Anna Karenina

Z počátku je to opravdu neuvěřitelná záležitost, která formálně nemá obdoby. Postupem času se to ale tak nějak rozvolní - tempem i dodržováním divadelního konceptu - a film ztratí rytmus. Možná je to tím, že princip obsazeného divadle drží hlavně forma - zatímco herci v nezvyklém prostředí působí trochu strojeně. A když se forma začne narušovat a kamera snímá lehce digitální exteriéry, je pozdě aby se divák k postavám přiblížil... (10.03.2021)

(Cinema City Eurovea - 22. 01. 2013) (23.01.2013)

Jediným důvodem, proč jsem byl odhodlán podívat se na film tohoto typu je Joe Wright. O příběhu Anny Kareniny nevím zhola nic a navíc nemám v oblibě tuto těžkotonážní dobu, kdy ženy byly vlastně jen loutkami, aristokratická třída si honosně užívala své bohatství, všude samá strojená okázalost a zdvořilost; kdy manželství bylo považováno za samozřejmost a snad jediná uznávaná forma lásky. Wright mě ale hodně překvapil, podobně jako v Pokání. Po technické stránce je prostě radost se na film dívat a poslouchat hudbu, využití kulis je perfektní. Škoda, že v posledních 30 minutách tempo a napětí povoluje a zvláštní také je, že ve filmu odehrávajícím se v Rusku se mluví jen anglicky. Každopádně jsem se naučil, že některé předsudky mohu nechat za sebou :). (20.05.2014)

Je to první adaptace Kareniny, kterou jsem viděl. Nemám tedy moc s čím srovnávat, oproti knížce mě tohle bavilo něco více, okleštěno od zbytečností. Knížka má něco do sebe, ale na mě byla moc zdlouhavá a tohle bylo úžasné. Dostala mě tedy hlavně vizuální stránka filmu jako jeho "zdivadelnění" a kostýmy, ale scény jsem si na tom opravdu užíval nejvíce. Hlavně začátek, kdy ty přechody byly nejhravější. Opravdu skvostné nápady na řešení některých scén. Herecky také velmi solidní, ale musím říct, že více než Keira a Aaron, přestože je mám rád, mě bavily vedlejší postavy. Hlavně tedy Kitty a Levin, jejichž příběh jsem měl radši i v knížce a protože mám rád Gleesona i Vikander, neuvěřitelně jsem si je užíval i na těch pár chvil, co tam byly. A musím pochválit, že Steve, který mě v knížce nebavil a neměl jsem ho rád, je tu mnohem zajímavěji vykreslen a mám ho z filmu radši. Opravdu povedené. (10.07.2015)

Ze začátku mi teatrální zpracování přišlo moc chaotické (časté změny scén, některé obrazy směřující až k muzikálu - např. razítková úřednická scéna nebo scény sklizně), ale zvykla jsem si a ke konci originální Stoppardův scénář ocenila. Příběh odsýpá i přes dlouhou stopáž, vše provází nádherná Marianelliho hudba. Mírná skepse se týká jen hereckého obsazení - Keira Knightley mi nepřijde na Annu Kareninu dostatečně vyzrálá (a to nemyslím herecky, ale spíš osobnostně a vizážově, přece jenom pořád vypadá jako malá holčička), Aaron Tylor-Johnson zase dostatečně atraktivní, aby se do něj tak osudově zamilovala (to už by mi tam seděl více herec, co hrál jeho bratra Alexandra). (10.12.2012)

Je to pěkné ale nic pro mě bohužel, tohle mě hold moc nebralo ale povedlo se jim to. (06.12.2018)

Kam se vytratily emoce, kde je osudovost? Otázka v kterou jsem neveřil, že mi po zhlédnutí přijde na mysl, ale bohužel si ji v posledních hodinách kladu čím dál častěji. A to je vzhledem k faktu, že Anna Karenina byl můj nejočekávanější snímek roku nepříjemné zjištění. Druhé nepříliš dobré zjištění a nehodlám o něm s nikým diskutovat je to, že Aaron Taylor - Johnson je castingovým přešlapem roku a do role Vronského se trestuhodně nehodil. Naopak vynikajícím tahem bylo obsazení mé nejoblíbenější postavy Kitty švédským talentem Alicií Vikander (po snímku Milovaná další neuvěřitelně vyspělý výkon). Ovšem ani ona a ani originálně pojatý divadelní vizuál nedokáží zabránit emocionální vyprahlosti a unylé odvyprávěnosti mého oblíbeného příběhu. Při konečném hodnocení tentokrát raději budu ignorovat subjektivní pocity a značnou míru zklamání. Takže prozatím čtyři s přihlédnutím k objektivním kvalitám a opakovaná projekce je povinností. (10.12.2012)

NUDA, NUDA a NUDA!!!! :-/ (25.02.2017)

