Predátoři

Rozzuřený Pianista pod taktovkou ugrofinského Revizora rozehrávají Chopinovu sonátu "demol", kterou ovšem kompletně vykradli z Brahmse a to včetně nejslavnějších partů! Panu Brodymu se celý film podlamují jeho rachitické ručičky pod tíhou emšestnáctky a vypadá, že se na roli připravoval spíš v osvětimském wellnesu než v posilovně. Nešťastný casting podtrhují i ostatní "asociální" členové komanda, které místy připomíná homoguerrilu tanečníků samby na útěku před nespokojeným publikem De Janeirského karnevalu. Nezbývá tedy, než nostalgicky zamáčknout slzu a zavzpomínat na staré dobré časy, kdy ty ohyzdné matkojeby ještě proháněl kalifornský guvernér v čele týpku tak hustých, že by jste jim dceru na doprovod z tanečních určitě nesvěřili. (27.09.2010)

Predátoři by se chtěli tvářit jako obohacující pocta originálu, ale je z nich nakonec takový slabší a podivnější remake. Bohužel to, co fungovalo před dvaceti lety jako nekompromisní nářez, působí dnes v psychologičtějším (?) pojetí občas úsměvně a občas unaveně. Zklamání je o to větší, že úvod plný zmatených drsňáků a napětí sliboval opravdu hodně. Když se ale ve finále scénář rozhodne zapojit strategickou stránku věci a začne nešikovně přidávat komplikace a zvraty u samotných lidí, jde dolů i úplně všechno. A nezachrání to ani fajn herecká dvojice Brody-Grace. 50% (08.01.2011)

„Možno ide o výkupné. My v Tijuane to tak robíme bežne.“ Som fanúšik jednotky aj dvojky, takže som situáciu okolo Predátorov až nezdravo pozorne sledoval od leta 2009, kedy padla na Havaji prvá klapka. Detailne som študoval najrozmazanejšie fotky z natáčania špekulujúc, aký význam budú mať v hotovom filme. Takisto som držal palce Brodymu; dvojmetroví svalnáči sú vo filmoch, v realite uprednostňujem šľachovité a teda realistickejšie typy. Skrátka, Predátori boli mojím najočakávanejším filmom roka. Výsledok? Skôr palec hore, ako dole. Povedzme 3,5*. Ale po výbornej prvej polovici sa nemôžem ubrániť sklamaniu v podobe druhej (otrasná postava Laurencea Fishburnea, fakt si neviem predstaviť, že táto rola pôvodne mala byť Dutch a mal ho hrať Schwarzenegger) a nemastné neslané finále (až na pôsobivý posledný záber na oblohu). Vizuálna stránka občas šliape vedľa, viď. extra nevydarená CGI scéna so "psami". Nevraviac o výprave, ktorá je občas skvelá a reálna a hneď nato jej štúdiovodé interiéry bijú do očí. Potešia kvalitné a riadne drsné postavy stvárnené typovo perfektne zvolenými hercami vrátane Tophera Gracea, ktorý na konci "milo" prekvapí každého, kto nechápal, čo tu robí niekto ako on. Drobná nadväznosť na predchádzajúce diely poteší. Cením si, že Nimród s Rodriguezom stavili radšej na atmosféru, než na vytrhnuté chrbtice, hoc pochopiteľne dostavia sa aj tie. Ako u McTiernana, ani teraz Predátora poriadne neuvidíme a krik umierajúcich sa desivo halí do dusnej džungle, čo je pôsobivé, mrazivé, nepríjemné a intenzívne. Ale ako vravím, s pribúdajúcimi minútami sa dostavujú ako mínusy, tak čudné rozhodnutia, ktoré padli zrejme za účelom ušetrenia rozpočtu (nemalá časť deja sa odohráva v noci, takže nie je nič vidieť). Snímka si s tržbami neviedla zle (rozpočet 4O, celosvetový zárobok 127), ale v porovnaní s legendárnou jednotkou (15 vs. 98) tomu predsa len čo-to chýbalo. (26.07.2010)

