V nitru Llewyna Davise

V nitru Llewyna Davise je film, který vyvolal pozoruhodně protichůdné ohlasy. Filmová kritika uznale přikyvovala a hovořila o nejzásadnějším hudebním filmu dekády a možná vůbec nejzásadnějším filmu, jaký se kdy věnoval folkové hudbě. Hudební scéna odmítavě kroutila hlavou a tvrdila, že takhle to nebylo, resp. že tu dobu, události a místa v ní popisovaná vnímá úplně jinak. Věc se má tak: čtvrť Greenwich Village má v americké kulturní tradici výjimečné místo. Byla to čtvrť známých literátů, volnomyšlenkářů a bohémů, kam mířili nekonformní jedinci všech možných kategorií a pater sociálního žebříčku. Už ve 30. letech minulého století tam prolomili společenské tabu a otevřeli černochům přední vchod do hudebního klubu. Místní společnost konzumovala drogy a vyznávala se tu volná láska dávno před vznikem hnutí hippies. Začátkem 60. let tady nastartovala folková revoluce. Objevila se spousta amatérských nadšenců, kluby vznikaly jako houby po dešti, v barech a kavárnách patřila hudební vystoupení k běžnému koloritu. Folk se rozkošatěl a spojil s rockem a dalšími žánry. Dnešní hudebníci si zrod moderní hudby, jak ji známe dnes, spojují do značné míry právě s Greenwich Village a dobou, do které je film zasazený. V jejich očích je to úžasně pozitivní záležitost, novátorská, energická a romantická. Coeni na to ale šli z druhé strany. Každá revoluce má přece své oběti a poražené. Nové hvězdy přes noc převálcovaly známé tváře minulosti, nadšenci neměli problém vystupovat zadarmo a profesionálové se ocitali bez angažmá. Režisérská dvojka čerpala volně z memoárů písničkáře Davea Van Ronka, který neobstál v tvrdé konkurenci. V jejich podání má příběh hlavního hrdiny ponurou atmosféru, je to příběh člověka, co klesá ke dnu a neví, jak se bránit. Jde o depresivní záležitost, kde se málo nadějné vyhlídky propojí se sebedestruktivním charakterem hlavního hrdiny. Za sebe tvrdím, že je to jeden z nejlepších coenovských kousků, taková intimní pociťovka, kterou jsem si zamiloval. Nesmí vám ale vadit, že ladění snímku je zkrátka smutné a jeho rytmus je pomalý. Celkový dojem: 90 %. (08.07.2017)

Nejvtipnější a nejmilejší depka, která pere vaše špinavý prádlo nejdůkladněji třeba od Young Adult. 80% (16.02.2014)

|| Scenár: Joel Coen, Ethan Coen | Hudba: Llewyn Davis | Distribúcia: CBS Films, Studio Canal | Štúdio: Mike Zoss Productions, Scott Rudin Productions | Rozpočet: 11 miliónov $ | Tržby: 32,560,319 $ || Tak šialene atmosferické a minimalistické, že som vôbec nevnímal behom metráže akúkoľvek dejovú prázdnotu. Ray to určite nie je, na to je ten film naozaj jednotvárny a jeho umelec kvalitatívne predsa len o niekľko kategórií slabší vzhľadom k jeho fiktívnosti, ale i tak má Inside Llewys Davis neskutočné čaro. Experimentálnosť Coenových prináša vždy rozporuplné zážitky i pre mňa. Tento krát bol ten zážitok ale jednoznačne pozitívny. 82% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (18.04.2014)

Vnútri Llewyna Davisa sa odohráva veľký boj. Boj za ideály a uznanie, ktoré by ho zbavili ťažoby a bezútešnej životnej situácie. Počas krátkeho výseku z jeho života má divák pocit, že Llewyna pozná celý život, súcití s jeho beznádejou, zdieľa jeho nenávisť i radosť. Aj keď smoliarske obdobie jeho života prevláda, okamihy veselia a mieru nám pripomínajú, že vždy sú tu veci, pre ktoré sa oplatí vzoprieť sa svojmu osudu. Aj keď to celé vyzerá na tragédiu najhrubšieho zrna, tak to nie je pravda. Film v sebe ukrýva obrovské čaro prirodzenosti, ktoré vás nebude skľučovať a zožierať, ale empaticky vás nakopne k životu. Okrem toho samozrejme Coenovci zasadili rozhodujúci úder umiernenou réžiou, stopercentnou atmosférou a vycibreným hudobným podmazom. 85%. (29.08.2014)

