Pouta

Na jedné straně dusná atmosféra a geniální výkony Ondřeje Malého a Oldřicha Kaisera, na druhé straně až moc doslovné, místy nevyrovnané a především tomu snímku ubližuje digitální kamera. Opravdu nechápu, proč si tvůrci nevzali starý dobrý 35 mm materiál. Ale každopádně určitě je to nadprůměrný film, ovšem trojice Normal - Tobruk - Venkovský učitel zůstala nepřekonaná. (18.11.2011)

Realisticky zobrazené reálie reálného socialismu působí, že film vyznívá do té míry věrohodně, že člověk naplno uvěří, že tak, jak se zde podává, fungoval i mechanismus uvnitř StB. V prostředí, v němž všichni špiclují všechny a nikdo si nemůže být jistý, kdy je lovcem a kdy zvěří, se nutně stírá rozdíl mezi vnitřními psychickými pocity estébáků, konfidentů a pronásledovaných. Nakonec zcela logicky vymizí i takové kategorie jako svědomí, soucit, přátelství, láska, a to u všech zůčastněných. Tenhle film by neměl zůstat přehlédnutý. (30.12.2010)

Skrze skvostný Štindlův scénář, přesnou detailní výpravu (úplně jsem si oživil vzpomínky na třeba píchací stroje na lístky v tramvajích atd.) a invenční zvukovou složku vypráví Špaček tuze zajímavý, tíživý a výtečně vygradovaný psychologický portrét jednoho zamindrákovaného hajzlíka, který si ze své pozice estébáckého fízla hraje na poloboha. Závěrečné setkání v disidentově bytě považuji za nejlépe zrealizovanou a zahranou scénu v českém filmu minulého roku. Ondřej Malý si už může chystat poličku pro lvíčka. (10.01.2011)

3, 4, 5. Koukám do prázdého textového pole a sleduju blikající kurzor.. Kdyby tu byla ta možnost, jako komentář by stačil. Sleduji ho, ale vidím Antonínův obličej. 3, 4, 5. Skrze šílenství přichází poznání. Poznání ale leží na dně propasti a přináší smrt. Smrt mysli. Všechny ty loutky hrály své patetické role. A on je pozoroval. On je viděl a bylo mu z nich špatně. Cítil ten systém všude okolo sebe a bylo mu z něj na nic. Cítil ho na sobě. Ale on se jím ovládat dál nenechá, všechno to má svou logiku a v ní je klid, v ní najde spásu. Lidi, loutky, věci, které se té logice vzpírají nasměruje tam, kde je jejich místo. Všechno je tak zbytečné, povrchní, falešné. Proč existují lidé, co to ještě nevidí.. Konečky prstů se dotýká svého cíle, vysněného zatracení. Není důvod dál si hrát. Ani ta jediná, čístá, s hlavou nad úrovní toho bahna, neměla pochopení.. 3,4,5. Hledej pravdu. Definuj pravdu. Urči pravdu. Propadneš se do lži http://youtu.be/m_70AxZx9V4 (23.01.2010)

"Mohli jsme umřít, a byli jsme na to pyšný..." Vynikající a v mnohém originální film (který jen tak mimochodem nemá s Životy Těch Druhých společného vůbec nic kromě toho, že hlavní hrdina je příslušník tajné policie;)), kterému vévodí malý velký Ondřej Malý coby poručík Antonín Rusnák. Ne že by jeho kolegové a kolegyně taktéž nepodávali pozoruhodné výkony - čtenářský úsměv Kristíny Farkašové nebo "Můžeš mi to říct ještě jednou?" Barbory Milotové si budu pamatovat hodně dlouho, stejně jako mnohomluvné "Tak jo." soudruha majora Oldřicha Kaisera a nemálo dalších střípků toho velkého filmového obrazu. A že je adjektivum velký skutečně namístě. Špačkův tým dokázal natočit navzdory více než štědré stopáži (jakkoliv to může znít nepatřičně) skvěle plynoucí podívanou, která různým divákům - ale když o tom přemýšlím, tak i témuž divákovi při reprízách - přináší různé zážitky a témata, nad kterými se lze zamyslet a z hlediska uměleckého se jimi kochat. Pouta jsou velmi originálním náhledem na již mnohokrát zpracované téma fungování represivních složek minulého režimu. Pořád si nejsem jist, zda je tu řešení otázek politicko-společensko-filozofických prvním či druhým plánem, protože studie zde přítomných charakterů je možno naroubovat i na jiné reálie, a stejně tak je tomu i se sledováním rozpadu osobnosti hlavního hrdiny. Co bylo příčinou, a co následkem? Pal to čert, tohle je prostě jeden z jasných kandidátů na velkého krotitele Lvů (a po udílení cen za rok 2010 nutno konstatovat, že akademie ještě není zcela ztracená instituce), a nemusím ani rozebírat to ironizování disentu skrze Luboše Veselého nebo demonstraci vypočítavosti tělem zapáleného příslušníka StB, ale duchem prohnilého západního kapitalisty Lukáše Latináka. Po dvou kinovečerech prostě poctivá stovka a zájem o psycho elektronický hiphop navrch:) PS: Zpětně se mi vybavilo, že mé dojmy zřejmě pozitivně podpořil i fakt, že jsem týden před návštěvou projekce Pout strávil víkend na Petržalke. Kdo neviděl, neuvěří - zanedbaná zákoutí hradecké třídy E. Beneše hadr. (22.03.2010)