Hraběnky

Dovolím si porušit zdejší tradici a nebudu hodnotit nový český seriál po první zhlédnuté epizodě. Učinil-li bych tak, obdržely by Hraběnky lepší čtyři hvězdičky. Poetické obrázky z českého venkova, dokreslující melancholickou atmosféru a občas pročísnuté zásahem blesku; výborní, typově přesně obsazení, herci; slušná hudba a solidní základ pro mnoho dramatických situací. Několik prvních epizod, stále sledovaných pod vlivem euforie z výjimečnosti Hraběnek oproti jiným současným českým seriálům, mi ani nevadilo, že na tom základě není nic moc stavěno. Syrové slovní konfrontace dvou a více postav však začaly čím dál častěji střídat ultratrapné momentky typu „mamča kupuje mobil“. Proboha, něco modernějšího by to chtělo! Pochybnosti o způsobilosti scénáristů napsat cca 16 hodin smysluplného děje, narůstaly přímo úměrně s množstvím scénáristických berliček, kdy je nám slovy neobratně vysvětlováno, proč postava činí, co činí. Očekával bych, že to bude dostatečně patrné z jejího „vnitřního prokreslení“. Bohužel není. Vrcholem všeho, špičkou ledovce bezradnosti, pro mě byl dialog zhruba tohoto ražení: (Muž jede na kole, nevšimne si nataženého drátu a vzápětí letí přes řídítka. Kolem jede koňmo mladá žena) – „Jste v pořádku?“ –V pořádku? Ano, ano“. Konec scény. U Formana by to svou zamýšlenou trapností bylo úsměvné, tady, míněno zcela vážně, to vzbuzuje leda tak lítost. Výše uvedený dialog navíc není veden v češtině, nýbrž zpolaanglicky, zpolaněmecky, s čímž souvisí další problém scénáře: zcela zbytečná snaha o protlačení „kosmopolitizujících“ prvků (děvočka z Ukrajiny, její pěstmi pěstění bratři, tajemný Němec). Podobně jako u Prison Breaku (mám to ale odvahu, srovnávat nesrovnatelné, viďte?), zpočátku snadno přehlédnutelné maličkosti vyrůstají do obludných proporcí a stávají se ohromně otravnými. Z nešikovnosti dramatické výstavby některých scén mě nejednou rozbolely všechny svaly v těle (ano, včetně mezižeberních). Když jsem celý rozbolavěný odcházel od sedmé epizody, bylo mi jasné, že tohle dál nemá cenu. Škoda no, snaha (by) byla. 60% (16.10.2007)

Tak jsem to zhlta za víkend... V hlavě se mi honilo tolik komentářů a postřehů, ale to bych tohle psala do rána... Se seriálem jsem spokojená a tak nějak ani nevím jak to popsat... Martu proplesknout a poslat k psychiatrovi, Jarku uvolnit, Bety je má favoritka, i když má svý mouchy a Hanička je sluníčko, který bych chtěla mít doma jako sestru... Honza je evidentně chlap, kterej by mohl být téměř s každou, vesnice plná buranů na zabití, Stropnický jako totální debil na ránu, Vinklář naprosto dojímá, do toho tam pobíhá pár dětí a moudrý učitel v podobě pana Munzara... Freimanová jak jí mám ráda a herecký koncert Josefa Abrháma, který je tu naprosto úžasný... Táta jak má být... Nakonec i tu mámu zastane... Prostě jsem nadšená... Příběh o náhodě, rodině, která se rozpadá a zase schází a obyčejném životě plném normálních všedních dní, ale vzestupů a pádů... (09.07.2012)

Asi dělám dobře -když si seriál raději zkouknu celý najednou ( no dobře -tak skoro najednou -nejsem netopýr).Ale aspoň můžu hodnotit celek .-) Nebylo to tak špatné ... (výhrady se určitě najdou: řvát před dětma na psa Šoustáku....Bydžovská se svou divnou láskou ?.... a ti ukrajinci ..) Ale přesto to byl příjemný oddechový seriálek. Vtip, klepy , lásky, starosti .... (13.07.2011)

Po prvním díle jsem příjemně překvapená...uvidíme jak to půjde dál. Vztahy na dědině, to je to pravé drama od pradávna...ty staré křivdy, sebraná pole...stále je to tu s námi...ikdyž Isherwood nesouhlasí, asi nemá přízeň na venkově.... Tak, čeká nás poslední díl, jsem ráda, že jsem seriál i s přestávkami sledovala, oproti ordinacím a jiným mýdlovkám to bylo perfektní. myslím že v české seríálové tvorbě tento seriál zaujímá vyšší příčky, povedl se...hodnocení zůstává stejné (05.09.2007)

Stal se zázrak a češi zvládli natočit seriál na světové úrovni. Hraběnky jsou dějem občas až absurdně vyhrocené (předsavte si Josefa Abrháma, jak jde s dvojbrokovnicí vyhnat z cizí chalupy tři namakané Ukrajince), ale díky režisérově práci se stylem a hereckými výkony jsou vždycky stoprocentně uvěřitelné (kdybyste viděli, jak odhodlaně se pan Abrhám tváří, utekli byste taky). Scénář hojně využívá šablonovité situace, které jsou dobře povědomé ze zahraničních seriálů, ovšem v našich končinách jde o inovaci a právě díky režisérovi působí svěže a, jak už jsem psal, uvěřitelně. Kolikrát se i divím, že některé provařené fráze ("Chtěla bych jít k tobě, ale nemůžu, bojím se, že někomu ublížím") opravdu můžou fungovat a vzbuzovat opravdové emoce bez patosu, navíc v českém jazyce. Pan režisér Brabec je génius! (11.09.2007)