Občanský průkaz

Přehnané!!!! Já na totalitní dobu vzpomínám rád a byly to mé nejlepší léta v mém životě. Denní mejdany na internáte (společný internát kluci a holky v Brně), výlety se školou do Maďarska a Polska. Dva měsíce se školou v Bulharsku u moře pouze za 1000,-Kč. Vždy 1 x měsíčně nákupy v Maďarsku a v Polsku - nejnovější hudební kazety a nové hadry. Poslech polských rádií, kde byly světové hitparády. Kupoval jsem si BRAVO.... Prostě DISCO BORCI žili jinak a super a s takovými máničkami, jaké byly ve filmu, jsme se vůbec nezahazovali. To byli jen špíny a ochlastové... Nikdy jsem neměl problémy a to jsem dokonce v hudební výchově na základce při promítání řekl: "Soudružko učitelko, nemohla byste nám místo Antonína Dvořáka promítat Adolfa Hitlera? To byl rozhodně zajímavější člověk". A to si umíte asi představit, jaký to byl skandál na škole. A normálně jsem se dostal na gympl a na výšku.... Jediné co bylo mínus, tak fronta na hajzlpapír, vložky a ovocný sirup :-) a čekání 24 hodin na LP Michaela Jacksona : "THRILLER". Ale my jsme rádi počkali :-) Prostě stačilo se dobře učit a neprovokovat a mohl sis dělat co chtěl ...... (10.05.2011)

No, od předešlého režisérova počinu Želary je to krok zpátky, přesto rozhodně nejde o zklamání. Hořká, úsměvná, dobře ohudebněná a herecky obsazená oddechovka, které se dá více vytknout snad jen rozvláčnost směrem k závěru a zbytečně dlouhá stopáž. Se čtveřicí mladých hrdinů jsem problém neměl, celkově mi postavy přišly dobře napsané, jen role Martina Myšičky mi přišla dost divná. Spolužačce: "Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláštně přihlédnem-li k tomu, že je nosíš pod trikem". (03.07.2011)

Tak jsem po (mnoha) letech dočkal, čekání na Občanku se vyplatilo. Mám dojem, že to bude jedna z mála komedií, které přežijí zub času, a které se budou (právem) opakovat na našich obrazovkách rok co rok. Naprosto pohodová komedie z nepohodové doby. Navíc jsem si uvědomil, že potřebuju nějakou bokovku, a je jedno, která ze sester Bokových to bude ... (22.08.2011)

Pějme píseň dohola po dvaceti letech. A skutečně "konečně" se doba natolik pohnula, že dřívější odsuzované máničky mají dnes svůj vlastní černobílý film. Co bylo dříve špatně, je dnes dobře. Ok, kde je ale ta přidaná hodnota? Cestu na Plastiky vylíčíme jako nebe na zemi a vystoupení z vlaku jako peklo v socialistické kleci? Fajn, takže mi dejte vědět, až se někdy za dalších x let začne točit i o tom, jak se žilo uprostřed těchto extrémů. Není sice příjemné si přiznat, že člověk nemusel jít pro ani proti, ale i to byla realita. Nicméně vezmu-li v potaz realizaci Občanského průkazu z jiného hlediska, ocením například množinu dílčích gagů, které jsou natolik skvělé, že sami o sobě převyšují mnohé filmy, které spadají právě do toho kotle posledních nevyrovnaných dvaceti let. Ostatně by bylo mou chybou očekávat cele kompaktní film vzešlý ze Šabachových miniatur. Výprava je v pravém protikladu vůči nerealisticky pojatému Vyprávěj, které je emblematickým příkladem dalšího extrému zacházení s naší (nejen) normalizační minulostí. Dospělé herce nutno vyzvednout jako celek, nezklamal nikdo z nich, od stálic tvůrčího týmu Geislerové a Macháčka, přes poměrně neokoukaného Myšičku, stagnujícího Dulavu, až po klasické tváře Šulcové nebo Vlacha. Celkovou realističnost, která je největším plusem celého filmu, maximálně podpořili dobře volení mladí, kteří nechali svými přímočarými výkony hned několik generací koloušků za sebou. Bohužel takto ruku v ruce spolu s alarmujícími klady, ke kterým přičtu zejména ještě scénu vyhození mladé učitelky, musím ji zároveň odečíst za její zbytečné dvojité uzavření. V tomto kontextu lépe vyzněli i jinak naprosto amatérští Milenci & Vrazi. A samozřejmě mnoho dalších nadějných témat nebylo ukočírováno vůbec. Zejména pokus o emigraci, pravda o bratřích zakladatelích a nová generace rodiny fízlů. Suma sumárum jsem roztrpčená výsledkem jenž sice odpověděl veskrze kladně na mé letité výhrady vůči problémům českého filmu, ale zároveň nezapomněl jiné chyby více prohloubit. (04.11.2010)

Patnáctka za námi, rudé občanky v kapse, takže teď nám polibte prdel. Revolta ale nakonec docela hodně bolí a Ondřej Trojan to moc dobře ví a předkládá normalizaci jako dobu vtipnou i hodně neradostnou. Socialistický „ráj“ tu v jeho podání není rozhodně jen o nějakých alkoholních eskapádách nebo symbolickém natrhávání stránky v nové občance. Není to film vyloženě pro pobavení plný člověkášství v těžké době á la Pelíšky. Klukovské úlety začínají být „o hubu“, zemitý humor jde stranou a film nabírá na vážnosti. Morální čistotu přesto mnozí berou vážně. Trojan mezitím lpí na detailech, nabízí velké množství dialogů a dává prostor hercům, kteří se mu (na české poměry) měrou vrchovatou odměňují. Výtky určitě jsou, ale o těch se mi momentálně psát nechce. S ohledem na jiné tuzemské výtvory by to byla až zbytečná rána pod pás!! Občanský průkaz totiž má hodně co nabídnout, a já se nestydím mu šoupnout zasloužené čtyři hvězdy!! (13.02.2013)