Solaris

Taková vesmírná odysea po sovětsku. (08.06.2018)

Vesmírné cesty nikdy nesloužily jen k odhalování tajů vesmíru, mimozemského života nebo pokročilých technologií. Téměř pokaždé vedly k člověku samotnému. Loňská Ad Astra je toho příkladem – i v ní bloudící postava B. Pitta utíká ze Země, jen aby k ní později zase nalezla cestu (v obou případech tomu napomáhá usmíření s otcem). Cesta je prostředkem k sebepoznání. Tarkovskij se však daleko méně soustředí na cestu z hlediska fyzického. Postavy tu podnikají cestu duchovní (ne nutně ve smyslu náboženském), která porušuje hranice časoprostoru._ Podle dochovaných rozhovorů si vyčítal přílišnou stylizovanost a neschopnost překročit žánr sci-fi. Myslím si, že jeho sebekritičnost není na místě. Film hledá rovnováhu mezi vědou a duchovnem. V postavách nevzniká pocit odcizení od duchovna kvůli futuristickým elementům. Naopak. Svět kolem nich je důsledkem tohoto odcizení. A nakonec i prostředkem, jak duchovno opět získat. Stává se totiž zrcadlem, vyjevující jejich nitra._Divák si během sledování má projít podobnou cestou jako postavy, k čemuž nás film vybízí dlouhými meditativními záběry. Otázkou zůstává, zda se na podobnou cestu vydat chce._ Solaris hledá odpověď na otázku, zda může být člověk člověkem i v nelidském prostředí. A člověk uspěje. Opravdová síla tohoto sdělení vyplívá právě z akcentace sci-fi prvků. V časech, kdy je svět přetechnizovaný a ztrácí se, na místech, která jsou na tisíce světelných let vzdálena od domova… člověk opět dokáže naleznout sám sebe. Za pomoci studu, odpuštění a lásky. Film se stal nadčasovou výpovědí (tématem, i akcentací futuristických prvků) přenositelnou do světa budoucího i dnešního, který v lecčem trpí tím samým. (14.11.2020)

Psychologické sci-fi, kterému nechybí nápad a hlubší myšlenky. Srovnání s Kubrickovou 2001 není podle mne moc odůvodněné, společného mají pouze to, že jsou klasikami sci-fi žánru. Solaris se daleko více zajímá o jednotlivce, je spíše komorním dramatem, kde sci-fi prostředí je jenom prostředkem, jak se může muž setkat se svou mrtvou milenkou. Tarkovský svým postavám nedává možnost vykoupení se, všechnu naději zmrazí konec. I když jsou triky očividně na koleně dělané, film si diváka získá. Čím? Úžasnou hutnou atmosférou. Je pravda, že tři hodiny jsou velmi dlouhá doba a že Tarkovský někdy zkouší divákovu trpělivost (např. scéna s autem - auto jede a po pěti minutách zatočí). Vyplatí se však vydržet. Od té doby, co se hlavní hrdina objeví na Solarisu, sledoval jsem bez dechu. Zajímavé jsou interiéry stanice - jejich chlad, jako by podtrhoval to, co se v ní děje. Vše doplňuje hudba J.S.Bacha. Nechybí ani klasický Tarkovského živel - voda, i když si ji užijeme méně než v jeho jiných filmech. Potěšil mne překvapivý konec, který Vám poskytne opět mnoho věcí, nad kterými můžete přemýšlet cestou z kina... (28.12.2006)

Narozdíl od Vesmírné odysey mě ta nuda jenom štvala. (28.03.2010)

Skoda ze si slapeme po vlastnich snech... (03.11.2010)

Bez kompromisov medzi obrazovou a textovou kvalitou, co sa skutocne casto nevidi, no cely film ohromne potapa pomale tempo. Zabija to atmosferu na plnej ciare. No vzhladom na krajinu povodu sa niet comu cudovat - v Rusku cas jednoducho plynul/plynie pomalsie. Kazdopadne na 72 rok vyborny kusok. (05.11.2010)

Dílo je to určitě výjimečné, ale taky hodně náročné. A to jednak svým filozofickým záběrem, jednak typicky ruským hlemýždím tempem. Obojí je naprosto oprávněné, ale pro někoho i možná odrazující. Předpokládám ale, že člověk, který už se k tomuhle filmu dostane, ví, co má čekat a bude ochotný sloupávat jednotlivé vrstvy. Individuální i kolektivní svědomí, honba za poznáním upozaďující poznávání sebe sama a svého místa ve světě, to jsou jen některé z nich. Jsem spokojený, nuda mě obcházela obloukem, ale k úplnému vytržení budu asi muset ještě dozrát. 90% (19.12.2010)

Najviac od filmu ma odradzala samotna dlzka filmu, ktora aj mohla byt kratsia, pretoze niektore pasaze z filmu su zbytocne zakomponovane do filmu a co je este horsie, tak tie useky z filmu ktore som fakt nemusel aj boli dost dlhe a obcas dost otravne. Zo zaciatku ma film vobec nebavil a premahal som sa, aby som tento film nevypol. Pribudajucimi minutami, ked sa nas hrdina premiestnil na vesmirnu lod, tak tam som uz postrehol nejake zachytelne zablesky zaujimavosti, co sa tam vlastne odohrava. Ale aj tam sa to tiez niekedy vlieklo slimacim tempom a nie a nie sa odlepit od zeme smerom dopredu. Skoda tychto hluchych miest bez ktorych by som si aj vedel tento film predstavit lepsie. Niekedy aj dlzka filmu robi zly dojem. (23.09.2013)

