Revival

Celkem příjemná komedie od Alice Nellis, která mi svým konceptem přišla mnohem jednodušší než její dřívější filmy. Tohle je méně artové, ale zase pro širší diváckou obec. Námět je originální a věřím, že nejeden comeback pohasínající hvězdy či dokonce celého bandu mohl začít stejně jako zde regulérním podnikatelským záměrem. Vždyť i v umění jde o prachy až na prvním místě. V cizině u takto slavných kapel jsou problémy s comebacky spíše z důvodu nechtění či úmrtí některého ze členů. To jen u nás to mohou být existenční důvody .-) !!! S nasazenou čtyřkou jsem neměl problém, dominoval v ní hlavně Geišberg svým naturálním projevem. Krobot standardně nezklamal a citárové Ach synku synku jako zvonění na mobil mně dostalo :-)) ,,Oprášené'' hity ze seventies měly celkem zvuk a působily přirozeně. Vzpomněl jsem si při tom na The Rutles (1978) :-)))) Jak asi i tam tvůrci zápasili s ,,hity''. Necelé dvě hoďky vám v poklidu bez nudy utečou, ale stejně jako se vám ihned vytratí popěvky The Smoke, vytratí se i tenhle film. Tři brka . * * * (13.01.2014)

Heřmánek a ještě víc Polívka jsou velmi nepřesvědčiví rockeři, ale o to líp hrajou stárnoucí chlápky, co znovu objeví chuť do života. Krobot je fajn, má takovou hezkou roli totálního mimoně, který po letech konečně otevře oči a Geišbergovi jsem toho rockera opravdu věřila. Překvapila Zuzana Bydžovská ve velmi negativní roli. Nenudila jsem se (kromě úvodu), takže je to takový lehce nadprůměrný film. (27.03.2014)

Nebylo to tak otravné, jak jsem vzhledem k tématu a jménu režisérky čekal - nakonec se z toho vyklubala docela snesitelná oddechovka. Přesto je tam mnoho podstatných nedostatků - kašírovaná zápletka se smrtelnými onemocněními, zcela nefunkční a umělé vedlejší vztahové linie (dcera a Dyk, Dyk a skupina, dcera a Genzer, Krobot a Bydžovská) a poněkud těžce nezvládnutý závěr (Nellis prostě nemůže odolat dokonale nenaplnit svou dávno otřepanou škatulku "hořké komedie"). Nabízí se také otázka, proč údajně česká hudba ze 70.let zní tak jak zní, tedy dost nevěrohodně. Film naštěstí drží nad vodou zejména trio Geišberg, Polívka, Krobot a nenápadná, realisticky laděná Cibulkova kamera (tak má kamera v mainstreamu vypadat). Zasmál jsem se jednou nebo dvakrát (ano, jednalo se o nadávky, propracovanější gagy nehledat) ale kupodivu mi to nevadilo - Revival jsem vnímal opravdu spíše jako čistě hudební film než komedii. Přemýšlet o tomto filmu v rovině kritiky médií nebo úlohy disentu je zbytečné, jelikož řečená témata jsou ve snímku nakousnutá asi dvěma větami či záběry a ponechaná ležet ladem. (21.02.2014)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)

Založenie kapely a pravidelné hranie dnes už nie je ani tak o priateľstve ako o dobre pripravenej zmluve. Na tomto princípe funguje nejedna skupina, a zďaleka nemusí ísť o návrat do minulosti. Skrátka, nostalgia skončila, nastúpil podnikateľský plán. A to sa oň nemusí starať ani taký hajzel, akého predstavuje vo filme Genzer, ktorý výborne vystihol typ zmrda, čo všetko vymyslí, naplánuje, ohromí okolie a nenápadne zodpovedným za všetok vymyslený humbug spraví tých, čo im natlačil kapustné listy do hláv. Pre prípad, že by čosi nevyšlo. Prachy teda hrajú prím a pohltia aj dodatočne pridané motívy stretnutia po rokoch, nakukané tým, čo sa majú k resuscitovanej skupine pridať: nostalgia, pomoc chorému v núdzi či prostá túžba si ešte raz poriadne zablbnúť - prečo by to tak nemohlo byť? Bezchybný Geišberg (nejde o nadávky). Ako trefne píše EdaS - "je to fakt vtipné". Produktovú reklamu som nepobral - okolo SaSaZu (ďalej len "SS") dlho cítim zlú energiu, paneria neviem čo je a vodičák nemám - takže reklamu som si ani nejako nevšimol, no a SS som bral rovnako, ako niektoré, kedysi nezávislé kapely berú hranie dnes - pre peniaze sa zapredajú čertovi-diablovi. Vydávajú cd za prachy mafiánov, ktorí sa dotykom s kultúrou následne očisťujú cez ich účasť v klipoch dotyčných umelcov a zjavujú sa v kadejakých podivných kluboch, kam SS celkom zapadá. Takže rezultát? Nenáročná vtipná oddychovka s korunujúcim Geišbergom o tom, že i znovunájdená sláva dnes nie je spontánnym nostalgickým vzopätím, ale funguje - ako väčšina vecí - len na podnikateľskom princípe "má dať - dal". (02.09.2013)