Obsahy(1)
Komedie Ludvíka Kundery z dob panování císaře Karla IV. Ludvík Kundera byl český básník, dramatik, prozaik, překladatel a literární historik. Jeho televizní hra je ironickým a zábavným pohledem do domácnosti vladaře Říše římské. Autorův zájem se soustředil na prolínání soukromého a veřejného osudu panovníka Karla IV.. V první části se již nemladý král věnuje plně politice a panování a na manželku Annu Svídnickou (třetí v pořadí) nemá tolik času, jak by si mladá a zamilovaná panovnice přála. Anna tedy spřádá malou intriku, aby krále podnítila k žárlivosti. Druhý obrázek ze života stárnoucího Karla IV. se týká jeho poslední manželky Alžběty. Ta naopak po králových něžnostech vůbec netouží a raději se věnuje panovnickým problémům. Jenže tentokrát je to král, kdo prahne po manželských radostech, a proto se pokusí vyvolat v královně žárlivost... (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Důvtipně provázaný diptych divadelních povídek Ludvíka Kundera ze života Karla IV. by asi lépe vyzněl na jevišti než v poněkud anorganickém nasnímání televizním – a právě tak by mu prospělo i jiné obsazení, jakkoliv se právě volba Jiřího Valy pro Karla IV. ukázala mimořádně šťastnou. Naopak u obou královen jsem měl dojem, že si herečky omylem vyměnily scénáře. ()
Já být králem a mít za ženu takovou hysterku jako Annu, tak ji dám katu. Filmík nepostrádá jisté vzrušení o které se však právě tato hysterka stará. Avšak přece jen jde o pouhou konverzačku. Ovšem zde musím výjimečně přidat dvacítku za pěveckou a taneční kreaci pana Faltýnka v roli Ješka, protože ta neskutečně pobavila a byla zahrána excelentně. ()
Bohužel Češi z jinak zajímavého námětu udělali frašku. Když si porovnám Vlastimila Brodského a Jiřího Valu, tak prvně jmenovaný měl v sobě více důstojnosti. Přitom v obou případech se jednalo o komedie. Ale jak jsem již uvedl, jednalo se bohužel o frašku. A to i scénaristicky. Dialogy postrádají dobovost. Mluví se o deseti minutách a padne celá řada moderních výrazů. Vtip splývá do trapnosti. Osobně si nemyslím, že by se povedly kostýmy. První polovina je šíleně uječená, druhá konečně dostává trochu zábavnosti díky mladé Simoně Stašové. ()
Texty brněnského básníka, překladatele a dramatika Ludvíka Kundery akcentují jazykovou svěžest, ironii, ale také skepsi a kritický přístup k současnosti, který je definován srozumitelnou filozofickou argumentací. V případě Královského řádění zaráží jeho nekonfliktnost a až jakási banální apatie, u Kundery silně atypická. Ta dvě kratochvilná povyražení ze života Otce vlasti jsou, jak vidno, rezignovaným únikem mimo realitu, do světa nevinného laškování a her lásek šálivých. K celkovému roztrpčení nepochybně přispělo humpolácké televizní provedení, pod nímž je podepsán režisér Sokolovský, plné hřmotných postav, afektovaných výstupů a pitvořivé komediálnosti, které se chtě nechtě podrobují i zvolení herci. Odpudivé, trapné. ()
Nejen nudná, ale svou věčnou uječeností doslova protivná inscenace, dokoukal jsem ji jen se sebezapřením. Že prakticky neznámá L. Šafářová předváděla křečovitě amatérský výkon, připomínající spíš dryáčnickou pradlenu než královnu - budiž, ale že jí v tom vypjatém přehrávání bude šlapat na paty i Jiří Vala, to bych tedy nečekal. Kromě slabého scénáře se na celkové nekvalitě snímku asi podepsala zejména mizerná režie. ()
Reklama