Světová invaze

Scénář: Christopher Bertolini .. My už jsme snídali, Jsme sedm statečným mariňáků a tuto zaprášenou vesnici ubráníme... _ Politicky korektní volná adaptace kostry first-person shooter game. Bohužel, ne že by byl scénář vyloženě blbej, ale je jednostrannej a jednotvárnej a na nakopnutí celku do vyšších pater zkrátka nestačí. Režie mi zato přišla poměrně snaživá, ale požitku zase ubírá někdy až přehnaně třesoucí se kamera a nevyrovnanost triků (a přitom bylo prostředků více než 2x oproti třeba District9..). Ve výsledku tak film zanechá především dojem, že měl jediný cíl - poutavě nás vybudit ke spálení modré knížky a nástupu do armádního sboru. Jakéhokoliv. 50%. (12.03.2011)

,,BUDEME BOJOVAT ZA NAŠE RODINY, DOMOVY A NAŠI VLAST....POJĎME JIM UKÁZAT, JAK BOJUJOU MARIŇÁCI!!!! “..... /// Skloubit (vykrást) to nejlepší z Mogadishu a válek s emzáky? Jo a málem bych zapomněl na snahu ,,dokumentárně“ vtáhnout do děje. Aby bylo jasno – nejsem odpůrce ,,poctivejch“ loupeží. Může to mít něco do sebe. - TRMA VRMA, NĚKTEŘÍ CHLAPCI UMÍRAJÍ, PORUČÍK JE SMUTNEJ A V PRDELI. JEŠTĚ ŽE MU NA CESTU ZABALILI SERŽU! – Problém je s těmi sympatiemi. Snad jen A. Eckhart s tím svým ustaraným ksichtem.... – VÝBUCHY, STŘÍLENÍ, STŘÍLENÍ, VÝBUCHY, ZVUKY LETADEL A HELIKOPTÉR – na TOHLE připravte sousedy! Jinak jsou tu už jen ,,srdcervoucí“ scény, který film (zbytečně) natahujou a nic originální (natož důležitýho) neříkají. Hlavní je si zapamatovat, ŽE NÁM 7 (až 9) MARIŇÁKŮ ZACHRÁNILO PRDEL! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Seru na scénář, hlavně že to ,,duní“! 2.) Do rybníka mi spadl neidentifikovatelnej předmět. 3.) Už mě dlouho nesejmula správcová. (bacha na sklep!) /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (19.05.2011)

"Battle: Los Angeles" je zcela pomýlený multimediální projekt. Celovečerní snímek s tímto názvem nefunguje jako film, protože je koncipovaný jako videohra, a stejnojmenná videohra zase nefunguje jako hra, protože vyznívá spíš jako typicky odfláknutý merchandise komiks. Film působí jako maximálně frustrující nadstavba soudobého trendu videoherních blockbusterů typu "Call of Duty: Black Ops" či "Medal of Honor", které hráče zbavují role manipulátora a staví ho do pozice pasivního pozorovatele předskriptovaných scén. Ve "Světové invazi" takto jsme nuceni přihlížet videohernímu vyprávění, které směřuje přes narůstající počet nepřátel a stupňující se obtížnost protivníků až k závěrečnému boss fightu. Jednotlivé akční scén prokládají hloupoučké cutscény, které se snaží ustanovit osobnosti postav, ale zoufale při tom selhávají. Teoreticky podobný "Černý jestřáb sestřelen" fungoval díky tomu, že drama čerpal ze samotné centrální situace vyjádřené v názvu a postavy profiloval pouze do takové míry, aby byly od sebe základě odlišitelné. Naopak "Světová invaze" bere útok mimozemšťanů jako zástupnou věc pro titěrné a směšně schematické problémy jednotlivých postav. O to větší průšvih je, že když už k filmu vyšla videohra, nejen že je trapně krátká, ale především není vůbec spektakulární. Namísto bombasticky hyperrealistického vzhledu a intenzivní akce snímku dostali hráči vypelichaný vizuál s minimem detailů, zato se směšnou fyzikou postav a zákonitostmi zcela popírajícími fakta řečená ve filmu. Právě panákovitá stylizace spolu s doslovně komiksovými cutscénami hru usvědčuje, že původně místo ní měl vzniknout komiks. (21.06.2011)

