My děti ze stanice Zoo

I když film ani zdaleka nedosahuje kvalit knihy, myslím, že se docela povedl. Až u filmu jsem si uvědomila, jak moc mladí hlavní hrdinové doopravdy byli a hlavně jak blízko velkému průseru jsem byla já během svého dospívání..Akorát bych dala trochu větší prostor postavě Christianiny matky, která z filmu vyzněla jako kdyby se jí osud její dcery moc netýkal. Naopak se mi moc líbil soundtrack, a to nejen díky skvělému Davidu Bowiemu! (10.03.2012)

Nečetla jsem knihu a film jsem poprvé viděla v 18ti letech.Tenkrát mi to přišlo tak dobře rebelský, neviděla jsem v tom ten hnus a odpor jako dnes když jsem nejen starší (chápejte i rozumnější) ale především jsem matkou. A tohle je hodně ostrý příklad jak nežít a jak se nechovat. Zkusit se má všechno, něco jen okrajově něco na plno a něco stačí jen vidět a člověk už zakusí víc než by čekal. Závislost je otřesná v jakékoliv podobě a je fajn aby to mladší svět viděl i takhle zfilmované. Dávám střední cestu a modlím se za svoje děti. (26.01.2016)

Velmi silný příběh, jenž je pořád aktuální. (21.11.2018)

Knížku jsem četl asi dvakrát, film jsem nyní zhlédl po dlouhé době znovu a nemůžu říct, že by to bylo lehké zklamání, naopak, tvůrci udělali, co mohli a podpořili to i samotní mladincí herci a film má stále co sdělit …. a přes tu šílenost a pravdivost celého příběhu dle skutečnosti ten Detlefův čumáček byl moc sexy (herec Thomas Haustein „za mlada“) … 8988 (26.08.2023)

Velmi působivé. Navzdory délce filmu nemá toto dílo žádné "hluché" místo. Postavy - a herecký výkony rovněž - působí velmi přirozeně a spontáně. I když..., na druhou stranu mi nebyla - neboť jsem knihu bohužel nečetl - zcela objasněna role matky. To ta dáma byla slepá, že neviděla v jakém stavu se její dcera nachází? (16.10.2007)

Tak tohle byl nástřel jako prase, myslel jsem, že dobré německé filmy točí jen Tykwer a Wenders, ale Uli Edel překvapil, sice měl skvělou předlohu, ale ta ho asi spíš svazovala, prostě debut jak poleno. Těch 138 minut uteklo jako voda a já jen zíral, Bowie příjemně překvapil a jeho hudba skvěle dotvářela atmosféru tehdejšího Berlína...prostě vymazlený film... (02.04.2008)

Knihu Děti ze stanice Zoo jsem četla a film, kterému právě tato kniha byla předlohou se snaží ve dvou hodinach neco málo zachytit. Ale je toho opravdu malo... aby to stalo opravdu za to film by asi musel mit minimalne 3 hodiny. Některé scény byly opravdu naturalistické a některé trochu hluché, moc zdlouhavé... Také by možná neškodilo, aby celý film byl právě doplněn nějakými úvahami přímo od CHristine, takhle jsem se v tom někdy špatně orientovala a kdybych knihu nečetla přesně bych netušila, co zrovna která scéna měla znamenat. Také vztah Christiny s otcem a matkou popř. Klausem byli jen málo popsané. Mno film byl jistě zajímavý, hlavně to že je autobiografický, proto dávám 4 hvězdičky, přesto je ve filmu mnoho "much" :-) a jak už jsem zmínila naturalismus z některých scén jenom čpí, ovšem co jsem považovala jako absolutní quasch, byly ty krasně čisté zachodky, na kterých se fetovalo... nevěřím, že by v Berlíne měli tak vyvoněné zachody :-). (24.07.2008)

Natja Brunckhorst podala neuvěřitelný herecký výkon. Jinak filmu není co vytknout. Velmi dobrá hudba, režie a silný příběh, který je skvěle zpracován. (15.11.2008)

