Mr. Nobody
Mr. Nobody
Mr. Nobody
Mr. Nobody
Pán Nikto
Režie:
Jaco Van DormaelScénář:
Jaco Van DormaelKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Pierre van DormaelHrají:
Jared Leto, Diane Kruger, Sarah Polley, Rhys Ifans, Juno Temple, Natasha Little, Toby Regbo, Laurent Capelluto, Ben Mansfield, Thomas Byrne, Linh Dan Pham (více)Obsahy(3)
V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. (oficiální text distributora)
Recenze (1 293)
Hodí se srovnávat s jinými filmy...a proto to dělat nebudu. Jared leto je jednou z mých oblíbených ikon a film s ním většinou bývají velice kvalitní. Děj je opravdu netrediční a hodně prošpikovaný nejrůznějšími vsuvkami a podněty k přemýšlení a to je to co se mi líbí. Samo o sobě to může působit strašně podbízivě, ale já sem prožíval každý jednotlivý příběh, který se mohl stát. Osud je totiž v našich rukou a tenhle film to ví. Life is getting closer, life if is like rollercoaster... ()
Po niekolkych tyzdnoch sa film ulezal a komentar, ktory mi odznieval niekolko krat v hlave sa zhmotnil do jednej vety. ... Nadherne jednoducha, no extremne dolezita myslienka zabalena do skveleho brainfuckoveho satu, ktory ma dokonale zamestnal pocas celeho sledovania filmu a zaroven potesil moje zmysli. 4,5/5* ()
Pro mě to byla dost spletitá a chvílemi zamotaná mozaika a slátanina od všeho (co už tu někdy bylo). Osudový dotek, Věčný svit neposkrvněné mysli a i bych řekla, že dost motivů z Benjamina Buttona -> režisér chtěl dokázat, že když poskládá x dobrých filmů (a svým způsobem vykrade nápady), tak z toho bude něco extra - pro mě rozhodně nebylo. Bylo hezké vidět "co by se stalo kdybych udělal/a tohle nebo tamto", film vyvolá dost myšlenek a dobrá kamera tomu ještě dodává trochu šmrncu, ale celkově pro mě průměr. Nemo mi byl už od začátku protivný a prolínání mezi příběhy k smrtelnému, umírajícímu dědkovi, co žije mezi nesmrtelnými - a přece nakonec neumře a bla bla - to mě dost štvalo, ta absurdita v mnoha případech byla taky někdy až moc... Film je snad delší jak samotné umírání.. ()
Moc dlouhé a překombinované. Místy až moc sentimentální. Vůbec mě to nebavilo. A opravdu se mi nezdá normální se v dospívání do někoho zamilovat a po násilném odloučení pak na toho člověka celý život čekat... a všude ho hledat... a mezitím v podstatě "nežít"... 40% ()
Velice milé překvapení... skvělý nápad a hrozně mi to sedlo. Skutečně originální film.... a Jared Leto začíná ukazovat že se v něm nastřádalo skutečně mnoho talentu nejen pro hudbu, ale i pro film. ()
Misty uz trochu otravne, s prepalenou stopazi. Ale jinak zajimavy pocin, vcetne nekolika velmi dobre zpracovanych flashbacku. Leto je muj oblibeny herec a nezklamal ani zde. Asi ne uplne pro vsechny, ale zabavny namet to ma... ()
Dokonale vymyšlený, to se musí nechat. ()
Asi jsem nedopatřením pozřel nějaký halucinogen, neboť to červenající se procento v pravém horním rohu musí být jistě halda. Než cokoliv sepsuji, musím vyjádřit sympatie k velice povedené hyperrealistické stylizaci, která z velké části mohla za moje setrvání u monitoru až do konce snímku. „Pan Kdosi“ – režisér Jaco van Dormael, o němž slyším prvně, si ukousl nemalé sousto, když do filmu narval takovou kopu motivů, jež by dala zabrat i někomu renomovanému. Zkrátka a dobře, je to hodně neukočírovaný film, který leccos načne, nechá v tom diváka plavat a v podobném stylu pokračuje zas a znova z fleku dál. Spíš než zájem čekat na to, co z toho vyleze, tahle hříčka znudí a po dokoukání se nabídlo stejně jednoduché shrnutí, jako ehm hlavní myšlenka: Mr. Nobody nejdříve smysl nedával, avšak po závěrečném rozlousknutí skořápky úplně smysl pozbyl. 40% ()