Spíš, než velké filmové sci-fi, to připomíná nějakou solidní akční hru typu Crysis II nebo něco takového. Prostě procházíte městem a z ruin se na vás sypou nakrknutí emzáci. Jediný rozdíl je v tom, že si teď nehrajete vy, ale nějaký strýček Jonatán. Provedení se opravdu povedlo, člověk má chvílemi skutečně pocit, že je součástí nějaké invaze. Ostatní, co by člověk od filmu čekal, se nedostavilo. V průměru mi vychází tři hvězdy, ale mám tyhle invazní béčka docela rád. Čtyři, ať má Jonatán radost. (04.07.2012)

SVĚTOVÁ INVAZE je formálně neuvěřitelně precizní dílo, které by se dalo prodiskutovávat dlouhé hodiny a analyzovat na mnoha stranách, ale pokaždé by se skončilo u toho, že každá složka filmové formy slouží k podpoření ideologické roviny. Jinými slovy: ještě nikdy nebyla zesílená kontinuita užita tak dobře k něčemu tak odpornému, jako se to stalo v případě této extrémně pravičácké (neplést s extrémní pravicí) náborobé agitky. Paul Greengrass naposled použil shaky-cam, aby z liberální pozice poukázal na to, jak média vytvářejí určitý obraz skutečnosti, na čemž se svou měrou podílí i kinematografická díla se svou schopností skutečnost přepsat. Jonathan Liebesman naopak shaky-cam zvolil pro dosažení větší uvěřitelnosti, kdy se nepolemizuje s tím, nakolik jsou věci nám prezentované prostřednictvím různých mediálních kanálů pravdivé. Od sebereflexivnosti se zde posunujeme k sebepotvrzování, což stvrzují vojáky v televizi viděné a následně v akci verifikované záběry mimozemské invaze. Vyprávění se řídí videoherní logikou (rychlé shrnutí výchozí situace, v krátkých medailoncích představeny postavy s minimální možnou psychologií a snadnou rozlišitelností díky jejich typizaci, postup po misích vstříc většímu počtu nepřátel, zatímco se za akce seznamujeme s fungováním světa), což má vést k maximální možné imerzi. Nemáme si uvědomovat celospolečenský dopad něčeho podobného, jak nasvědčuje jednak patřičně blockbusterově epická a nad obrazem dominující hudba Briana Tylera, jednak žánrová uvědomělost, kdy postavy vedou dialogy odkazující k jiným kinematografickým dílům a hereckým osobnostem, sebeironicky se porušují klišé (viz výbuch helikoptéry). Zastírá se tím, že zatímco pozornost odvádí svým netradičním uchopením jisté prvky, jiné - sloužící propagandě - jsou umocněny, až by zelený baret John Wayne zrudnul závistí, když na místo jednoho dítěte je jich rovnou několik, aby mohly být rekrutovány do armády (atd. apod.). Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale mám za to, že SVĚTOVÁ INVAZE se může zamlouvat jen třem typům lidí: 1.) zarytým republikánům, pro které jsou podobně historicko-politicky nemístné ZELENÉ BARETY Johna Waynea (u Liebesmana Vietnam nahradil Irák) pohádkou na dobrou noc; 2.) totálním ignorantům, kteří jsou necitliví vůči otázkám filmové formy a významů; 3.) jedincům s velice specifickým smyslem pro humor, kteří se dovedou podvratně bavit na úkor vložené ideologie, a přitom oceňovat vysoké estetické kvality (což o to, ŽID SÜSS je taky v mnoha ohledech z hlediska stylu pozoruhodný). Sorry, nespadám ani do jedné z výše zmíněných skupin. (29.03.2011)