Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
My deti zo stanice Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Režie:
Uli EdelScénář:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)
(více)Recenze (552)
Nestojí to za to, radši si přečtěte knížku.. jediné co je na filmu dobré je, že je natočený podle dobré knihy, navíc i podle pravdy. Filmově natočené narychlo a lacině, primitivní humus. ()
Velmi sugestivní film o závislosti na tvrdých syntetických drogách i o odcizenosti života v mega aglomeracích. Postupná, ale velmi rychlá proměna hlavní hrdinky z naivní holčičky v úplnou trosku je hrozivá tím více, že jde o příběh podle skutečnosti. Velmi rychlá relativizace morálních zásad a posouvání mezí co ještě pro dávku udělám směrem k "cokoliv". Velmi depresivní, děsivé, ale poučné. Skvěle natočené. Syrovější a "dokumentárnější" než třeba Requiem za sen. Berlínská sídliště a nádraží se tolik se tolik podobají Praze 70-80 let, že pro nás je toto asi autentičtější. Bonusem je hudba Davida Bowieho a scény z jeho koncertu. Ostatně jeho tehdejší stylizace velmi konvenuje s depresivností a krizí identity té doby. ()
Drsný příběh tehdejšího Berlína, ovšem, takových napsalo toto město v té době hodně. ()
Film My děti ze stanice Zoo se od ostatních filmů s drogovou tematikou odlišuje nízkým věkem hlavních postav - DĚTÍ, až mi jich bylo líto. Když jsem pak usínal, hodinu po skončení filmu, pořád jsem před očima viděl ty jejich, drogami, zdevastované obličeje, dost podobné zombiím. ()
Requiem za sen mne šokoval, Trainspotting mne uzemnil, Basketball Diaries mne překvapil všemi způsoby jak se překvapit dá, ale tohle, tohle mne dostalo na plné čáře a Natja, na to že jí bylo 15 let, jeden z nejúžasnějších výkonů jaké jsem kdy ve filmu viděl!!! Pochopitelně dojmu pomohlo i shlédnutí v originále a to němeky neumím, ale tím více to bylo také autentické. ()
Pročetl jsem tu většinu komentářů a musím říct, že to je jedno z mála děl, kde dokážu snad každý názor pochopit. Pro mě je tohle absolutní srdcovka, viděl jsem nejdřív film a hned poté jsem si musel přečíst i knížku. Vůbec první setkání s Christiane proběhlo někdy v sedmé třídě, kdy nám na hodinách občanské nauky četla učitelka fragmenty z knihy, pamatuji si, že jsem to ještě dlouho nemohl vypudit z hlavy. Ale není to nic oproti tomu, jak mě to "sejmulo", když jsem během tří dnů viděl film, posléze četl knihu a hned jsem navázal i knižním pokračováním, které vypráví o životě hlavní hrdinky po první knize až dosud(léta páně 2014). Ta neuvěřitelná naléhavost, která z toho díla doslova čiší, mě opravdu uchvátila a přibyla do sedačky. Tím, že je příběh podle skutečných událostí a tím, že ve filmu hrají povětšinou buď neherci nebo samotní feťáci, tak to dostává snímek úplně do jiné dimenze. Navíc je vše doplněno hudbou Davida Bowieho, a když je záběr na špínu západoberlínského centra let sedmdesátých a začne hrát Heroes, tak jsem měl opravdu tak svíravý pocit v žaludku, jaký mi nikdy žádný jiný snímek nepřivodil. A to si ani nedovedu představit, jak to muselo působit na tehdejší společnost, kde bylo téma drogově závislých ve věku 13-15 let absolutní tabu. Nějaký Helmut jezdící v zánovním Mercedesu přišel z práce, pustil si magnetofon a žil si svůj panelákový sen ve Spolkové republice Německo, a asi ho vůbec nenapadlo, že kousek od něj se odehrává sociální boj o místo na pomyslném slunci, který záhy přechází na boj o každodenní dávku, na boj o zákazníky... aby si mohly děti zaplatit každodenní dávku. Je to taky asi jediný film, kde jsem soucítil s hrdinou feťákem, protože 13 letá holka, která se vychovává sama, snaha o to zapadnout, najít si nějaké kamarády, tak prostě dělá to, co vidí u starších, aby taky byla tak cool a v pohodě jako oni. I po letech je to hodně silné sociální téma a dával bych to jako povinnou četbu někdy ve věku 12 let, protože tohle musí zanechat na těch