Protektor

"Čech je cyklistou, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape."_______Hana je nadaná. Hrá, konverzuje, zamestnanie je pre ňu afrodiziakom. Okupácia ničí jej konjunktúru a uzemňuje ju na dlážku dvojizbového bytu v ktorom je kvôli židovskému pôvodu nútená sa zdržiavať. Emil ju upodozrieva z nevery, pričom sám zahýba, deň čo deň jeho integrita slabne a (aj napriek vnútornému nesúhlasu) podlieha nemeckej propagande..._______Hlasito aplaudujem a som dojatý. Ak som čakal na objavnú invenciu v česko-slovenskom tábore, tak je to práve ona vynachádzavosť s ktorou "Protektor" vyložil karty na stôl. Sprava doľava, zhora nadol. Jedno eso za druhým. Tak v prvom rade sa vyžívam v celistvom opojnom aranžmá koncepčných aktivít, ktoré sú odkomunikované bez akéhokoľvek náznaku plagiátorstva či vydieračstva. Zahŕňam sem kultivovanosť (neškrobenosť) ústneho prejavu medzi ňou a ním. Dekadentnú spätosť inštrumentálnych mágov Midi lidi (ich fanfáry sú orgastickým prameňom elektronického šibalstva - the winner is: "Něco opravdu nebezpečnýho" a "Konec léta") s aforizmom podfarbenými celkami, polocelkami. Zvuk reaguje na obraz a opačne, akvamarínové splynutie, ktoré interpretuje divokú audio-vizuálnu súlož. A nakoniec paralela bicyklistu s totalitou v podobe vkusných vsuviek tej najvyššej šarže._______Trpké dianie fungujúce na princípe rekapitulácie, vysielané cez mediálne kanály a sústredené na svoj 3-stupňový primárny cieľ - Delikátnosť/Dômyselnosť/Dôkladnosť. Som nenažraný, dvakrát nestačí, chcem ešte a potom zas. Filmárske vyznanie, ktoré má rajcovný štýl a predovšetkým srdce... (12.05.2010)

Protektor je velice podařený film. Nechává vzpomenout i na veliká díla jako například Vyšší princip, či Obchod na korze. I zde je navozena a stupňována atmosféra zmaru a bezradnosti v okupovaném státě. I Protektor je příkladem toho, že na malých osudech lze nejlépe ilustrovat velké drama. Zároveň však jde jinou, alternativnější, cestou, což mu je ku prospěchu. Dobu vždy ilustrují povedené cyklistické prolínačky, společenský úpadek je efektně umocněn konfrontací s bohémským životem ze stříbrného plátna. Působivý je i chladný cynismus hlavních postav a nedomyslitelnou složkou filmu je také velice podařený hudební doprovod. Film má i prá svých much, například závěr mohl být pojat poutavěji dramatičtěji, ale zase se jedná o jeden z mála těch opravdu hodně dobrých českých filmů poslední doby, takže si plný počet bodů zaslouží. (25.05.2010)

Konečně velký (evropský) film s naprosto originální formou. Z Marka Najbrta se pomalu stává velmi vyzrálá režisérská osobnost. Protektor je skutečně osobitost sama, jen málokdy se vidí tak svojsky přetvořená z nouze ctnost, když si tvůrci zřejmý nedostatek finančních prostředků na podobný dobový velkovýpravný typ filmu přemostí bezezbytku originální kreativitou. Už jen ta vším prolínající symbolika kola - od hluboce výstižného motta ze samé expozice filmu přes jeho zapojení do jednotlivých chronologických předělů/významových intermezz, neustálých detailů jeho součástek až po jeho včlenění do dějové osy snímku. Ta fascinace detaily, které jsou navíc v neustálém pohybu, spolu s podmanivou a vnitřně znepokojivou hudbou skupiny Midi lidi (skutečně výtečná složka filmu skvěle se propojující se složkou obrazovou) vytváří podprahově vnímanou dynamiku, jenž nemá v českém polistopadovém filmu příliš obdoby. Dochází tak k umělecky silnému efektu - apriori strnulá fasáda filmu v sobě ukrývá nečekanou sílu, zdánlivě fádní příběh zase nečekané přesahy a vnitřní pnutí. Dnes už je velmi obtížné přijít v žánru válečného filmu z 2. světové s něčím novým a originálním, téměř vždy tvůrce opakuje již vyřčené a zobrazené, Marek Najbrt však dokázal uchopit danou problematiku i žánr zcela nově a natočil sugestivní a vysoce sofistikované drama s prvky experimentu, v němž hraje prim nezvyklá dualita - historická látka a dobové drama podávané výhradně moderní filmovou řečí a moderními výrazovými prostředky. Navíc je tu velmi silný prvek postmoderního přístupu v mísení jednotlivých rovin, hry na dobový fenomén filmu (a dalších médií) v kontrapunktu s fiktivním utvořením reality protektorátu (charakterizace jak řečí, tak i jazykem filmovým). Protektor má v povaze se ptát, táže se po hranici vnitřní a vnější kolaborace, nastoluje otázku oběti a také reflektuje český sklon k opakování traumatu - k přijímání totality. Marek Najbrt konečně posunul moderní českou kinematografii blíže tam, kam patří...do Evropy... (30.05.2010)

-"Ty nejsi nebezpečná, ty jsi jen úplně pitomá." Jo, souhlasím. Ale Budař a Daniel opravdu dobří. Kvalitně natočený film, který mě nechává kompletně chladnou. Z velké části zapříčiněno tím, že je mi Jana Plodková bytostně nesympatická a její herectví mě neoslovuje do takové míry, že bych to skoro prohlásila neherectvím. Za formální pičičandičky, barevnou strohost a atmosferickou sevřenost přidávám další hvězdu. (18.04.2010)

Po dlouhé době opět český film, který mě přesvědčil že točit filmy jsme nezapomněli. Přestože se mi jeví místní hodnocení trošku nadhodnocené, i já přiznávám filmu kvality, které bezpochyby má. Velice zajímavý vizuál a hlavně nosný hudební motiv. Co se týče sympatií k filmu, film ve mě dozrával vcelku podobně jako Prokletý ostrov od Scorseseho. Ne že by mu byl nějak podobný, ale tento druh filmu zkrátka člověk nemůže plně docenit aniž by mu chyběl jakýkolik sebemenší kousíček skládanky. Teprve na konci Protektoru mi plně došlo k čemu se celou dobu nemilosrdně schylovalo. Můj výsledek 70%. (15.06.2010)