Na styl vyprávění jsem si zvykal skoro půl hodiny, ale stálo za to...dokonale fantaskně vizuální jízda, protkaná padnoucí hudbou a zvuky, které ještě dlouho doznívajív hlavě. Lépe než Radek99 to snad nikdo nevystihne. ()
........probuď se .........PROBUĎ SE.................Miluji tě...................MILUJI TĚ ............ ()
Kvalitní videoklip nestačí na kvalitní film. Obraz i zvuk vynikající, inspirované mnoha filmy, jež jsem už viděl. Nic nového, jen pastva pro oči. Není o čem přemýšlet, nikam to neposouvá. Jako umění tudíž selhává, jako zábava nudí. Měl jsem velký problém dokoukat celých krutě dlouhých dvě a půl hodiny. Hvězdičku přidávám za videoklip, film byl za dvě.... ()
Ano, z hlediska místy až příliš načančaného vizuálu a přebujele se křížící narativity, spolu s přehršlí motivů skicovaných a opouštěných jak na běžícím pásu, je určitě co kritizovat. Ale v tom je právě problém. Tam, kde kritika zůstane u formální stránky, se zastavuje před tím, co je na Nobodym zajímavé. Prostor a čas, apriorní formy názoru tu paradoxně rozpouštějí syntetickou jednotu apercepce. Existence subjektu je podmíněna jeho multiplicitou, ale do jaké míry může být tato multiplicita rozvinuta, aniž by se subjekt rozpadl? To co se tříští v Mr. Nobody nejsou narativní strategie, ale právě samotný subjekt. Citace z různých filmů mohou působit rušivě a manýristicky, ale co když na chvíli vezmeme v úvahu, že klíč podle kterého se cituje je podřízen právě rozpadajícímu se subjektu? Není pak tato roztříštěnost jen jeho důsledkem? Vyprávění mohou být komplikovaná, sebereflektující atd., ale většinou jsou podřízená (do jaké míry ideologickému?) imperativu jednoty subjektu, třeba šíleného (Shutter Island), rozpolceného (Being John Malkovich), netrvajícího (Memento). Ne tak zde. Jestliže každé vyprávění podmiňuje svou možnost ideologickým diktátem jednoty nejméně jednoho subjektu (vypravěče, implicitního autora apod.), pak vizuální vyžehlenost je jenom něčím, co tento imperativ znemožňuje přehlížet. Těch několik momentů věnovaných Lacanově zrcadlové fázi je myslím klíčových. Jestliže se totiž zrcadla zmnohonásobí, budou působit zcela opačně (mnohokrát opakovaná a citovaná scéna z Wellesovy Dámy ze Shanghaje: na který obraz v zrcadlovém bludišti vystřelit?) a subjekt se neustaví. A jestliže se neustavil a čas není lineární a "bezpečný", nulový stupeň subjektivity je kdekoli. Nezáleží na tom kdo vypráví, zda dítě či stařec, protože ani jeden v zásadě "není". Stálo by za to zauvažovat, proč Mr. Nobody uspěl víc než Southland Tales (a proč se nelíbil těm, kterým se líbily), když od nich v mnoha směrech nestojí příliš daleko (trvám na tomto topologickém paradoxu). Uvědomuji si že jsem už otazníků napsal víc než dost, ale jeden nebo dva si ještě dovolím: není to proto, že rozbourává samozřejmost "nějak" koherentního vyprávění a fikčního světa na poli mainstreamové kinematografie, kde to nikdo nečeká? A proč se vlastně líbil vůbec někomu, když je ve skutečnosti tak pesimistický? ()
Už dlouhou dobu jsem neviděla lepší film... je třeba ho sledovat od samého začátku až do konce, jelikož děj příběhu je tak pomatený a pomíchaný zároveň, že se v něm člověk snadno ztratí, ale vzhledem k tomu, že film je od začátku chytlavý, člověk se na děj soustředí ze všech sil a pochopí. Řekněme, že je to něco typu "The Butterfy Effect" nebo "Southland Tales", přesto se s tímhle fimem rovnat nedají. Na závěr totiž vyplivne tak zajímavou a úchvatnou pointu o životním rozhodnutí malého chapce, že nestačíte žasnout. ()