dětech následky a odpor k drogám. Sugestivní jak svině. Hodně z vás tu vyčítá filmu, že je oproti knize příliš stručný. Tak jasně, knížka bude vždycky podrobnější, ale jsem toho názoru, že právě tady šlo o zachycení naléhavosti tématu a situace, a proto vůbec nevadí přeskočený začátek a useknutý konec, tady šlo o to vidět 13ti leté děti s jehlou trčící z ruky, jak objímají mísu na veřejných a odpudivě špinavých záchodech. O to, jak mladí lidé ztrácejí veškeré iluze ještě vlastně předtím, než si nějaké stihnou vybudovat, protože už je to jen o jednom, jak se vyhnout absťáku. Pro mě nejlepší film o drogové problematice. ()
Scénáristicky, dramaturgií a režijně naprosto nezvládnutý film. Je ale Natolik zajímavý jako dokument tehdejší doby a problémů mladé generace, že to, hlavně ve druhé polovině, diváka šokuje a fascinuje. Jako film odpad, jako dokument nesmírně zajímavé a děsivé. ()
6.6/10 a další důkaz, že natočit film podle knihy, se ne vždy úplně podaří. Knihu My děti ze stanice Zoo jsem před nedávnem četl a moc si ji oblíbil (ve zkratce je to prostě mistrovské dílo, které by si měl přečíst každý) a kdo knihu četl hned na začátku filmu pozná, že tvůrci filmu vynechají SPOUSTU věcí a začnou film tam, kde začít rozhodně nemá, a my tudíž už od začátku přicházíme o hlavní důvod co ji k tomu Háčku dohnalo. Když ale pominu, že je to podle knihy, máme tu smysluplný film s poměrně dobrými hereckými výkony a hudbou. (Jen na závěr musím dodat, že němčinu jako jazyk nenávidím a tento film mi to jednoznačně potvrdil :) ()
Biografická snímka o živote drogovo závislej tínedžerky Christiane Felscherinow (Natja Brunckhorst) zo Západného Berlína sedemdesiatych rokov dvadsiateho storočia. Dielo režiséra Uliho Edela býva často mnohými označované ako kultové. Jeho "kultovosť" je však pre diváka pomerne ťažké vidieť, pretože sledovať vyše dve hodiny potĺkanie sa mladistvých "smažiek" zväčša nočným Berlínom nie je zrovna filmovým zážitkom. Aj keď, pravda, čím ďalej sa príbeh Edelovej snímky rozvíja, tým je nielen drsnejší, ale aj kvalitatívne lepší. Jeho prvá polovica je však do veľkej miery nudná, nezaujímavá a pôsobiaca ako jedno veľké promo Davida Bowieho, ktorý sa tu dokonca objavuje v cameo role. Druhá polovica filmu je naturalistickejšia a divák sleduje postupný pád postavy Christiane prakticky až na dno. Zároveň vidí neraz až fatálne následky, ku ktorým pre vplyv drog dochádza v Christianinom bezprostrednom okolí. Možno povedať, že príbehovo ide v podstate o podobný film, ako každé iné dielo s drogovou tematikou. Väčšinu času tým pádom divák sleduje, ako sa závislí snažia získať drogy, ako si ich vnútrožilovo aplikujú a ako prakticky bezcieľne prežívajú zo dňa na deň. Nič atraktívne príbehovo neponúka ani Edelov film, ale oceniť je potrebné aspoň to, že kvalitatívne má stúpajúcu tendenciu, takže v konečnom dôsledku nepôsobí ani zďaleka najhorším dojmom. Celkovú kvalitu navyše zlepšujú aj ďalšie skutočnosti. Jednou z nich je skvelá západná výprava niekdajšieho rozdeleného Berlína. Najrôznejšie miesta a zákutia vytvárajú špecifický kolorit a podpisujú sa na nepríjemne pôsobivej atmosfére celej snímky. Druhou skutočnosťou, ktorá stojí za zmienku, je vynikajúci herecký výkon mladej Natje Brunkchorst. Christiane F. – Wir Kinder vom Bahnhof Zoo asi nie je úplne vhodné označovať ako kultový film. Úplne legitímne je však označovať ho ako film o mladistvých feťákoch, ktorého kvalita paradoxne dokáže prekonať divácke očakávania pre dôvody, ktoré sme spomenuli skôr. Sám o sebe Edelov počin príbehovo atraktívny nie je, ale spôsob, akým je natočený, z neho dokáže vyťažiť to najlepšie. ()
Tenhle film na mě opravdu hluboce zapůsobil. Hudba Bowieho tam neuvěřitelně pasuje. ()
