Je to i můj život

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl. (16.08.2016)

Tenhle film se vám snaží atakovat city ze všech stran, ale tak nějak neúspěšně. Nějak mě to nechalo po celou dobu naprosto emočně chladným. A pokud se takhle zaměřenému filmu s tak choulostivým tématem prostě nepodaří dojmout, je asi něco špatně. Herecké výkony v rámci žánru přiměřené. Stejně tak hudba. Dávám * jen proto, že film má alespoň nějaké poselství, které se snaží předat, tím pádem není tak úplně debilní. (23.01.2011)

Neholywoodský, zajímavý a odlišný film. Neprobrečel jsem ho, ale oceňuji úroveň herectví, příběhu a nápaditosti. Kdybych měl rozebírat jednotlivé postavy podrobněji, napsal bych to podobně nebo úplně stejně jako viperblade: Matka bojující za každou cenu ... rodina, která kvůli nemoci jednoho dítěte nefunguje ... nemocné dítě, které se na to všechno pouze dívá a je mu líto. ■ Moje dvanáctiletá dcera, která má dvě mladší sestřičky i přes položenou otázku: "Jak může dítě zažalovat své rodiče?" prohlásila, že se jí film líbil. ■ Anglický název "My Sister's Keeper" mi připadne být mnohem výstižnější než český "Je to i můj život". ■ P.S. Hledíc do diskuse a čtouce názory, že Cameron Diaz tuto roli nezvládne, musím nesouhlasit: Cameron Diaz je v této roli výborná! (02.05.2010)

Před zhlédnutím jsem od všech slyšela o čem film je, jak končí, ale i přesto, že jsem na to byla připravována, neexistuje film, který by mě stejně rozbrečel a donutil mě tolik přemýšlet. V dohledné době si ho určitě úmyslně nepustím, ale v hlavě mi utkvěl na hooodně dlouhou dobu. A pro ty kdo si chtějí hodinku a půl pobrečet neexistuje lepší volba.. (03.06.2011)

Film, který vás donutí k přemýšlení, ač přirozeně nic nevymyslíte... jen srovnáváte postoje a říkáte si: "Kam až bych zašla já?" Na první pohled dítě pořízené na náhradní díly pro nemocnou sestru vyznívá jako naprostá zhovadilost ve jménu vědy proti přirozeného běhu života a nutí vás kroutit hlavou nad zaslepeností rodičů, ubližujících jednomu dítěti pro uzdravení druhého... ale lze je odsoudit, když jim lékař v návrhu zmínil původně jen pupečníkovou krev? Jenže dítě dál umírá, ale naděje, ta vždycky jako poslední... a vhodný dárce je tak blízko. Pod povrchem rodinného štěstí jsou praskliny... komentuje stav otec, což lze z filmu opravdu vycítit, aniž by diváka obtěžoval nesplnitelnými nesmysly se záměrem provést ho slzavým údolím až k finálnímu vodopádu, jako například zde, Cassavetes se soustřeďuje na všechny členy trpící rodiny ve skutečně působivých, protože možných, životních situacích, navíc výborně zahraných - při odevzdaném pláči malého dyslektika Jesse mně srdce usedalo... Jasně, mouchy by se našly, třeba zrovna podezřele vyzrálá jedenáctiletá Anna (na druhou stranu, když může někdo v pěti letech složit operu...), příliš protahované songy (které však dávaly prostor na urovnání myšlenek z předchozích scén) a Cameron Diaz (i když na vratký balanc mezi odsouzením a pochopením matky, kterou ztvárnila, by se těžko hledal někdo vhodnější), takže vlastně jen mušky :-), každopádně, úkol č. 11 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který mě dojme, splnil očekávání. (16.06.2015)