Llewyn Davis, největší smolař, který nebyl. Sledovat Inside Llewyn Davis je jako poslouchat starou, ale neohranou vinylovou desku a pít u toho hodně černou kávu bez cukru. Trpké, ale zároveň příjemné asi jako převalování se v posteli s vědomím, že dnes nemusíte dělat vůbec nic. Tenhle film má obrovské srdce oděné v ručně pleteném svetru a manšestrovém saku. Neuvěřitelné (folkové) sólo Oscara Isaaca a vizuálně nejvypiplanější Coenovka. (25.01.2014)

Nemusím sem nic moc psát, tu únavnou dřinu tu bravurně a včetně překlepů a milých drobných přehmatů odfachal Matty - do jeho komentáře si můžu chodit tenhle film z nůše těch výrazně dobrých cohenovských děl připomínat. (23.02.2014)

A zase nezklamali! Ti Coeni jsou pěkně vykutálení braši. V nitru Llewyna Davise je parádně melancholická záležitost, která dokáže vyvolat úsměv, smích i chvíle napjatého ticha plného jemných emocí. To vše za doprovodu výborného soundtracku, s perfektními herci a s neskutečně skvělou pasáží cesty do Chicaga, v níž září především John Goodman a která patří k tomu nejlepšímu, co Coeni kdy napsali a zrežírovali. Celou dobu jsem jen čekal, kdy se ve filmu objeví Bob Dylan, a ono pořád nic... Až pak na konci... Nebo vlastně na začátku? No, podívejte se sami. (26.03.2014)

Llewyn Davis. Ve svém nitru hudební talent, navenek však další Coenovic smolař, přežívající svoji nudnou existenci na cizích gaučích nebo po newyorských ulicích jen se svojí kytarou a kočkou, co není jeho a byť se jmenuje Odysseus (nebo tak nějak), tak po šourku ani památky (což majitele nepotěší). Llewyn chtěl zjevně od života víc než jen hrát pro šestákový obecenstvo v zaplivaným baru, možná snil být folkovou hvězdou nebo mít aspoň v občance štempl se svojí adresou, kde se bude povalovat na svým vlastním gauči. Jenže venku se píše rok 1961 a jeho hudba málokoho zajímá. Snad nejsmutnější film bratrů Coenů, o to líbivější je ale kamera mého oblíbence Bruno Delbonnela .. (29.01.2015)

Coeni si mě nikdy nedokázali získat, podle trailerů jsem si ale myslela, že tento film mi bude blízko, opak je pravdou, já měla problém tento film dokoukat do konce. Vůbec to nedokážu pochopit ani nějak vysvětlit. Vizuálně je to moc pěkné, hodně se mi líbila kamera, atmosféra je přesně ta, která si mě většinou dokáže získat, ale po celou dobu jsem se ne a ne k filmu opravdu dostat a to jsem tak chtěla. Přišlo mi to takové neslané, nemastné, příběh, který jsme viděli milionkrát, bez pořádné zápletky, bez vyústění, prostě nic. S bratry Coeny asi končím, teda prozatím, třeba je jednou pochopím. (25.01.2014)

Tak takhle Coeny rozhodně můžu. Ne zrovna veselý a povzbudivý příběh nadaného muzikanta, v němž bratři Coenové ovšem rozhodně nezapřou svůj rukopis, úchylku na bizarní postavičky a jejich nezaměnitelný smysl pro humor. Celé je to navíc doprovázeno pohlcujícím výkonem Oscara Isaaca, skvostným vizuálem a silnými folkovými písněmi, které byly většinou nazpívány přímo při natáčení. Oscarovým nominacím se toto výtečné drama překvapivě vyhnulo, vy byste ho ovšem rozhodně minout neměli. (22.02.2014)

Když jsem film viděl poprvé tak jsem si zanaříkal nad tím jak je celý příběh Llewyna Davise o hovně. Když jsem se na něj nyní koukal podruhé, tak právě tento fakt bych přižknul Davisovi k dobru. Znovu parádní Coenovka, která nese všechny jejich charakteristické znaky, včetně zajímavých postav, vytříbeného humoru a retro atmošky. Davis je looser, na kterého se za celý den sluníčko neusměje, někdo na něj když byl malý musel vylít pořádný kýbl smůly, protože ta jej neopouští ani na chvíli. Parádní úsek vyprávění tvoří setkání s Goodmanem. 70% (04.03.2014)

