity). Tvůrci zde tohle absurdno navíc umocňují lokacemi, kdy se jedna z těchto (davových!) bitek odehrává někde pod mostem, takže rádoby drsné mafiánské praktiky daleko spíš připomínají potyčky mezi znesvářenými hooligans. Zatímco v Americe se hraje poker a všichni zúčastnění při něm celou dobu vypadají opravdu nebezpečně, Asiati pojídají koláčky na čas a svou sounáležitost s Rodinou vyjadřují večerní dávkou karaoke. Na chvilku bych se rád zastavil u hudby - u přistěhovaleckých Siciliánů totiž působí svižné motivy jejich rodné zěmě přirozeně, Korejcům to ovšem bylo málo a k Itálii přibalili i Balkán, což občas vytváří dojem špatně vykradeného Bregoviče. A nakonec, mladý In-seong Jo rozhodně není ani Pacino, ani De Niro, a překvapivě ani Pesci. (12.11.2011)