Pan Nikdo

PAN NIKDO je horší než důmyslněji odvyprávěný TOTO HRDINA, který po mně nechce, abych se s postavou identifikoval a dojímal se, ale lepší než OSMÝ DEN, na kterém oceňuji styl, ale jinak je hrozně kýčovitý a sentimentální (čemuž se PAN NIKDO hodně blíží). V podstatě jsem z toho během sledování byl docela nadšen, protože je to film o jiných filmech a jiných formálních (sub)systémech, takže to pro mě bylo hodně opojné, ale problém vězí v konci. Nemám ani tak problém s tím, že se to tváří kdovíjak chytře, a přitom to je hrozně tezovité, protože jsou jednotlivé myšlenky pro jistotu divákovi explicitně řečeny, ale že je to hrozný narativní konstrukt. Nevytýkal bych, že si PAN NIKDO bere hodně z jiných snímků, protože je jeho obrazoborectví a vyprávění podřízeno dětské představivosti, která je formována právě zkušeností s různými (mediálními) texty, ale musím se ptát: opravdu může být hlavní hrdina obeznámen s touto filozofickou teorií, opravdu mohl ve svém věku vidět tento film, který se právě okázale cituje, resp. se z něj přebírají konkrétní vypravěčské a stylistické postupy? Navíc svým závěrem jde proti postmodernistickým podívaným (PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA, MALÝ VELKÝ MUŽ), které byly o konci velkého vyprávění, neumožňovaly divákovi identifikovat se s hlavním hrdinou prostřednictvím jeho nečinnosti či jeho nespolehlivostí a cynickým přístupem k věci, nechtěly po mně, abych jihnul nad divákovi předžvýkanými banalitami. Chápu, proč se to někomu může zamlouvat, ale i když je ten film pro mě stylisticky opojný, tak je to hrozný narativní konstrukt, který je ve své poučenosti filmovou historií a filmovými formami příliš otravně okázalý (na rozdíl od PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA) a hrozně tezovitý, takže významově nepříliš bohatý. (28.08.2010)

Je to dosť dobrá čiastočne romanticky ladená sci-fi dráma. Má výborný príbeh o mužovi, poslednom smrteľníkovi, keďže ľudstvu sa podarilo získať liek na nesmrteľnosť, ktorý si na smrteľnej posteli spomína na svoj mimoriadne bohatý život, lenže bol nielen plný dôležitých rozhodnutí, ale aj rôznych, vzájomne nezlúčiteľných možností, hlavne životov s tromi rôznymi ženami, na čo ale má svoje vysvetlenie a tak si musia jeho poslucháči zvoliť, čomu uveria. Spracovanie sa mi páči, ale dalo sa z toho získať ešte o trochu viac. Už od začiatku je jasné, že toto bude výnimočný zážitok, množstvo perfektných prvkov, či už v súčasnosti ale aj v budúcnosti, veľa výborných nápadov, jedna vynikajúca scéna strieda druhú, hlavne tá s anjelmi si ma úplne získala, dokonca ešte aj tá teenagerská romantická línia je až prekvapivo dobre zvládnutá a navyše to pôsobí tak netradične, vďaka čomu som bol skutočne veľmi zvedavý, čo sa z toho vyvinie. Len škoda, že po tej prvej tretine už cítiť, že film má svoj vrchol už za sebou a až príliš sa zameria konkrétnym smerom, teda hlavne na tú romantickú líniu, v tomto prípade vlastne tri a to na úkor predchádzajúcej rozmanitosti a nápaditosti, čo ma dosť mrzí. Kvôli tomu sa tu už nájdu aj slabšie miesta, hlavne pri línii s hysteričkou, ale zase ani toto nie je zlé, stále si to udržuje slušný štandard a navyše stále sa občas objaví niečo skutočne vydarené. A k tomu ešte ten originálny záver, toto bol skvelý nápad. Inak je síce pravda, že film sa tvári omnoho inteligentnejšie, než v skutočnosti je, kvôli tomuto štýlu to nakoniec ani nepôsobí ako plnohodnotný film hodný zamysleniu, ale skôr ako sled rôznych atrakcií, ale nad toto sa dokážem povzniesť, hlavne, že ma to väčšinu času veľmi bavilo. Herecké obsadenie je na tom dobre, Jared Leto vo svojej najzaujímavejšej úlohe, výborná Diane Kruger, veľmi dobre obsadené sú aj ich detské postavy, hlavne Juno Temple, ale až na Sarah Polley, ktorá tu má úplne otravnú úlohu mi sedeli všetci. Réžia a technická stránka sú skvelé, výborná a nápaditá vizuálna stránka, zaujímavá atmosféra, pričom niektoré sekvencie majú perfektné čaro, toto je úplne ideálne. A chválim aj výber hudby. Keby si film po celý čas udržal nápaditosť prvej tretiny, asi by som dal aj plné hodnotenie, ale aj tak sa mi to dosť páčilo, takéto netradičné filmy mám rád. 78% (29.06.2014)