Můj život je jako kýbl sraček. Nepamatuju si, že bych ho nasral. (24.05.2015)

Vnitru Llewyna Davise se toho děje tak málo, že nemohu hodnotit lépe. Sledoval jsem snímek pozorně a pociťoval jsem spíše nudu. Chválím hudbu a kameru. (25.11.2014)

"Vonkajší život" Llewyna Davisa je nemastný, neslaný, bez príkras a príchute, "vnútorný život" komplikovaný, plný intenzívnych citov a sem tam temných obsahov. Jediný zmysel má hudba. Coenovské predstavenie sa mi nedostalo pod kožu, aj keď na to šli celkom dobrým spôsobom (kamera, atmosféra, dialógy), celkovo neuspokojuje, ponúka len nejaké vákuum, ktoré sa tiahne od začiatku do konca. A nič to vákuum neprekoná, až na ten záver, ktorý mi v celom kontexte nedával zmysel. (14.08.2014)

Nejsychravější folkový heartbreak roku. Další vybroušený diamant bratrů Coenů. (03.02.2014)

Llewyn vo skvelom predstavení Oscara Isaaca je smoliar plný sarkazmu a inteligencie. Mnohým jeho blúdenie newyorskými uličkami môže pripomenúť arogantného Holdena Caufielda z kultovej novely Kto chytá v žite. Hudba je natoľko výrazná, že sama dokáže uniesť citovú hĺbku príbehu. Llewyn sa síce väčšinu filmu správa ako namyslený hajzel, ale v momente, keď začne spievať, sa jeho bezcieľne potulovanie zastavuje. Namiesto neho vnímame úprimnú bolesť a smútok folkových skladieb, za čo patrí opäť pochvala hlavnému hereckému predstaviteľovi. Rozprávkovú atmosféru naopak privoláva kamera Bruna Delbonnela s typicky hmlistým osvetlením a zvýraznenými tieňmi. Vďaka nemu vyzerá tajomná scéna cesty do Chicaga ešte mystickejšie, ešte osudovejšie. Prehlbuje melanchóliu a jemný humor prítomný v celom filme. Inside Llewyn Davis pôsobí popri iných coenovských dielach bohatých na žánrové experimenty taktiež skvostne. Svojím majstrovským a detailne premysleným spracovaním dokonca vyčnieva. (26.05.2019)

"Jseš jako debilní bratr krále Midase. Všechno na co šáhneš stojí za hovno!" ________ Chladné pastelové barvy, peckový folkový šlágry, kočičky, andělská Carey Mulligan a Oscar Isaac – to vše a ještě mnohem víc v hořkosladké melancholické tragikomedii o eskapistickém toulání skrze existenciální krizi jednoho nihilistického muzikanta. Poetika bratří Coenů ještě nikdy nebyla tak půvabně subtilní a cynicky absurdní zároveň..... PS: songy Please Mr. Kennedy a 500 Miles jsou návykové jak šuk! (02.06.2022)

Podívaná, která v mých očích dojíždí na to, že o nepříjemných životních situacích vypráví až moc příjemně. Rovnoměrné tempo epizodní narace tentokrát nenarušuje (v pozitivním slova smyslu) žádná výjimečná vedlejší postava ani žádný okouzlující filmařský nápad, kterým by Coenovci rozčísli povrchnost a dostalo se až na jejich typický atmosférický poetismus. Isaac fajn a hudba hezká, i když ji ocení především folkoví nadšenci nad cca 80 let :) 70% (06.02.2017)

Film o průkopníkovi Couchsurfingu je na tom s poutavostí stejně jako každá Davisova písnička. Počáteční kývání hlavou do rytmu asi tak v polovičce přechází do brady svěšené na rameno a sliny tekoucí až na pražec. Nepochybuji o tom, že kdyby se spojily komentáře Mattyho a Morien, řeknou toho dohromady stokrát víc než kolik zvládli odvyprávět bráchové Coenové. Teda aspoň doufám, já ty komentáře nečetl - rád bych dneska stihl ještě i jiné věci. (03.07.2015)

Film, v jehož příběhu jde všechno špatně, nic nevychází tak, jak byste tomu sympatickému folkaři přáli, ale přesto je to krásné. Už kvůli té pořádné porci výtečné folkové muziky. (06.12.2014)