Řemeslná extáze. Wright i v adaptaci Tolstého klasiky dokazuje, že technická stránka jeho filmů bude vždy bez jediné chybičky. Na Karenině je to vidět obzvlášt, protože na své technické kvality svou formou neustále poukazuje. Každý záběr křičí: Kochejte se! Souhra kamery, střihu, kompozice obrazů, kostýmy, do toho hrající hudba... Tady by se mohlo sejít pěkných pár zlatých sošek. Bohužel, kromě naprosté vizuální preciznosti si Wright ze svých předchozích filmů přinesl i další věc - chlad. Ani napotřetí mě jeho adaptace literární klasiky nedokázala oslovit na té nejdůležitější, tedy emocionální, rovině. Alespoň ne trvale. Některé jednotlivé momenty až celé scény mi dokázaly přivodit mrazení v zádech (první tanec Vronského s Kareninou, kostková scéna Kitty a Levina) svou dokonalou gradací či překvapivou upřímností, kterou skoro až nezapadaly do celkového dění. Nikdy mě ale film zcela nepohltil. Je fascinující sledovat, jakým způsobem dokáže režisér komponovat film jako divadelní představení, jak dokáže klasickou látku podávat tak dynamickým způsobem (skvěle využívá baletních prvků, statických rozhovorů je zejména v první půli překvapivé minimum), všechno krásně rozhýbat a dát scénám přesně padnoucí rytmus. Danou formu se přesto nepodařilo pořádně obhájit a nakonec stejně působí hlavně jako důsledek režisérovy touhy předvádět se, i s adaptací literární klasiky vyčnívat. Až příliš často se zkrátka dere na jazyk slovo samoúčelné. Vizuální kudrlinky jsou navíc často více v popředí než vyprávění samotné, což je u podobné látky těžko odpustitelné. Scénárista evidentně věděl co dělá, protože i při stopáži jen lehce nad dvě hodiny nevypadá hlavní dějová linie nijak výrazně ošizená, ovšem selhal ve skutečně kvalitně podepřené motivaci pro hlavní hrdinky. Cit k nepříliš charismatickému Vronskému není dvakrát přesvědčivý kvůli hercům (aneb za Keiru hrají spíše kostýmy a okolí a Johnson to ve svém věku ještě neuhrál), ale celá druhá půle v dané podobě na mě vyzněla strašně nepřesvědčivě, jakoby scénárista toužil jen dostat se k ikonickému závěru a moc jej nezajímalo, jakým způsobem to vlastně udělá. Stejně tak linie Levina či Annina bratra Stivy jsou na stránkách knihy nepochybně lépe propojené s tou hlavní a taktéž mnohem propracovanější a uspokojivěji ukončené než zde. Zrovna výtečný Matthew MacFadyen by si více prostoru bez debat zasloužil. Nakonec mi stejně nezbyde než přečíst si monumentální knihu a až pak lépe posoudit kvality její adaptace. Ta je obrazově opojná krásně zrealizovaná, ale kdyby dokázala dosáhnout všude propírané hloubky předlohy, nepochybně by mě zvládla zasáhnout více než jen v těch několika jednotlivých momentech. S finálními soudy si ale raději počkám, hodnocení tedy jen provizorní. 75 % (11.12.2012)

Presne to čo som očakával som aj dostal. Wrightovi idú predsa len tie kostýmovky lepšie ako čokoľvek iné. Celá mizanscéna, obsadenie snáď až na Taylora-Johnsona, ktorý mi prišiel až príliš detský a v stave kedy sa ešte rozhoduje o svojej orientácií, je vytvorená s presným úmyslom a bez najmänšieho zaváhania. Prechody medzi jednotlivými scénami pomocou kulís boli príjemným ozvláštnením a za pomoci Marianelliho hudby dostávala celá scéna tú správnu atmosféru. Knightley sa pre takéto postavy narodila. Výborné zahrané, výborne vydramatizované. Jeden z tých filmov, ktorý sa hrá s kamerou, ktorý sa hrá s diváckymi očakávaniami a ktorý v sebe obsahuje veľa právd, podaných esteticky a bez väčšieho náporu na divákovu myseľ. Pre mňa výborný film, kde naozaj až na tých pár detailov, nemám čo vytknúť. (12.01.2013)

Veľmi teátrálne zároveň ale veľmi moderné. Obrazovo mimoriadny zážitok. Prekvapenie. (13.01.2013)

Joe Wright se po adaptacích románů od Jane Austenové a Iana McEwana pustil do další velké literární klasiky a opět se mu to až na pár drobností rozhodně povedlo.. já se akorát musím přiznat, že jsem si v důsledku velké únavy někdy během první poloviny asi na 20 až 30 minut zdřímnul, takže mi pár věcí uniklo.. až se mi tuhle mezeru podaří zalepit, napíšu kdyžtak víc :) (12.12.2012)

Režie Joe Wrighta mi nesedla (už dříve,a le i tady), příběh Anny Kareniny moc nemusím a zbytek (kostýmy, kulisy, herci) je sice dobrý, ale můj výsledný dojem to napravit nedokázalo. (04.04.2013)

Hudba, kostýmy a brilantní přechody mezi divadelní stylizací a velkolepými exteriéry vytváří precizní atmosféru, z níž Wright dokázal vytěžit maximum. (16.04.2013)

