Jack Ryan: V utajení

Nový Ryan dělá čest thrillerům z doby před dvaceti lety. Což samozřejmě může být pro dnešního diváka těžké sousto. Branagh si připravil pro zničení Ameriky poměrně netradiční cestu, která sice dává smysl, ale ty co nemají doktorát z ekonomiky to nebude zajímat. Možná je škoda poměrně obyčejné akce, která na konkurenci prostě nemá, ale vše vynahrazují velká krásná kukadla Keiry Knightley. Costner si užívá svůj comeback, Pine jako Ryan hodně v pohodě. Vyjukanou i hrdinnou polohu zvládá s přehledem. (11.05.2014)

Poslanie Jacka Ryana je isté. Musí zachrániť svet a tí, ktorý už Jacka poznajú, vedia ako celá akcia skončí. Keď odložím nostalgiu bokom, napätie a akcia priemerné a scenár akoby vytrhnutý z MacGyvera. Po stránke réžijnej taká stará škola, ktorá filmu neublížila, ale scenáristické lapsusy skrátka celú situáciu len zhoršili. (29.08.2014)

Chápu proč Clancy umřel - nechtěl se dožít toho, jak z jeho erbovního Jacka Ryana dělají rádoby Bournea s vykleštěným příběhem jak ze seriálové epizody. Je to tak rutinní, že to vlastně ani nenudí, ale patří to na nedělní odpoledne na Nově, ne do kin. 6/10 (za Keiru, a za tu jednu dobrou scénu v letadle) (29.01.2014)

Snímek Jack Ryan: V utajení k nám přichází z trochu jiných časů a s poněkud odlišnou poetikou, než jsme dnes v kinech zvyklí. To může být na jedné straně vnímáno jako negativum, protože nepřináší očekávaná žánrová potěšení, a zároveň vyvolává povýšené úsměvy nad naivitou některých situací. Na druhé straně ale můžeme tytéž aspekty kvitovat s nadšením, protože přináší žánrová potěšení navázaná na špionážní dobrodružné filmy ze staré dobré studenoválečné éry, a zároveň si je naivity s tím spojené dobře vědom a dělá si z toho legraci. Více Douglasovy poznámky. (04.05.2014)

Na americký film nezvykle deziluzivní zkušenost. Koeppa a Zailliana jsem před novým Jackem Ryanem řadil mezi současnou scenáristickou špičku a Branagh pro mne byl velmi zdatný režisér inteligentních snímků. Jejich společný počin je ovšem ukázkou té nejhorší scenáristické i režijní fušeřiny. V hrubých obrysech scénář sice drží pohromadě (kruhová struktura vyprávění, obstojné propojení vztahové a pracovní linie, ekonomické využití rekvizit), ale jednotlivé scény odhalují zarážející lenost tvůrců při vymýšlení toho, kterak určitou postavu přimět udělat určitou věc. Počet podpůrných konstrukcí, jež před námi vinou nedomyšleně rozehraných situací a natvrdlého jednání hrdinů vyvstávají, exponenciálně roste a jedinou adekvátní reakcí na finálních dvacet minut, kdy všichni náhle projeví zázračnou jasnozřivost a schopnost být ve správný moment na správném místě, je jeden nepřetržitý facepalm. S výjimkou syrové hotelové rvačky, ještě udržující při životě naději, že by mohlo jít o slušný paranoidní thriller à la pozdní Hitchcock, je akčním scénám vlastní tuctovost a nepřehlednost. Přesunout pozornost od režie a scénáře k hercům znamená vykročit z bláta do louže, protože postavy jsou zaměnitelné a obsazené převážně necharismatickými herci. Dvojitá (nebo dokonce trojitá?) expozice pouze naznačí, že by mohlo jít o „origin story“ sledující zrod hrdiny. Ve výsledku není návrat do minulosti využit k možnosti sledovat dlouhodobější vývoj protagonisty, který se de facto nevyvíjí (Pineův výraz je na konci naopak ještě vyjukanější než na začátku), ale slouží především k zesílení pro-amerického akcentu vyprávění: musíme bránit své území, hodnoty a – hlavně – peníze. Podobně se zprvu zdá, že Ryan bude od jiných akčních hrdinů odlišen využíváním intelektu namísto svalů (třebaže Pineův herecký typ je s něčím podobným naprosto neslučitelný), ovšem hlavní, mimochodem dost debilní, infiltrační akci vymyslí někdo jiný a veškeré posuny vyprávění jsou řešeny fyzicky, nikoli sběrem a analýzou dat. Ryan se nakonec jeví jako inteligentnější postava hlavně díky tomu, že je obklopen samými idioty, kteří nedokáží naplánovat operaci nezaloženou z velké části na náhodě. Velkou posilou ansáblu není ani samotný Branagh, jehož zarputilý ruský patriot s jaterními skvrnami a eko-žárovkou by se lépe vyjímal v některé studenoválečné bondovce. Oněm bondovkám ovšem nechyběl nadhled, jehož naprostá absence Jacka Ryana, urážku špionážních thrillerů a jejich diváků, definitivně zabíjí. Pro svou lacinost (nikoli rozpočtem, nýbrž vším ostatním) jde o záležitost použitelnou leda jako Film týdne (nebo jak to dneska nazývají) na Nově. 50% (27.01.2014)