Mínusom sú dialógy, ktoré pôsobia strojene, a sú nezaujímavé, pretože väčšinou iba komentujú to, čo divák sám vidí, namiesto toho aby poslúžili na hlbšiu introspektívu. Film tlačí na pílu, pôsobí moralisticky, poučujúco a výchovne, namiesto toho, aby niečo ostalo aj implicitné. 3 hviezdičky za vizuálnu stránku a atmosféru. (28.02.2009)

Filmy o fetujících fraccích opravdu nejsou můj šálek kávy. Celý film jsem přemítal, jak by jim slušelo pár přes tlamu, případně bičem, to se pak nechává vtáhnout do děje hodně blbě. (18.06.2009)

Tak tohle se mi líbilo. Četla jsem i knížku, kde byl příběh vypravován hlavní hrdinkou stejně jako film, spolu s výpověd'mi matky. Je to síla, jak může taková čtrnáctiletá holka snadno spadnout do takového svinstva. (29.07.2009)

Knihu jsem četla asi třikrát..film ne že by byl zklamáním, ale byl jiný..jak to tak bývá.. (06.09.2009)

Knížku jsem přečetl třikrát, poprvé v deseti letech, naposled asi před rokem a o tom, že existuje film, jsem se dozvěděl docela nedávno. Ve filmu chybí: úvodní hašišové období a seznámení s brutálním sídlištěm a rodinnými problémy; závěrečná část, kdy vyžilá Christiane čte Ericha Fromma a je nejdrsnější, nejzkušenější a nejchytřejší holka na vesnici, kde se vyléčila; mnoho a mnoho rodinných scén s rodiči a s přítelem matky, druhé odvykání bez Detlefa a období, kdy Christiane bydlela u otce; důkladnější popisy stálejch zákazníků, hlavně Koktavýho Maxe, celkem dojemného úchyla, který je ve filmu použitej jenom na vrcholnou scénu s bičováním; no a démonickýho skoro mrtvýho feťáka, kterej na začátku Christianě půjčí nádobíčko a na konci na záchodě ukradne dávku a vrazí si ji do krku jsem si představoval mnohem strašidelněji. Nicméně to není kritika filmu, to je reklama na knihu. Tvůrci filmu z lehce dokumentární, dost sociálně kritický a detailně osobní zpovědi udělali výtečnej atmosférickej sociální horror. Pomalu se rozjíždějící gradace, která se zrychlí po děsivým prvním odvykání a oproti knize, kde je bezvadně a důkladně popsaný zacyklení sebe sama obelhávajícího závisláka, přidává dál na tempu až do zběsilýho závěru, kdy Christiana zjistí, že Detlef spí se zákazníkama, zbičuje Maxe a najde v novinách zprávu o smrti Babsi, je perfektní a nesmírně působivá. Kniha zdůrazňuje depresivní atmosféru chudinskejch sídlišť, kde děti vyrůstaly, film zase krásně ukazuje špínu metra, nádraží, Soundu - nejšpinavější evropský diskotéky, veřejnejch záchodků a vůbec Západního Berlína té doby (1975-78). Děvče, který hrálo Christianu, je na to, že jí bylo patnáct, a že to byl první film, moc dobrý, hezky nalíčený a kromě toho jsou herci Christianě a Detlefovi docela podobný. To je skoro všechno. Celkem třeba 90 %. (27.11.2009)

