Habermannův mlýn

Už se nedivím, že se na tomto filmu aktivně podíleli Němci. Pro neznalce naší historie (98% všech diváků za našimi hranicemi) by to vypadalo, že Němci v pohraničí byli v podstatě dobří lidé, kteří udělali pouze jednu chybu. Když dorazili náckové, mávali jim vlajkami. Češi je pak za to odsunuli, zmlátili a povraždili. Fakt, že filmaři nedokázali ukázat zfanatizovanost Němců (u Čechů to dokázali brilantně) v Sudetech před válkou, ale nerozhodnul o mém nízkém hodnocení filmu. Hrozně mi vadila urychlenost děje, měl jsem pocit, že když se film stříhal, všichni byli na extázi, protože tak chaotické střihy jsem dlouho neviděl. Všechny herecké výkony jdou díky střihu do háje, film měl za úkol popsat dění po dobu celé války, ale přitom zařadil naprosto zbytečné scény a ty hlavní (kterým se měla věnovat větší pozornost a pořádně je rozvést) usekával. Habermann tedy působí jako idiot, který je jednu dobu naprosto veselým chlápkem bez starostí a má od všeho odstup, ale za minutu už je nervově zhroucený a totálně zainteresovaný do tamního děje. Chyba ovšem není v něm, ale ve faktu, že během té jedné minuty uplynuly dva roky. Papírově vyhrocené scény a utrpení zde působí tak instantně, že jsem až litoval herce, jak do toho dávají všechno a přitom ve výsledku vypadají jako strojení kašpaři. Přidávat filmu jen proto, že jsme ho natočili my a vypadá "tak trochu na Hollywood", nebudu. 20% (06.05.2011)

Přelomová doba konce války v květnu 1945 vysvětluje mnohé a atmosféra byla hustá. Buď jak buď, na rozdíl od předchozích podobných filmů je jedna věc u tohoto filmu neoddiskutovatelná, a to že zobrazuje zcela ojediněle poválečný stav odsunu sudetských Němců. Jak už vyplývá z děje, skutečný zločin na Hubertu (Augustu) Habermannovi by měl podmiňovat celý příběh. V tomto smyslu se dílo ne zcela zdařilo. Tím spíše, když už na první pohled výsledná fabulace celého díla zamrzí o to víc, když si člověk uvědomí, že to bylo vlastně úplně jinak a takhle se to vůbec nestalo. Obraťme se k dobovým reáliím, které nelze opominout, a uveďme věci na pravou míru. Pozor! Následuje možný spoiler! Za prvé jeho žena nebyla vůbec židovkou. Za druhé podle reálných faktů mlynář Habermann byl zastřelen někým ze samozvané revoluční gardy z osobní nenávisti, tudíž se vykonstruovaný lynč ve starém mlýně na řece Moravě nekonal. Pravdou ale je, že zastávat se Němců bezprostředně po skončení druhé světové války bylo téměř nemožné, protože lidé hledaly viníky napáchaného zla, včetně svých bolestí a křivd a měli chuť odplaty. Za třetí jak snadno pomluvit. Podle scénáře ve filmu radil starý farář nacistovi Koslowskimu k útěku, ale to je hloupost. Protože podle dochovaných dokumentů ve skutečnosti pomáhal v odboji, za což byl zatčen a následně zemřel pár dnů před koncem války v Terezíně. Mimochodem nelze u filmu vyloučit, že umělecké pojetí nemusí vždy odpovídat pravdě, ale v tomto případě filmová konstrukce uvádí v hluboký omyl a překrucuje, proto způsob díla či objasnění zločinu nemohu vyzvednout lepším hodnocením než s rozpaky ** Herecké výkony shrnu kladnou větou, nepochybně zahráli dobře. (28.11.2010)