Po Stalkerovi druhé majstrovské dielo Andreja Tarkovského, ktoré som mal možnosť zhliadnuť. Po stránke formálnej je rozhodne špičkovo spracované - dlhé poetické zábery, ktorých význam nie je samoúčelný, premyslené kompozície a fascinujúce zábery tečúcej vody. Samotná symbióza žánru klasickej sci-fi spolu s akýmsi "filozofickým arthousom" funguje prakticky bezchybne. Ústredným myšlienkovým motívom filmu je, mimo iné samozrejme, viera v boha (a aj samotná nádej z nej vyplývajúca), čo je téma, ktorej sa Tarkovskij neskôr plne venoval vo svojom hlavnom diele Stalker. Tarkovskij má schopnosť odprezentovať vieru takým spôsobom, že aj človeka neveriaceho to dokáže maximálne uchvátiť a možno aj prinútiť k zamysleniu. Čo teda hocijaký veriaci režisér rozhodne nedokáže. (06.01.2020)

Co mi přišlo hodně zvláštní, že Kris okamžitě propadl v náruč něčeho, co jen vypadalo jako jeho žena. Žádné morální dilema nebo snad smutek. Prostě to přijal téměř bez otázek. Vážně k citům stačí pouhá podoba? Nevím, ale já na jeho místě bych svoji zemřelou milovanou osobu jen tak nezradil tím, že bych se spokojil s nějakou její kopií. Upřímně mi to přijde k jeho vlastní rodině dost hnusné. Mně by se úplně příčilo chovat jakékoliv city k něčemu takovému. A pátou bych rád dal, protože film je vážně skvělý, ale taky je tu dost scén zbytečně protahovaných, které bych raději vynechal. Třeba nekonečný průjezd Tokiem bez jednoho slova. (23.12.2022)

Tarkovskij a jeho mistrovské sci-fi dílo na motivy Kubrickova veledíla 2001: Vesmírná odysea (kteé Andrej mimochodem nesnášel), které mistrně zamotá i těm nejpoetičtějším a nejnezamotanějším divákům kebule. Vskutku příjemný nádech oceánské planety Solaris v kombinaci s těžce pošpatněnou psychikou kosmonautů, kteří planetku Solaris obíhají, nám výborně ukazuje jak úžasný režisér Tarkovskij vážně byl. Velká poklona. 5/5 (02.12.2023)

Po pěkném zážitku ze Stalkera jsem se na Solaris velmi těšil. Výsledek však byl - mučivá, drásavá, depresivní NUDA. Uměle prodlužované záběry a dialogy o ničem ... Bylo to k nevydržení. Setkání "bezdomovců" (výzorem) ve velké plechové maringotce ... Tragikomické procesy jako cesta "kosmonauta" na jinou planetu v ošoupané kožené bundě a s batohem (ještě že tam po příletu nezabouchal na tu raketu nebo nezazvonil :)) Interiér "kosmické stanice" včetně doupat rezidentů též dost kuriozní. V 70% délky filmu jsem to vypnul a hodně se mi ulevilo ... (28.08.2008)

Mě tedy sci-fi vůbec nezajímá, ale toto nebylo špatné. (25.10.2008)

Tarkovskij chcel byť asi maliarom a snaží sa diváka donútiť pozerať nekonečne dlho na plátno. Lenže on má plátno filmové a to, čo na ňom ponúka nestojí za taký dlhý pohľad aký nám dokáže poskytnúť napr. Kubrick. (09.02.2010)

Jednoznačný vrchol space race filmov 60. a 70. rokov. Prakticky dodnes neprekonaný. (30.09.2011)

Dielko som nepochopil, napriek tomu ho oceňujem. Že stavia kľúčové otázky jedincovi i samotnej spoločnosti, že sa nebojí odvážne filozofovať a šahať na tie najnedotknuteľnejšie miesta. Ťažko prijímam Tarkovského dejovú rozvláčnost, no táto vecička mi z videných najmenej vadila. Áno, vďaka tej atmosfére! Pútavé aké zamyslenia a pocity vo vás vyvolá jedna dlhá stopa. Moja najobľúbenejšia je jednoznačne jazda na diaľnici s ladným pohybom kamery. (11.01.2012)

Opravdu hodně, hodně, hodně zdlouhavé a místy až sebeukáječsky natahované. Ale pokud je pravdivé tvrzení Natalji Bondarčuk v "bonusech", že to bylo záměrně kvůli cenzorům, kteří pak navrhovali zkrácení spíše o tato místa filmu než ta "s poselstvím", lze to pochopit. Ovšem již hůře to vydržet sledovat. (02.10.2012)

Nemám rád Tarkovského, a toto je stelesnením mojej predstavy o prefilozofovanom filme ruskej produkcie. ale Natalya Bondarchuk bola prenádherná - ikeď by som asi nechcel ženskú, čo roztrhá ocelové pláty. :) (20.02.2007)

SOLARIS. Moje odpověď na otázku, který je nejlepší film, co jsem kdy viděl. Od první projekce jsem jím naprosto fascinován; počínaje jeho hudbou, kamerou, atmosférou, pomalým a přesto výživným tempem až po fakt, že ani po několikerém zhlédnutí nejsem schopen říct, o čem že ten film je. Jeden z největších zážitků na velkém plátně pro mě vůbec... (01.09.2008)

Geniální film podle geniální předlohy. Zajímalo by mě, jak by to dopadlo, kdyby Tarkovskij natočil další Lemovku, třeba Nepřemožitelného... (06.01.2009)