Tenhle film nejde porovnávat s Requiemem. Aronofsky točí umělecká díla, tohle je ryzí naturalismus, který kdyby viděl Zola, tiše by poslintal všechny blitky co ze sebe hlavní představitelka poslala, někdy mi přišla jak fontánka. Krůček, jediný malý krůček všechny dělí od konečné stanice. Pět červených hvězd k jedné zlaté na nebi. Btw. kdo žije v Praze určitě zná českou obdobu Christiene. Blonďatá, ne zrovna věkem sešlá slečna, která dřív (kdoví kde je jí teď, nechci napsat konec, protože jsem jí už dlouho neviděl - třeba se vyléčila) s nepřekonatelnou každodenní pravidelností přesvědčovala lidi na Muzeu, že potřebuje dvacku na vlak, protože jí ukradli peněženku. Věřte nevěřte, jeden příjemný pocit z toho filmu mám - osvěžil jsem si němčinu. Nejlepší scény - 1)slečna pozvrací krví příteli dávku přímo před nosem. A tak si kladu otázku (nejsem zběhlí ve způsobech konzumace heroinu) jestli se vůbec dá brát nosem. 2) Ten týpek co na dámských záchodcích přeskočil přepážku, čapnul Christiene stříkačku, vyšel ze dveří a před zrcadlem a starou babičkou si šlehnul přímo do krku. Připomínal mi Bowieho, ale asi se pletu, oni se tam tak snažili vypadat všichni. PS - pro všechny moralisty okolo - drogy jsou prostě špatné - ááááno Sie war erst 14! (04.01.2010)

Natočeno tak přesvědčivě jak jen to šlo! Feťácké prostředí, diskotéka a nejen to má velký vliv na můj celkový dojem z filmu. Knihu jako doporučenou četbu a film jako nutnou projekci. Silné :) (03.04.2010)

Čítal som knihu chcel som vidieť film, oľutoval som. No nebolo to až tak zlé. (17.05.2010)

Když pominu to, že tam šnupali heroin - WTF?! Tak je to určitě povedený, poměrně realistický a hlavně depresivní snímek. V několika ohledech připomínající Paniku v Needle parku. Kniha se mi sice líbila více, ale i tak jsem se nenudil... (30.07.2010)

Ačkoli se mnou film v některých scénách lomcoval jako ranní mrazík uvázaným ratlíkem, nemůžu říct, že bych byl unešen. Kniha, kterou jsem zhltl za dva dny, mě přinesla dodnes nepopsatelný zážitek. Filmový přepis zaujme hereckými výkony a atmosférou "betonové džungle" jako vystřiženou z knihy, ale přesto zůstává (jak už to bývá) jen neúplným obrazem. Začátek by si zasloužil protáhnout, takhle je to jako nasednout do vlaku bez výchozí stanice. Pro podobný zážitek shlédněte Paniku v Needle Parku. (26.10.2010)

Početnými zmenami štruktúry "príbehu" sa film stal v porovnaní s knižnou predlohou značne autonómnym dielom. Bohužiaľ to má ten nemilý dôsledok, že sa z neho vytratila autentickosť skutočnej životnej skúsenosti. A miestami som prepadal podozreniu, ktoré sa mi potvrdilo po dodatočnom, práve dokončenom prečítaní knihy, že som o čosi scenáristom pripravovaný, predovšetkým na samom konci, keď sa happy end nalepil na poslednú, dosť beznádejnú scénu vo forme lakonického konštatovania. Celkovo ide o zaujímavý obraz zo života jednej drogovo závislej, o ktorom ale nedokážem povedať, či nejako zvlášť vyčnieva nad konkurenciu. Jedna vec na ňom ale určite pozoruhodná je: obrazová stránka. Natja Brunckhorst podala nielen skvelý herecký výkon, ale je aj na pohľad veľmi výraznou a príjemnou (čo je dosť paradoxné) konštantou diela. Vizuálne spracovanie urobilo niektoré drobné motívy, ktoré sa v knihe strácali, resp. vôbec neboli, silnými momentmi celej story (môj námatkový výber: dáviaca scéna počas Christianinho a Detlefovho pokusu o únik z bludného kruhu; Babsino stretnutie s bezmocnou, na ulici sa v absťáku trasúcou Christiane; okradnutie Christiane o dávku narkomanom, ktorý skočil do WC kabínky). A vôbec, na celé to premietnutie prostredia v Sounde, nehostinnej tváre Berlína či vizuálne nechutných postáv ako Detlef či jeho Freier atď. na filmové plátno som síce pozeral so zhnusením zarytého introverta a abstinenta, ale to je asi len ďalším potvrdením prinajmenšom "obrazovej" kvality filmových detí zo stanice Zoo. (11.05.2011)

Kdo chce kam, pomožme mu tam. Ale jo to skličující, to bezesporu. (24.04.2012)