Tento film jsem si zamilovala již od první minuty - skvěle zvolená hudba, která dokresluje jednotlivé, občas chvílemi pro někoho bizarní, obrazy a nutí vás k zamyšlení nad myšlenkami, které snímek postupně servíruje. Pro někoho je Mr. Nobody jen nafouknutá bublina či kýč, který staví v podstatě na nesmyslech, já zastávám názor zcela opačný. Jak se říká - "Sto lidí, sto názorů" - tak jim je ponechme. Osobně si velmi ráda prohlížím obrazy či umělecké fotografie a u tohoto snímku jsem měla pocit, že se nacházím v galerii, kde si autor (v tomto případě režisér) dal na jednotlivých záběrech opravdu záležet. Pokud jsem si všimla správně, tak téměř v každém záběru naleznete nějaký akcent červené barvy, což je mi velmi sympatické. Jared Leto ve své roli opět nezklamal, o svém hereckém umění mě přesvědčil již ve snímku "Requiem for a dream" a zde ve svém tažení opět pokračuje. Vynikající výkon také předvedla nástupnická mladá herecká generace v podání Juno Temple, která mi do této chvíle byla zcela neznámá. Film jednoznačně zařazuji do svých TOP10 filmů a věřím, že zde nějakou dobu pobude. Doporučuji jej zhlédnout minimálně dvakrát, abyste pochopili všechny souvislosti a možná i narazili na některé režisérovy vychytávky. ()
Když se pokouším odpovědět si na otázku, co by v mém životě bylo lepší, kdybych se byla kdysi rozhodla jinak, docházím vždycky k tomu, že by věci byly jiné, ale s největší pravděpodobností ne lepší. Moje alternativní osudy na mě občas křičí ve snech a v představách a já většinou nemám dost odvahy na to si přiznat, že průser si mě stejně vždycky najde. Ale i v tom mém životním průseru se najde spousta milých a hezkých scén jako v tomhle filmu. ()
Tohle neberu, to neni film pro mě. Obsáhlejší komentáře nechám na lidech, kterým snímek něco dal. Mně ne. 40 % Oblíbená část- řešení problému s autem ()
Hodně zvláštní film, na který se nelze moc koukat objektivně. Pro mě je to však originální a přemýšlivý počin, který během sledování nedává moc smysl ale je hodně líbivý a až v závěru odkryje jak to vlastně je a to až tak složité není. Nicméně je to hodně dobré. A ten Jared Leto byl skvělý avšak připadalo mi, že tam nebyl až tolik, 4 hvězdy. ()
Donnie Darko meets Butterfly Effect, a to celé ve velice slušivém kabátku. Mysteriózní šílenství o alternativních realitách a cestování v čase, které je o všem a ve finále vlastně o ničem, tohle já můžu. ()
Takový film jsem si vždycky přál :) ()
Pojmenovat tento film Hledá se Nemo, by bylo velmi vtipné a zároveň trefné. Dále prosím ať čte pouze ten, kdo tento film už viděl. Nemo se našel, akorát měl příliš bujnou fantazii. What if ... Když už sleduju nějaký ten film, tak se na něj dokážu 100% soustředit. Pan Nikdo nebyl výjimkou. A tak když na mě pan režisér už z dálky od hospody mává - že "Dneska ne", tak pak nejsem v hospodě překvapen, že ono vážně Ne. O tom, že půjde o kauzalitu / alternativu, mi tedy bylo jasné docela brzy. Ačkoliv tu většina komentuje, jak je děj složité skládat dohromady a jak jednoduchá je závěrečná pointa, nikdo (nebo Nikdo, chte-li) zde nenapsal, jak ji on sám pro sebe chápe (asi z důvodu spoilingu). A právě ona závěrečná pointa v mém případě rozhodla o naklonění se hodnocení spíše směrem dolů. Vadí mi totiž ten (možná nechtěný) alibismus = představy 9-ti letého chlapce. A to i vpřípadě Big Crunche a následného reverse efektu. Rozhodnout se pro Annu (Juno) bych zvládl rozhodně dřív, než za nějakých 109 let :-) ___ Herecké výkony mi nepřišly nijak nadstandartní, ale to je dáno tím, že ani nadstandartní být nemusely. Inspirace z jiných filmů je jasná a chápu, že někteří fandové mají problém ji překousnout. _ Opravdu je každá cesta ta pravá? Hmmm, not really. Nemo_omeN . ()