Rodriguezův vysněný projekt nezklamal a po dlouhých 20 letech (!) má nejblíže k originálnímu predátořímu feelingu od časů Hopkinsovy dvojky. Antal se opět musel hrdě popasovat se slabším scénářem a jeho jednou za čas probleskující zkratkovitostí a slaboduchostí (zběsilé seznámení úvodního osmera, neustálé osvětlování situace za asistence hlášek typu "Jak to víš?" - "Také jsem to dělal", "To samé bych udělal já" atd. atd.) a spolu s Johnem Debneym tvoří výjimečný tandem, zdatně navazující na zapuštěné kořeny původním filmem. Tajuplnost, zorientování se v situaci, všudypřítomný neklid, kráčení nekonečnou džunglí – zkrátka kus pořádné atmosféry, daný poctivou expozicí a sladěním s povědomě zneklidňujícími tóny. Díky tomu neshází zlomovým momentům vysoký faktor děsu (scény prvních dvou úmrtí) a filmu styl, než to celé s nástupem Fishburnea zamíří i s laškovným variováním motivů z původního filmu o třídu níž směrem k tuctovosti a nadutosti obou filmových crossoverů. Z nezanedbatelného, přesto stále málo šťavnatého týmu (z postav Gogginse a Taktarova šlo jistě vytěžit víc, co do individuality se ve srovnání s původním týmem bohužel nikdo nevyrovná ani Ponchovi či Hawkinsovi) vyčnívá skvostně amorální Adrien Brody a rázná Alice Braga, samotní predátoři jsou pak jediným faktorem, který se Antalovi a spol. nepodařil úspěšně oživit. I tentokrát shází aura neporazitelného, krvelačně zákeřného monstra, jež budí hrozivý respekt, s vypnutím chameleoního módu, stržením masky a vůbec vystoupením z anonymity přestává být v druhé půlce trio predátorů atraktivní a platí spíše za zaměnitelný likvidační prostředek než za soběstačnou ikonu. Snad příště, v které budu za stávajícího týmu milerád doufat. 7/10 (15.07.2010)

Adrien Brody OK, ale Liam Neeson by bol lepší :) Ostrelovačka Alice Braga najlepšia z tímu. Identifikácia so Silvestriho soundtrackovou klasikou nastáva hneď v prvých sekundách a hudobné motívy, charakterizujúce svet originálu, sú zachované a rozumne použité. Scenáristi ostávajú verní tiež kľúčovým dejovým prvkom a princípom, na ktorých staval originál. Nie je to vykrádanie, je to citovanie, vedené vlastným rozumom, s úctou k originálu a hlavne neskrývanou nadšeneckou láskou k nemu. V rámci nízkeho rozpočtu sa Rodriguezovej tlupe podaril malý zázrak. Asoň teda v prvej, pre mňa paťhviezdičkovej polovici filmu, ktorá ma do tých čias, kedy som podlahýňal filmovým obrázkom, naozaj vrátila. Druhá polovica, začínajúca príchodom Fishburnovej postavy, už v snahe byť „cool & in“ vsádza na (zbytočné) nečakané zvraty a viacej sa pohráva s pôvodnými prvkami, s čím mám možno väčší problém než s tým bude mať nová (morpheusovská) generácia nespätá s originálom a odchovaná i v tomto žánri na sofistikovanejších scenároch. Čistota originálu sa tak vytratí, ale čo narobíme, upgradovať sa muselo a škody nie sú velké, pretože stále ostávame na hony vzdialení przneniu či ľahkomyselnosti, napáchanenej parazitujúcimi crossovermi Alien vs. Predator, ktorých nedobré renomé isto neblaho ovplyvní i zárobky tohto opusu. Čo si Predátori nezaslúžia, pretože hoci nekončia tak efetne ako začínajú a hoci miešajú karty inde než by mali (existenciálnejšie resumé vzdávajúce hold tiež Planete opíc?:), na dlhú dobu ostanú jediným poctivým a vydareným sequelom osemdesiatkového fenoménu. Díky, Roberto! (02.07.2010)