• Subjektiv
    odpad!

    Na vašich rozhodnutích moc nesejde, stejně si nakonec vrznete s pěknou bábou a chcípnete. Někdy ale jenom chcípnete. Ale to vrátíme, to by se vám nelíbilo. Na druhou stranu je ale rozhodování poměrně důležité, protože když si vrznete s asiatkou, tak si nevrznete s blondýnou. To je dilema - nakonec je každá láska ta pravá a osudová, ale žádná není pravá a osudová. Všechny jsou ale strašně hezké. Smutné. Ale tak to bych ještě snesl, protože to jde vnímat jako určitou lehce výsměšnou opozici k přeslazeným HW kýčům. Dokonce i s těmi legračními dialogy. Finále mi ale říká, že to s tím oponováním nebude tak horké (ne, že by samo o sobě dělalo nějak dobře). Více trpím jiným prvkem, zakomponováním fyziky, ale i jiných věd. Vědu mám rád. Trochu se jí i snažím živit. Nikdo nebude stavět na povrchních analogiích vědeckých poznatků s lidským životem, aniž by mě štval. Chaos je pro mě příliš vznešený, aby se dal poznat ve vaření nějakého Brazilce, šipka času příliš neuchopitelná, abychom ji mohli vnímat jako sílu, co nám helfne překonat smrt a dát pocit vítězství, interpretace kvantové mechaniky skrze paralelní vesmíry poněkud nepotřebná pro pochopení, že některá rozhodnutí mohou zásadně ovlivnit náš život. Snad jen ti pověrčiví holubi nám pěkně ukázali falešnost pocitu, že jsme výhradními pány svého osudu. Narozdíl od většiny fyzikálních objektů jsou totiž vnímajícími živými tvory. Člověk se sice zajímá o fyziku, ale fyzika se nezajímá o něj. Nemá lidský rozměr. Divák by ale řekl, že všechen Vesmír zajímá se o Nikoho. Což česky znamená, že se nezajímá o nikoho. Jestli je ale ten film takhle chytrý, tak jsem blbý. Ale nad ** bych mu ani pak stejně nedal.(25.10.2010)

  • Bluntman
    ***

    PAN NIKDO je horší než důmyslněji odvyprávěný TOTO HRDINA, který po mně nechce, abych se s postavou identifikoval a dojímal se, ale lepší než OSMÝ DEN, na kterém oceňuji styl, ale jinak je hrozně kýčovitý a sentimentální (čemuž se PAN NIKDO hodně blíží). V podstatě jsem z toho během sledování byl docela nadšen, protože je to film o jiných filmech a jiných formálních (sub)systémech, takže to pro mě bylo hodně opojné, ale problém vězí v konci. Nemám ani tak problém s tím, že se to tváří kdovíjak chytře, a přitom to je hrozně tezovité, protože jsou jednotlivé myšlenky pro jistotu divákovi explicitně řečeny, ale že je to hrozný narativní konstrukt. Nevytýkal bych, že si PAN NIKDO bere hodně z jiných snímků, protože je jeho obrazoborectví a vyprávění podřízeno dětské představivosti, která je formována právě zkušeností s různými (mediálními) texty, ale musím se ptát: opravdu může být hlavní hrdina obeznámen s touto filozofickou teorií, opravdu mohl ve svém věku vidět tento film, který se právě okázale cituje, resp. se z něj přebírají konkrétní vypravěčské a stylistické postupy? Navíc svým závěrem jde proti postmodernistickým podívaným (PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA, MALÝ VELKÝ MUŽ), které byly o konci velkého vyprávění, neumožňovaly divákovi identifikovat se s hlavním hrdinou prostřednictvím jeho nečinnosti či jeho nespolehlivostí a cynickým přístupem k věci, nechtěly po mně, abych jihnul nad divákovi předžvýkanými banalitami. Chápu, proč se to někomu může zamlouvat, ale i když je ten film pro mě stylisticky opojný, tak je to hrozný narativní konstrukt, který je ve své poučenosti filmovou historií a filmovými formami příliš otravně okázalý (na rozdíl od PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA) a hrozně tezovitý, takže významově nepříliš bohatý.(28.8.2010)

  • Superpero
    ***

    Je sice fajn, že film má tři dějové linie. Jenže zajímavá je jen jedna a to v těch nejintimnějších momentech, kde se nehýří nápady plnými fantazie, které jsou bohužel jen žalostně na efekt. Finální pointa mě neuspokojila a stejně jsem to úplně nepobral. Dost jsem se u toho i nudil, ale uznávám, že chvílemi i bavil. Nejlepší část byla rozhodně ta se "sourozeneckou" láskou.(8.7.2010)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • - V závěru filmu Nemo (Jared Leto) vysvětluje film s šachovým termínem "zugzwang", tedy "vynucený tah", který označuje pozici, při které je pro hráče nevýhodné, že musí táhnout. Ideální by pro něho bylo nedělat nic. (Dalfor)

  • - Van Dormael si na tvorbu vizuálnych efektov najal Louisa Morina, ktorý pomáhal aj pri tvorbe snímky Večný svit nepoškvrnenej mysle (2004). Vo filme ich bolo použitých 500 a sú od spoločnosti Quebec. (Greenpeacak)

  • - Elise (Sarah Polley) trpí ve filmu Bipolární afektivní poruchou. (Dalfor)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace