Protektor

Protektor je velice podařený film. Nechává vzpomenout i na veliká díla jako například Vyšší princip, či Obchod na korze. I zde je navozena a stupňována atmosféra zmaru a bezradnosti v okupovaném státě. I Protektor je příkladem toho, že na malých osudech lze nejlépe ilustrovat velké drama. Zároveň však jde jinou, alternativnější, cestou, což mu je ku prospěchu. Dobu vždy ilustrují povedené cyklistické prolínačky, společenský úpadek je efektně umocněn konfrontací s bohémským životem ze stříbrného plátna. Působivý je i chladný cynismus hlavních postav a nedomyslitelnou složkou filmu je také velice podařený hudební doprovod. Film má i prá svých much, například závěr mohl být pojat poutavěji dramatičtěji, ale zase se jedná o jeden z mála těch opravdu hodně dobrých českých filmů poslední doby, takže si plný počet bodů zaslouží. (25.05.2010)

Nikoliv bezchybné, ale tak dospělé, vyzrálé a striktní, že se nelze zlobit. Suverénní důkaz toho, že omílané stesky nad nedostatkem peněz, témat, dobrých herců atp. jsou jen prachsprostým alibismem, kryjícím prostou neschopnost. Až budu umírat, chci u sebe Slámu, až umřu, ať to na celuloid hodí Najbrt. Bravo. (01.10.2009)

Takže teď už nám chybí jen film o smějících se bestiích, nebo se příští rok bude rovnou točit o „srali na něj mouchy“? Kdoví? Každopádně se jistě bude líbit, pokud technicky bude na výši, obsahově bez nápadu a poselstvím opět jen o poprsí. Protektor jest prý filmem bořícím klišé o životě v 1. republice, formálně inovační, herecky nadprůměrný, odvážný atd. Ovšem, fakta jsou trochu jiná, odehrává se v letech 1938-1942, nikoli na pozadí, ale přímo v soukolí událostí, které vrcholí atentátem na zastupujícího říšského protektora. Pakliže bych se měla posadit z polopaticky podané informace, že lidé fungující v oficiální kultuře druhorepublikové a protektorátní, se ve svém soukromí věnují sexu, dokonce podvádějí a nemluví vždy spisovně, žila bych zřejmě někde ve skleníku. Co mi bylo sděleno dále? Vycházející kino hvězda nosí paruku. Hm. Promítač může být zloděj, fetišista a feťák. Hm. A co dál? Nic. Hm! Naopak, čemu jsem musela čelit? Zneužívaní několika raritních archivních materiálů, které dodnes neexistují ve své původní podobně v širokém povědomí, takže nemohou mít pravý účinek v hraném filmu. Je to zejména post atentátní Aktualita a animovaný Hurvínek, v druhém plánu pak bez ladu a skladu ustřižený kus Směrů života. Vezmu-li dále v úvahu, že Jana Plodková neumí mluvit do filmu a velké množství vedlejších rolí obsadili komici typu Poláška nebo Budaře, je mi teskno. O vyloženě trapných momentech Ornestově ani nemluvě… Schválně, kolik z vás zná práci Járy Beneše? Dále tu bohužel straší naprosto neuvěřitelná Sandra Nováková a štěkne si i Petra Nesvačilová. Sandra ani nehraje, pouze stejně jako hlavní hrdinka ukáže hrudník. Veškeré reálie přelomu 30. a 40. let jsou neskutečně umělé a věrohodné asi jako vyholené temeno Marka Daniela, který jako jediný se svým výkonem blíží označení herce. Přesto by ani v jeho případě nezaškodila výraznější práce na zvolených replikách. Za cele akceptovatelný výkon považuji výlučně světlé momenty Richarda Stankeho, který si i s němčinou poradil bravurně. Fiktivní film Druhý život a jeho šlágr Když zavřu oči s ústředním refrénem o růžovém kukátku pak celku nasazuje jasné parohy. Jestliže filmová hrdinka Hana natáčí variaci na film Karla Špeliny, samotný Protektor by byl rád, kdyby dosáhl umění Medeotti-Boháče. (21.06.2010)

Těžko tenhle film můžu hodnotit hůře, když bydlím v Holešovicích a ve světlíku u nás taky visí kolo. Už dlouho jsem neviděl něco tak mrtvého, co by mě zároveň dokopalo k duševnímu uspokojení. Najbrt upletl z hovna bič a okupovanou Prahu nasázel do deseti interiérů a pěti exteriérů takovým způsobem, že se před plátnem zaklínáte, aby vám toho ukázal víc a zároveň z toho máte šílený strach. Někomu ta mnohovrstevnatost v příběhu možná přijde tristní a ono se taky není co divit. Kolaboranti, ženská ve špajzu, rozpadající se manželství a náckové všude kolem. Jenže nic z toho se nevyvíjí očekávatelným způsobem a čas od času přijde perfektně vypointovaná facka, která vás srazí ze židle s úderností nadrženého fricka a vy si můžete začít otírat popel z hlavy, protože pochybovat se v tomhle případě nevyplácí. Vlastně je to celé jednoduché a viděli jsme to mnohokrát jinde. Lidi jsou svině, spát s někým dalším se musí a v dobré víře se z nás může rychle stát ta největší kurva na okrese. Někdy je ale celý život o jedné větě. Nebo o jednom filmu. (19.10.2009)

Stejně jako na Mistrech pracovalo na Protektorovi scenáristické trio Marek Najbrt, Robert Geisler a Benjamin Tuček, tentokrát ale naštěstí přesně věděli, o čem má jejich film pojednávat. Povedl se jim husarský kousek – podle jejich scénáře vzniklo svižné komediální drama odehrávající se v Protektorátu Čechy a Morava, aniž by snímek sklouzával k trapnosti nebo chcípáctví. Před premiérou jsem se obával, že bude téma okupace podáno s až příliš velkým nadhledem, ale nestalo se tak, z mnoha scén diváky zamrazí. Děj se odvíjí chronologicky mezi lety 1938 a 1942 a zatímco začátek se nese v dost komediálním duchu, s přibývajícími roky/minutami atmosféra houstne a ke konci už mnoho důvodů k úsměvu nenajdete. Ačkoliv je děj zasazen do krutě reálné historie, stále se jedná o příběh fiktivních postav a tak scenáristé neměli problém do filmu zasadit dost neobvyklé až fantaskní situace. Děj sice není úplně plný zvratů, ale rozhodně není přímočarý či předvídatelný, a napětí je až do konce snímku perfektně dávkováno. Hlavní hrdinové jsou přes všechny své morální poklesky sympatičtí a divák jim bude fandit, což je dáno i povedenými civilními hereckými výkony. Film je navíc natočen velmi moderním stylem, za nesmírně inovativní považuji zařazení hudby elektronického projektu Petra Marka MIDI LIDI, dalším zajímavým prvkem je střih Pavla Hrdličky, který v některých momentech „ukáže“ vteřinový záběr z nadcházející scény, ale pak se opět vrátí ke scéně probíhající. Podobný způsob střihu je k vidění například ve filmu Bezstarostná jízda, a ačkoliv k 40 let starému příběhu hippies sedne přirozeněji, vůbec zde neruší. Návštěvu kina v tomto případě zcela jednoznačně doporučuji, je užitečné překonat nechuť k českým snímkům, protože tento je jedním z nejosobitějších a nejpovedenějších českých snímků poslední doby. (29.09.2009)