Na vašich rozhodnutích moc nesejde, stejně si nakonec vrznete s pěknou bábou a chcípnete. Někdy ale jenom chcípnete. Ale to vrátíme, to by se vám nelíbilo. Na druhou stranu je ale rozhodování poměrně důležité, protože když si vrznete s asiatkou, tak si nevrznete s blondýnou. To je dilema - nakonec je každá láska ta pravá a osudová, ale žádná není pravá a osudová. Všechny jsou ale strašně hezké. Smutné. Ale tak to bych ještě snesl, protože to jde vnímat jako určitou lehce výsměšnou opozici k přeslazeným HW kýčům. Dokonce i s těmi legračními dialogy. Finále mi ale říká, že to s tím oponováním nebude tak horké (ne, že by samo o sobě dělalo nějak dobře). Více trpím jiným prvkem, zakomponováním fyziky, ale i jiných věd. Vědu mám rád. Trochu se jí i snažím živit. Nikdo nebude stavět na povrchních analogiích vědeckých poznatků s lidským životem, aniž by mě štval. Chaos je pro mě příliš vznešený, aby se dal poznat ve vaření nějakého Brazilce, šipka času příliš neuchopitelná, abychom ji mohli vnímat jako sílu, co nám helfne překonat smrt a dát pocit vítězství, interpretace kvantové mechaniky skrze paralelní vesmíry poněkud nepotřebná pro pochopení, že některá rozhodnutí mohou zásadně ovlivnit náš život. Snad jen ti pověrčiví holubi nám pěkně ukázali falešnost pocitu, že jsme výhradními pány svého osudu. Narozdíl od většiny fyzikálních objektů jsou totiž vnímajícími živými tvory. Člověk se sice zajímá o fyziku, ale fyzika se nezajímá o něj. Nemá lidský rozměr. Divák by ale řekl, že všechen Vesmír zajímá se o Nikoho. Což česky znamená, že se nezajímá o nikoho. Jestli je ale ten film takhle chytrý, tak jsem blbý. Ale nad ** bych mu ani pak stejně nedal. (25.10.2010)

Neskutečně zamotaný film, kde jsem celou dobu nevěděl, co se tam děje a jaký má příběh vlastně děj, ale nakonec to na mě vypadlo, a přitom to zase tak složité nebylo. Pan Nikdo je určitě hodně originální film, s parádní muzikou, která v tomto případě dělá opravdu hodně, a hlavně to má, co se týče příběhu, naprosto srovnané. Veškeré nepřesnosti se pak jasně stanoví a určí. Zdá se mi to nebo scénář musel psát nějaký blázen s IQ geniálních hodnot? I když ono to zase až tak složité není, když se vysvětlí ta myšlenka. No bůhví, i tak to byl zážitek, na který se jen tak nezapomene. O to sympatičtější jsou všelijaké body, které do sebe krásně zapadají. To není jako seriál Ztracení, tady Vám všecko do puntíku nádherně vysvětlí...fakt magor, nechápu člověka, co by se se scénářem takhle crcal. (04.07.2010)

Atmosféra vo filme Mr. Nobody je prazvláštna. Príbeh Nema Nobodyho sa premieta v rôznych a pritom súbežných časových pásmach v duchu myšlienky „máš právo voľby, pokiaľ sa nerozhodneš, všetko je možné“. Myšlienkové gro sa deje roku 2092, keď je Nemovi 118 a žije na Marse ako posledný človek, ktorý umrie prirodzenou smrťou, zvyšok populácie má zabezpečenú nesmrteľnosť. To znie v celku dobre, ale inak je to strašná somarina. Celý film sa pomaly vlečie, človek len čaká na veľké finále kedy posledný človek konečne umrie a aj to ho sklame. Ak má mat divák pocit, že si pozrie nejaký ten artový film a bude mat radosť, že mu porozumel a naplnil ho, tak smelo do toho. žiaľ bude oklamaný aj keď o tom nebude vedieť. (07.03.2019)