Od tohoto filmu jsem čekala více, než mohl nabídnout. Kdybych pár týdnů před jeho shlédnutím nečetla knihu, tak bych se v mnoha místech ztrácela a nevěděla, co se vlastně odehrává. Přesto se mi ale film líbil, zaujala mě i nadčasovast příběhu - přestože je film skoro 30 let starý, stejné problémy se objevují stále, proto je určitě dobré tento film vidět a uvědomit si, co drogy s člověkem mohou udělat, když si je připustí k tělu. ()
Stejnojmennou knihu, která posloužila jako námět,jsem četl a byla výborná. O něco méně kvalitní, což však neznamená špatný,je i tento snímek.Největší negativum spatřuji zejména v chybějících úsecích děje, které by vysvětlily hrdinčino z filmového hlediska nelogické chování.Film tak působí jako několik epizod ze života jedné feťačky bez viditelného propojení navzájem a to občas působí trochu zmateně.Za největší klad pak jednoznačně považuji značnou realičnost a brilantní znázornění depresivního a bezvýchodného života na ulici, které je podkresleno hodícím se hudebním doprovodem.P.S.: Nedávno jsem v médiích zaznamenal zprávu,že hlavní hrdinka, která kupodivu dodnes žije, po letech abstinence opět "vesele" zahučela do drog, takže celá sága má bohužel i dnešní smutné pokračování. ()
na knižní předlohu to nedosahuje ()
V první řadě hodnotím film, jako kdyby kniha neexistovala, protože kdybych měla porovnávat film oproti knize, byl by film odpad. Začátek filmu je vlastně hrozně dobrej, ničení života v rychlém tempu, žití od dávky k dávce, má to sílu a tempo. Ale když už postřehnete, jak hrozně v haj*lu hlavní hrdinka je, je strašně těžký prokousat se přes prostředek. Nic novýho, nic záživnýho, jenom neuvěřitelně vlekoucí se nuda a ztrácející se tempo. Konec sice zase nabere nějakou energii, ale.. A po přečtení knihy mě taky napadá, jakto, že jsem ten film vůbec chápala, když tam tolik věcí nebylo..ale jelikož jsem dřív viděla film, než četla knihu, tak vim, že jsem to chápala, tak nějak.. trochu pofi 4*, ale. ()
Na tenhle film jsem se opravdu hodně těšila. Knížka se mi "líbila" strašně moc (pokud v souvislosti s něčím takovým můžeme vůbec použít sloveso líbit) a od filmu jsem očekávala převedení knihy do filmové podoby. Zřejmě to byl první kámen úrazu. Přijde mi, že tvůrci filmu vynachali zásadní momenty z knihy a ten začátek... Závislost na drogách jsem hlavním představitelům věřila, ale jak k ní hlavní postava přišla...? To jsem, upřímně řečeno, z filmu moc nepochopila... Všechno to šlo nějak ráz naráz - první dávka (žádné hezké pocity, proč by ji mohlo lákat zkusit to znova), hluboká a dlouhotrvající závislost, jeden pokus přestat a... konec... Navíc ještě lehce pozměněný. Je těžké hodnotit film na podobně vážné téma, ale mně zkrátka tenhle film neoslovil. A asi by mě ani neodradil od případného rozhodnutí vzít si dávku - narozdíl od knihy. ()
Můj dojem není zcela aktuální, protože film jsem viděl někdy před 2 lety. Filmové zpracování za knižní předlohou hodně zaostává a zdaleka není tak působivé. ()
Film mi přišel "Podívejte se já fetuju, já jsem ale chudák a jsem taky zajímavej, tady jsem". Toto je fakt kýč co má hrát někomu na city, mě hrál možná tak na nervy. ()
Nechutné, autentické a obdivuhodné... Především v obsazení tak mladých lidí. Řekla bych téměř základní filmové dílo této problematiky. ()
Oproti knižní předloze hodně "osekané". Nejspíš to je i stářím filmu a hlavně zpracováním. Některé dialogy a scény byly zbytečně zdlouhavé a na úkor toho tam opravdu hodně chybělo. Řekla bych, že ty dvě hodiny by se dali rozvrhnout jinak a tento snímek zpracovat lépe. Také atmosféra a celkový dojem se nevyrovná pocitům, které jsem měla při čtení knihy. I přesto dávám 3* za snahu rozšířit tento zajmavý příběh i mezi lidi, který nečetly knihu. BTW už v životě se nepodívám na žádný film v němčině! V tomto případě snad radši dabing :D ()
Velmi dobré. Opět se mi chtělo z feťáků blejt. V současnosti by to chtělo, aby někdo vyprodukoval nějakou podobnou výpověď na téma alkohol a jeho dostupnost a dopady na lidi u nás. Třeba bychom potom nedrželi primát ve spotřebě piva na hlavu. ()