Pan Nikdo

Mr.Nobody úvodom veľa sľubuje a vizuálne ohúri, no po dlhom čakaní neprinesie nič mimoriadne. Rozvláčnosť sa ešte viac naťahuje a myšlienka sa prevára do astrálneho nekonečna, až to miestami poriadne "zanudí". Strihači sa určite namakali, po tejto stránke je film skvelým zážitkom. Môj pocit, že podobné témy som videla v pútavejšom filmovom spracovaní hovorí hlavne za celkový dojem (Butterfly Effect, The Fountain, Requiem for a Dream...) (15.02.2011)

Nedivím se, že van Dormael jiný film v takhle rozsáhlém měřítku nenatočil a nenatočí. I přes filozofický a vůbec myšlenkový pokus o přesah všehomíra je jeho pomník naplněný osobitou a intimně nekonečnou silou vlastních radostí i smutků. Autor musí mít odžito v obou variantách, protože už jsem dlouho neviděl takové množství nosných a děj i náladu pokaždé o řádný kus posouvajících shledání, objetí, loučení či prozření. Nejde o dokonalé dílo, nejde ani o dílo všeobjímající, na to je jeho délka, tím spíš v režisérské verzi, až zbytečně sahající tam, kde nic nového nenajde. Ale těch elektrizujících spojení na správných místech má takové množství, že stojí za vidění snílkům i cynikům. (04.08.2020)

Neskutečně zamotaný film, kde jsem celou dobu nevěděl, co se tam děje a jaký má příběh vlastně děj, ale nakonec to na mě vypadlo, a přitom to zase tak složité nebylo. Pan Nikdo je určitě hodně originální film, s parádní muzikou, která v tomto případě dělá opravdu hodně, a hlavně to má, co se týče příběhu, naprosto srovnané. Veškeré nepřesnosti se pak jasně stanoví a určí. Zdá se mi to nebo scénář musel psát nějaký blázen s IQ geniálních hodnot? I když ono to zase až tak složité není, když se vysvětlí ta myšlenka. No bůhví, i tak to byl zážitek, na který se jen tak nezapomene. O to sympatičtější jsou všelijaké body, které do sebe krásně zapadají. To není jako seriál Ztracení, tady Vám všecko do puntíku nádherně vysvětlí...fakt magor, nechápu člověka, co by se se scénářem takhle crcal. (04.07.2010)

V závěru jsem zjistil že nevím nic co jsem si do té doby myslel že vím. Anebo to bylo všechno úplně jinak? To nevím. Dávají vám tyto myšlenky smysl? Že ne? Tak z toho si nic nedělejte, podobně je na tom samotný film. Vyžaduje péči, pozornost a hlavně čistou hlavu. Přes téměř nekonečnou stopáž a obrovské množství skoků v čase, v ději jsem se dokázal docela slušně v příběhu orientovat. Takže si můžu tiše gratulovat. (19.03.2012)

Originální film...a hlavně svého druhu experimentální snímek, blízký třeba Tykwerově Lole běžící o život. Život chápaný ve své komplexnosti jako křižovatka, neustálá dualita možného, buď x anebo, mince s možností ano x ne, zhmotněná ve své teoretické podobě paralelních vesmírů. Tam, kde kupříkladu Milan Kundera ve své Nesmrtelnosti nechává z pouhého gesta vzniknout hrdinku románu, jiný umělec, známý belgický režisér Jaco van Dormael, nechává ve svém scénáři z teoretických závěrů kvantové fyziky, teorie superstrun, vícedimenzionálního vesmíru atd. vzniknout hrdinovi se signifikantním jménem Nemo Nobody. Je nikým, jelikož je výslednicí mnoha různých křižovatek, které rozhodovaly, jakým směrem se bude ubírat jeho život. Coby nomen omen prochází pan Nikdo skrze nekonečné možnosti možného a vystihuje tak ryze postmoderní fenomén - defragmentovaný, nelineární, synkretický dějový chaos, přesně podle zákona entropie. Přesto má každá nahodilost svůj řád a chaos lze zmapovat pomocí stromovitého diagramu podobně jako kolejiště velkého vlakového nádraží. Režisér Jaco van Dormael natočil skutečně vícevrstvý a v tom nejlepším slova smyslu filosofický film (jistě, jde o jakousi pop-metafyziku, v mainstreamovém filmu nelze ani nic hlubšího čekat), přesto jeho meritem zůstává především stěžejní lidský cit - láska (a to ať už v jakékoliv podobě - nemusí to být nutně vždy ta partnerská, ale i rodičovská atd.). Proto se Pan Nikdo nejvíce jeví coby ,,Věčný svit paralelní mysli", abych užil aluzi k asi nejpodobnějšímu snímku Michela Gondryho. Van Dormael se neustále vrací k variovanému detailu oka - to, co vidíme, nemusí být nutně pravda, může jít o zdání, fikci, jsme zpátky v Platonově jeskyni. Symbol smyslového vnímání je vysokou četností zařazených záběrů detailu oka zbaven své výjimečnosti a ve vyšším rámci i platnosti. Stejně tak se řetězí i jiné symboly a motivy - železnice, kolejí, vody atd. Skutečně mimořádná je naprosto dokonalá forma (klidně bych i věřil, že Jaco van Dormael tenhle film připravoval celých těch 13 let, co měl tvůrčí pauzu a netočil...ve skutečnosti to bylo jen od roku 2001), filmový tvar dovedený k výjimečnému souladu obsahu a formy, experimentální závěry teoretické fyziky zabalené do neskutečně originálního výstupu - snad každý záběr je do detailu promyšlený, často se přelévají první a další plány záběrů, pracuje se s barvami, kompozicí, zažitými stereotypy...úchvatné jsou rovněž střihové přechody, obvykle digitálně zpracované makrojízdy kamer, střih asociovaný pohybem, rozebírání věcí... Mainstreamový film pro 21. století... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... Podobné filmy: Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek, Adaptace, Lola běží o život, Srdcová sedma (08.06.2010)