Vizuálně je to hezké, ale pochodující kulisy mě celkem rozčilovaly. Postavy nemastné neslané a koukat na ně dvě hodiny je velké trápení. (18.06.2013)

Není to úplně moje krevní skupina, ale za 2 hodiny jsem se do toho docela dostal a začalo se mi to líbit. Škoda, že to skončilo tak rychle :D (27.08.2013)

Po technické stránce docela solidní práce, ale co naplat, když je film jedna velká nekonečná nuda. (11.04.2013)

Zas a znova, Karenina na každý deň, je to až neuveriteľné, že opäť niekto siahol po Tolstojovej Anne Karenine. Ja som sa jej doteraz vyhýbal, keď som videl ten počet sfilmovaní, lákalo ma to si ju pozrieť a veľa som si sľuboval od najnovšej verzie a nesklamal som sa. Zdá sa, že väčšina ľudí nie je na takéto stvárnenie zvyknutá a mnohé ich rozptyľovalo. Ja by som toto stvárnenie však nazval úžasným filmom. Podľa mňa to patrí medzi to najlepšie za minulý rok. Konečne som sa dočkal toho, čo mi na postavách z minulosti na Keire Knightley chýbalo, či zmizlo, čo mi vadilo. Je grandiózna. To isté platí aj o kamere, prostredí, kostýmoch, či celkovom stvárnení. Hudba ma chytila za srdce už na začiatku, keď zahrala pieseň Vo pole beryoza stoyala, ktorú nás učila už pani učiteľka na základnej škole. Dokonca aj makety majú v tomto filme štýl, no najviac asi tanec so statickým okolím. Film bol hlboký s rozumným správaním od úradníka Alexandra, tak ako som očakával, samozrejme s dielom sa úplne nestotožňujem, je to skôr dielo s varovným prstom, ale to tu nehraje teraz rolu. Jude Law zahral konečne mne obzvlášť blízku postavu a zahral ju ozaj dobre, navyše bola zaujímavá. Zatiaľ to vyzerá, že som bol s týmto filmom totálne spokojný, no je tu problém, nech sa snažili, ako sa snažili, toto ruské nie je, dušu ruského človeka nepochopili, cítil som sa ako na aristokratickom dvore britskej šľachty. Avšak celý film je tak dobrý, že to, čo mi obvykle totálne vadí, teraz dokážem odpustiť, robím výnimku, ale tá u mňa len potvrdzuje pravidlo. Vrcholne to nemám rád, ak sa niekto púšťa do cudzej kultúry a nakoniec vyzerá štýlom rozprávania v detailoch ako kultúra tých, čo sa do toho púšťajú. Navyše v celom filme bije do očí Domhnall Gleeson, len som ho uvidel, už som si pomyslel, prečo sem strčili toho Íra a hľa, pozriem si jeho profil a on je naozaj Ír, ale berme to tak, aristokracia nemala v Rusku iba ruskú krv. Takže dá sa povedať, že je to pre mňa jeden z najlepších neruských filmov o Rusku, aké som kedy videl. Čo tých Britov tak na Karenine fascinuje neviem, keby to urobili iba teraz, pomyslím si, že to bolo pre ruskú menšinu z Londýna, ale oni sa do tohto púšťali aj v minulosti, keď tam Rusov toľko nebolo. Dá sa však predpokladať, že táto skôr divadelná vec je pre nich najmä kvôli veľmi podobnej starej aristokracii príťažlivá. Tento film stál za to, je skvelý skoro v každom detaile, má pridanú hodnotu, je to taký moderný film o histórii, ktorý otvára nové obzory, aspoň pre mňa určite. (13.01.2013)

Přílš sebeuvědomělé kostýmní drama, u kterého Wright (konečně!) narazil. Výprava, kostýmy, kamera (ačkoliv příliš oscarově podaná) a Marianelliho hudba jsou lahůdkou, ale žádná postava mi nebyla nijak blízká a sympatická. Vlastně, on mi celý film nebyl sympatický. Přišlo mi, že Wright do Anny Kareniny nedal duši tak, jako to bylo u nevinné Pýchy a předsudku či "snobského" a krásného Pokání. Možná už zapomněl tak dokonale točit po návštěvě Hollywoodu nebo měl u zmíněných snímků jen štěstí na předlohu a scénář. Toť otázka. Každopádně Wrightova Anna Karenina postrádá jakýkoliv spád, kýčem nešetří a divadelní zpracování mne slušně iritovalo. Ale jelikož jsem hodný, dávám ti Joe ještě jednu a poslední šanci na dobrý film. Po třech zmrvených filmech by to bodlo. (11.02.2013)

Ani ve snu mě nenapadlo, že se ještě dá tato klasika všech klasik natočit s nějakým nápaditým obohacením. No vida, dá. A dokonce se mi její nový odlehčený a experimentální kabát nanejvýš trefil do gustu, neboť jsem si u té hravé stylizace vskutku lebedila. Náhražkou za velké emoce, které zde narozdíl od knihy, pouze prošuměly. Ta vychrtlá, přerostlá školačka s křečovitým šklebem ve tváři se marně snažila je ve mně probudit. (28.02.2013)