Tento film sa tesne po premiére dostal do modrých čísel a zotrval v nich pekne dlho. Neviem, čo komu chýbalo, ale pre mňa je Habermannov mlyn jedným z najlepších filmov, aké za posledné roky vznikli v Čechách. Potešilo aj to, že slovenský režisér Juraj Herz sa na staré kolená dostáva do skvelej formy. Film ma chytil hneď od úvodu, kde davové scény s komparzistami nepôsobili trápne, skôr naopak. Cítil som mrazenie, ktoré mávam pri silných drámach. Nezachytil som žiadnu zbytočnú či trápnu scénu. Príbeh je zrežírovaný naozaj prehľadne,aj vzhľadom na veľké množstvo postáv, ktoré vo filme hrá. Veľmi pozitívne je, že aj malé postavy tu majú svoje dôležité miesto. Mylne som si namýšľal, že prvé husle bude hrať. K. Roden a nakoniec som bol fakt prekvapený, že nedostal toľko priestoru ako som si myslel. Hlavnou postavou je pán Habermann, ktorého veľmi dobre a presvedčivo stvárnil nemecký herec. M. Waschke. Scéna "jeden Nemec sa rovná desať Čechov", je veľmi silná a nie je jediná, ktorá vás chytí za srdce. Hlavný nemecký veliteľ je správne "slizký" a nesympatický. Pravdepodobne mnohým tento film nastaví zrkadlo, hlavne v posledných minútach, kde priateľ nepozná priateľa a ako svine sa prejavili aj tí, od ktorých by sme to nečakali. Je jedno, či ste Nemec alebo Čech. Téma odsunu Nemcov z českého územia je na pozadí tohto príbehu vyrozprávaná jasne a zrozumiteľne a ak by som bol učiteľom dejepisu, odporučil by som ho žiakom. Chvíľu som uvažoval o plnom hodnotení. Nakoniec silných 80%. (31.05.2011)

Oboznamovaním s postavami a atmosférou doby v prvej tretine prísľub výbornej drámy západo-európskych parametrov a oscarových ambícií. Tento potenciál sa však v priebehu filmu akosi utlmí a vytratí. Spisovanie zoznamu malo byť kľúčovou scénou filmu, ktorá mala zvyšok stopáže vystreliť do nezabudnuteľného dramatického inferna. Podarilo sa z polovice. I tak ale veľmi slušné – herci, kostýmy, výprava, kamera, to všetko na jednotku. Dlho som uvažoval o 4 hviezdičkách. (02.01.2011)

Určitě nejvýznamnější a dost možná jedno z nejvydařenějších Herzových děl od dob jeho tvůrčího rozkvětu (zakončeného Morgianou). Zároveň ale také film, který vedle loňského Protektora vypadá strašně staromilsky svým radikálním sklonem k patosu a televizně svým konzervativním zpracováním. Záslužné je, že otevírá bolestivé a stále citlivé téma odsunu Němců a zločinů páchaných na často nevinných příslušnících jiné národnosti. Méně záslužné je, že ve svém vidění světa zůstává místy křečovitý, zaťatý a patetický, byť s obráceným znaménkem (postavy českých sviní jsou vpodstatě rovnocenné typickým filmovým SSmanům). Habermannův mlýn je velice dobrý všude tam, kde se soustředí na civilní téma (Habermann jako člověk, který chce stát "mimo" ideologie, v čemž tkví jeho fatální omyl) a nepouští se do vzedmutých vln tragiky. Jakmile totiž dojde na ni (rozhovor Habermannovy ženy se Sturmbahnführerem, poprava Čechů, závěrečné scény lynčování) má v sobě film zase ten starý známý kus nepřirozenosti a kostnatých scénáristických rovnic. Vinit lze i pochybnou volbu jazyka – proč spolu proboha dva Němci rozmlouvají v českém postsynchronu a ještě s úděsnou snahou o tvrdý německý akcent? Nepříjemných výstřelků je celá řada, na druhou strana je Herz vždy dokáže kompenzovat podařenějšími momenty, kdy jsem měl pocit, že tenhle film má co řícti, jen to nikdy nedořekne do konce. Jeho největším kladem tak zůstává kvalitní řemeslné provedení, citlivá režie, stylová hudba a hlavně charismatický Březina v podání Karla Rodena, postava, díky níž Habermannův mlýn sem tam překvapivě zaklape. [55.5% :o)] (14.09.2010)