...a bude hůř

Všichni hašiši vesele se smáli. 1) Kniha je zajímavější - syrovější a autentičtější. Zřejmě když člověk ty zájemce o bezdomovectví (z vlastního rozhodnutí, prosím) vidí na plno, byť jen černobíle, je jasné, že si je nemůže nijak idealizovat. A nic na věci nemění ani fakt, že Jan Pelc, který emigroval ve 24 letech (1981), popsal i své vlastní zážitky a traumata z režimu. 2) Litvínovský satanista a deathmetalista (podle Petra Nikolaeva) Karel Žídek (hlavní postava Olin) je pěkný kluk. 3) Výstižný koment: gudaulin*. (24.02.2015)

S hodnotením a komentovaním tohto filmu mám značný problém. Celá, v snímku zobrazená, komunita mi je odporná a absolútne nechápem, prečo sa im niekto snaží priradiť punc bojovníkov proti režimu. Dnes máme mraky takýchto bezdomovcov a tí proti žiadnemu režimu neprotestujú. Rovnako, ako ich predchodcovia majú iba záujem prežiť bezstarostne deň a mať pritom po boku partiu rovnako postihnutých, dostatok piva a nadrozmerných vajglov. Na druhej strane je to kvalitne nakrútený film, s dobre zvolenou dokumentárnou formou, obsadením nehercov a autentickými exteriérmi. Ale ani filmárska kvalita nedokázala vo mne prehlušiť hnus z obsahu. (10.03.2014)

Expresivní, syrový černobílý snímek Petra Nikolaeva natočený na 16mm kameru je spolu s Tycovými Žiletkami (a zde vlastně jen okrajově příběhem intelektuála mylně se řadícího k undergroundu) jediným českým filmem reflektujícím alternativní kulturu v ČSSR před rokem 1989, což je za 17 let žalostně málo... Zfilmování kultovní knihy Jana Pelce, jejíž téma - asociálně nepřizpůsobivá mládež, obdoba části revoltujících mladých lidí na západě, a její všednědenní koloběh a martyrium při prosazování svého alternativního životního stylu a životních hodnot v prostředí totalitního období normalizace, se oproti knize výrazně neposunulo, pouze se trochu poopravilo (hlavní postava Olin třeba nemá ve filmu deformovanou nohu atd)... Šťastným krokem byla sázka na neokoukané tváře - naturščiky, neherce (především hlavní postava Olin je ukázkou dokonalého castingu - přesně padnoucí výrazový typ) - odkaz někam k Formanovské nové vlně, ale hlavně důraz na autentické vyznění a recepci filmu (rušila mě byť mírná herecká průprava v sklepácké poetice deklamujícího Radomila Uhlíře). Do rámce širšího undergroundového přijetí díla zapadá i herecká účast Vratislava Brabence a Pavla Zajíčka z někdejších Plastic People. Za zmínku stojí jistě i hudební stránka filmu. Použití autentických skladeb Plastic People, DG 307 a dalších písní undergroundové scény silně dotváří celkové vyznění díla. Oproti knize ubyla podle mého názoru expresivita a vulgarita jazyka postav, i když se to možná bude zdát běžnému divákovi (je ale otázka, jestli se k němu tenhle film vůbec dostane) podivné, samotný text knihy na mě působil mnohem vulgárněji (nemluvě o některých vypuštěných scénách z knihy - sexuální styk v období menstruace, lízání pahýlu Olinovy nohy...). Každopádně snímek ...a bude hůř mapuje bílé místo společenského dění v období normalizace a dokazuje, jak složitě byla strukturována (násilně vytvořená) diaspora disidentu, sdružující v sobě jak skutečné disidenty, intelektuály, reformní komunisty, umělce atd, tak příslušníky alternativní kultury (revoltující mládež, punkeři, hippies...), tak i lidi, kteří byli prostě zahnáni režimem do kouta, no a samozřejmě i sociálně nepřizpůsobivé procento populace, které stojí v opozici proti každému režimu... (17.06.2007)

Viděno před pár lety na Skalákově Mlejně. Jistého Špínu znám od vidění jako věčně insolventního štamgasta jedné pražské kavárny. Považuji to za shodu jmen, ale kýmsi mi bylo řečeno, že je to opravdu on. Knihu jsem četl až po filmu (a kvůli němu). Jednak mě iritovalo, že se její druhá část tváří, jako by jisté osobní vztahy z první části neexistovaly, jednak mě třetí část unudila téměř k smrti. Taky se hrdinovi nepodařilo, abych přes jeho gerojský řev na soudce neslyšel jeho mlčící svědomí. Jinak se mi dost líbila, přečtena velmi rychle. Její kvality nejsou ani tak vysoké ani tak nízké, jak naznačovala polemika, s níž jsem se v souvislosti s filmem setkával. Ostatně různé zdrcující kritiky jak knihy tak filmu na mě působily přesně tím dojmem jako různé "realistické" výpady vůči tzv. pravdoláskovství coby největšímu nepříteli lidstva. Obzvláště dojemné bylo pohoršování nad "marketingovou zchytralostí" báječného Kopeckého způsobu propagace a distribuce. Můj osobní žebříček A bude hůř: 1. film, 2. ideový projekt filmu, 3. kniha, dlouho nic, 4. kapela. Kniha není sice přímo "generační", ale je krásně subgenerační, přičemž skvěle zobrazuje prolínání hrdinova vnitřního a vnějšího, jakož i nesmírnou blízkost různých vzájemně si velmi vzdálených (sic) subkultur a vrstev a zároveň jejich propastnou vzdálenost od konformní většiny. Film si z knihy bere jen to hezké a převážně jen to vnější a úzké a je krásný. Stejně jako kniha je určen převážně těm, o jejichž mládí trochu pohádkově, ne však zkresleně, vypráví. (02.04.2012)

Trocha svobody v nesvobodném světě, kapka naděje v beznadějných vyhlídkách, chlast, životní odevzdanost i silný cit pro přátelství, lásku a ve svobodomyslný život. Za každou přezdívkou je jeden osud. Neuvěřitelně přirozený film o nepřirozených bytostech, žijící svůj květinový čas v šedi své doby. "Lůza" společnosti dodávající mé mysli životní energii. Nadherný paradox. "...drž nám tam nahoře místo, Gumo, ať tam dojdeme rovný, jako Ty..." Vynikající hudba, režie a skvostné neherectví. (20.02.2015)