Břetislav a Jitka

Počátky českých dějin mám ráda, pokud si to ovšem všechno nevymyslel Kosmas o dlouhých zimních večerech... Břetislav, moravský kníže, má po otci původ udatných Přemyslovců, ale protože církev neuznala druhý Oldřichův sňatek s prostou Boženou, je považován za levobočka a tudíž nemůže počítat s tím, že by si ho vzala urozená dívka. Jelikož je ale cílevědomý a má filipa (a víc štěstí než jeho strýc Jaromír, stručně o něm- byl vykleštěn, oslepen, vězněn po většinu svého života a nakonec zavražděn- no není to pech??), unese tedy Jitku, dceru vévody z Bábenberka, aby svůj status vylepšil. Scénář byl spíchnut vtipně a přitom ohromně mile- pasáže, kde Břetislav popisuje Moravu, působí velmi hrdě a vřele (podobný dojem vyvolá jen popis Karla IV. českých zemí v Noci na Karlštejně). Ústřední dvojice nemá absolutně chybu, až si jeden neustále klade otázku, jak to asi bylo doopravdy? Kdyby takto, jsem spokojená. (13.08.2016)

Z těch televizních filmů s historickou tématikou, které Česká televize natočila roku 1974 je Břetislav a Jitka podle mě tím nejlepším. Je to jediný film, který se neodehrává v televizních ateliérech, nýbrž v klášteře. Ten klášter suplují ve filmu románské kostely a krypty ve Stříbrné Skalici, Třebíči, Doksanech a ve Františkánském klášteře v Hájku u Prahy. Ty exteriéry se mi fakt líbily, z čehož nejvíce ta krypta. Poté, co Jitku (Elišku Balzerovou) unesou z kláštera, se už příběh odehrává vyloženě jen v lese, kde si štáb vystačil fakt s málem. Stačili tři herci (Balzerová, Slováček a Řehoř) a malý srub. Přesto místy vznikla zajímavá rozprava mezi těmito třemi herci, z nichž nejvíce perlil Řehoř v roli mniha: "Mnichu, kde se myješ?"... "Proč hned mít? Bůh deštíčkem omyje. Člověk musí si nechat kůru, aby k němu nemohly zlé nemocnosti." Mě zaujala i Balzerová, tou dobou ještě velice půvabná. Když si ji představím, jakou mrdnu hrála o 35 let později v ŽENY V POKUŠENÍ a tady hrála cudnou ženu schovávající se v klášteře, tak se tomu musím smát. [547. hodnocení, 49. komentář, 81%] (19.05.2020)

Eliška Balzerová jako krásná a hubatá Jitka - Judita Babenberg a Břetislav Slováček jako hrdý nebo pyšný kupodivu také jako Břetislav v nádherném historickém dramatu, kde velmi kvalitní scénář napsal Oldřich Daněk. Třeba uvedu rozhovor mezi moravským knížetem Břetislavem a Mohučským arcibiskupem Bardem, ze kterého by si mohli dnešní i budoucí tvůrci příklad. On tento skromný televizní film strčí do kapsy kdejaké bohaté kinofilmy. A nakonec měl Heidenreich štěstí nebo smůlu? (28.01.2020)

Dialogy jsou poněkud moderní na dobu, v níž se příběh odehrává, ale komu to v tak povedeném televizním filmu vadí? Nevím, co bych kvitoval nejvíc, zda právě ony dialogy, nebo poměrně "velkorysou" výpravu, nebo vynikající herecké obsazení a přesné výkony, nebo to, jak se Břetislav hlásí ke své (a mé) Moravě. Asi vše dohromady. (15.04.2019)

Nevím, co Bělku pudilo k obsazení nesympatického Slováčka do hlavní role, snad jen to vhodné jméno. Naštěstí je Balzerová skvělá, s čímž se u ní vlastně automaticky počítá. Výborný je i Řehoř. Takže pro mě z toho vzniknul Zdeněk a Eliška. Značně rozčarována jsem z Fišerovy hudby, která působí rušivě, zdá se mi, že jinak vždy přesný Fišer se tentokráte vůbec netrefil do rytmu dechu filmu. Slováček naštěstí alespoň mluví Brabcovým hlasem, škoda, že místo něj není Brabec kompletní. Scénář a režie jsou velmi vydařené. (23.11.2020)